SZZ - Pozemní stavitelství

je vzduchová mezera. Prostor mezi plášti (vzduchová vrstva) může být neprůlezný , průlezný či průchozí, nebo slouží jako půda (půdní prostor)
několikaplášťová střecha - střecha vytvořená několika střešními plášti od sebe oddělených vzduchovými vrstvami
Podle funkce:
nepochozí střecha - střecha, která umožňuje přístup pouze pro kontrolu stavu konstrukce a zařízení na střeše pro nezbytnou údržbu
provozní střecha - střecha určená pro účely dopravy, rekreace, sportu, speciálního technického vybavení objektů apod. Mezi provozní střechy se zařazují i všechny střechy se zelenou úpravou (tzv. zelené střechy)
Vrstvy střešního pláště
Provozní vrstva - vrstva při vnějším povrchu střešního pláště umožňující provozní využití střechy.
Hydroizolační vrstva - vodotěsná izolace chránící podstřešní prostory a vrstvy střešního pláště, které jsou pod ní, před atmosférickými vlivy, případně před provozní či technologickou vodou. Bližší označení se volí podle funkce a konstrukce či polohy ve střeše (např. hlavní hydroizolační vrstva, pojistná hydroizolační vrstva či provizorní hydroizolační vrstva). Jako hydroizolace lze použít asfaltové pásy, syntetické fólie, kovové plechy nebo stěrkové a stříkané hydroizolace. Veškeré spoje musí být vodotěsné.
Roznášecí vrstva - vrstva zajišťuje roznesení zatížení z provozu střešního pláště. Měla by být co nejlehčí, aby zbytečně nezatěžovala nosnou konstrukci.
Separační vrstva - vrstva oddělující dvě vrstvy střešního pláště z výrobních, mechanických, chemických či jiných důvodů.
Tepelně izolační vrstva - vrstva omezující nežádoucí tepelné ztráty či tepelné zisky objektů.
Parotěsná vrstva - vrstva omezující či zamezující pronikání vodní páry z vnitřního prostředí do střešního pláště. Jako parotěsnou zábranu lze použít asfaltové pásy, syntetické fólie, kovové plechy nebo nátěry a stěrky v různých bázích.
Spádová vrstva - vrstva vytvářející potřebný sklon následujících vrstev střešního pláště. Měla by být co nejlehčí, aby zbytečně nezatěžovala nosnou konstrukci.
Nosná konstrukce střechy - část střechy přenášející zatížení od jednoho či několika střešních plášťů, doplňkových konstrukcí, vody, sněhu, větru, provozu apod. do ostatních nosných částí objektu.
Zdroj vlhkosti v konstrukci
U jednoplášťových střech hraje významnou roli stavební fyzika, a to zejména bilance zkondenzované a vypařené vody. Ve vnitřní struktuře pláště se může vlhkost projevit ve formě:
atmosférické vody, která se dostala do souvrství vlivem poruch povlakové hydroizolace nebo uzavřením srážkové vody v průběhu realizace střechy
technologické vody, která je nutná pro zpracování vrstev s mokrým procesem - její obsah se mění vysycháním a migrací mezi sousedními vrstvami
sorpční vlhkostí, která určuje vlhkostní charakteristiku materiálu v daných teplotních a vlhkostních podmínkách
difúzní vlhkosti, která je ovlivněna celoroční bilancí zkondenzované a vypařené vody ze střešního pláště. Její množství závisí na relativní vlhkosti vnitřního a vnějšího vzduchu a na průběhu teploty a vlhkosti ve střešním plášti
Takto vzniklou vlhkost v konstrukci je nutno odvádět nebo přímo zamezit jejímu vzniku vhodnou skladbou a použitými materiály.
Jednoplášťové ploché střechy
Jsou nejrozšířenějším typem plochých střech. Mezi výhody patří menší investiční náročnost, vysoká variabilita povrchových úprav (od pochůzné přes zelené až po pojízdné), jednoduchá a rychlá realizace, snadná možnost oprav, menší tloušťka střešního pláště. Naproti tomu nevýhodou je přísná kázeň při realizaci a nutnost správného tepelně technického návrhu.
V zásadě rozeznáváme dva typy jednoplášťových střech a sice:
střechy s odvětrávacími kanálky
střechy bez odvětrávacích kanálků
Skladba jednoplášťové ploché střechy
Skladba střešního pláště u jednoplášťových střech se různí dle funkčních, konstrukčních a technologických podmínek. U pochůzných střech je provozní vrstva tvořena buď dlaždicemi, násypem nebo vegetačním pásem. Pod touto vrstvou (v případě nepochozí střechy tvoří závěrečnou část střechy) se nachází hydroizolační vrstva, dále pak roznášecí, tepelně-izolační a spádová vrstva, která bývá doplněna systémem odvětrávacích kanálků, které slouží k odvětrávání vlhkosti ze střešní konstrukce.
Příklad úpravy ploché jednoplášťové střechy u atiky (1 - stropní panel, 2 - spádová vrstva, 3 - vyztužený cementový potěr, 4 - penetrační nátěr, 5 - parotěsná zábrana, 6 - tepelněizolační vrstva, 7 - porušená hydroizolační vrstva, 8 - mikroventilační vrstva, 9 - povlaková krytina, 10 - dřevěný klín, 11 - štěrk jako ochranná vrstva, 12 - připojovací lišta, 13 - pozinkovaný vrut s ocelovou podložkou, 14 - dřevěný špalík, 15 - oplechování, 16 - nabetonování, 17 - dřevěný špalík, 18 - připojovací lišta, 19 - pozinkovaný plech, 20 - obvodový plášť, 21 - odvětrávací trubka, 22 - větrací mřížka)
Odvodnění plochých střech
Malé střechy bývají zpravidla odvodněny sklonem střechy směrem ke žlabu, který bývá umístěn na jedné straně objektu a zbylé strany jsou opatřeny atikou, aby nedocházelo ke stékání vody po stěnách.
U větších střech bývá odvodnění provedeno prostřednictvím vnitřních odpadů, které bývají rozmístěné v ploše střechy tak, aby dokázali bezpečně odvést veškerou srážkovou vodu z plochy střechy.
Ploché strechy dvojplášťové
Rozdělení plochých střech
Podle základního konstrukčního řešení:
jednoplášťová střecha - střecha (střešní konstrukce), která odděluje chráněné či vnitřní prostředí od vnějšího jedním střešním pláštěm.
dvouplášťová střecha - střecha, která odděluje chráněné či vnitřní prostředí od vnějšího dvěma střešními plášti (horní plášť a dolní plášť, nebo také vnější plášť a vnitřní plášť), mezi nimiž je vzduchová mezera. Prostor mezi plášti (vzduchová vrstva) může být neprůlezný , průlezný či průchozí, nebo slouží jako půda (půdní prostor)
několikaplášťová střecha - střecha vytvořená několika střešními plášti od sebe oddělených vzduchovými vrstvami
Podle funkce:
nepochozí střecha - střecha, která umožňuje přístup pouze pro kontrolu stavu konstrukce a zařízení na střeše pro nezbytnou údržbu
provozní střecha - střecha určená pro účely dopravy, rekreace, sportu, speciálního technického vybavení objektů apod. Mezi provozní střechy se zařazují i všechny střechy se zelenou úpravou (tzv. zelené střechy)
Vrstvy střešního pláště
Provozní vrstva - vrstva při vnějším povrchu střešního pláště umožňující provozní využití střechy.
Hydroizolační vrstva - vodotěsná izolace chránící podstřešní prostory a vrstvy střešního pláště, které jsou pod ní, před atmosférickými vlivy, případně před provozní či technologickou vodou. Bližší označení se volí podle funkce a konstrukce či polohy ve střeše (např. hlavní hydroizolační vrstva, pojistná hydroizolační vrstva či provizorní hydroizolační vrstva). Jako hydroizolace lze použít asfaltové pásy, syntetické fólie, kovové plechy nebo stěrkové a stříkané hydroizolace. Veškeré spoje musí být vodotěsné.
Roznášecí vrstva - vrstva zajišťuje roznesení zatížení z provozu střešního pláště. Měla by být co nejlehčí, aby zbytečně nezatěžovala nosnou konstrukci.
Separační vrstva - vrstva oddělující dvě vrstvy střešního pláště z výrobních, mechanických, chemických či jiných důvodů.
Tepelně izolační vrstva - vrstva omezující nežádoucí tepelné ztráty či tepelné zisky objektů.
Parotěsná vrstva - vrstva omezující či zamezující pronikání vodní páry z vnitřního prostředí do střešního pláště. Jako parotěsnou zábranu lze použít asfaltové pásy, syntetické fólie, kovové plechy nebo nátěry a stěrky v různých bázích.
Spádová vrstva - vrstva vytvářející potřebný sklon následujících vrstev střešního pláště. Měla by být co nejlehčí, aby zbytečně nezatěžovala nosnou konstrukci.
Nosná konstrukce střechy - část střechy přenášející zatížení od jednoho či několika střešních plášťů, doplňkových konstrukcí, vody, sněhu, větru, provozu apod. do ostatních nosných částí objektu.
Dvou a víceplášťové ploché střechy
Jako víceplášťové se obvykle označují ploché střechy, vytvořené ze dvou nebo více plášťů oddělených od sebe zpravidla větranými vzduchovými mezerami. Ve stavební praxi se vyskytují střechy dvouplášťové a velmi výjimečně střechy tříplášťové. Dělají se především v těžkých klimatických podmínkách, např. při zastřešování prostorů s mokrými provozy, v nichž je trvale vysoká relativní vlhkost.
Skladba dvouplášťové ploché střechy
Horní plášť tvoří ochrannou konstrukci proti atmosférickým srážkám, slunečnímu záření a větru. Nemá funkci tepelné izolace. Skladba horního pláště ovlivňuje proudění vzduchu ve vzduchové mezeře, která má zabránit kondenzaci páry. Provětrávání musí být tak intenzivní, aby co nejrychleji odvedlo vodní páru, která do vzduchové mezery vnikla z vnitřního prostředí.
Úkolem dolního pláště je nepropouštět vzduch přes tepelněizolační vrstvu a co nejvíce zamezit pronikání vodní páry do vzduchové mezery.
Příklad dvouplášťové střechy (1 - nosný panel, 2 - stropní panel, 3 - tepelná izolace, 4 - škvárový násyp, 5 - prefabrikovaná římsa, 6 - odvětrávací otvor, 7 - nosná prefabrikovaná střešní deska, 8 - vodotěsná krytina)
Odvodnění plochých střech
Malé střechy bývají zpravidla odvodněny sklonem střechy směrem ke žlabu, který bývá umístěn na jedné straně objektu a zbylé strany jsou opatřeny atikou, aby nedocházelo ke stékání vody po stěnách.
U větších střech bývá odvodnění provedeno prostřednictvím vnitřních odpadů, které bývají rozmístěné v ploše střechy tak, aby dokázali bezpečně odvést veškerou srážkovou vodu z plochy střechy.
Drevené krovy
Nejčastějším materiálem krovu je dřevo. Můžeme se však setkat také s krovy ocelovými a výjimečně i s krovy železobetonovými. Podle konstrukčního uspořádání při němž jde hlavně o způsob podpory krokví, dělí se krovy na různé soustavy. Nejznámější soustavy jsou:
soustava vaznicová - nejjednodušší a nejpoužívanější
soustava vlašská - pro jednoduché a nízké střechy
soustavy věžové a stanové - pro vysoké a štíhlé střechy
Volbu konstrukce krovu ovlivňuje zejména sklon střechy, její tvar, rozpětí, volná šířka i výška, účel budovy a prostředí. Každá krovová konstrukce má zatěžovat podpory svisle, proto je nutno šikmé tlaky zachytit (vazní trám, kleštiny, kovová táhla). Konstrukce krovu musí být náležitě tuhá (zavětrovaná) v příčném i podélném směru.
Názvosloví krovu (1 - vazní trám, 2 - podezdívka, 3 - pozednice, 4 - vaznice, 5 - krokev, 6 - sloupek, 7 - vzpěra, 8 - pásek, 9 - kleštiny, 10 - jalová vazba)
Postup při návrhu krovu:
zhodnocení stavebního uspořádání půdy (okap, nadezdívka, štíty, komíny, ventilace, světlíky, výstup na půdu, zastavěná místa na obvodu)
stanovení tvaru střechy a vyřešení okapu (podle zásad deskriptivní geometrie)
návrh plné vazby (spád v závislosti na druhu krytiny)
rozmístění plných vazeb (se zřetelem na stavební konstrukce půdy a tvar střechy, nároží, úžlabí apod.)
rozmístění jalových vazeb (pokud možno v jednotném rytmu)
Konstrukční zásady vaznicové soustavy
Vaznicová soustava je charakterizována tím, že krokve, jdou od hřebenu k okapu ve směru největšího spádu a jsou podporovány vodorovnými trámy - vaznicemi. Vaznice ve vrcholu je vrcholová (hřebenová), na obvodové nadezdívce pozednice, uložená na ležato (u okapu okapová). Mezi nimi vaznice střední (boková).
Vaznice jsou v podélném směru (3 - 5 m) podpírány podpůrnou konstrukcí (sloupek, vzpěra, pilíř, schodišťová zeď, zděný štít). Příčný profil krovu v místě podpory se nazývá vazba. Profil bez podpory je nazýván jalová vazba. Rozměry vaznic se pohybují v rozmezí 140/160 mm až 160/200 mm). Maximální vzdálenost plné vazby od nosného štítu - 0,9 - 3,6 m (max. 3 jalové vazby). Minimální vzdálenost plné vazby při nenosném štítu - cca 0,15 - 0,30 m. Vzdálenost plných vazeb 3,6 - 5,0 m (sloupek 140/160 mm až 160/200 mm).
Vzdálenost krokví (jalových vazeb) je 0,9 - 1,2 m (rozměr 80/40 mm až 120/160 mm). Přesah krokví může být maximálně 2,5 m.
Příčné ztužení zajišťují kleštiny (rozměr 60/80 mm až 120/160 mm), eventuálně ještě vzpěry a rozpěry. Podélné ztužení zajišťují u většiny konstrukčních schémat pásky, tj. hranolky rozměru 80/100 mm až 100/140 mm délky cca 1,5 m. U krovů malých rozponů (bez vrcholové vaznice) šikmo nabitá prkna na spodní stranu krokví.
Vazní trám (rozměr 160/180 mm až 200/260 mm) je hlavním prvkem, spojujícím konstrukci krovu nad úrovní podlahy půdy (min. 80 mm) a je nad podporami pokládán podkladky.
Krovy vaznicové soustavy
Krokevní (hambálková) - se sestává pouze s krokví a kleštin nebo rozpěr, které jsou opatřeny všechny vazby. Výhoda tohoto typu spočívá ve velkém podstřešním prostoru.
Stojatá stolice - jde o klasický typ krovu, kde jsou sloupky svislé.
Ležatá stolice - na rozdíl o stojaté stolice má šikmé sloupky a svislé vaznice, které soustřeďují zatížení z nich přenesené do blízkosti podpor (menší namáhání vazního trámu).
Kozová stolice - má šikmé vaznice a sloupky. Sloupky se soustřeďují do osy krovu a jsou zapuštěny do tzv. bačkory, která je pevně uchycená v místech středové zdi.
Konstrukční typy krovů (a - krokevní, b - stojatá stolice, c,d - ležatá stolice, e - kozová stolice)
Ostatní soustavy
Soustava vlašská - je charakterizována krokvemi rovnoměrnými s okapem a podpůrnou konstrukcí, jdoucí ve spádu od hřebene k okapu
Soustava stanova a věžová - stanové krovy mají jako základ nárožní krokve, spočívající na vaznicových věncích, jsou podpírány sloupky na vazných trámech. Poloha vazných trámů je buď úhlopříčná, nebo křížová - souběžně s obvodovými zdmi.