Zastřešení budov

střechy se zařazují i všechny střechy se zelenou úpravou (tzv. zelené střechy)
Vrstvy střešního pláště
Provozní vrstva - vrstva při vnějším povrchu střešního pláště umožňující provozní využití střechy.
Hydroizolační vrstva - vodotěsná izolace chránící podstřešní prostory a vrstvy střešního pláště, které jsou pod ní, před atmosférickými vlivy, případně před provozní či technologickou vodou. Bližší označení se volí podle funkce a konstrukce či polohy ve střeše (např. hlavní hydroizolační vrstva, pojistná hydroizolační vrstva či provizorní hydroizolační vrstva). Jako hydroizolace lze použít asfaltové pásy, syntetické fólie, kovové plechy nebo stěrkové a stříkané hydroizolace. Veškeré spoje musí být vodotěsné.
Roznášecí vrstva - vrstva zajišťuje roznesení zatížení z provozu střešního pláště. Měla by být co nejlehčí, aby zbytečně nezatěžovala nosnou konstrukci.
Separační vrstva - vrstva oddělující dvě vrstvy střešního pláště z výrobních, mechanických, chemických či jiných důvodů.
Tepelně izolační vrstva - vrstva omezující nežádoucí tepelné ztráty či tepelné zisky objektů.
Parotěsná vrstva - vrstva omezující či zamezující pronikání vodní páry z vnitřního prostředí do střešního pláště. Jako parotěsnou zábranu lze použít asfaltové pásy, syntetické fólie, kovové plechy nebo nátěry a stěrky v různých bázích.
Spádová vrstva - vrstva vytvářející potřebný sklon následujících vrstev střešního pláště. Měla by být co nejlehčí, aby zbytečně nezatěžovala nosnou konstrukci.
Nosná konstrukce střechy - část střechy přenášející zatížení od jednoho či několika střešních plášťů, doplňkových konstrukcí, vody, sněhu, větru, provozu apod. do ostatních nosných částí objektu.
Zdroj vlhkosti v konstrukci
U jednoplášťových střech hraje významnou roli stavební fyzika, a to zejména bilance zkondenzované a vypařené vody. Ve vnitřní struktuře pláště se může vlhkost projevit ve formě:
atmosférické vody, která se dostala do souvrství vlivem poruch povlakové hydroizolace nebo uzavřením srážkové vody v průběhu realizace střechy
technologické vody, která je nutná pro zpracování vrstev s mokrým procesem - její obsah se mění vysycháním a migrací mezi sousedními vrstvami
absorpční vlhkostí, která určuje vlhkostní charakteristiku materiálu v daných teplotních a vlhkostních podmínkách
difúzní vlhkosti, která je ovlivněna celoroční bilancí zkondenzované a vypařené vody ze střešního pláště. Její množství závisí na relativní vlhkosti vnitřního a vnějšího vzduchu a na průběhu teploty a vlhkosti ve střešním plášti
Takto vzniklou vlhkost v konstrukci je nutno odvádět nebo přímo zamezit jejímu vzniku vhodnou skladbou a použitými materiály.
Jednoplášťové ploché střechy
Jsou nejrozšířenějším typem plochých střech. Mezi výhody patří menší investiční náročnost, vysoká variabilita povrchových úprav (od pochůzné přes zelené až po pojízdné), jednoduchá a rychlá realizace, snadná možnost oprav, menší tloušťka střešního pláště. Naproti tomu nevýhodou je přísná kázeň při realizaci a nutnost správného tepelně technického návrhu.
V zásadě rozeznáváme dva typy jednoplášťových střech a sice:
střechy s odvětrávacími kanálky
střechy bez odvětrávacích kanálků
Skladba jednoplášťové ploché střechy
Skladba střešního pláště u jednoplášťových střech se různí dle funkčních, konstrukčních a technologických podmínek. U pochůzných střech je provozní vrstva tvořena buď dlaždicemi, násypem nebo vegetačním pásem. Pod touto vrstvou (v případě nepochozí střechy tvoří závěrečnou část střechy) se nachází hydroizolační vrstva, dále pak roznášecí, tepelně-izolační a spádová vrstva, která bývá doplněna systémem odvětrávacích kanálků, které slouží k odvětrávání vlhkosti ze střešní konstrukce.
Příklad úpravy ploché jednoplášťové střechy u atiky (1 - stropní panel, 2 - spádová vrstva, 3 - vyztužený cementový potěr, 4 - penetrační nátěr, 5 - parotěsná zábrana, 6 - tepelněizolační vrstva, 7 - porušená hydroizolační vrstva, 8 - mikroventilační vrstva, 9 - povlaková krytina, 10 - dřevěný klín, 11 - štěrk jako ochranná vrstva, 12 - připojovací lišta, 13 - pozinkovaný vrut s ocelovou podložkou, 14 - dřevěný špalík, 15 - oplechování, 16 - nabetonování, 17 - dřevěný špalík, 18 - připojovací lišta, 19 - pozinkovaný plech, 20 - obvodový plášť, 21 - odvětrávací trubka, 22 - větrací mřížka)
Dvou a víceplášťové ploché střechy
Jako víceplášťové se obvykle označují ploché střechy, vytvořené ze dvou nebo více plášťů oddělených od sebe zpravidla větranými vzduchovými mezerami. Ve stavební praxi se vyskytují střechy dvouplášťové a velmi výjimečně střechy tříplášťové. Dělají se především v těžkých klimatických podmínkách, např. při zastřešování prostorů s mokrými provozy, v nichž je trvale vysoká relativní vlhkost.
Skladba dvouplášťové ploché střechy
Horní plášť tvoří ochrannou konstrukci proti atmosférickým srážkám, slunečnímu záření a větru. Nemá funkci tepelné izolace. Skladba horního pláště ovlivňuje proudění vzduchu ve vzduchové mezeře, která má zabránit kondenzaci páry. Provětrávání musí být tak intenzivní, aby co nejrychleji odvedlo vodní páru, která do vzduchové mezery vnikla z vnitřního prostředí.
Úkolem dolního pláště je nepropouštět vzduch přes tepelněizolační vrstvu a co nejvíce zamezit pronikání vodní páry do vzduchové mezery.
Příklad dvouplášťové střechy (1 - nosný panel, 2 - stropní panel, 3 - tepelná izolace, 4 - škvárový násyp, 5 - prefabrikovaná římsa, 6 - odvětrávací otvor, 7 - nosná prefabrikovaná střešní deska, 8 - vodotěsná krytina)
Odvodnění plochých střech
Malé střechy bývají zpravidla odvodněny sklonem střechy směrem ke žlabu, který bývá umístěn na jedné straně objektu a zbylé strany jsou opatřeny atikou, aby nedocházelo ke stékání vody po stěnách.
U větších střech bývá odvodnění provedeno prostřednictvím vnitřních odpadů, které bývají rozmístěné v ploše střechy tak, aby dokázali bezpečně odvést veškerou srážkovou vodu z plochy střechy.
Návrh střešní konstrukce
Návrh nosné střešní konstrukce by měl respektovat následující hlediska:
Tvar střešní plochy by měl vycházet z provozní funkce zamyšleného prostorového a tvarového řešení objektu.
Současně musí splňovat konstrukčně statická hlediska, jež vyžadují, aby konstrukce bezpečně přenášela zatížení stálá i nahodilá (vnější i vnitřní vlivy, podvěsná dopravy, technické rozvody, údržba apod.) a nepřekročila dovolený průhyb.
Volba konstrukčního materiálu je odvislá, kromě jiného (např. možností konstrukční, technologické aj.), především na druhu užitné funkce daného objektu. Navržený druh materiálu musí dobře odolávat vnějším i vnitřním vlivům prostředí.
Technologie výroby střešní konstrukce (monolitická či prefabrikovaná varianta) má být volena s ohledem na zamýšlený výsledný výtvarný účin konstrukce, pochopitelně otázky hospodárnosti a možnosti dodavatele nemohou být zcela opomíjeny.
Hospodárnost návrhu bude vyplývat z řešení předchozích hledisek. Je nasnadě, že požadavek rozumné ekonomie návrhu je společensky správný.
Estetické aspekty, kladené na konstrukci by neměli být opomíjeny a konstrukce jež jsou viditelné, mají být esteticky dobré. To platí zvláště pro ty konstrukce, kdy se jejich forma zpravidla stává rozhodujícím elementem výtvarně estetického vjemu. V řešení by měla být patrna snaha dosáhnout ve výsledném návrhu jednoty (čistoty) estetické i konstrukčně statické.