SZZ - Investice ve stavebnictví

Výrobní rizika mají charakter nedostatku zdrojů různé povahy, které mohou ohrozit průběh výrobního procesu a jeho výsledky. Zdroje mohou být chyby a nedostatky na straně dodavatelů nebo na straně technicko ekonomických řešení. Těmto rizikům se říká i rizika provozní nebo operační.
Ekonomická rizika souvisejí s růstem nákladových položek. Tyto rizika jsou vyvolána růstem cen surovin, materiálů, energií a služeb.
Tržní rizika souvisejí s úspěšností výrobků na domácím a na zahraničním trhu. Tyto rizika mají podobu rizik prodejních a rizik cenových. Prodejní rizika souvisí s velikostí prodeje a cenová rizika s dosažením prodejních cen.
Finanční rizika jsou ovlivňovány dostupností zdrojů financování, změnami úrokových sazeb a změnami měnových kurzů.
Kreditní riziko se vztahuje k nebezpečí platební neschopnosti či nevůli zákazníků a odběratelů.
Legislativní rizika jsou většinou vyvolána hospodářskou a legislativní politikou vlády a ochranou duševního vlastnictví (patenty, obchodní známky a autorská práva).
Politická rizika zahrnují stávky, nepokoje, války, teroristické útoky, dále rizika spojená s podnikáním v zahraničí. Tyto rizika se týkají zejména rozvojových zemí, kde dochází ke znárodnění, omezení repatriace zisku, odmítnutí schválených dotací a omezení přístupu ke zdrojům surovin a energií.
Enviromentální rizika souvisejí s náklady na odstranění škod na životním prostředí a s náklady spojenými s uvedením procesů do souladu se zpřísněnými opatřeními na ochranu životního prostředí.
Rizika spojená s lidských činitelem, kterým se jinak říká rizika managementu, zahrnují překročení investičních nákladů, překročení délky výstavby nebo chybně odhadnutou prodejní cenu.
Informační rizika souvisí s nedostatečnou ochranou informačních systémů a dat, které mohou být zneužity interními a externími subjekty.
Zásahy vyšší moci jsou taková rizika jako např. havárie výrobních zařízení, živelné pohromy nebo teroristické útoky, dále požáry, zemětřesení, sopečné výbuchy, povodně, tajfuny a třeba výrazné změny klimatu.
Řízení rizik
určení faktorů rizika
stanovení významnosti faktorů rizika
stanovení rizika projektu
hodnocení rizika projektu a přijetí opatření na jeho snížení
příprava pláni korekčních opatření
Závažnost rizika
katastrofická
kritická
významná
nevýznamná
Pravděpodobnost výskytu rizika
častá
občasná
malá
nepravděpodobná
Opatření zaměřená na příčiny vzniku rizika
Využívání síly
klíčová role státních a jiných orgánů při formování budoucích podmínek podnikatelské činnosti
požadavky na získání dotací, podmínky pro styk s partnery, blokování vstupu zahraničního zboží, zahraniční konkurence
Přesun rizika
dodavatel (dlouhodobé smlouvy na dodávky surovin, materiálů, polotovarů při pevných cenách nebo cenách klouzavých v závislosti na prodejních cenách výrobků),
odběratel (dlouhodobé smlouvy na odběr výrobků za předem stanovených podmínek, pronájem výrobního zařízení, leasing).
Opatření na snížení tržního rizika
získáván dodatečných informací (analýza trhu, konkurence, obchodních partnerů),
kvalita informace a těsnost styku se zákazníky (marketing – poznání potřeb, zvyklostí a chování zákazníků, kritérií, které při nákupu uplatňují),
zvyšování kvantity a kvality zdrojového zabezpečení (počet pracovníků a jejich kvalifikace, přístrojové vybavení),
Opatření na snížení technicko-technologických rizik
vertikální integrace (majetková vstup do firmy dodavatele a odběratele)
Opatření na snížení rizik spojených s cenovým vývojem polotovarů, nákup lze hradit vlastní výrobou.
Opatření na snížení rizika
Ofenzivní řízení firmy
Ofenzivní řízení firmy pojednává o tom, že management firmy může zásadním způsobem ovlivnit podnikatelské riziko. Manažeři musí rozpoznat, jaká rizika hrozí a musí také vědět, jakými metodami a jakými cestami lze riziko snížit.
Ofenzivní řízení se vyznačuje správnou volbou rozvojové strategie firmy a její správnou implementací ve firmě, prevencí a rozvojem silných stránek firmy a snahou o dosažení pružnosti.
Z pohledu 7S faktorů je jako ofenzivní řízení charakterizována:
akceschopnost firmy,
marketingová orientace řízení,
jednoduchá organizační struktura,
odborná čistota,
lidé, kteří jsou nejdůležitější aktivum firmy.
Retence rizik
Retence rizik je nejběžnější používanou metodou řešení rizik. Její podstatu tvoří fakt, že podnikatel čelí téměř neomezenému počtu rizik a ve většině případů proti tomu nic nedělá. Retenze rizik může být vědomá nebo nevědomá. Při vědomé retenzi je riziko sice rozpoznáno, nedojde však k uplatnění nějakého nástroje proti riziku. Při nevědomé retenzi není riziko rozpoznáno. Retenze rizika může být také dobrovolná a nedobrovolná. Dobrovolná retenze rizik je charakterizována rozpoznáním existence rizika a tichým převzetím ztráty, která je v riziku obsažena. Nedobrovolná retenze rizik existuje, pokud jsou rizika nevědomě zadržena.
Redukce rizika
Redukce rizika – metody snižování rizika se dělí do dvou skupin – metody odstraňující příčiny vzniku rizika a metody snižující nepříznivé důsledky rizika. Metody odstraňující příčiny vzniku rizika jsou nap.: přesun rizika a vertikální integrace. Metody snižující nepříznivé důsledky rizika jsou zejména diverzifikace a pojištění.
Transfer rizika
Transfer rizika je např.
uzavírání dlouhodobých kupních smluv na dodávky surovin a komponent za předem stanovené pevné ceny,
uzavírání komisionářských smluv,
uzavírání obchodních smluv,
přesun problému technické inovace na jiný subjekt,
termínové obchody, leasing,
odkup pohledávek (faktoring a forfating),
akreditiv, inkaso, bankovní záruka,
franšíza.
Diverzifikace rizik
Diversifikace rizik je metoda, která se používá v investování. Podstatou téhle metody je rozložit riziko na co největší základnu.
Než se podnikatel rozhodne pro diverzifikaci, měl by provést následující tři kroky: provést analýzu oboru s cílem zjistit, zda nový obor působení firmy bude atraktivní, provést nákladovou analýzu, testovat výhodnost diverzifikace – diverzifikace musí firmě přinést nějakou konkurenční výhodu.
Pružnost firmy
Pružnost firmy umožňuje eliminovat důsledky výskytu určitých rizik v průběhu výroby nebo poskytování služeb. Pružnost firmy se nachází v samotné organizační struktuře firmy, v systému jejího řízení (v pružnosti rozhodování manažerů firmy, v systému projektování, v záměnnosti odběratelů a dodavatelů, ve využití výpočetní techniky pro přípravu náhradních variant výroby, ve snižování fixních nákladů), v tvorbě podnikatelských strategií firmy a v reakci na ně.
Sdílení rizika
Sdílení rizika spočívá v rozdělení rizika mezi několik účastníků podnikatelské činnosti. Z důvodu vysokých nákladů dojde k vytvoření společného subjektu. Výhody společného seskupení jsou skutečnosti, že: podíl každého účastníka je volen tak, aby případný neúspěch neohrozil jeho finanční stabilitu, lze využít předností jednotlivých účastníků a existuje větší šance pro získání úvěru od bankovních institucí.
Pojištění
Pojištění je z hlediska teorie rizik směna rizika velké ztráty za jistotu malé ztráty. Výhodou pojištění je snížení objemu vázaného kapitálu. Nevýhodou pojištění je jistota v podobě nutné úhrady pojištění.
Vyhýbání se rizikům
Vyhýbání se rizikům je metoda spíše negativní. Riziko je vždy spjato s podnikatelskými aktivitami, proto nelze tento přístup obecně doporučit.
Získávání dodatečných informací
Získávání dodatečných informací je jedna z nejdůležitějších metod snižování rizika v obchodním kontaktu firem. O svém obchodním partnerovi nebo o jednající protistraně většinou nic nevíme, to je jednou z příčin selhání na trhu nebo neúspěchu při jednání.
Vytváření rezerv
Vytváření rezerv je jedna ze základních metod snížení rizika v podnikání. Rezervy jsou aktiva, která jsou určená pro použití za mimořádných okolností. Firmy si vytváří materiálové a finanční rezervy. Materiálové rezervy umožňují eliminovat například výkyvy dodávek surovin a vstupních komponent. Finanční rezervy umožňují překlenutí období okamžitého nedostatku hotových finančních prostředků.
Metody operační analýzy jako nástroje snižování podnikatelského rizika
Metody operační analýzy jako nástroje snižování podnikatelského rizika jsou založeny na deterministických modelech. Při aplikaci metod operační analýzy do procesu podnikání může dojít ke snížení rizika již před výpočtem modelu anebo po výpočtu modelu.
Postoptimalizační analýza
Postoptimalizační analýza se zabývá vlivy dodatečných změn parametrů úlohy a její struktury na nalezené řešení, zabývá se následujícími změnami: změny složek vektoru pravé strany bj, změny technicko-organizačních parametrů aij, změny koeficientů účelové funkce cj, změny v omezeních nerovností soustavy, změny hodnot některých proměnných a kombinovaný vliv některých z výše uvedených změn.
Metody síťové analýzy
Metody síťové analýzy nacházejí široké uplatnění v oblasti: řízení investiční výstavby, řízení výroby, řízení generálních oprav a řízení výzkumných a vývojových projektů. Mezi výhody této metody patří to, že její použití je jednoduché, že může brát v úvahu i nejistotu. Metoda je široce využívána v praxi, proto jsou k dispozici komerční programové prostředky renomovaných firem.
Modely hromadné obsluhy
Modely hromadné obsluhy modelují čekací procesy. Mezi klasické aplikace podpory rozhodování managementu na operativní úrovni patří hlavně: řízení výroby, optimální návrhy počítačových sítí, optimalizace provozu obchodů a bank. Mezi výhody této metody patří snadná manipulace s modelem a jednoduché pořízení vstupních dat modelu. Mezi nevýhody patří to, že v praxi není splněn požadavek na pravděpodobnostní rozložení příchodů a obsluhy klientů systému.
Prognostické metody
Prognostické metody patří do skupiny metod deterministických. Riziko je snižováno na únosnou míru předbíháním, prognózováním a vytvářením varianty možných scénářů vývoje firmy a jejich charakteristik.
Metody snižování rizika při rozhodování vrcholového managementu
Metody snižování rizika při rozhodování vrcholového managementu se věnují nástrojům na podporu vrcholového řízení.
Typický problém vrcholového řízení lze popsat následujícími vlastnostmi:
problém není algoritmizovatelný,
problém je nový, neopakovatelný, je jedinečný, obvykle je strategického charakteru,
existuje větší počet faktorů ovlivňujících řešení,
některé z faktorů nejsou vůbec známy nebo jsou mezi nimi složité vazby,
změny některých prvků okolí firmy, kde probíhá řešení problému, jsou náhodné,
není známo rutinní řešení,
neexistují analytické metody nalezení optimálního řešení,
existuje větší počet kritérií pro hodnocení řešení, z nichž některá jsou kvalitativní povahy,
interpretace informací potřebných pro rozhodnutí je obtížná,
člověk je obvykle aktivním prvkem systému.

3) Investiční program, určení diskontních sazeb pro hodnocení ekonomické efektivnosti investičního programu při kapitálovém omezení
Hodnocení projektů jako složek investičního programu
NPV
IRR
Index rentability
Doba návratnosti

Doba návratnosti
a) prostá doba návratnosti (Payback Method)
- doba návratnosti = počet let, za které projekt vytvoří kladné peněžní toky ve výši investovaných nákladů projektu
- pokud je CF konstantní, dobu návratnosti stanovíme podílem investičních nákladů IN a ročního CF
- většinou se nesetkáváme s projekty, kde by měli konstantní CF, proto dobu návratnosti stanovíme kumulativním načítáním ročních CF až do výše investičních nákladů
b) diskontovaná doba návratnosti (Pay-off Method)
- z pohledu časové hodnoty peněz nutné peněžní toky diskontovat a porovnávat sumu diskontovaných toků s počátečními investičními náklady
- čím je doba návratnosti kratší, tím je investice příznivější
- výpočet: kumulace diskontovaných toků
Nevýhody ukazatele doby návratnosti:
- ukazatel doby návratnosti nebere v úvahu peněžní toky, které vznikají po době návratnosti
- můžeme vybrat investici více likvidní, ale méně efektivní
- příjmy z investice se často koncentrují do posledních let životnosti projektu
- je vhodné tento ukazatel použít jen jako doplňkový – u komplikovanějších in