Konstrukční systémy výškových budov

variabilní řešení obvodového pláště. Jsou výhodné i z hlediska osvětlení interiéru, neboť příčné rámy nezastiňují místnosti.
Nevýhodou příčných rámů je komplikovaný podélný rozvod instalací pod stropem, které musí procházet pod průvlaky (nutné podhledy stropů).
Podélné rámy
Používají pro nízké objekty o výšce menší nebo rovné jejich hloubce (šířce). Účinky vodorovných sil, působících na nízké budovy, jsou poměrné malé a mohou být přenášeny do rámů pouze stropní konstrukcí. Pokud se podélné rámy doplní ztužujícími stěnami, mohou být použity i pro budovy, jejichž výška se rovná až dvojnásobku jejich šířky.
Výhodou skeletů s podélnými rámy je bezproblémové vedení podélných instalačních rozvodů. Nevýhodou je zastínění místností podélnými průvlaky a omezená variabilita architektonického ztvárnění průčelí.
4.3 Obousměrné rámy
Jsou velmi tuhé, proto se používají na výškové, značně zatížené budovy. Obousměrné průvlaky podporují stropní konstrukci po celém obvodu skeletového pole, které má mít přibližně čtvercový půdorys. Stropy se provádějí jako obousměrné armované desky nebo jako trámové, popř. roštové konstrukce.
Monolitické rámové skelety mohou mít průvlaky konzolově vyložené před krajní sloupy, tímto řešením se zmenší ohybové momenty v krajních průvlacích i sloupech a umožní variabilní řešení obvodového pláště.
Obr. 65 – Železobetonový monolitický skelet rámový
Příčné rámy
Podélné rámy
Obousměrné rámy
Superkonstrukce
Superkonstrukce jsou dvoustupňové stavební konstrukce. Vznikají soustředěním zatížení do omezeného počtu mohutných prvků hlavní (primární) nosné konstrukce, do které je vložena druhotná (sekundární) konstrukce.
Primární nosnou část tvoří obvykle superrám, jehož jednotlivá superpodlaží mají výšku odpovídající výšce několika podlaží vložených. Do prostoru superrámu je pak vložena sekundární konstrukce, tvořena subtilnějšími prvky. Sekundární konstrukci, tvořící jednotlivá podlaží, lze na superrám uložit nebo zavěsit. Mezi zavěšenými a uloženými patry pak může vzniknout volný halový prostor, využitelný pro sály, technickou vybavenost apod.
Superkonstrukce se používají pro extrémně vysoké budovy (nad 50 podlaží). Jejich primární konstrukce je navrhována s velmi dlouhou životností, která umožňuje i případnou obměnu využití objektu podle konkrétní potřeby.
Předností superkonstrukcí je soustředění zatížení do malého počtu svislých podpor, čímž se účinněji využívá pozemků (plochy pod objekty jsou využitelné pro inženýrské sítě, komunikace, rekreační plochy apod.)
U superkonstrukcí je však nutno, vedle problémů statických, řešit komplikovaný provoz, který klade vysoké nároky na technické vybavení objektu (např. vertikální dopravu, rychlou evakuaci objektu, požární bezpečnost, větrání, vytápění a řadu dalších provozně technických záležitostí).
6. Použité podklady
[1] Ing.Arch. Václav Hájek, doc. Ing. Petr Hájek, CSc. Pozemní stavitelství I, rok vydání 2000
[2] internetové stránky
[3] VUT Brno, Ústav pozemního stavitelství
[4]přenášky pozemního stavitelství
B) Grafické práce
Ozn.
Název grafické práce
Odevzdáno dne
V1
Půdorys 1NP
V2
Skladba stropu nad 1NP - montovaný
V3
Řez A-A
V4
Skladba stropu nad 1NP - monolit
S1
Uložení monolitického stropu
S2
Uložení montovaného stropu
S3
Konstrukční principy se snahou eliminovat tepelné mosty (balkon, římsa)
A – Teoretická prácePetr Vacek
Konstrukční systémy výškových budovB2VS11
B – Grafická prácePetr Vacek
B2VS11