Konstrukční systémy výškových budov

á diagonálami je patrná z obr. 2.6b.
Jádrové systémy
Jádrový konstrukční systém přenáší zatížení budovy do základů středním tuhým jádrem. Do jádra se umisťují všechny provozy a funkce nevyžadující přímé osvětlení a.
větrání, které je naopak vhodné od ostatního provozu budovy oddělit např. hlukově, požárně (výtahy, schodiště, instalační šachty aj.)
.
Konstrukce jednotlivých podlaží jádrových systémů mohou být neseny např.:(obr. 13)
primární spodní horizontální nosnou konstrukcí konzolově vyloženou z jádra nad parterem, která sekundárně nese sloupy vyšších podlaží
primární horní nosnou konstrukci vyloženou v hlavě jádra, na které jsou po obvodu zavěšené stropy nižších podlaží
stropy jednotlivě vykonzolovanými z jádra, do kterého se přenášejí veškerá zatížení přímo.
Použití jádrového systému
Jádrové systémy se používají převážně na výškových budovách o čtvercovém nebo kruhovém půdorysu. Jejich předností je mj. uvolnění parteru (který je pak využitelný pro dopravní, rekreační, sportovní aj. účely), zjednodušené zakládání v městském, technicky složitém prostředí a možnost výrazného architektonického ztvárnění budov.
Uvedené dispoziční a výtvarné přednosti lákají projektanty k častému použití jádrového systému přesto, že jsou staticky a konstrukčně komplikované a jejich hospodárnost, ovlivněná nutným předimenzováním nosného jádra, je problematická.
Zatížení, namáhání
V oblasti schodišť, výtahů a dalších prostor se často navrhují stěnová jádra pro zabezpečení odolnosti konstrukce vůči vodorovnému zatížení. Jádro vzniká spojením stěn obvykle do uzavřeného tvaru. Jednotlivé plošné prvky jádra jsou namáhány kombinovaným deskostěnovým působením. Většina vodorovných zatížení se pak přenáší tuhým jádrem, neboť sloupy mají menší tuhost. Příklady jádrového systému jsou na obr. 24, kde společně s jádrem se (a) sloupy podílí na přenosu svislého zatížení do základů, (b) sloupy jsou nahrazeny táhly, která jsou spojena s tuhou vodorovnou střešní konstrukcí, (c) sloupy přenáší zatížení do tuhé vodorovné konstrukce spojené s jádrem. Také u jádrového systému je třeba dodržet symetrii uspořádání výztužných nosných prvků.
Použití jádrového systému je výškově omezeno, neboť z hlediska užitné plochy podlaží není vhodné s rostoucí výškou budovy nadále zvyšovat tuhost jádra zvětšováním jeho průřezu. V těchto případech se volí jiné systémy, např. k přenosu vodorovných zatížení se využívá vzájemně spolupůsobící vnější a vnitřní jádro.
Skelety rámové (průvlakové)
Nosné rámy mohou být v objektu uspořádány v příčném směru (kolmo k průčelí), v podélném směru (rovnoběžně s průčelím) nebo obousměrně (prostorové rámy) obr. 65
Základní skladebnou jednotkou průvlakových skeletů je skeletový rám, vytvořený dvěma sloupy (stojkami) a průvlakem (rámovou příčlí). Zatížení stropu se přenáší do sloupů prostřednictvím trámů. Rámy mohou být jednopodlažní nebo vícepodlažní (patrové rámy). Podle jejich uspořádání v budově rozeznáváme rámy podélné, příčné a obousměrné.
Příčné rámy
Používají obvykle na dlouhých budovách, jejichž výška je větší než trojnásobek šířky. Příčné rámy,které jsou značně tuhé, zabezpečují potřebnou odolnost proti účinkům vodorovného zatížení. K podélnému ztužení nižších budov postačí podélná okrajová ztužidla; popř. výztužnými stěnami. Stropní konstrukce se navrhují jako deskové (při malé osové vzdálenosti rámů) nebo trámové (při větší rozteči rámů)
Příčné rámy uvolňují průčelí, umožňují