M01

ost Ăşzce sou-
visĂ­.
Co tedy návrhová rychlost je? Jde o smluvní rychlost, vycházející z empirie i
z fyzikálních zákon, které p
ísluší p
ijatelná míra bezpenosti provozu na po-
zemnĂ­ch komunikacĂ­ch.
Návrhové prvky
- 15 (35) -
Návrhové prvky jsou odvozovány na základ jednoznaných fyzikálních mode-
l, ale reálné chování je závislé na velkém množství parametr, které nejsou
p
esn známy a nebo nemohou být ani jednoznan popsány.
Tmi parametry jsou nap
.:
• smykové vlastnosti vozovky – ty umíme stanovit, ale jsou závislé na po-
mrn rychlých zmnách klimatických a na dlouhodobých zmnách kvality
povrchu vozovky
• vlastnosti a stav vozidla – liší se dost podstatn mezi vozidly v dopravním
proudu
• nerovnosti vozovky
• chování
idie, jeho schopnosti, momentální kondice, psychologické nasta-
vení a jiné jeho vlastnosti, které nejsou unifikované
Návrhová rychlost má tedy charakter spíše statistický a její vztah s návrhovými
prvky je takový, že má zaruit, že bezpenost komunikace bude v p
ijatelných
mezĂ­ch. Nezaruuje absolutnĂ­ bezpenost.
Dále je nutno dodat, že použití návrhových prvk, které norma p
edepisuje pro
zvolenou návrhovou rychlost, nezaruuje ani to, co je uvedeno v p
edchozĂ­m
odstavci. Bezpenost komunikace závisí nejen na jednotlivých prvcích, ale i na
jejich vzájemné kombinaci. Krom toho bezpenost závisí do znané míry na
okolĂ­ komunikace a na spolupsobenĂ­ komunikace s okolĂ­m, coĹľ je vc, kterou
není možné jednoznan upravit normou do všech podrobností.
Závr je tedy takový – projektant musí respektovat požadavky plynoucí z ná-
vrhové rychlosti, ale musí je aplikovat s rozmyslem a znanou zkušeností.
Pouhá aplikace normy nezaruuje dobrý výsledek.
Pokud jde o porovnání velikosti návrhové rychlosti, bývá nižší než maximální
povolená rychlost (viz nap
. dálnice a limit maximální rychlosti 130 km/h).
Rychlost vozidel v dopravním proudu mže být vyšší, než návrhová rychlost,
ale mže být i nižší. Závisí to na hustot dopravního proudu (nap
Ă­klad p
i do-
pravní zácp rychlost klesá k nule), na klimatických podmínkách (p
i mlze je
rychlost rovnž malá), na složení dopravního proudu (tžká nákladní vozidla
nebo v extrémním p
Ă­pad traktor mohou rychlost rovnĹľ podstatn snĂ­Ĺľit) a na
mnoha jiných okolnostech.
3.2 Smrodatná rychlost
Nová verze SN 73 6101 zavádí nov pojem smrodatné rychlosti. Návrh trasy
provedený podle návrhové rychlosti se ov
uje podle smrodatné rychlosti.
Smrodatná rychlost je vtší nebo aspo stejná jako návrhová rychlost a mla
by být bližší skutené rychlosti vozidel. Smrodatná rychlost by mla na rozdíl
od návrhové rychlosti zohlednit kombinované psobení jednotlivých smro-
vých. Podélné sklony však nereflektuje.
Zjednodušen jde o to, že tam, kde ve smrovém
ešení p
evaĹľuje p
ímá nebo
oblouky o velkém polomru, lze p
edpokládat vtší rozdíl skutené rychlosti a
návrhové rychlosti proti místm, kde jsou limitní hodnoty návrhových prvk.
idi má tendenci udržovat rychlost v souvislých úsecích, tedy i po p
Ă­jezdu do
místa s menšími polomry.
Smrodatná rychlost se odlišn uruje pro smrov rozdlené a smrov neroz-
dlené komunikace. Pro smrov rozdlené (silnice – S) závisí smrodatná
rychlost na kivolakosti komunikace:
Pozemní komunikace I. · Modul BM01-M01
- 16 (35) -
lK
j
i i
== 1 g
K
ivolakost K se stanovuje pro celou posuzovanou komunikaci tak, Ĺľe se se-
tou úhlové zmny v jednotlivých dílích úsecích a vydlí se celkovou délkou.
Norma nespecifikuje p
esn délku dílích úsek, pouze požaduje, aby v úseku
byly stejné nebo podobné charakteristiky. Smrodatná rychlost (viz dále tabul-
ku) by se mezi dílími úseky nemla lišit o více než 10 km/h. Pokud se odlišuje
vĂ­ce, norma poĹľaduje zvolit dĂ­lĂ­ Ăşseky tak, aby se tento rozdĂ­l zmnil vhodnou
volbou dĂ­lĂ­ch Ăşsek na 10 km/h.
K
ivolakost podle výše uvedeného vztahu je p
ímo úmrná soutu úhlových
zmn v jednotlivých dílích úsecích (úseky od 1 do j) v posuzovaném úseku
[grad] a nep
ímo úmrná délce posuzovaného úseku. Respektive k
ivolakost je
definována jako prmrná úhlová zmna na jednom kilometru trasy.
Smrodatná rychlost se pak vyhledá podle návrhové rychlosti a k
ivolakosti
(viz tabulka 6 normy).
Pro dálnice a smrov rozdlené silnice norma p
edepisuje smrodatnou rych-
lost pouze v závislosti na návrhové rychlosti bez ohledu na k
ivolakost nebo
jiné faktory ovlivující dynamiku jízdy (viz tabulky 7, 8 normy).


Takto zjištné smrodatné rychlosti musí podle l. 8.3.1 odpovídat následující
hodnoty návrhových prvk (ty jsme na poátku navrhovali pro návrhovou
rychlost):
• p% – dost
ednĂ˝ p
íný sklon vozovky ve smrových obloucích
• R – polomr smrového oblouku ale pouze tam, kde je základní (st
echovi-
tĂ˝) p
íný sklon ve smrovém oblouku podle tabulky 12 normy (viz modul
Smrové
ešení pozemních komunikací)
• Rv – minimální polomr vrcholového zakružovacího oblouku, Ru – mini-
mální polomr údolnicového zakružovacího oblouku
• Dz – délka rozhledu pro zastavení, Dp – délka rozhledu pro p
edjĂ­ĹľdnĂ­
Pokud hodnoty nevyhovují smrodatné rychlosti, je t
eba návrh zmnit.
Návrhové prvky
- 17 (35) -
3.3 Podélný sklon
Maximální podélný sklon se odvozuje od kategorie komunikace a typu území
spolu s návrhovou rychlostí (viz tabulku 9). Podélný sklon není omezený, jen
je nutno vy
ešit podélné odvodnní (p
Ă­kopy a rigoly) a hlavn je t
eba vy
ešit
zmny p
íného sklonu (klopení) tak, aby v libovolném bodu na povrchu bylo
zajištno odvodnní výsledným sklonem min. 0,5%. Tato nutnost vtšinou ve-
de k používání podélných sklon vtších nebo rovných 0,5%. Nulový podélný
sklon se dá bez problém využít v kombinaci se smrovými oblouky o velikém
polomru, které nevyžadují dost
edný sklon a neoklápjí se.

3.4 Výškové – zakružovací – oblouky
V SN 73 6101 jsou popsány obecné požadavky na lomy podélného sklonu
v l. 8.16, zde jmenovit ve lánku 8.16.1 je jmenována parabola druhého
stupn jako oblouk používaný pro zaoblení lomu nivelety. Teoreticky však
nejsou námitky proti jiným druhm oblouk. Parabola má výhodu ve snadném
výpotu. Estetickým a bezpenostním kritériím vyhovuje. Do teen výškového
oblouku se vkládá tak, aby plynule navazovala. Strany výškového polygonu
Pozemní komunikace I. · Modul BM01-M01
- 18 (35) -
jsou tedy tenami parabolického oblouku. Parabola je urena polomrem osku-
laní kružnice paraboly, který je parametrem paraboly. Parabola má svislou
osu. Nejvtší k
ivosti dosahuje parabola ve vrcholu, je to k
ivost daná polom-
rem oskulanĂ­ kruĹľnice:
R
1=r

Pro takto navrĹľenĂ˝ parabolickĂ˝ oblouk platĂ­:
• Mimo vrchol paraboly dosahuje k
ivost menších hodnot (polomr k
ivosti je
vtší).
• Ve vrcholu parabolického oblouku je velikost podélného sklonu nulová.
• Poloha vrcholu paraboly není totožná s polohou vrcholu výškového polygo-
nu (shodujĂ­ se pouze v p
ípad symetrických sklon, tedy totožných
v absolutní hodnot ale s opaným znaménkem)
3.4.1 Vrcholové – vypuklé – zakružovací oblouky
Velikost polomru zakružovacího oblouku je odvozena z požadované rozhle-
dové vzdálenosti (viz l. 8.5 normy).
Vypuklé (vrcholové) zakružovací oblouky vymezují rozhledovou vzdálenost
tĂ­m, Ĺľe skrz vypuklĂ˝ oblouk
idi nevidí. Vzdálenost, kam
idi dohlédne, pak
závisí na výšce jeho oka a na výšce p
ekážky nebo protijedoucího vozidla a na
polomru. Výpoet je popsán v p
íloze G normy. Rozlišují se dva p
Ă­pady.
Rozhled pro zastavení (musí být dodržen vždy) požaduje dohled na p
ekážku
ležící na vozovce. Uvažuje se s rychlostí vozidla, které musí p
ed p
ekážkou
zastavit. Nutná vzdálenost je závislá rovnž na podélném sklonu.
Rozhled pro pedjíždní musí být takový, aby bylo možno spat
it naproti je-
doucí vozidlo ve vzdálenosti, která umožuje bezpené p
edjetĂ­. P
itom se do
úvahy musí brát rychlosti protijedoucích vozidel a as nezbytný pro p
edjĂ­Ĺľd-
nĂ­.
Minimální polomry jsou specifikovány v norm v tabulce 17. Je žádoucí pou-
žívat polomry vtší než minimální.

3.4.2 Údolnicové – vyduté - zakružovací oblouky
Vyduté (údolnicové) oblouky vymezují rozhledovou vzdáleností danou dosvi-
tem svtelného kužele vozidla s potkávacími svtly. Svtelný kužel má p
ede-
psané omezení horní ohraniující rovinou. Potom ve vydutém oblouku vzdále-
nost dosvitu závisí na polomru oblouku. Výpoet je popsán v p
Ă­loze H nor-
my. Není nutné se zabývat rozhledem pro p
edjĂ­ĹľdnĂ­, protijedoucĂ­ vozidlo
samo svítí a je viditelné.
Návrhové prvky
- 19 (35) -
Minimální polomry jsou specifikovány v norm v tabulce 18. Je žádoucí pou-
žívat polomry vtší než minimální.


Pozemní komunikace I. · Modul BM01-M01
- 20 (35) -
4 Trasa silninĂ­ komunikace
Trasa pozemní komunikace (silnice, dálnice, rychlostní komunikace) je prosto-
rová kivka (viz obrázek) splující požadavky normy a naplující bžn uznané
rozumné zásady v závislosti na významu a typu komunikace a na území, kte-
rým komunikace prochází.
Pro názornost lze p
ibližn tvrdit, že trasu komunikace v reálném prostoru re-
prezentuje prbh st
ední dlicí áry na vozovce. Trasa se definuje zvláš pro
smrovou složku a zvláš pro výškovou ást
ešení. Rovnž požadavky normy
jsou formulovány samostatn a tomu odpovídají i samostatné výkresové p
Ă­lo-
hy.
Návrh trasy je složitý multikriteriální problém. Jeho vy
ešení vyžaduje jistou
zkušenost. Projektant je povinen respektovat normová ustanovení, ale pouhé
respektování normy v žádném p
ípad nezaruuje optimální
ešení. Používaná
kritéria jsou p
edevším:
a) technické požadavky specifikované v norm – „návrhové prvky“ ko-
munikace
b) technické parametry plynoucí z konkrétních specifických podmínek (v
rámci daném normou lze vybírat rzné hodnoty návrhových prvk
s ohledem na konkrétní úel komunikace)
c) ekonomické požadavky (hledání rovnováhy mezi ekonomickými mož-
nostmi, p
ínosem a významem komunikace, minimalizace celkových
náklad a maximalizace p
Ă­nos)
d)
ešení existujících nebo p
edpokládaných p
epravnĂ­ch poĹľadavk, po-
t
eby ĂşzemĂ­
e) ochrana ĂşzemĂ­ proti negativnĂ­m Ăşinkm dopravy
f) technologické možnosti
g) dostupnost materiálových zdroj

Trasa silninĂ­ komunikace
- 21 (35) -

ProtoĹľe se p
i návrhu jedná o prostorový problém a prost
edky pro zobrazenĂ­
jsou pouze dvourozmrné, je nutná prostorová p
edstavivost a imaginace.
Pro ĂşplnĂ˝ popis
ešení se ješt používají p
íné
ezy, které p
idávají ješt výš-
kový a ší
kovĂ˝ rozmr a umoĹľujĂ­ p
edstavu prostorového tlesa (silniního
tlesa – násypu, zá
ezu,…).
4.1 Osa komunikace
Osa komunikace je prmt k
ivky trasy do vodorovné roviny. Osa komunikace
leží typicky v ose p
íného
ezu, který bývá vtšinou symetrický. Pokud si
p
edstavujeme trasu jako prostorovou k
ivku v mĂ­st st
ední dlicí áry, osa je
pak prmtem této áry do vodorovné roviny. Výkres, který vznikne prmtem
do vodorovné roviny, se nazývá situace, situaní výkres a znázoruje se v nm
smrové ešení komunikace. Všechny délkové rozmry, které se udávají
v projektu pozemní komunikace jsou rozmry ve vodorovném prmtu (tedy
udávané délky návrhových prvk komunikace , staniení, vzdálenosti a kilo-
metráže nejsou skutenými hodnotami m
enými p
i prjezdu, ale jsou to pr-
Pozemní komunikace I. · Modul BM01-M01
- 22 (35) -
mty skutených délek do vodorovné roviny. V situaním výkresu je terén zná-
zornnĂ˝ pomocĂ­ vrstevnic.
Výpoet osy komunikace je popsán v modulu Smrové
ešení pozemních ko-
munikacĂ­.
4.1.1 Prvky smrového ešení
Výpoty smrového
ešení jsou popsány v modulu Smrové
ešení pozemních
komunikací, tam najdete další informace.
Smrové
ešení používá dva prvky:
1) p
Ă­mky
2) oblouky
Pro oblouk se používají dva geometrické tvary:
1) kruĹľnice
2) p
echodnice
P
echodnice je obecn k
ivka, která mní svoji plynule k
ivost vhodným zp-
sobem. P
echodnice musĂ­ propojit p
Ă­mku (s nulovou k
ivostĂ­) s kruĹľnicĂ­ (s
k
ivostí 1/R). Vhodný zpsob znamená plynulou (spojitou) zmnu k
ivosti.
Norma nep
edepisuje konkrétní druh p
echodnice, bžn a tém
výhradn se
používá klotoida, která bude popsána pozdji.
SN 73 6101 specifikuje v l. 8.7 používané kombinace pro smrový oblouk:
Pro smrovou zmnu osy silninĂ­ komunikace se pouĹľije oblouk:
a) kruĹľnicovĂ˝ s pechodnicemi
b) prostĂ˝ kruĹľnicovĂ˝
c) sloĹľenĂ˝
d) pechodnicovĂ˝
4.1.2 Zpsob záznamu smrového ešení – tenový polygon
Pro záznam a popis smrového
ešení je nutné zapsat (definovat) libovolným
zpsobem jednoznan jednotlivé prvky. Pro p
Ă­mku jsou to nap
Ă­klad dva bo-
dy nebo jeden bod a smr. Kružnice mže být urena t
eba st
edem a polom-
rem, t
emi body, dvma body a polomrem vetn orientace oblouku. Klotoi-
dická p
echodnice (viz modul Smrové
ešení pozemních komunikací) je jed-
noznan urena dvma údaji a mohou to být dv libovolné promnné ze zá-
kladní rovnice klotoidy, nebo koncový polomr a vzájemná poloha propojova-
né kružnice a teny i požadované vytyovací hodnoty. Poloha bod mže být
popsána libovoln, t
eba sou
adnicemi ve zvolené soustav. Preferuje se a bž-
n se používá pro popis a výpoet smrový (tenový) polygon. Dvody jsou
tyto:
• historické – pro runí výpoet je tento zpsob nejvhodnjší
• vytyování – tenový polygon je p
irozeným a logickým základem pro vy-
tyování hlavních bod
ešení a podrobných bod
• názornost – umožuje jednoznaný a názorný popis použitých prvk smro-
vého
ešení; jednotlivé prvky mohou být poítány a vytyovány samostatn
• snadný a p
ehledný výpoet, možnost poítat jednotlivé oblouky nebo jed-
notlivé prvky smrového
ešení samostatn
Trasa silninĂ­ komunikace
- 23 (35) -

Tenový (smrový) polygon je lomená ára (ve vodorovné prmtn) popsaná
délkou stran a úhly (vrcholový ” smrový úhel  stedový úhel). Lze samo-
z
ejm použít i popis vrchol jejich sou
adnicemi (nap
. pro strojový výpoet).
Strany tenového polygonu jsou totožné s p
ímkovými prvky smrového
ešení
a s tenami smrových oblouk. Pokud osa nemá mezi oblouky p
Ă­mky (nenĂ­
to nutné, ve skutenosti se preferuje tzv. inflexní
ešení, kde navazují na sebe
bezprost
edn protismrné oblouky), jsou strany smrového polygonu totožné
s tenami oblouk (protoĹľe poĹľadujeme samoz
ejm plynulé
ešení, je to tena
spolená pro navazující oblouky). Oblouky jsou definovány návrhovými hod-
notami (nap. polomr kruĹľnice a parametr pechodnice) a jejich poloha je
urena tím, že se jedná o oblouk vložený do p
íslušného vrcholu tenového
polygonu.
Smrové
ešení je tedy definováno smrovým (tenovým) polygonem a návr-
hovými hodnotami oblouku.
U projekního software je možné zadávat jednotlivé prvky p
ímo v grafickém
editoru bez znalosti polohy, rozmr a úhl. To je možné jen pro hrubé p
iblĂ­-
žení k požadovanému smrovému
ešení. Bžný je požadavek na p
esnĂ˝ pr-
chod územím, které je geodeticky zam
ené a ve kterém jsou nkteré body
pevn dány a jsou nutn p
edepsány. Nkteré software umožují zadat prvky
smrového
ešení tzv. pevným bodem, kterým musí prvek projít. Zpsob za-
dávání existuje mnoho a jsou rzné pro rzné prost
edky. Aby byl výpoet
zvladatelný, je nutno aby úloha nebyla peurená nebo neuritá. Zadávání po-
mocí smrového polygonu je základním zpsobem, který je nutno zvládnout
jako p
edpoklad pro používání všech dalších možných. Použití smrového po-
lygonu je nejsnadnjší z hlediska správného urení úlohy.
4.2 Niveleta
Niveleta komunikace je prmt k
ivky trasy do svislé plochy proložené osou
(trasou) pozemnĂ­ komunikace. P
íslušný výkres se nazývá podélný profil a je to
do roviny rozvinutĂ˝
ez svislou plochou. Pro vtší p
ehlednost a názornost se
podélný profil kreslí vždy desetinásobn p
evýšený. Terén se jeví v podélném
profilu jako ára p
edstavující prnik svislé
ezové plochy s povrchem terénu -
podélný ez terénem. Podélný profil slouží pro návrh a popis výškového ešení.
Pozemní komunikace I. · Modul BM01-M01
- 24 (35) -
4.2.1 Zpsob záznamu výškového ešení – tenový polygon
Zpsob záznamu výškového
ešení je pro výškové
ešení je obdobný jako pro
smrové
ešení. Výškový polygon je definovaný polohou vrchol a výškovými
kótami vrchol, nebo podélnými sklony stran výškového polygonu a délkami
stran polygonu.
Je vhodné p
ipomenout, Ĺľe i v tomto p
ípad, když se mluví o délkovém roz-
mru i o staniení vrcholu, jde o vzdálenosti m
ené v prmtu do vodorovné
roviny (srovnávací roviny).
4.2.2 Výpoet zakružovacích oblouk
Tento jednoduchý výpoet popisuje norma ve své p
íloze J. Cílem výpotu je
urení výškové kóty libovolného bodu nivelety zadaného staniením (hlavní
body a podrobné body). Výpoet je rozdlený na výpoet polygonu a na výpo-
et oblouk
(respektive výpoet svislých po
adnic jednotlivých bod vzhledem
k ten).

Polygon je zadán sklony a délkami stran, nebo staniením vrchol a výškovými
kótami vrchol. V každém p
ípad jsou tyto hodnoty známé nebo spoitatelné.
Libovolnou výškovou kótu na ten lze snadno spoítat.
Zakružovacím obloukem je parabola druhého stupn. Oblouk je zadaný polo-
mrem oskulaní kružnice ve vrcholu parabolického oblouku.
U zakružovacího oblouku se poítají tyto hlavní hodnoty, které se uvádjí ve
výkresu podélného profilu (výpoet podle p
Ă­lohy J):
• délka teny zakružovacího oblouku. Pozor, ve skutenosti se nejedná o dél-
ku, ale o prmt do vodorovné roviny, což koresponduje s tím, že všechna
m
ením se provádjí a všechny rozmry (vetn staniení) se m
Ă­ a vy-
kreslujĂ­ (