- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálsti zdiva. Pevnost malty v tlaku je dána druhem a množstvím pojiva.
Malta vápenná – má dobré plastické vlastnosti, dosahuje min. pevnost v tlaku 0,4 MPa
Malta cementová – má min. pevnost v tlaku 5 MPa. Vyznačuje se velkou pevností;používá se pro velmi zatížené pilíře a sloupy.
Malta vápenocementová – má min pevnost v tlaku 1,0 MPa nebo 2,5 MPa. Tvrdne rychleji než malta vápenná, méně se stlačuje,takže méně sedá.
Vazba cihelného zdiva
Má velký vliv na roznesení tlaku a tím na celkovou únosnost zdiva.
Pro skladbu cihel ve zdivu platí několik zásad:
- styčné spáry dvou vrstev ležících nad sebou musí být vystřídány vždy nejméně o Ľ cihly
- spáry ložné i styčné musí být dokonale vyplněny maltou
- tloušťka spár má být 10 mm
Klasická vazba – má název podle seskupení cihel v líci zdiva. Nejčastěji se používají:
- vazba běhounová – skládá se pouze z běhounů; které se převazují o ˝ cihly; použití do zdi tl. 150 mm
- vazba vazáková – skládá se z vazáků; které se převazují o Ľ cihly; použití pro cihly tl. 300 mm
- vazba polokřížová – střídá běhounové a vazákové vazby; takže v každé vrstvy se cihly překrývají v příčném směru
o ˝ cihly, v podélném směru o Ľ cihly; na tloušťku cihly 450 mm
Speciální vazby – se používají pro úsporu materiálu, snížení hmotnosti nebo zlepšení TI vlastností zdiva. Patří sem zejména zdivo s uzavřenými dutinami v šířce 40-80 mm, v nichž uzavřený, neproudící vzduch zvyšuje TI stěny. Širší dutiny se vyplňují i sypkým izolačním materiálem (škvárou, struskou).
Běhounská vazbavazba vazákovávazba polokřížová
cihelné
- keramické (voštinové, plné)
- vápenopískové
- šamotové (komíny)
- vepřovice (nepálené)
4. tvárnicové
Tvárnice se odlišují od cihel svým tvarem, většími rozměry a lepšími TI vlastnostmi, umožňující provedení obvodového zdiva o menší tloušťce. Jsou obvykle vylehčeny dutinami, mají kolmou polohu k ložné spáře a musí být situovány kolmo na směr tepelného toku. Při zmenšení tloušťky zdiva vznikají ve spárách tepelné mosty; proto se styčné spáry vyplňují maltou jenom z části a v ložných spárách se provádí přerušované maltové lože.
a) Keramické tvárnice
Mají velmi dobré TI vlastnosti, získané vylehčením štěrbinami i vylehčením keramické hmoty.
Několik druhů tvárnic, většinou se zdí vazákovou vazbou, pro různou tloušťku zdiva.
b) tvárnice z lehkých betonů
vyrábějí se zejména ze škvárobetonu, ze struskobeton, z pórobetonu nebo z křemeliny; vyrábějí se plné nebo vylehčené
dutinami. Dělají se tak aby jejich hmotnost nepřekročila 30 kg. Pevnost v tlaku je nejméně 3 MPa. Dutiny tvárnic se
vyplňují sypkými tepelně izolačními materiály (škvára, popílek). Musí být chráněny před povětrnostními vlivy povrchovou
úpravou.
Stavební úpravy ve zdivu
a) pozední věnce – ve všech nosných a ztužujících zdech, min. výška je 150 mm, šířka ve vnitřních zdech zabírá celou šířku,
v obvodových je zmenšena o TI.
b) překlady - monolitické (navrhovány na lib. rozpětí a zatížení); z železobetonových prefabrikátů, z keramických nosníků,
z ocelových válcovaných nosníků, kombinované
MONOLITICKÉ NOSNÉ STĚNY
Monolitické kce s provádějí přímo na stavbě ukládáním tvárlivého stavebního materiálu do bednění. Provádějí se převážně z betonu nebo železobetonu.
Beton:
těžký - objemová hmotnost 1800-2400 kgm-3
středně těžký – 1200-1600 kgm-3
lehký – do 1000 kgm-3
Pro svislé nosné kce se používají betony těžké a středně těžké. Kvalita betonu je určena nejen množstvím a druhem cementu,ale i vodním součinitelem betonové směsi. Podle množství vody při výrobě betonové směsi, rozeznáváme bet. Směs – zavlhlou, měkkou a tekutou. První dvě se kladou do bednění ve vrstvách vysokých 150-300 mm a zpracovává se pěchováním a vibrováním. Tekutá se pouze propichuje.
Stěnové nosné kce z mono. Betonu jsou vhodné zejména pro objekty občanské výstavby, pro budovy libovolných prostorových tvarů, členitých půdorysů, ustupujících a převislých kce, pro objekty výškové. Důležitým činitelem, ovlivňujícím kce řešení, délku výstavby a hospodárnost provedení monolitických staveb – je bednění.
Druhy bednění:
Dřevěné bednění – se zhotovuje pouze pro jedno použití. Je pracné, nehospodárné, má velkou spotřebu dřeva; proto se používá jen výjimečně.
Univerzální dílcové bednění – z vodovzdorných překližek nebo z ocelových deskových dílců vyztužených nosnou kostrou. Dílcové bednění má mnohonásobnou použitelnost: překližkové dílce 30 až 50 násobnou, dílce ocelové asi 300 násobnou.
Systémové bednění – soustava velkoplošných dílců se dělí podle typu použitých ocelových nosníků . Obedňovací plášť z překližky nebo z ocelového plechu je vyztužen svislými nosníky. Nosníky jsou pravidelně děrovány; systém děrování umožňuje spojování dílců v různých rovinách
Tunelové bednění – umožňuje betonáž stěn i stropů v jednom výrobním cyklu. Skládá se z prostorových dílců, doplněných různými spojovacími a kompletačními prvky. Dílce tunelového bednění se osazují na stropy nebo na podkladní beton nejnižšího podlaží. Po zabetonování stěn a stropů se provádí odbednění pomocí různých mechanismů. Použití pro vícepodlažní objekty s příčnými nosnými stěnami.
Posuvné bednění – pro vysoké objekty. Je vytvořeno vertikálními bednícími dílci o výšce 1000 až 1200 mm připojenými ke zdvihacím nosným rámům „stoličkám“. Stoličky se vertikálně posunují po ocelových vzpěrných tyčích a zvedají bednění. Vzpěrné tyče zůstávají zabetonované ve stěnách jako součást vyztužení. V místech napojení a křížení stěn se používají stoličky troj- a čtyřramenné. Tato betonáž je plynulá. Použití ke stavbě komínů, silně vyztužených jader výškových objektů.
Zabudované bednění – tzv. „ztracené bednění“ zůstává trvale součástí betonových kce, kde plní funkci povrchové úpravy, TI nebo zvukové izolace. Provádí se z dřevotřískových desek, z profilovaných plechů, z dřevocementových dílců.
Povrchová úprava:
- musí být TI izolovány – obklady z TI desek, lze vkládat do bednění nebo dodatečně.
- TI vrstva na vnějším líci obvodových stěn se chrání omítkou.
- pohledový beton – stěny bez dalších úprav
MONTOVANÉ NOSNÉ STĚNY
z bloků (dílce jsou na ˝ podlaží)
z blokopanelů (na celou výšku podlaží)
z panelů
Materiály:
původně cihelné
středně těžké a lehké betony (škvárobeton, struskobeton, pórobeton)
Dle funkce:
stropní
vnitřní nosné stěnové
obvodové nosné stěnové
obvodové nenosné stěnové
ztužující stěnové
příčkové
7. KOMÍNY
(pozemní stavitelství I,II, Matoušková)
Komíny slouží k odvádění spalin z topeniště do volného prostoru. Tyto spaliny proudí v komínovém průduchu vytvořené v komínovém plášti. Zaústění, ve kterém vstupují spaliny do komínového tělesa se nazývá sopouch. Kromě sopouchu jsou v komínovém plášti ještě otvory pro čištění průduchů; v horní části komínového pláště je to vymetací otvor a v dolní části vybírací otvor. Komín je ukončen komínovou hlavou.
Komín funguje na principu tahu, tj.
1. rozdílu teplot spalin a venkovního vzduchu.
2. velikosti a tvaru průduchu
3. hladkost povrchu vnitřního pláště
4. a míře ochlazování průduchu
5. na účinné výšce –
Skládá se z:
1. komínová hlava
2. komínový plášť
3. vymetací otvor
4. komínový průduch
5. sopouch
6. vybírací otvor
7. půdice
účinná výška – je to vzdálenost od dna sopouchu do horního vyústění průduchu nad střechou.
neúčinná výška – od vybíracího otvoru po sopouch
- dělení dle průřezové plochy:
- úzké - střední ….. 400 – 2025 cm2 - průlezné
- dle materiálu:
- zděné - monolitické - montované
- dle vztahu ke svislým nosným konstrukcím :
- vestavěné nebo přistavěné, které konstrukčně nebo staticky souvisejí s objektem
- samostatně stojící, které nesouvisejí s objektem
- dle počtu průduchů:
- jednotlivé - sdružené
- dle komínových průduchů:
- průběžné (od nejnižšího podlaží) - podlažní (v jednotlivých podlaží)
- dle průběhu podélné osy komínového průduchu se rozlišují průduchy:
- přímé (jsou svislé) - uhýbané (uhýbají ve své stavební výšce od svislice)
vnější povrchová teplota komínu by neměla přesáhnout 60 stupňů C
největší odklon od svislice 30 stupňů
min. výška komínu nad střechou – 65cm ve vzdálenosti 2 m od hřebene
nad 2m pod úhlem 10 stupňů
SYSTÉM SCHIEDEL
Složení: 1. tvarovka z lehčeného betonu
2. tepelná izolace
3. kulaté šamotové tvarovky na speciální šamotové tmel
Komínový plášť – nehořlavý,odolný proti mrazu
Stavební výška – se má upravit tak aby neúčinná výška se rovnala alespoň 1/10 výšky účinné, jinak je nutno průřez průduchu v neúčinné výšce zvětšit
Vybírací otvory – k vybírání sazí a popílku, jsou umístěny v pudáci, nejméně 300 mm nad podlahou. Min. rozměr otvoru je 120*150 mm. Uzavřen dvojitými dvířky.
Vymetání – komínů se provádí buď se střechy nebo z půdního prostoru vymetacím otvorem o rozměru 120*150 mm s půdicí 800 až 1200 mm nad podlahou.
Sopouchy - mají být co nejkratší a přímé; do délky 250 mm mohou být vodorovné, při délce do 500 mm mírně stoupající. Sopouchy delší než 500 mm mají mít stoupání alespoň 10%. Vzájemná vzdálenost sopouchů od sebe je min. 300 mm.
Komínové vložky – chrání betonovou kce, kterou komín prochází, před účinky spalin
Výška komínů – nad střechou: komíny umístěné ve hřebenu nebo do vzdálenosti 2 m od hřebenu musí být vyvedeny nad střechu min. 650 mm. Komíny vzdálené více než 2 m od hřebene musí vystupovat 650 mm nad rovinu proloženou hřebenem střechy ve sklonu 100 od vodorovné. Výška komínů u plochých střechy je min 1500 mm nad jejím nejvyšším bodem.
Provádění komínů – zděné komíny se provádějí z dobře vypálených plných cihel na MVC, popř. MC. Tloušťka komínového zdiva se má rovnat nejméně šířce cihel. Vnější povrch zděného pláště musí být omítnutý, vyspárovaný nebo opatřený obkladem z nehořlavých hmot. Vnitřní povrch se upravuje současně se zděním.
8. SKELETOVÉ SYSTÉMY monolitické
(pozemní stavitelství I,II, Matoušková)
Kce systémy sloupové – skelety se vyvinuly s masivních stěnových systémů redukcí nosných stěn na masivní pilíře a posléze na štíhlé sloupy.
Zatížení je přenášeno pouze sloupy a funkci dělící, tepelně a zvukově izolační, přebírají nenosné stěny /obvodové pláště a vnitřní příčky).
Na nosnou kce se používají hmoty o velké pevnosti (železobeton, ocel), na nenosné stěny se používají hmoty lehké, které málo zatěžují nosnou kce a mají dobré izolační vlastnosti. – dochází k odhmotnění stavby – ta představuje úsporu materiálu, ale i snížení nákladů na dopravu.
Mají velkou prostorovou variabilitu a dispoziční přizpůsobivost, umožňují adaptační změny a volné průčelí.
Prostorovou skladebnou soustavu tvoří skladebné buňky, sestavené v modulové prostorové osnově. Soustava může být jednoduchá nebo složená.
Monolitické železobetoné skelety jsou jednotlivé kce vytvořené ze sloupů, z průvlaků nebo hlavic a ze stropních kce. Monolitickým spojením svislých a vodorovných prvků získává kce značnou tuhost. Svislé nosné kce (sloupy) se rozmisťují v osové vzdálenosti 3600-9000 mm.
Výhody spočívají v celistvosti kce, v pevnosti, tuhosti a odolnosti proti účinkům mimořádného nahodilého zatížení. Velká přednost možnost provádět atypické objekty libovolných půdorysných tvarů, různých rozponů a v různém prostorovém uspořádání kce.
Nevýhoda se projevuje v mokrém stavebním procesu (sezónnost práce nebo nutná zimní opatření) delší doba výstavby.
Sloupy mají průřez čtvercový,obdélníkový nebo kruhový. Namáhány hlavně tlakem, ale monolitické spojení s vodorovnými kce do nich vnáší o ohybové napětí. – vyztuženy. Min rozměr sloupů je 250 mm, u jednopodlažních staveb 200 mm. U běžných typů skeletových kce se používají pravoúhlé sloupy o rozměru 300*400 mm až 400*500 mm.
Průvlaky a stropní trámy se rovněž dimenzují na základě statického výpočtu. Výška průvlaků se navrhuje jako 1/8 – 1/12 osové vzdálenosti sloupů a výška stropních trámů jako 1/15 – 1/17 jejich délky.
Prostorová tuhost
vůči působení vodorovných sil musí být zajištěna v obou směrech. U nižších objektů se prostorová tuhost zabezpečuje buď skeletovými rámy nebo tuhými stropními kce. U objektů vysokých je nutno ve skeletové kce rozmístit výztužné stěny nebo výztužná jádra.
Způsob vyztužení ovlivňuje řada činitelů: osová vzdálenost, kce výška, velikost zatížení, počet traktů a délka budov ….
Výztužné stěny se rozmisťují mezi sloupy vnitřními v rovině kolmé ke skeletovým rámům. Ztužující stěny mohou být vyzděny (min. 250 mm) provedeny jako monolitická. Výztužná jádra jsou využívána pro umístění schodišť, výtahů nebo instalační rozvody.
Dilatace monolitických skeletů
Kromě zatížení na ni působící je kce namáhána i objemovými změnami materiálu – vyvolanými účinky teplotními změnami. – způsobují poruchy, které je možno vyloučit rozdělením stavebního objektu na menší celky.
Dilatační spáry se umisťují ve vzdálenosti 40 m, šířka spár (15-25 mm) se upřesňuje dle teploty, za které se kce betonuje (v zimě se spáry provádějí širší a v létě zase užší).
Dilatační spáry se provádí u staveb kde jsou teplotní rozdíly ( kce na d základy , kde základy není nutno dilatovat neboť na ně nepůsobí teplotní změny vnějšího ovzduší. Pokud spáry mají fce spár dělící musí probíhat i v základových kce
Možné způsoby dilatační i pohybových spár:
Zdvojení sloupů
Nejčastější řešení. Nevýhoda je přerušení modulového systému, které se nepříznivě projevuje v průčelí, zejména při použití montovaných obvodových plášťů
Zdvojení průvlaků
Možné provádět dvojím způsobem a to buď je jeden z průvlaků uložen buď na konzole sloupu nebo polodrážce sousedního průvlaku, který má větší výšku.
Vložené pole
Vytváří se vloženou stropní deskou nebo vloženým průvlakem.
Provádění monolitických kce
Betonují se do předem připraveného bednění, jehož druh ovlivňuje hospodárnost kce, produktivitu stavebních prací a rychlost provedení.
Bednění sloupů:
Ze dřeva z překližek, z oceli a jiných materiálů.
Tradiční dřevěné individuální bednění a univerzální bednění dílcové překližkové je nahrazeno systémovým bedněním.
Podle způsobu přenášení zatížení stropní kce do sloupů:
1 . skelety rámové
Mohou mít průvlaky konzolově vložené před krajní sloupy: zmenší se tím ohybové momenty v krajních průvlacích i sloupech.
skelety s příčnými rámy
většinou v dlouhých budovách, jejich výška vje větší než trojnásobek šířky. Rámy jsou značně tuhé, docílí se potřebné odolnosti proti účinkům vodorovného zatížení. K podélnému ztužení nižších budov vystačí podélná okrajová ztužidla.
Stropní kce jako desková nebo trámové.
Nevýhoda:
komplikovaný podélný rozvod instalací pod tropem
skelety s podélnými rámy
použití pro objekty o výšce menší nebo rovné jejich hloubce. Vodorovné tlaky jsou poměrně malé a jsou přenášeny stropní kce do rámů. Pokud se podélné rámy doplní ztužujícími stěnami, mohou být použiti pro budovy až o výšce dvojnásobku jejich šířky.
Výhoda:
- snadné provedení podélných instalačních rozvodů
Nevýhoda:
- vysoké průvlaky, zastiňující místnosti a omezená možnost architektonického ztvárnění průčelí.
obousměrný systém
jsou velmi tuhé, proto se používají pro výškové a značně zatížení budovy. Obousměrné průvlaky podporují stropní kce po celém obvodu skeletového pole, které má mít přibližně čtvercový půdorys.
Stropy see provádí jako obousměrně armované desky nebo jako trámové.
2. skelety hlavicové
Jsou zvláštní případ kce s obousměrně uspořádanými průvlaky, které jsou redukovány do silně vyztužených pruhů, probíhající nad hřibovými hlavicemi. Mezi podporovými pruhy jsou obousměrně vyarmovaná stropní deska.
Nad sloupy je stropní deska zesílena hřibovými hlavicemi, které zlepšují vetknutí a zachycují smykové síly. Hlavice mají tvar pravoúhlý, mnohoúhelníkový nebo kruhový.
Tloušťka stropní desky se navrhuje 1/30 L (min. 150 mm). Sloupy se obvykle rozmisťují ve čtvercové síti obvykle osové vzdálenosti 6000 – 9000 mm. Krajní sloupy se odsazují od průčelí o potřebnou šířku hlavice.
Použití pro budovy kde není výška větší než šířka a jejichž stropy jsou namáhány velkým užitným zatížením. Komplikované bednění
3. skelety deskové
Má stropní kce přímo podporovanou sloupy. Vyvinul se z průvlakového nebo z hlavicového zmenšením výšky průvlaků nebo hlavice na tloušťku desky, takže průvlak ani hlavice nejde vidět – deska má rovný podhled.
Pouze výztuž vytváří mezi sloupy podporované pruhy, které působí jako ploché průvlaky. V okolí sloupu je pak z výztuže vytvořená plochá hlavice. – skryté průvlaky
Sloupy se rozmisťují obvykle v čtvercové síti. Stropní deska má být po obvodu vyložena, aby do krajních sloupů nebyly vnášeny velké ohybové momenty. Skelet s deskovými stropy málo odolává účinkům vodorovných sil, u vyšších objektů se provádí ztužování výztužnými stěnami nebo jádry.
Použití pro budovy s menším užitným zatížením. Jejich přednost rovný podhled, možnost libovolného rozmístění příček a snadné provádění
9 Montované skelety
(pozemní stavitelství I,II, Matoušková)
Vyvinuly se z monolitických kce, rozdělených na jednotlivých kce prvky na stavby spojované opět tak, aby ve své konečné formě tvořily kce dostatečně únosnou a tuhou.
Dělí se dle statického systému:
- rámové
- hlavicové
Dle hmotnosti kce prvků:
- lehké (hmotnost dílců do 2,5 t)
- střední ( hmotnost dílců do 5 t)
- těžké (hmotnost dílců přes 5 t)
Přípustná délka objektu, vyplývá z prostorové stability celé kce. Největší přípustná délka dilatačního celku je 60 m.
Stabilita montovaných skeletů se zajišťuje obvykle systémem výztužných stěn, které v důsledku své podstatně větší tuhosti než mají sloupy přenášejí vážnou část účinků vodorovných sil působící na objekt.
1. Rámový montovaný skelet
Je vytvořen jako skelet monolitický průvlaky, uloženými na sloupech a podporujícími stropní panely. Hlavní kce prvky – sloupy a průvlaky, mohou být spojeny již ve výrobně v jeden montážní celek – v rámové dílce.
Rámové dílce
Vznikají rozdělením monolitického rámu mimo jeho styčníky,v místech nejmenších momentů. U sloupu to bývá v polovině až ve třetině jeho výšky, u průvlaků je ve čtvrtině až pětině rozpětí. Při tomto dělení vznikají tzv. dílce tvaru H.
Konzolové sloupy a dělené průvlaky
Vznikají oddělením průvlaků od sloupů, na kterých zůstávají konzoly (viditelné nebo skryté). Konzolové sloupy mohou být jednopodlažní nebo vícepodlažní
Sloupy a průběžné průvlaky
Vznikají dělením monolitických skeletů ve styčníku. Průvlaky jsou navzájem stykovány buď přímo nad sloupy nebo probíhají nad sloupy a stykují se v poli, výroba a montáž těchto prvků je jednoduchá.
Sloupy montovaných skeletů
Čtvercový nebo obdélníkový průřez. Plocha závisí na hodnotě zatížení. Sloupy jednoho objektu mají většinou ve všech podlaží stejný průřez, odstupňování jejich únosnosti v jednotlivých podlažích se zabezpečuje změnou kvality betonu, jakosti a výztuže. Průřez 300*300 mm, 400*400 mm, 400*600 mm, 600*600 mm.
Délka sloupů závisí na kce uspořádání styku s průvlaky, při stykování sloupů s průvlaky průběžnými se délka sloup zmenšuje
o výšku průvlaku. Délka sloupů nejnižšího podlaží je rozdílná od vyšších podlaží. Kromě jednopodlažních sloupů se vyrábějí i více podlažní. Délka je omezena dopravními a montážními možnostmi.
Průvlaky montovaných skeletů:
Jsou buď tyčové nebo plošné. U obou typů mohou být stropní panely kladeny na jejich horní líc nebo na po
Vloženo: 19.04.2009
Velikost: 428,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2025 unium.cz


