Zastřešení budov

uložená na ležato (u okapu okapová). Mezi nimi vaznice střední (boková).
Vaznice jsou v podélném směru (3 - 5 m) podpírány podpůrnou konstrukcí (sloupek, vzpěra, pilíř, schodišťová zeď, zděný štít). Příčný profil krovu v místě podpory se nazývá vazba. Profil bez podpory je nazýván jalová vazba. Rozměry vaznic se pohybují v rozmezí 140/160 mm až 160/200 mm). Maximální vzdálenost plné vazby od nosného štítu - 0,9 - 3,6 m (max. 3 jalové vazby). Minimální vzdálenost plné vazby při nenosném štítu - cca 0,15 - 0,30 m. Vzdálenost plných vazeb 3,6 - 5,0 m (sloupek 140/160 mm až 160/200 mm).
Vzdálenost krokví (jalových vazeb) je 0,9 - 1,2 m (rozměr 80/40 mm až 120/160 mm). Přesah krokví může být maximálně 2,5 m.
Příčné ztužení zajišťují kleštiny (rozměr 60/80 mm až 120/160 mm), eventuálně ještě vzpěry a rozpěry. Podélné ztužení zajišťují u většiny konstrukčních schémat pásky, tj. hranolky rozměru 80/100 mm až 100/140 mm délky cca 1,5 m. U krovů malých rozponů (bez vrcholové vaznice) šikmo nabitá prkna na spodní stranu krokví.
Vazní trám (rozměr 160/180 mm až 200/260 mm) je hlavním prvkem, spojujícím konstrukci krovu nad úrovní podlahy půdy (min. 80 mm) a je nad podporami pokládán podkladky.
Krovy vaznicové soustavy
Krokevní (hambálková) - se sestává pouze s krokví a kleštin nebo rozpěr, které jsou opatřeny všechny vazby. Výhoda tohoto typu spočívá ve velkém podstřešním prostoru.
Stojatá stolice - jde o klasický typ krovu, kde jsou sloupky svislé.
Ležatá stolice - na rozdíl o stojaté stolice má šikmé sloupky a svislé vaznice, které soustřeďují zatížení z nich přenesené do blízkosti podpor (menší namáhání vazního trámu).
Kozová stolice - má šikmé vaznice a sloupky. Sloupky se soustřeďují do osy krovu a jsou zapuštěny do tzv. bačkory, která je pevně uchycená v místech středové zdi.
Konstrukční typy krovů (a - krokevní, b - stojatá stolice, c,d - ležatá stolice, e - kozová stolice)
Ostatní soustavy
Soustava vlašská - je charakterizována krokvemi rovnoměrnými s okapem a podpůrnou konstrukcí, jdoucí ve spádu od hřebene k okapu
Soustava stanova a věžová - stanové krovy mají jako základ nárožní krokve, spočívající na vaznicových věncích, jsou podpírány sloupky na vazných trámech. Poloha vazných trámů je buď úhlopříčná, nebo křížová - souběžně s obvodovými zdmi.
Vazníky
Vazníky se používají k zastřešení velkých ploch kde není možno zbudovat střední podpory. Nejčastěji se s nimi setkáváme u jednopodlažních hal.
Vazníky buď spočívají na sloupech, nebo jsou uloženy na průvlaku. Střešní plášť je zpravidla z desek (panelů), tyčových prvků nebo bednění. Tyto konstrukční prvky se ukládají buď přímo na vazníky rovnoběžně s hřebenem, nebo se kladou na další nosnou konstrukci - vaznici ve spádu střechy. Vazníky i vaznice se vyrábějí dřevěné, kovové nebo železobetonové (i prefabrikované).
Konstrukčně jsou řešeny buď jako plnostěnné nebo příhradové. Tvarově jako pultové, sedlové, s rovnoběžnými nebo různoběžnými pásy, girlandové, obloukové apod.
Tvary vazníků (a - s přímým pásem, b - s lomeným horním pásem, c - s lomeným dolním pásem, d - s lomeným horním i dolním pásem, e - obloukový vazník)
Dřevěné vazníky
Používají se pro zastřešení otevřených nebo uzavřených, zpravidla jednopodlažních objektů. U dřevěných typů jsou obecná konstrukční i tvarová řešení vazníků prováděna jako sbíjená, svorníková, lepená nebo v kombinacích těchto způsobů řešení spojů (styčníků). Z konstrukčního hlediska jsou aplikována oblouková, sedlová i shedová zastřešení na rozpon 20 - 35 m.
Zabezpečení prostorové tuhosti dřevěných soustav zajišťuje:
příčný větrový nosník zajišťující přenášení účinků větru do štítových stěn, příhradové zavětrování
v rovině střechy ve směru rozpětí L pásy větrového nosníku tvoří pásy vazníků (rámů), zajišťuje rovněž vazníky (rámy) proti vybočení
podélné ztužení, zajišťující svislou polohu vazníků (rámů), které se situuje podle rozpětí a uložení do čela poloviny, eventuelně třetiny rozpětí
podélné zavětrování zajišťuje kloubově uložené rámy proti překlopení (působení větru)
jednotlivé prvky se provádějí z prken, fošen nebo z ocelových táhel
Ocelové vazníky
Konstruují se jako plnostěnné, prolamované a příhradové na rozpětí 12 - 30 m. Konstrukce jsou prováděny z válcovaných nosníku tvaru I, z úhelníků nebo z trubek. Styčníky jsou převážně ve svařovaném provedení (šroubované spoje slouží spíše jako montážní), dříve používané nýtované spoje se dnes již nepoužívají.
Dalším typem je girlandové vazníky, jako hospodárná konstrukce. Jsou složeny ze dvou vzepjatých vazníků s parabolickým spodním pásem, spojených táhlem, standardních rozponů L = 9,0 - 18,0 m. Zavedením lana do dolního taženého pásu vytvoříme girlandový vazník na laně, jenž je určen pro zastřešení velkých rozponů (až 80 m).
Vazníky lze provádět rovněž jako předepjaté, čímž se získá další možnost odlehčení konstrukce. Výhodné je rovněž zdvojení tlačeného pásu. Vzniká tak trojboký prostorový útvar, který je staticky výhodnější pro zajištění stability (odolnost na kroucení a klopení).
Typy zastřešení lze rozdělit do tří skupin:
velmi lehký střešní plášť (cca do 70 kg/m2) - představuje střešní prvky z tenkostěnných ocelových plechů, sendvičové (vrstvené) panely o různém materiálovém provedení
lehký střešní plášť (cca do 120kg/m2) - je reprezentována různými typy železobetonových žebírkových panelů nebo pórobetonovými dílci
těžký střešní plášť (cca do 180 kg/m2) - představovaný klasickými železobetonovými panely se dnes již nepoužívá z důvodu velké hmotnosti konstrukce
Střešní plášť je ukládán buď na vaznice nebo přímo na vazníky. Vaznice jsou podle osové vzdálenosti navrhovány z válcovaných profilů, prolamované nebo příhradové, jejich typy a rozmístění jsou odvislé od druhu nosné vrstvy střešního pláště.
Zavětrování a ztužidla, zabezpečující tvarovou tuhost střešní konstrukce, jsou prováděna z úhelníků nebo trubek. Ve svislé rovině umístěné mezi vazníky zajišťují svislou polohu vazníků, ve střešní rovině její tuhost.
Železobetonové vazníky
Prefabrikované železobetonové vazníky jsou tvarově i konstrukčně analogií vazníků dřevěných a ocelových. Jejich vývojem a zavedením do výroby mělo být dosaženo úspory nedostatkového dřeva a oceli. Vyrábějí se jako plnostěnné, příhradové, s měkkou výztuží, i jako předpínané. homogenní, i jako spínané. Jsou zpravidla řešeny jako část celé konstrukční sestavy.
Ploché střechy
Rozdělení plochých střech
Podle základního konstrukčního řešení:
jednoplášťová střecha - střecha (střešní konstrukce), která odděluje chráněné či vnitřní prostředí od vnějšího jedním střešním pláštěm.
dvouplášťová střecha - střecha, která odděluje chráněné či vnitřní prostředí od vnějšího dvěma střešními plášti (horní plášť a dolní plášť, nebo také vnější plášť a vnitřní plášť), mezi nimiž je vzduchová mezera. Prostor mezi plášti (vzduchová vrstva) může být neprůlezný , průlezný či průchozí, nebo slouží jako půda (půdní prostor)
několikaplášťová střecha - střecha vytvořená několika střešními plášti od sebe oddělených vzduchovými vrstvami
Podle funkce:
nepochozí střecha - střecha, která umožňuje přístup pouze pro kontrolu stavu konstrukce a zařízení na střeše pro nezbytnou údržbu
provozní střecha - střecha určená pro účely dopravy, rekreace, sportu, speciálního technického vybavení objektů apod. Mezi provozní