profil manažera

celková spokojenost a dlouhodobá věrnost zákazníka
bezvadnost – vyvolání přirozeného postoje ke kvalitě vykonávané či odváděné práce a předsevzetí odpovědnosti za ni, monitorování vlastních chyb a učení se z nich
Styl manažerské práce = styl řízení
způsob činnosti manažera charakterizující postupy jeho rozhodování a zvolené metody dosahování vytyčených cílů v konkrétních podmínkách
styl řízení může být vědomě či podvědomě determinován:
charakterem okamžité situace – normální provoz, řízení pod časovým tlakem, havárie
závažností rozhodnutí – dobře, špatně strukturovaný problém, rizikový problém, závažné důsledky chybného rozhodnutí
postoj podřízených – ochota, respektování řídících záměrů či nikoli
svými osobními vlastnostmi – tolerantnost, puntičkářství, respektování názorů druhých…
členění manažerských stylů (Rensis Likert) – považováno za tradiční
autoritativní – direktivní určování úkolů, všechno rozhodnutí činěna bez jakéhokoli zapojení podřízených, manažer se nesnaží vytvořit prostředí vzájemné důvěry
benevolentní (benevolentně autoritativní) styl – autokratický manažer, ale snaží se vytvořit partnerské prostředí, motivuje pomocí odměn a trestů, důvěřuje svým podřízeným a v řadě případů rozhodování se na ně obrací
konzultativní styl – podporuje obousměrnou komunikaci, i když základní rozhodnutí se uskutečňují na nejvyšší úrovni, motivuje pomocí pozitivních nástrojů – odměn, méně trestů a postihů, při řadě rozhodování využívá názorů a myšlenek podřízených
participativní styl – podporuje aktivní zapojení podřízených do procesu rozhodování, plně důvěřuje podřízeným – vytyčuje cíle a vyváří příznivé klima, vlastní realizace je na podřízených
členění manažerských stylů
byrokratický styl řízení – směrnice a nařízení shora, přísná kontrola, autorita vyšších nadřízených
autoritativní styl řízení – příkazy a jejich bezpodmínečné dodržování, strohý, formální způsob jednání s podřízenými
demokratický – spolupráce s podřízenými, přirozená autorita manažera, prostor pro vlastní rozhodování v podobě:
cílového řízení – manažer prostřednictvím vytyčených úkolů dává podřízeným určité dlouhodobé zaměření jejich činnosti, dosažení cílového stavu zpravidla motivuje použitím ekonomických pobídek
delegačního řízení – manažer přenáší větší míru pravomoci a odpovědnosti na podřízené
liberální styl řízení – činnost podřízených se manažer snaží ovlivňovat co nejméně, vyhýbá se nepopulárním zásahům, kritice, sankcím, riziku, i závažné rozhodování ponechává na podřízených
Vroon a Yetton
- dva faktory, které zásadním způsobem ovlivňují efektivnost řízení manažera
kvalita vlastního rozhodování
ochota podřízených realizovat dané manažerské rozhodnutí (míra akceptovatelnosti)
E = f (Q x A) E – efektivnost řídícího aktu
Q – kvalita manažerského rozhodnutí
A – míra akceptovatelnosti manažerského rozhodnutí
- rozšiřují manažerské styly specifikované Libertem na pět skupin
AI – charakterizuje manažerský styl, kdy manažer rozhoduje sám a spoléhá pouze na vlastní informace (silně autokratický styl)
AII – manažer rozhoduje opět sám, ale využívá vybraných informací od svých podřízených, ne jejich názorů a rad (autokratický styl)
CI – manažer rozhoduje sám, ale ptá se již na názory svých podřízených, s kterými problém individuálně konzultuje (konzultativní styl)
CII – manažer rozhoduje sám, ale o problému diskutuje se svými podřízenými na společné poradě (silně konzultativní styl)
GII – manažerovo rozhodnutí je založeno na společné diskusi s podřízenými, na které manažer působí spíše v roli moderátora, jenž se snaží dovést diskusi k všemi akceptovatelnému závěru, konsensu (participativní styl)
Robert Blake a Jane S. Moutonová
- chování manažerů je funkcí dvou proměnných
sociálního aspektu (zájem o lidi) – udržování sebedůvěry spolupracovníků, vytváření dobrých pracovních podmínek, udržování dobrých mezilidských vztahů, ztotožnění se s potřebou dosahování cílů
výrobního aspektu (starost o produkci) – zahrnuje postoje manažera k řadě záležitostí, jako je úroveň rozhodování, efektivnost