Geo

v téměř svislých stěnách.
Sprašové hlíny- jsou v podstatě odvápněné spraše, mechanické vlastnosti jsou však příznivější
Hlíny- mohou být různého typu a petrografického složení
eluviální hlíny- vznikají jako povrchové zvětraliny skalního podloží nad eluviem
deluvium- jsou přemístěné hlinité mat. eluviální, přemístěné do nižších poloh
souvkové hlíny- jsou ledovcového původu
Slíny- se skládají z jílovitých minerálů a karbonátových příměsí, vznikají mořskou sedimentací a
velmi často se střídají s vrstvami jílu, výskyt v mořských neogenních pánvích, jsou objemově
nestálé, bouřlivá reakce s HCl
11)PŘEMĚNĚNÉ(METAMORFOVANÉ) HORNINY
Metamorfóza hornin je přeměna hornin v zemské kůře působením vnitřních(endogenních) činitelů,
zejména zemského tepla, tlaků, magmatu a chem. působení vodních roztoků, přehřátých par a
plynů. Přitom se mění textura i struktura hornin. Minerály metamorfitů nevznikají krystalizací
ze žhavotekoucí taveniny, ale jakýmsi „pučením“ tzv. blastezí(struktury jsou krystaloblastické).
Metamorfity: fylit, svor, rula, pararula, ortorula, metakvarcit
12)PŮSOBENÍ VNITŘNÍCH GEOLOGICKÝCH SIL
Vývoj svrchních částí zemské kůry a zem. povrchu je výsledkem:
vnitřních(endogenních) sil- původ uvnitř zem. tělesa, projevují se zejména horotvornými tlaky a
pohyby v zemské kůře, zemětřesením a vulkanickými pochody
vnějších(exogenní) sil- původ na zemském povrchu, v hydrosféře, atmosféře, kosmickém
prostoru, člověk
Činnosti vnitřních sil- dochází k rozlámání zemské kůry(výzdvih horstev, vertikální pohyby pevnin,
vznik kont. i podmořských příkopů, vznik vulkanických pohoří)
Působení vnějších sil- je zaměřeno z části na vyrovnání těchto rozdílů(zvětrávání, rozpad hornin,
přenášení rozpadlé hmoty z hor do nížin a vodních pánví) a na vytváření
parovinného povrchu(peneplénu)
13)POHYBY A DEFORMACE V ZEMSKÉ KŮŘE
Zemská kůra je v neustálém pohybu, který je důsledkem mechanických pochodů odehrávajících se v
hlubších podložních sférách země. Tyto pohyby jsou jednou z příčin změn ve stavbě zemské
kůry(tektonické pohyby). Tekt. pohyby probíhají v zemské kůře pomalu téměř neznatelně, pouze
zemětřesné pohyby mají rychlý a často katastrofální průběh. Tektonické pohyby dělíme:
relativně pomalé- poklesání a výzdvih větších úseků zemské kůry(radiální pohyby), v minulosti
vedly k dlouhodobým mořským záplavám anebo naopak k vynořování pevnin
-název epirogenetické(pevninotvorné pohyby)
relat. rychlejší a silné pohyby- měly za následek výrazné deformace zemské kůry a při nichž
spolupůsobily napětí ve směru tečny k zem. povrchu(tangenciální
pohyby), vedly ke vzniku pásemných velehor(orogenetické, t. j.
horotvorné pohyby), výsledky dosavadních výzkumů ukazují, že
současné pohyby zemské kůry jsou velmi rozšířeny, a že prakticky
neexistují stabilní oblasti zem. kůry(metoda geodetického měření-
opak přesné nivelace)
14)PRAKTICKÝ VÝZNAM VÝZKUMU TEKTONICKÝCH POVRCHŮ
Tektonický výzkum patří k nejvýznamnějším úkolům ve stavební geologii, při řešení
hydrogeologických otázek i při vyhledávání a průzkumu ložisek nerostných surovin. K poznání tekt.
stavby území přispívá někdy studium povrchu území a rozbor jeho morfologických a
hydrogeologických zvláštností. Přítomnost velkých zlomů nebo prudce nakloněných vrstev se často
projevuje náhlými změnami reliéfu krajiny. Někdy vyvěrají na zlomových liniích prameny. Řeky a
potoky prohlubují často některé úseky svých údolí podél zlomových linií(v ústí vodních toků pak
nápadně převládají určité změny). Tektonické porušení může způsobovat nestejnorodost základové
půdy(nepřípustné rozdíly vsedání, přítoky podzemní vody do stavební jámy po zlomových zónách
zakládání lomů). Studium tektoniky je nutným předpokladem pro řešení velikosti horských tlaků
v tunelech, štolách, při výběru přehradního místa pro vyhledávání zásob pozemní vody- zejména
artézské, vyhledávání ložisek nerostných surovin
15)ZVĚTRÁVÁNÍ HORNIN
Horniny zemského povrchu jsou neustále vystaveny fyzikálnímu i chemickému působení atmosféry,
hydrosféry i biosféry. Působením fyzikálních faktorů dochází k rozpadu hornin(dezintegraci),
faktory chemické způsobují rozklad hornin. Probíhají souběžně, vliv klimatických poměrů se může
projevit tak, že některý způsob převažuje. Zvětráváním jsou postihovány horniny vystupující na
souši poměrně do malé hloubky, tzv. pásmu zvětrávání. To sahá do hloubky v níž se projevují ještě
tepelný účinek slunečního záření a chem. úč. vody a ovzduší(u nás až několik metrů).
16)VZNIK PŮD, PŮDOTVORNÉ ČINITELE
Zvětralé horniny tvoří na zemském povrchu zvětralinový plášť. Pokud zůstávají na místě, které je
rozšířeno zvláště na plošinách, rovinách. Z matečních hornin a jejich zvětralin vznikají během času
půdy. Půda se vyvíjí na zvětralinovém plášti působením podnebí a dalších půdotvorných činitelů,
ústrojných i neústrojných. Vznikem, vlastnostmi, proměnami a rozšiřováním půd se zabývá pedologie. Tvorbu půdy(pedogenesi) podmiňují půdotvorné činitele, jejichž působením se výchozí zemina(substrát) rozděluje v genetické horizonty, skládající půdní profil:
faktory, které přímo podmiňují přeměny substrátu v půdu(voda, teplota a vodíkové ionty)
faktory nepřímé, které podmiňují a ovlivňují účinky přímo působením činitelů(podnebí,..)
17)PŮDNÍ PROFIL, PŮDNÍ TYPY, HODNOCENÍ PŮD
Přemisťování pohyblivých složek vyluhováním, promýváním, vynášením k povrchu kapilárním
zdvihem a jejich odvádění a ukládání na jiných místech povrchové zóny se rozčlení původní
homogenní substrát v heterogenní, mnohdy ostře omezená pásma označována jako genetické půdní
horizonty, jejichž soubor tvoří půdní profil. Jeho stavba je základním znakem původního typu. V některých oblastech se půdní profil obecně skládá ze tří hlavních horizontů:
Horizont A- je povrchové humózní pásmo půdního profilu, na nějž je vázána hlavní biologická
činnost v půdě
Horizont B(obohacený iluviání)- je zhutnělý, hromadí se v něm vyluhované a promývané látky z hor
Horizont C- je půdotvornými pochody nedotčená matečná hornina nebo její zvětraliny
V některých půdách se vyskytují tyto další horizonty:
G- glejový
Ca- karbonátový
Půdy dělíme podle perkolace(směru pohybu půdních roztoků):
půdy terestrické(suchozemské)
půdy semiterestrické(v dosahu hladiny podzemní vody nebo střídavě zaplavované)
půdy subhydrické(vodní)
půdy rašelinové
Pro hospodářské účely hodnotíme půdy z hlediska úrodnosti a výsledek vyjadřujeme zařazením určité plochy do bonitní třídy. Bonitace se děje podle bodovacího systému, který všechny důležité vlastnosti půdy vyjadřuje body. Podle aritmetického součtu. Podle zisku bodů se stanoví bonitní třída.
18)OBĚH VODY V PŘÍRODĚ
Soubor veškeré vody na zemi se označuje jako hydrosféra. Tvoří ji voda vzdušná(autosférická), voda
oceánů a moří, v jezerech, vodních tocích, v ledovcích i voda podzemní. Všechny zákonitosti oběhu a stavu vody se v přírodě plynoucí z klimat. poměrů i z povahy hornin studuje hydrogeologie. Voda se neustále vypařuje a jako vodní pára vystupuje vzhůru do atmosféry. Ve vyšších, chladnějších vrstvách atmosféry se sráží v drobné kapénky- mlžinky, z nichž se vytvářejí mraky. A