Pozemak

1. ZALOŽENÍ A VYTÝČENÍ STAVBY
při zakládání se nesmí ohrozit stabilita okolních staveb a pozemků
Potřebná dokumentace: 1. Stavební povolení
2. Geologický a hydrogeologický průzkum
Výkresy: 1. situačka
2. výkopy
3. základy
Vyměření: 1. nivelace – výškové zaměření
2. měření úhlů a vzdáleností – teodolit
3. vykolíkování stavby
4. lavičky – obvykle hřeby, ryskami, zářezy, lavičky vytváří vodorovnou rovinu, rohy domu se přenesou
na terén olovnicí
Stavební čára – umístění stavby v zástavbě
INŽENÝRSKO-GEOLOGICKÝ PRŮZKUM IGP
Rozsah a podrobnosti informací je daný typem a významem objektu. Představuje závazný podklad pro stavební projekt, který předepisuje způsob založení. Informace se doplní o sondy (vrtané,kopané)
Průzkum má zajistit:
- dovolené namáhaní půdy
- úroveň hladiny podzemní vody a její chemické složení
- přítok vody do stavební jámy
- chování zeminy ve stěnách stavební jámy
- stabilitu staveniště jako celku
- vliv nově zakládané stavby na stavby stávající
GEOTECHNICKÁ KATEGORIE
Základová půda pod plošnými základy rozlišuje 3 kategorie dle základových poměrů a náročnosti stavby. Pro určení je nutné rozlišit jednoduché a složité základové poměry a náročnou a nenáročnou stavbu.
Jednoduché základové poměry – nemění se jednotlivé vrstvy hornin a jsou uloženy ve vodorovných vrstvách. PV
neovlivňuje založení stavby
Složité základové poměry – mění se základová půda pod objektem a jednotlivé vrstvy nejsou vodorovně uloženy.PV
ovlivňuje založení objektu
Nenáročná stavba – není citlivá na nestejnoměrné sedání, stavba o dvou podlaží, rodinné domky, garáže a objekty zařízení
Staveniště
Náročná stavba – jiné
Norma ČSN 73 1001 tři základní GK:
1.GK – nenáročná stavba a jednoduché základové poměry, únosnost horniny se stanoví dle tabulek ČSN
2.GK – náročná stavba v jednoduchých základových poměrech nebo nenáročná stavba ve složitých zákl. poměrech.Únosnost
¨ se stanoví dle směrných normových charakteristik nebo podle místních charakteristik
3.GK – náročná stavba ve složitých zákl. poměrech. Vlastnosti se zjišťují dle normových charakteristik, určených zkouškami
vzorků odebraných na staveništi
ZÁKLADOVÁ SPÁRA
Je plocha, kterou kce přenáší zatížení stavby do základové půdy. Je nutné rozlišit základy plošné a hlubinné. U plošných základů se jedná o plochu mezi tělesem základu a základovou půdou, a u hlubinných o paty opřených kce, u plovoucích pilot není základová spára definována.
Požadavky na ZS:
Nezámrzná hloubka – musí být min 800 mm pod terénem, u soudržných zemin 1,2-1,5m, výjimka u vnitřních zdí je to 600 mm při temperování stavby v zimě.
Únosnost – posuzuje statik, zjištěná únosnost musí být v souladu s projektem.
Stejnorodost – ověřujeme ji sondami v průběhu přípravy stavby. Po vyhloubení jámy míru stejnorodosti ověřujeme a zjištěné rozdíly vyrovnáváme. Rychlá a účinná konsolidace štěrkopískem nebo drceným štěrkem zhutněným po vrstvách předpokládá snížení výškové úrovně základové spáry o tuto vrstvu. Zhutněná vrstva štěrku přeruší kapilární vzlínání.
Rovinnost,suchost,ochrana proti vlivům povětrnosti – je nutné aby ZS nepromrzla, nerozmáčela se nebo nebyla mechanicky poškozena. Pokud dopředu neuvažujeme o konsolidaci štěrkopískem, můžeme při strojním těžení výkopu ponechat vrstvu cca 200 mm k ručnímu odtěžení krátce před betonáží.
ZS musí být vodorovná, šikmá jen ve specifických případech při namáhání kce vodorovnými silami nebo při spojení části budovy založené v různých hloubkách.
Vždy zabezpečeno odvedení srážkových , povrchových a podzemních vod. Povrchové odvodnění- rýhami či drenážemi po obvodu dna stavební jámy, štětovými stěnami a jímkami při vyšší úrovni HPV
2. ZÁKLADY PLOŠNÉ A VERTIKÁLNÍ
přenáší zatížení do základové spáry
dle tvaru a působené do podzákladí:
-plošné - pásy - patky
- desky - rošty
- hlubinné - piloty - kesony
- základové studny - šachtové pilíře
dle materiálu:
-z kamene - z prostého nebo železobetonu - ocelové piloty
dle výrobního postupu:
- monolitické - montované
dle vztahu k podzemní vodě:
- v suchých půdách - v mírně nebo silně zvodnělých půdách - pod vodou
PLOŠNÉ ZAKLÁDÁNÍ:
Patky – pravidelný geometrický tvar, čtvercové, obdélníkové. Poměr stran max. 2:3. Použití pod sloupy. Z prostého nebo i železového betonu, monolitické ale i montované.
Pasy – pod nosné ale i nenosné stěny nebo sloupy, v případě pod řadu sloupu musí být vyztuženy jako spojitý nosník. Pásy spotřebují méně betonu a výztuže, ale vyšší náročnost na hloubení výkopů. Pokud je vyloučeno poškození mrazem – základy hluboké pouze 40-50 cm.
Desky – souvislý plošný základ, volíme v případě málo nebo nerovnoměrně únosného podloží, pro náročnější objekty, pod hladinou podzemní vody. Nutné věnovat pozornost vyvázání výztuže pod sloupy,aby nedošlo tzv. propíchnutí desky.
Rošt – soustava křižujících se pasů, narůstá zde složitost realizace bednění a ukládání výztuže
Prostorové základy – v podobě skříňových základů nebo tlusté desky se vzhůru vybetonovanými žebry, pokud ani tlustá základová deska nezabezpečí stabilitu objektu.
Tvar základů je dán projektem, u monolitických - je vhodný jeden vodorovný úskok
- u mnoha stupňových je nevýhoda přerušovaná betonáž
- u šikmých – složitost zabedňování a zhutňování
- při výkopových pracích rozšíření prostoru o 600 mm na
provedení bednění
u montovaných - odpadají technologické přestávky, zkracuje se doba realizace
spodní stavby, lze je osazovat i v zimě, a pokud jsou řádně
ošetřeny proti spodní vodě tak i tam, kde nelze efektivně snížit
hladinu SV
HLUBINNÉ ZAKLÁDÁNÍ
Piloty vháněné – jsou prefabrikované železobetonové piloty, vpravují se beraněním,vplachováním,zatláčením a vibrováním. Průřez obvykle 300*300 mm nebo 400*400 mm a délka až 12 m. Použití betonu hutného, vodotěsného, odolného proti agresivnímu prostředí. Důraz na přesné umístění, krytí výztuže, na zesílení ve zhlaví a hrotu piloty.
Pilota se může použít po 4 týdnech od zhotovení, razí se pomocí beranidel a to buď rovno nebo šikmo. Hlava se beraněním poškozuje je opatřena čepcem z tvrdého dřeva nebo pryže.
Vplachováním se vhání do podloží tak, že se zemina pod jejím hrotem rozplavuje proudem tlakové vody. Zapadá vlastní vahou, případně se i beraní. Nepoužívá se při začáteční a konečné fázi vhánění piloty z důvodů stabilizace
Zatlačované piloty jsou z krátkých kusů vtlačované do podloží hydraulickým lisem. Zavibrování pilot používáme u nesoudržných stejnorodých zemin
Piloty vrtané – betonují se do předem zhotoveného vrtu, použití tam,kde není možno použít beranidlo (zastavěné oblasti). Možnost změny délky při provádění. Je možno je provádět jako opřené piloty. Mají velkou únosnost, lze je monoliticky snadno spojit s vrchní základovou kce.
Proces pažení vyloučíme ocelovými výpažnicemi – zvýšení kvality vrtu a i celé piloty, zvýšení přesnosti vrtu i piloty.
Moderní vrtné soupravy – mají únosný a vybavený vrtátek – mohou osazovat i armokoše.
Vytěžená zemina se ukládá stranou, nejdéle 8 hodin po ukončení vrtných prací se musí začít s výplní piloty. Betonová směs je do vrtu dopravována dopravníkem bet. směsi. Pokud je zvýšená HPV je usměrňována speciální betonovací troubou, vnikající beton vytlačuje přebytečnou vodu a ta je odčerpávána nebo volně teče na povrch.
Dělení vrtaných pilot:
dle průměru: maloprůměrové (200-600 mm)
velkoprůměrové (nad 600 mm)
dle statického působení: opřené – patu mají opřenou o únosné podloží
vetknuté – patu vetknutou do únosného podloží
plovoucí – jsou umístěny do nesoudržné zeminy
dle způsobu, kterým na ně působí vnější zatížení: tlačené
tažené
namáhané ohybem
namáhavé kroucením
dle vyztužení: prosté vyztužené
dle pažení: pažené pažené s ocelovými výpažnicemi
dle polohy: osamělé skupinové
dle sklonu: svislé šikmé
Mikropiloty – štíhlý stavební prvek, přenáší osové zatížení, vrtané piloty malého průměru 200 mm, jsou upnuty do okolní horniny v kořenové části injektáží. Použití ve stísněných podmínkách, při podchycování staveb. Má hlavu, dřík a kořen piloty.
Velkoprůměrové piloty hloubené – průměr 600 mm, šachty pro ně hloubíme vrtnými soupravami nebo šnekovými vrtáky nebo rypadly s drapákem. Hloubení v soudržných zeminách jako nepažené do 12 m hloubky.Spustí se armakoš a betonuje se.
Podzemní stěny – dělení na železobetonové s funkcí výpažnice a konstrukční a těsnící. Tloušťka bývá 400,600,800 a 1000 mm.
Studny a kesony – jsou nejdražší a nejobtížnější, použití v silně zvodnělých horninách. Kce klesá vlastní vahou až k zpevněnému podloží, postupným vytěžováním zeminy rypadlem nebo drapákem. V kesonu je pracovní komora zajištěna proti vnikání vody přetlakem vnitřního vzduchu.
IZOLACE SPODNÍ STAVBY PROTI VODĚ
Hydroizolace jako celek = podkladní vrstva (podkladní beton)+hydroizolace+ochranná
vrstva (podlaha)
Úkolem hydroizolace je zajistit ochranu staveb před nežádoucím působením vody. Vodotěsné izolace podzemních částí budov musí být navrženy a provedeny tak, aby plnily svou funkci po celou životnost stavebního díla. Způsob ochrany stavební kce před působením vody řeší hydrogeologický průzkum – stanoví druh podpovrchové vody, její složení a HPV.
Členění hydroizolací:
Proti vodě podpovrchové - zemní vlhkosti
- podzemní vodě
Proti vodě povrchové - volně stékající
- v nádržích
Proti vodě agresivní
Podle druhu podpovrchové vody rozeznáváme tři kategorie izolací:
Hydroizolace I. kategorie – proti vodě tlakové – vodě, která vytváří v okolí nebo uvnitř objektu spojitou hladinu a působí na
izolaci hydrostatickým tlakem
Hydroizolace II.kategorie – proti stékající vodě – vodě, která může vytvořit spojitou hladinu a působí na izolaci hydr.tlakem
max. 0,001 MPa a stéká po vodorovných a šikmých plochách pod a vnitřních kce
Hydroizolace III.kategorie – proti zemní vlhkosti – vodě která nevytváří spojitou hladinu a je vázána nebo se pohybuje
v základových půdách a kce vlivem působení absorpčních, kapilárních a gravitačních sil
Podle izolační hmoty rozeznáváme izolace:
živičné (asfaltové, dehtové)
syntetické pryskyřice – termosetové (epoxidové,epoxidehtové a polyesterové)
ostatní (impregnované provazce, pryžové klíny nebo pásy, kovové fólie a plechy)
fóliové – termoplastické (z fólií polyizobutylenové a polyvinylchlorifové)
Podle způsobu zpracování mohou být izolace:
nátěrové
stříkané
stěrkované
lepené
natavované a svařované
Je nutné před každým návrhem hydroizolačního souvrství podzemní části budovy vědět, zda se bude jednat o hydroizolaci proti:
běžné zemní vlhkosti
volně stékající vodě bez definovatelného hydrostatického tlaku
tlakové vodě
nebo kterékoliv výše uvedené vlhkosti kombinované navíc s agresivními účinky
Hydroizolační soustava se skládá z těchto částí:
Podkladová kce – je kce jejíž povrch vyhovuje předpisům, musí být rovný, pevný, stejnosměrně mírně drsný, suchý, čistý a bezprašný. Nesmí být porušen zlomy, prasklinami nebo smršťovacími trhlinami.Zpravidla jsou z betonu tl. Min. 80 mm, vyskytují se v podzákladí propustné zeminy, kladou se přímo na ně, v případě nepropustných zemin se podkládají drenážní vrstvou ze štěrkopísku v tl. Min. 200 mm, nebo kombinovanou drenážní vrstvou ze štěrkopísku v tl. Min. 100 mm a textilie , kladené na rostlý terén. Povrch podkladních betonů je nutné kvalitně vyrovnat nebo opatřit cementovým potěrem tl. 15-25 mm.
Nosné podklady hydroizolačních povlaků na svislých plochách tvoří buď cihelné, betonové či železobetonové stěny. Povrch nosného podkladu je zpravidla nutno vyrovnat podkladní cementovou omítkou 10-20 mm. Cihelné stěny pláště se navrhují z plných mrazuvzdorných, ostře pálených cihel v tl. 65-150 mm. Zdí se do cementové malty.
Poklad pro hydroizolační systémy z asfaltových pásů by měl mít veškeré hrany zaobleny v poloměru r= 40 mm. U fóliových hydroizolací se podklad v koutech nezaobluje.
Izolační povlak – tvoří ochranu proti pronikání vody. Obvyklým materiálem pro izolace staveb, které nejsou založeny pod HSV, jsou izolační lepenky a pásy na bázi oxidovaného asfaltu a nosné vložky, a pásy nastavitelné. V místě výskytu půdního radonu se používají pásy s nosnou vložkou z kovové fólie. Modifikované asfaltové pásy se používají pokud se izolační práce mají provádět při méně vhodných klimatických podmínkách. Při velkoplošných průmyslových nebo obchodních objektů se uplatňují fóliové systémy na bázi měkčeného PVC nebo polyetylénu. Kombinací výhod fóliového izolačního systému a systému plnoplošného spojeného s kce je technologie samolepících izolačních pásů.
Ochranné kce – ochrana izolace je tvořena stavební kce, která chrání vodotěsnou izolaci na straně působení vody a zajišťuje sevření. Ochrana izolace na vodorovných a šikmých plochách se provádí potěrem z cementové malty tloušťky min. 30 mm, nebo jemnozrnnou betonovou mazaninou min. tl. 80 mm. Ochrana svislé izolace se většinou navrhuje jako přizdívka v tl. 75-150 mm z plných, mrazuvzdorných, ostře pálených cihel. V podmínkách zemní vlhkosti a gravitační vody může být ochranná přizdívka nahrazena vhodnou textilii, polotuhou fólií, deskami z extrudovaného polystyrenu.
Spoje
zpětný
obrácený
Spoj obrácený – proti tlakové vodě
1. podkladní nosná kce
2. zřízení trvalé dočasné obezdívky
3. vyvedené vodorovné izolace přes požlábek na obezdívku
4. ochranný potěr
5. základová deska
6. svislá obvodová kce
Technologický postup při zřizování obráceného spoje
vodorovná nosná kce základů
zřízení trvalé a dočasné části obezdívky
vyvedené izolace přes požlábek na obezdívku
položení betonové ochranné mazaniny v suterénu
zřízení suterénní zdi
odstranění dočasné části obezdívky
nastavení svislé izolace na omítnutou zeď
pokračování svislé izolace
dokončení obezdívky
zásyp suterénu
Zpětný spoj – proti zemí vlhkosti
asfaltový pás volně položený, v přesazích lepeno
živičný penetrační nátěr, plnoplošně nanesený na čistý podklad
bitumenový pás plnoplošně natavený
vodorovné a svislé zateplení - lepeno
Technologický postup při zřizování zpětného spoje:
pokladní vodorovná vrstva kce (betonová mazanina)
položení vodorovné izolace
vyzdění suterénní zdi
zřízení požlábku a napojení vodorovné a svislé izolace – tzv. zpětný spoj
nastavení svislé izolace na zeď
vyzdění ochranné přizdívky nebo zřízení jiné ochranné kce
zásyp
napojení a dokončení vodorovné izolace
položení betonové mazaniny v suterénu
ZDĚNÝ STĚNOVÝ KČNÍ SYSTÉM
(pozemní stavitelství I,II, Matoušková)
Svislé kce stěnové se třídí podle různých hledisek:
- podle statického působení na stěny nosné a nenosné
- podle polohy v budově na stěny obvodové a vnitřní
- podle funkce v budově na stěny mezibytové, schodišťové a požární
Vrstvy:
1. jednovrstvé
režné
oboustranně omítnuté
s větraným obkladem
2. dvouvrstvé – dvě stěny s mezerou s izolací spojené kotvou s pryžovou podložkou
Druhy zdiva:
1. kamenné
nevýhody – málo používané
- velká objemová hmotnost (2200 až 2400 kgm-3) - obtížná opracovatelnost
- neprodyšnost - pracnost zdění
- špatné TI vlastnosti

výhody
- odolnost proti povětrnostním a mechanickým vlivům
Použití na základy, podzemní a soklové části budov a při rekonstrukci historických a památkových objektů.
Rozlišení:
Zdivo z lomového kamene – na základové kce a sokly. Pevnost je závislá na kvalitě jeho vazby. Spáry jsou 15-40 mm
tloušťky, širší a nepravidelné spáry mezi jednotlivými kameny se vyplňují drobným kamenivem a maltou
Zdivo řádkové – z částečně opracovaných kamenů ( kopáků). Podle způsobu jsou buď kopáky hrubé ( nemusí mít stejnou
výšku jednotlivých vrstev a styčné spáry mohou být šikmé), nebo kopáky čisté ( z kopáků s čistě opracovanou lícní
plochou. Ložné spáry mají tl. 10-20 mm, styčné spáry musí být svislé tl. 10-15 mm.)
Zdivo kyklopské – se používá hlavně pro terénní úpravy, opěrné zdi a objekty inženýrského stavitelství. Z vybraných
kamenů mnohaúhelníkového tvaru.Platí zásada,že v lícní ploše se nesmí stýkat více než 3 spáry.
Zdivo kvádrové – na monumentální objekty, na obklady reprezentačních budov. Provádí se z kamenů předepsaných tvarů a
přesných rozměrů, kamenicky opracovaných a sestavovaných podle kladečských výkresů.
2. Zdivo smíšené
Kombinací dvou nebo více stavebních materiálů vzniká zdivo smíšené. Obvyklá kombinace je cihla a kámen, cihla a
beton
Výhoda:
- je možnost využití přednosti jednotlivých materiálů
Nevýhoda
- je větší pracnost při jeho provádění
Povrchová úprava zdiva:
- zdivo režné –ponechané bez povrchové úpravy, jehož líc se spáruje. Uplatňuje se v kamenném i cihelném zdivu na
průčelí budov, výjimečně i v interiéru.
- zdivo omítané – běžně používané na průčelí budov i v interiéru
- zdivo obkládané – různými materiály, které plní fce estetickou, TI a hygienickou.
3. Zdivo cihelné
Cihly se vyrábějí v různých variantách (jak materiálových, tak rozměrových).
Cihly pálené – jsou vyráběné pálením cihlářské zeminy. Základní rozměry 290*140*65 mm(malý formát 250*120*65
mm).
Cihly vápenopískové – se lisují ze směsi vápna a jméno křemičitého písku;výlisky se nevypalují, vytvrzují se
v autoklávech.
Cihly plné – mají plný střep, bez otvorů popř. s otvory v rozsahu nejvýše 15% ložné plochy.
Cihly lehčené - mají sníženou objemovou hmotnost, získanou a) zvětšení pórovitosti střepu, b) vytvořením otvorů

Formáty cihel:
Velký formát 290*140*65 mm Malý formát 240*120*65 mm Metrický formát 240*115*72 mm
Druhy malt:
Malta je směsí pojiva (vápna,cementu,sádry), plniva (písku,mleté strusky) a vody. Podle použitého pojiva rozeznáváme několik druhů malt. Druh malty se volí dle požadované pevno