M01

ve shod se situaním výkresem) v prmtu do vodorovné roviny:
Trasa silninĂ­ komunikace
- 25 (35) -
( )
200
21 Rsst –=
hodnota t je vzdálenost zaátku nebo konce zakružovacího oblouku (bodu
dotyku) od vrcholu výškového polygonu
hodnota t je hodnota poítaná a vynášená ve vodorovném smru,
v podélném profilu tedy p
ímo na délkové ose
hodnota t je vždy stejná pro ob strany oblouku od prseíku teen; jinými
slovy zaátek a konec jednoho oblouku jsou od vrcholu polygonu stejn
vzdáleny (pro vzdálenost m
enou ve vodorovném smru
znaménko plus ve vzorci platí pro opané sklony a znaménko minus pro
shodné sklony, jak lze snadno a názorn rozmyslet
• maximální svislá poadnice zakružovacího oblouku v míst vrcholu výško-
vého polygonu
R
ty
= 2
2
max
Pro libovolný bod se poítá svislá po
adnice:
• svislá poadnice libovolného bodu
R
xy
= 2
2

x je p
itom vzdálenost poítaného bodu od zaátku oblouku (bodu dotyku
oblouku a výškového polygonu)
Vstupními hodnotami pro výpoet zakružovacího oblouku jsou tedy:
• R - polomr zakružovacího oblouku (p
esnji oskulanĂ­ kruĹľnice)
• s1, s2 - podélné sklony stran výškového polygonu p
iléhající poítanému
oblouku
Pro libovolný bod se poítá výšková kóta bodu z výškové kóty na polygonu a
ze svislé po
adnice.
4.2.3 Výpoet místa s nulovým sklonem
V zakružovacím oblouku je místo s nulovým sklonem ve vrcholu paraboly a
už vyduté nebo vypuklé. Toto místo je dležité nejmén ze dvou dvod:
• je to nejnižší nebo nejvyšší místo a je dležité pro posouzení prjezdných
profil
• je to kritické místo pro odvodnní a musíme v nm ov
ovat výsledný sklon,
když už podélný sklon je nulový (P
íný skon v takovém míst musí být
vtší než 0,5%)
Výpoet je jednoduchý. Vychází ze vztahu pro výpoet teen zakružovacího
oblouku. V p
edchozím obrázku je to v bod
( )
200
21 Rsst –=
Do schématu výpotu zakružovacího oblouku je p
idána další tena o sklonu
%00 =s , která se dotýká oblouku v jeho vrcholu VZ,
a získáme další pomocný vrchol V0. Ve výše uvedeném obrázku jsou tyto prv-
ky vykresleny zelenou barvou.
Pro takto získané teny o „délce“ t0 platí stejné vztahy a zákonitosti jako pro
kterékoli jiné teny paraboly. Tedy zaátek i konec takto vymezeného oblouku
Pozemní komunikace I. · Modul BM01-M01
- 26 (35) -
jsou stejn „vzdáleny“ ve vodorovném smru, který nás zajímá) od vrcholu V0.
PlatĂ­ vztah:
( )
200200
101
0
RsRsst = –=
Dvojnásobek této teny je hledaná vzdálenost bodu s nulovým sklonem od
zaátku (konce) oblouku.
00 2 tx =
TĂ­m je Ăşloha vy
ešena.
4.2.4 Výpoet podélného sklonu v libovolném bodu
Je nezbytné, abychom byli schopni urit podélný sklon komunikace
v libovolném bodu zakružovacího oblouku:
• kvli posouzení odvodnní
• kvli návrhu podélného sklonu mostu nebo jiného objektu
Výpoet je opt jednoduchý a vychází ze základního vztahu:
( )
200
21 Rsst –=
Do schématu výpotu zakružovacího oblouku je p
idána další tena ve zkou-
maném bod n, ve vzdálenosti xn. Ta se protíná s tenou s sklonu s1%
v pomocném vrcholu Vn. Nové prvky jsou zakresleny erven. Pro tyto nov
vzniklé teny o shodné délce tn platí stejné zákonitosti jako pro kterékoli jiné
teny paraboly. Mžeme psát:
( )
200
1 Rsst n
n
–=
pak
( )
1002
1 Rsstx n
nn
–= =
a dále:
( ) 1001 =– Rxss nn
a pro hledanĂ˝ sklon v bod n platĂ­:
 - = 1100 sRxs nn

4.3 Vazba smrového a výškového ešení
Vazba smrového a výškového
ešení je dána:
a) Normovými požadavky
b) BezpenostnĂ­mi poĹľadavky
c) Ne zcela p
esn specifikovanými požadavky na vyváženost, p
im
e-
nost, vnit
ní a vnjší estetiku komunikace,…
Správné skloubení smrového a výškového
ešení je podstatou návrhu trasy
pozemní komunikace. Je to problém,jehož
ešení a posouzení je do znané mí-
ry dáno zkušeností a je podloženo osobním názorem, místními zvyklostmi a
nní objektivizovatelné.
Trasa silninĂ­ komunikace
- 27 (35) -
Jeden požadavek je ale zcela jednoznaný a neopominutelný a proto si zaslouží
zdraznní (dále je ješt uveden v odst. 4.3.2). Je to požadavek na minimální
výsledný sklon v libovolném bodu vozovky v hodnot 0,5%. Tak má být zaru-
eno, že se srážková voda nebude vytvá
et souvislou vrstvu, která mže zpso-
bit aquaplaning.
Rovnž maximální výsledný sklon je jednoznan omezen.
Další normové požadavky nejsou nikterak jednoznané a nepodávají (ani ne-
mohou) žádný p
esný návod. V dalším textu následuje seznam normových po-
žadavk (SN 73 6101), které mají vztah k trase a jejím složkám.
4.3.1 Normové požadavky – prostorové ešení trasy
l. 8.19.1 – „Pi návrhu trasy je tebadbát vhodného souladu smrových a výš-
kových prvk
, umístní významných objekt
(mosty, tunely, kiĹľovatky, obsluĹľ-
ná dopravní zaízení) a vliv
návrhových prvk
píného ezu s cílem vylouit
optické vlivy vedení trasy, které mohou nevhodn p
sobit z hledisek bezpenos-
ti a plynulosti dopravy i estetického vnímání silniního prostoru.
Navrhovanou trasu silnic a dálnic ve složitých podmínkách je teba pezkoušet
výkresem v perspektivním zobrazení, pop. poítaovou animací pr
jezdu.“
l. 8.19.2 – „Základním požadavkem je vyvážené vedení trasy, tj. harmonické
sladní návrhových prvk
a jejich sledu, které stanoví dobe pochopitelné a
v pr
bhu setrvalé charakteristiky, pípadn vyjadují jejich zmny do podmí-
nek obtížnjších nebo píznivjších.“
l. 8.19.3 – vypoítává základní zásady pro návrh trasy:
„Vzájemný pomr a sled pímých úsek
a oblouk
je teba smrov a výškov
volit tak, aby:
a) trasa stejnomrn vyhovovala jízd návrhovou rychlostí a respektovala
zajištní zvýšených požadavk
smrodatné rychlosti;
b) po celé délce byla zajištna délka rozhledu pro zastavení podle 8.5.3 a
8.18.1;
c) na dvoupruhových silnicích byly zajištny co nejdelší úseky vhodné pro
pedjĂ­ĹľdnĂ­ ve smyslu 8.5.4 a 8.18.1;
d) délka úseku ve smrové pímce (s výjimkou pípadu podle 8.7.3) na
smrov rozdlených silnicích a dálnicích byla co nejkratší a úseky v
prostorové pímce byly pokud možno vyloueny;
e) hodnoty polomr
smrových oblouk
postupn vzr
staly nebo klesaly,
aby se vylouila náhlá zmna podmínek jízdy;
f) zmny podélného sklonu se pokud možno omezily, zejména když smro-
vé vedení trasy je velmi obloukovité;
g) zaoblenĂ­ lom
podélného sklonu se polohov shodovala se smrovými
oblouky. Toto uspoádání zajišuje dobrý estetický úinek a zjednodu-
šuje odvodnní vozovky;
h) malé smrové zmny tenového polygonu a malé zmny lom
podélných
sklon
se zaoblily pokud možno oblouky velkých polomr
;
i) polomry smrových oblouk
na zaátku stoupání vtšího než 3 % byly navr-
ženy co nejvtší s ohledem na vozidla jedoucí z klesání;
j) krátké mezipímé mezi oblouky stejného smru se nahradily jedním vel-
kým obloukem, podobn jako krátký konstantní sklon mezi dvma vydu-
tými výškovými oblouky se vylouil návrhem jednoho vydutého výško-
vého oblouku;
Pozemní komunikace I. · Modul BM01-M01
- 28 (35) -
k) ve vypuklém výškovém oblouku se zlepšila viditelnost trasy navržením
zeteln postehnutelné vzestupnice vhodným zp
sobem klopení píné-
ho sklonu
l) pro zajištní píznivých podmínek pro jízdu vozidel byla zajištna po-
chopitelnost trasy výhledem alespo na vzdálenost 500 m.“
l. 8.19.4 - vypoítává nevhodná
ešení trasy, nevhodné kombinace smrového
a výškového
ešení:
„Nevhodné kombinace návrhových prvk
osy a podélného profilu vedou k neu-
spokojivému obrazu silnice nebo dálnice, který m
že být dopravn-
bezpenostní a estetickou závadou. Je teba vylouit tyto nevhodné kombinace,
pokud to mĂ­stnĂ­, v od
vodnných pípadech i ekonomické okolnosti umožují:
a) smrové zmny skryté za vypuklým výškovým obloukem se nepipouští a
za pímým stoupáním nesmí ve vrcholovém zaoblení následovat smro-
vý oblouk, zmnu smru je teba naznait již díve použitím dlouhé pe-
chodnice;
b) nevhodná je ztráta trasy, jestliže po vypuklém výškovém oblouku násle-
duje oblouk vydutý, pípadn i smrový a trasa se objeví ve vtší vzdá-
lenosti. V každém pípad musí být ztráta trasy vylouena, pokud v ne-
viditelné ásti trasy leží neoekávaná zmna trasy, kižovatka, pípadn
jiné nebezpené místo;
c) malá smrová zmna s malým polomrem oblouku v situaci vytváí po-
hledovĂ˝ zlom trasy;
d) zmna podélného sklonu s malým zakružovacím obloukem vytváí op-
tický zlom ve vydutém výškovém oblouku;
e) krátká mezipímá mezi oblouky stejného smru vytváí dojem smrové-
ho lomu trasy;
f) zaátek smrového oblouku bezprostedn za nejnižším bodem vyduté-
ho výškového oblouku budí dojem neklidné trasy a v extrémním pípad
pedstavu falešného smru smrového oblouku;
g) krátké vyduté zaoblení v dlouhém smrovém oblouku a vyduté zaoblení
bezprostedn po smrovém oblouku vytváí obraz neklidného pr
bhu
trasy a v extrémním pípad dojem falešného pr
bhu smrového ob-
louku;
h) inflexní bod pechodnic v nejnižším bod vydutého výškového oblouku
zp
sobuje optické zúžení a následné rozšíení vozovky (sešnrování vo-
zovky).“
l. 8.19.5 – stanovuje požadavky na zalenní mostních objekt do trasy:
„Smrové umístní a niveleta mostních objekt
se zpravidla pizp
sobĂ­ poĹľa-
davk
m plynulé trasy. Pitom se v míst mostu má užít smrový oblouk co nej-
vtší. Zárove je nutné dodržet minimálnídovolený podélný sklon mostního
objektu podle SN 73 6201. V pípadech velkých mostních objekt
je nutné
sladit návazný pr
bh trasy silnice a dálnice s technickými a ekonomickými
aspekty mostního objektu.“
4.3.2 Normové požadavky – výsledný sklon
l. 8.11 – Výsledný sklon - jsou omezeny minimální i maximální hodnoty. Je
nutno kontrolovat p
i extrémních p% a s% výsledný sklon m%, který vzniká
jejich kombinacĂ­:
22 psm +=
Trasa silninĂ­ komunikace
- 29 (35) -
Výsledný sklon nesmí p
estoupit hodnoty uvedené v tabulce 15 (stabilita vozi-
dla, p
i vtších sklonech než maximálních a p
i extrémn nep
íznivých adhez-
ních podmínkách už vozidlo sklouzává vlastní tíhou po šikmé ploše; pro vyšší
kategorie se požaduje vtší míra bezpenosti).
Výsledný sklon nesmí klesnout pod 0,5% (odvodnní povrchu komunikace).
l. 8.11.2 p
ipouští ve zdvodnných p
ípadech výsledný sklon 0,3%. Je však
dobré si uvdomit, jaká je hloubka bžných nerovností na vozovce porovnat to
se sklonem 0,5%, kterĂ˝ p
edstavuje výškový rozdíl pouhých 0,5 cm na délce
jednoho metru. Z této p
edstavy snad plyne jasný závr, že i limitní hodnota
0,5% nenĂ­ p
íliš p
esvdivá.
Z podmĂ­nek l. 8.11 plyne, Ĺľe nenĂ­ p
íliš dobré používat podélné sklony menší
neĹľ 0,5%. P
esnji
eeno, menší podélné sklony neumožují zmnu p
íného
sklonu (oklápní), p
i které nezbytn existují místa s nulovým p
íným sklo-
nem. Menší podélné sklony lze navrhnout pro tak velké smrové polomry,
které nevyžadují dost
edný sklon. Nebo lze malé podélné sklony lokáln avt-
šit v míst klopení.
Dále z l. 8.11 plyne nutnost kontrolovat místa s nulovým p
íným a nulovým
podélným sklonem a jejich blízké okolí. Nulový podélný sklon najdeme ve
vrcholech zakruĹľovacĂ­ch oblouk (proto je musĂ­me umt lokalizovat). NulovĂ˝
p
íný sklon najdeme vtšinou v inflexním bod smrového
ešení p
i oklápní
dost
edných p
íných sklon mezi protismrnými oblouky.
4.3.3 Normové požadavky - osa
l. 5.4 – Prtahy komunikací sídelními útvary – požaduje se na jedné stran
jistá homogenita – p
edevším v ší
kovém uspo
ádání, ale na druhé stran do-
pravn technická opat
ení, která zajistí postupné snížení rychlosti a vjem zm-
ny dopravních podmínek na vjezdu do zastavného území.
l. 8.5 – Délka rozhledu – rozhledové vzdálenosti závisejí na velikosti smro-
vých polomr, na zakružovacích obloucích a na terénu, ve kterém je komuni-
kace vedena.
l. 8.7.2 – Smrové oblouky – požaduje se plynulost a homogennost smrové-
ho
ešení. Za sebou následující protismrné oblouky by nemly mít výrazn
odlišné polomry, doporuuje se pomr R1/R2 menší nebo roven 2. Rovnž
sousedĂ­cĂ­ klotoidy majĂ­ mĂ­t podobnĂ˝ parametr, podle normy se parametry na-
vrhují tak, aby jejich pomr A1/A2 byl menší nebo roven 1,5.
4.3.4 Normové požadavky - niveleta
l. 8.14.3 – Podélný sklon – norma požaduje podélný sklon aspo 1% pro mís-
ta, kde dochází k oklápní.
l. 8.16 - Lomy podélného sklonu – v 8.16.2 se požadují co nejvtší polomry
zakružovacích oblouk (podstatn vtší než minimální, pokud je to možné) a
tento požadavek je zvýraznný obzvlášt pro malé rozdíly podélných sklon
(aby délka zakružovacího oblouku nevycházela p
íliš malá).
l. 8.16.6 – „Pímkové sklony mezi výškovými oblouky téhož smyslu jsou ne-
vzhledné a v místech pohledov exponovaných musí být vyloueny výškovým
obloukem o vtším polomru nebo alespo výškovým obloukem složeným.
Následují- li tsn za sebou výškové oblouky opaného smyslu, doporuuje se
vložit mzi n pímkový sklon délky:
Pozemní komunikace I. · Modul BM01-M01
- 30 (35) -
v
n
p R
vC 2100 = ,
Kde Cp je délka svislého pr
mtu vloženého pímkového sklonu v [m], vn návr-
hová rychlost [km/] a Rv polomr vypuklého výškového oblouku v [m].“
l. 8.17 – Velikost a délka stoupání – zde se odvozuje nutnost z
izování p
Ă­dat-
ných jízdních pruh ve stoupání podle kapacitních výpot jako dzledek ve-
denĂ­ trasy.
4.3.5 Normové požadavky – kižovatky
Návrh trasy souvisí i s umístním k
iĹľovatek. DleĹľitĂ˝ je l. 11.2, kterĂ˝ stano-
vuje požadavky na minimální vzdálenosti k
iĹľovatek v tabulce 21.

4.3.6 Normové požadavky - zalenní
l. 17 - Zalenní silnice a dálnice do krajiny – pokouší se shrnout zásady
upravující vztah komunikace a krajiny, kterou má komunikace projít.
4.3.7 Ideální smrové ešení
Za ideální
ešení se považuje inflexní ešení. Tedy takové, kde na sebe nava-
zujĂ­ bezprost
edn protismrné oblouky bez mezip
ímé. Toto
ešení je vhodné)
z hlediska bezpenostního (nezpsobuje dlouhodobé oslnní
idie, nepsobĂ­
ochabnutí pozornosti jako dlouhé p
ímky) a z hlediska estetického (viz Veselý,
Procházka – projektování komunikací). Dálniní sí se této instrukce p
evážn
drží. Je vhodné a žádoucí tento požadavek respektovat i pro smrov nerozd-
lené komunikace. Lze však nalézt i na dálnici úseky odporující tomuto poža-
davku, nap
íklad úsek u Velkého Mezi
íí nebo úsek u Vyškova, oba jsou po-
staveny ve smrové i prostorové p
ímce o délce kolem dvou kilometr a jsou
takto navrĹľeny jako p
istávací dráha pro letadla (patrn pro možné vojenské
vyuĹľitĂ­).
P
íné
ezy
- 31 (35) -
5 Píné ezy
Píný ez je ez ve svislé rovin kolmé k ose komunikace. V p
íném
ezu se
jeví terén jako ára p
edstavující prnik svislé
ezové roviny s povrchem teré-
nu. Z projektovaných parametr se v p
íném
ezu znázoruje a navrhuje ší-
kové uspoádání komunikace, konstrukce vozovky a tvar a konstrukce zemního
tlesa. P
íné
ezy se vyskytujĂ­ jako:
a) Vzorové nebo charakteristické p
íné
ezy, které slouží k detailnímu
popisu použitého
ešení. Kreslí se v hypotetickém ideálním
ezu (vzo-
rové – pro ilustraci
ešení v p
ímé, v oblouku, v násypu, zá
ezu, u opr-
né nebo zárubní zdi, u objektu, …) nebo v konkrétním charakteristic-
kém profilu pro skutený terén a skutené parametry v konkrétním mís-
t. Kreslí se ve velkém m
ítku (vtšinou 1:50).
b) PracovnĂ­ p
íné
ezy, které slouží k detailnímu popisu
ešení po délce
komunikace. Dlají se v pravidelných vzdálenostech – typicky ve stani-
ení v celých dvacítkách metr. Podrobnost a etnost se volí podle slo-
žitosti a významu. Používají se pro návrh zemního tlesa, jeho vykres-
lení zpt do situace, návrh odvodnní a vykreslení do situace, výpoet
kubatur zemnĂ­ch pracĂ­, pro detailnĂ­ popis vytyenĂ­ (hlavn poloha hran
vi ose a výškové kóty v profilu). Toto platí nejen pro runí zpracová-
ní, ale i pro projektování s pomocí specializovaného software, který se

Ă­dĂ­ p
ibližn stejnými postupy (nap
Ă­klad p
i vykreslování hran tlesa
nebo p
i výpotu kubatur.
Rovnž norma pro projektování (SN 73 6101) udává hodnoty návrhových
prvk samostatn pro smrové
ešení, pro výškové
ešení, pro ší
kové uspo
á-
dání. Protože i výkresová dokumentace je rozdlená do tchto t
Ă­ sloĹľek, po-
stupuje se relativn samostatn v každé ásti
ešení, ale je nezbytné p
itom
dosáhnout vyváženost všech složek
ešení (hlavn smrového a výškového).
P
itom nelze tuto „vyváženost“ jednoznan definovat a její posouzení je p
e-
devším vcí zkušenosti. Je absolutn nezbytné si uvdomit, že výkresy smro-
vého a výškového
ešení a ší
kového uspo
ádání jsou výkresem jedné a totožné
skutenosti (pouze v jiném zobrazení) a proto na nich musí být zakresleny a
zapsány stejné údaje. P
itom zmna v kterékoliv složce
ešení se projeví zm-
nou v ostatních složkách. Nedodržení jednoznaného a totožného
ešení ve
všech výkresech iní projekt bezcenným nebo aspo neodpustiteln chybným.
Pozemní komunikace I. · Modul BM01-M01
- 32 (35) -
6 Praktický postup pi návrhu trasy
6.1 Podklady pro návrh
Podkladem pro návrh trasy je trojrozmrný popis území p
edpokládané trasy
z výchozího do cílového místa.
• Základní metodou popisu terénu je mapa v p
im
eném m
Ă­tku. Mapa je
Ăştvar dvourozmrnĂ˝, p
Ă­mo je v nĂ­ zachycena situace: objekty, komunikace,
rostlinné kultury,
eky, významné p
írodní útvary, … za pomoci bžných
smluvených mapových znaek. Situace je zachycena zmenšen podle pou-
žitého m
Ă­tka. Zkresl