vypracované otázky

ce; přesné vytyčení st. hranice – demarkace;
mořská vodní hladina – teritoriální vody: mořské pobřeží – teritoriální moře, 12 námořních mil od pobřeží, úplná územní jurisdikce, + 12 námořních mil – přilehlá zóna = částečná územní jurisdikce (kontrola plavidel), 200 mil: výlučná ekonomická zóna, ne územní jurisdikce
polární sektor: výkon územní jurisdikce, Kanada, USA, Dánsko, Norsko, Ruská Federace
režim dynamický
nabývání, pozbývání státního území
Nabývání:
původní (originální): derelikce – opuštění území, akcese – přirozená cesta, akrescence – úmyslné rozšíření území,
odvozené (derivátní): cese, adjudikace – přisouzením: mezin. konference, vydržení (dlouhodobé, trvalé - nepřetržité, vědomé – projev vůle – uznání blízkých států, mezin. společenství – není to přitom území bez práva)
Secese – území na zakladě odtržení
14) Státní suverenita a územní organizace obyvatelstva
pro činnost a fungování státu má organizace obyvatelstva podle území význam: z hledisek: územního a osobního rozsahu působnosti a příslušnosti státních orgánů
teritorialita – vztah státu k urč. území
Princip teritoriality – státní moc je uplatňována vůči všem FO nacházejícím se na území daného státu
persona (non) grata
Občané – lidé, jejichž vztah k území a ke státu má charakter trvalosti a je formalizován do podoby právního vztahu, vztah vypovídá o členství jednotlivce ve státu – tento poměr zakládá tzv. personální výsost (kvalifikované vztahy mezi st. mocí a občanem, ať se nachází kdekoliv), do vztahu se st. mocí vstupují i cizinci (občané jiných států) – kontakt se formalizuje udělením povolením ke vstupu, tranzitu, pobytu, udělením azylu
Princip personality: právní režim postavení občanů jednoho státu na území jiného státu, respektování státoobčanských práv a povinností ze strany státu, fakticky se jedná o rozšíření nebo zúžení suverenity státu – problémy řeší kolizní právní normy.
Režim exempcí – diplomaté
15) Pojem a charakter moderního státu. Stát jako právnická osoba.
Pojem: je obecně politická forma organizace společnosti, má podobu univerzální instituce (formalizovaný subjekt organizace, činnosti) společnosti, založené na zásadách politické legitimity a legality (tzn. je to subjekt demokracie, nejvyšší veř. moci na daném území, vytv. jednotný pr. řád, zajišťující ústavnost a legalitu)
institucionalizovaná forma života na daném území, která prostřednictvím všeobecně závazných pravidel chování, za nimiž stojí jeho mocenská autorita, působí na společenské vztahy.
státem ústavním a právním (má jednotný právní řád, jimž je vázán), demokratický a sociální (snaží se o vyrovnávání rozdílů mezi občany)
pohled na fce se mění v důsledků různých naukových východisek: původně teleologické ( obecné blaho), popisné fce, hodnotící (projev státu navenek), fce z pohledu normativní nauky; pohledy se mění s různými názory na to, co by měl stát zajišťovat (péče o obecné blaho, laissez faire).
jellinekova 3 prvková koncepce : území, obyvatelstvo, moc je doplněno u moderního státu o: aparát, právní řád, subjekt (veřejného, soukromého p.), stát jako specificky organizovaná spol. skupina
Právnická osoba: není jen univerzální institucí s nejvyšší mocí na daném území – je především subjektem práva, právnickou osobou, která má charakter veřejnoprávní korporace
instituce veřejné (veř.pr. regulace)– působí navenek, regulace okolí, stát pro společnost, mocenské působení; soukromé (soukromopr. regulace) – zaměřeny dovnitř, projev vůle (hledání sml. partnerů), nedisponují mocí
veřejná instituce: stát + veřejnoprávní korporace (v užším smyslu) = veř.pr. korporace v širším slova smyslu, veřejnoprávní korporace (pospolitost), dva modely vývoje anglo-am., kont. evr., uzemní (obec – místní pospolitost = nejnižší samospr., územní (vúsc)
princip subsidiarity – rozdělení správních pravomocí
veř. pr. korporace: územní (místní, územní) samospráva, kulturně – duchovní samospráva, profesní/zájmová
právní = regulováno právem, v rámci samosprávy vytvářet normy
Char. p. o.: charakter korporace, adresátem právních norem, které upravují postavení právnických osob, účastníkem správního řízení před civilním, obchodním, jiným soudem, vystupuje prostřednictvím zástupců (příp. orgánů)
16) Funkce státu a jejich členění
Funkce: projev jeho vlastností zaměřený na dosažení nějakého účinku, pohled na fce státu se mění v důsledku různých naukových východisek (teleologické fce – obecné blaho, popisné fce, hodnotící fce – projevy st. navenek, z hlediska vztahu k právnímu řádu – tvorba a výkon pr. řádu) a měnící se představy o rozsahu a míře aktivního působení státu ve společnosti (péče o ob. blaho, klasifikace cílů)
Moderní stát má především fce, které směřují k:
zajištění právního stavu (právní jistota, ochrana, zákl. práva a svobody)
fungování hospodářského a sociálního pořádku (min. živ. standard, soc. služby)
rozvoji kultury (výchova, školství)
rozvoji a zajištění vnějších vztahů
Rozsah a směřování fcí státu je dynamickou záležitostí
17) Moderní stát a jeho činnost v podobě zákonodárství
Zákonodárství
druh státní činnosti který spočívá v přípravě, projednání, schválení PN, které jsou obsaženy v pramenech práva nejvyšší p. síly, případně ve formách jim na rovinu postavených
specifický druh otázky řízení společnosti (prostřednictvím rozhodování o p. normách)
Subjekty zák. činnosti: parlament, hlava státu, vláda, ministerstva, org. úz. pospolitostí
Subj. zák. iniciativy: hlava státu, parlament, vláda, org. úz. samosprávy
fáze přípravy, projednávání (čtení 1.,2.,3.,), schvalování (do 2. komory parlamentu) – ano/ne – dále…
stále návrh zákona i po přijetí parlamentu
suspenzivní veto – hlava státu: překonání kvalifikovanou většinou,
publikací ve Sbírkách p. n. – zákon
delegované zákonodárství: na úrovni vlády: zmocnění ústavou, nemůže rozhodovat o ústavnosti
Zákonodárný proces – 3 čtení
čtení – iniciátor předkládá návrh předsedovi komory, uvádí základní zásady, předseda sněmovny zařadí návrh na pořad jednání, přikáže příslušným výborům zabývat se návrhem, zpravodaj daného výboru podává zprávu celé komoře, následuje připomínkové řízení
čtení
čtení – celý návrh zákona
Rozhodování dosažené v rámci přímé demokracie – referendum – lidové hlasování (Itálie 70. let – referendum o interrupci). Referendum – právní síla ústavního zákona.
18) Moderní stát a jeho činnost v podobě správy
Správa:
zvláštní druh řízení
A) v trvale organizovaných institucích
B) plní fci regulace (v instituci, vně): udržení určitého stavu daného parametry (instituce soukr. char. a veřejného charakteru – vně)
veřejná správa (skrze veř. instituce): st. správa, samospráva
Státní správa: specifický druh st. řízení: zákonodárství, regulace činnosti parametry, DRUH STÁTNÍ ČINNOSTI: spočívající v organizace a zajišťování realizace úkolů a cílů státu stanovených v rozhodnutí zákonodárných orgánů
činnost:
- Výkonná (zajišťuje výkon rozhodnutí zákonod. org.)
- Podzákonná (zásah moci založen na zákoně, ne nad rámec, mimo, proti)
- Nařizovací:
A) sekundární prameny práva (odvoz. ob. záv. pr. předpisy – vyhl., nařízení),
B) akt aplikace práva (nejrozsáhlejší): individuální správní akty (spr. rozh.)
C) vnitřní akty správy (princip subordinace – podřízení, nadřízenost, orgán st. správy může řídit podřízený org. st. spr.), ne pramen pr.
- interní norm. instrukce (vyšší – nižší), písemně
- individuální služební pokyny (nižší ke konkr. subjektům, i ústně)
- správní uvážení: zákonodárce umožňuje v zákonu spr. org. právo aplikujícímu rozhodnutí vydat/nevydat, nebo z více dovol. řešení vybrat
- Organizační: právo umožňuje org. st. spr. působit regulačním způsobem, př. OÚ= výzva občanům šetřit vodou
- Samospráva: druh činnosti, který spočívá v org. a zajišťování realizace úkolů a cílů subjektů samosprávy stanovených v rozhodnutích zastupitelských orgánů pospolitostí;
Výkonná, Podzákonná (rámec dán rozhodnutím zastupitelských úřadů, prameny práva na úrovni zákonů, ne proti zákonu, neupravené – originálně upravit),
Nařizovací: individuální správní akty, vnitřní akty správy (ne nižší – vyšší),
Organizační
přenesená působnost: některé fce st. spr. jsou na zákl. zákona přenášeny na org. samosprávy, mohou vytvářet odvozené (sekundární) pr. předpisy
Samospráva: v rámci samostatné působnosti (vyhláška), v rámci přenesené půs. (nařízení)
Funkční pojetí st. spr. je širší než org. pojetí st .spr. (struktura)
funkční pojetí veř. spr. je širší než org. pojetí veř. správy
19) Moderní stát a jeho činnost v podobě soudnictví a další právní ochrany
Soudnictví:
druh činnosti spočívající v samostatnosti a nezávislém rozhodování konkrétních věcí na základě:
aplikace obecně závazného právní předpisu
posouzení merita této věci – soudcovská tvorba práva (ang.- amer. pr. kult – převažuje)
činnost:
obecné soudnictví
správní s. (otázka zákonnosti)
ústavní s. (ot. ústavnosti)
ad I) problematika civilní, řešení jádra problému , který je spor o právo; posouzení, který názor je v souladu s pr. regulací; obecné trestní soudnictví: rozhodování o vině či nevině konkrétní věc, subjekty a dopady
ad II) zkoumá zákonnost: z hlediska rozhodovací činnost orgánů státní správy; možnost přezkoumání rozhodnutí nezávislou st. mocí; zkoumat zákonnost procesní (1. neúplná jurisdikce, v ČR, dostačující?)nebo i hmotně právní (úplná jurisdikce, problém zajištění odbornosti, prosazování v praxi), ústava ČR: předpoklad zřízení Nejvyššího správního soudu
ad III) jádrem je ochrana ústavnosti, 2 modely:
judicial review (anglosas.) - kontrolou ústavnosti se zabývá kterýkoliv soud (obecné ústavní soudnictví), posouzení zda NPA (zákon) je/není v souladu s ústavou/zákony/mezin. sml o zákl. p. a svobodách; INCIDENTNÍ podnět: žádost o přezkoumání rozhodnutí, které doposud učinily org. st. moci; není-li pramen práva v souladu – nepoužije jej (považuje za neústavní, nezruší ho) – jiný soudce nemusí za neústavní považovat;
2) Koncentrované (specializované) ústavní soudnictví – ne kterýkoliv soud, ale ten, který to má vymezen ve své působnosti (obvykle 1 v rámci státu), předmětem činnosti: obecná (abstraktní) kontrola ústavnosti, podnět Parlament, hlava státu; ne incidentní, ale kontrola norem nezávisle na konkr. případ; může zrušit celý/část; Konkrétní kontrola ústavnosti = obecný soud: konkrétní věc – domněnka, že zákon není v souladu s Ústavou, přerušení řízení, žádost o rozhodnutí; - kompetenční konflikt (pozitivní – více org. rozhoduje, negativní – žádný), st. moc/veřejná mezi org. samosprávy, volební problémy
Další právní ochrana:
činnost, která spočívá:
ve zjišťování/ověřování zda nedošlo k porušení práva
ve vyvozování závěrů v podobě žalob v případě, že se subjekt této činnosti domnívá, že porušení práva dosáhlo určitého stupně společenské nebezpečnosti
část orgánů vyšetřovacích
orgány zabývající se zákonností činnosti orgánů vyšetřovacích
princip oficiality: vyšetřování, návrh: jen urč. orgán (prokuratura/ st. zastupitelství v ČR)
zásada dispoziční – (Niz, SRN, Fra), některé skutkové podstaty, návrh podá dle vůle účastník řízení
actio popularis – veřejná žaloba: návrh podá dle vůle potencionální účastník řízení
činnost mluvčích občanských práv (OMBUDSMAN)
informační (1x ročně parlamentu), upozorňovací – občan na činnost org. st. moci
nedisponují rozhodovací pravomocí
3. stát považuje za důležité, pověřuje nestátní instituce: instituce notariátu (notářství)
20) Organizace státu (státní mechanismus, státní aparát) a její členění
Organizace státu -
představuje (politickoprávně institucionalizovaný) systém realizace státní moci a státní suverenity,
členění složek dle fcí a postavení na
státní orgány – základní a rozhodující složky, st. charakter mocenské činnosti prostřednictvím působnosti a pravomoci
zvláštní složky (policejní, bezpečnostní síly, na udržení pořádku, obrana státu, Nedisponují státně mocenskou pravomocí, při plnění realizuje pravomoc státně mocenská rozhodnutí státních orgánů
státní organizace, st. ústavy – zřízeny pro realizaci fcí státu (dopravní, výzkumné, školská, zdravotnická, sociální, kulturní) – stát obvykle řídí, financuje vybavení materiální, personální, prvky státu (statické), skelet státu
St. mechanismus
pod pojmem zahrnováno: organizačně strukturní (statickou) podobu státu, vzájemné působení mezi částmi organizace státu (dynamické), přesné vymezení působení státních orgánů ve společnosti, mezin.a nadst. prostředí
Vedle pojmu státní mechanismus také pojem státní aparát:
vymezení pojmu st. aparát různě: někdy alternativa st. mech., jindy souhrnné označení st. orgánů + zvl. složky (armáda, policie, bis) a st. organizace/st. ústavy (školy, zdravotnictví, ND), které mají rozhodovací pravomoci
21) Státní orgány, jejich postavení a charakteristika. Působnost státního orgánu
Státní orgány jako vyčleněné části organizace státu mají postavení základních a rozhodujících složek státního mechanismu.
Kvůli charakteristice st. orgánů lze vyčlenit jejich
právní stránku/status (název, sídlo, působnost a pravomoce; státně mocenský charakter činnosti a odpovědnosti; způsob vzniku, zřízení a ustavení, osobní složení, právní postavení a odpovědnost členů a funkcionářů, základy organizace, vztahů a řízení)
organizačně materiální stránku (spojená s existencí, fungováním a financováním činn. st. org.a stránku) osobní stránku (sociální systém, služební vztahy)
Pro přesné vymezení postavení státního orgánu v rámci st. mechanismu má zásadní význam jeho právní stránka (vypovídající o působnosti, pravomoci, státně mocenském charakteru činn., zp. vzniku, o osobním složení st. orgánu).
Působnost státního orgánu vyjadřuje právem stanovený předmět, obsah a rozsah jeho činnosti.
- předmět (objekty působení, společenské vztahy), - obsah (výčet úkolů a činností) a
- rozsah stanoví rámec jeho pravomoci věcně (obecná nebo specializovaná působnost), územním (celostátně, místně, v zahraničí), časově (trvalost, neurčenost, dočasnost), osobně (erga omnes, vůči všem občanům, zvl. osobní působnost) a funkčním faktorem (procesně instanční působnost)
22) Působnost a pravomoc státního orgánu
Působnost státního orgánu vyjadřuje právem stanovený předmět, obsah a rozsah jeho činnosti.
- předmět (objekty působení, společenské vztahy), - obsah (výčet úkolů a činností) a
- rozsah stanoví rámec jeho pravomoci věcně (obecná nebo specializovaná působnost), územním (celostátně, místně, v zahraničí), časově (trvalost, neurčenost, dočasnost), osobně (erga omnes, vůči všem občanům, zvl. osobní působnost) a funkčním faktorem (procesně instanční působnost)
Pravomoc je suma právních prostředků, jež má st. orgán k dispozici při realizaci své působnosti.
druhy: chovat se normotvorně (vydávat NPA,primární – ústavodárná pravomoc, zákonodárná/sekund. pravomoc), aplikovat právo (IPA), chovat se organizačně (zajišťovat činnost – jmenovat, pověřit, vydávat určité závěry – zprávy o stavu....etc).
Z hlediska typických právem vymezených státních činností je možno klasifikovat orgány jako ústavodárné, zákonodárné, výkonné (správní), soudní, kontrolní a dozorové.
23) Státně mocenský charakter činnosti státního orgánu. Pravomoc státního orgánu
Státně mocenský charakter činnosti st.org.: specifická vlastnost odlišující státní orgán od ostatních složek státního mechanismu
oprávnění a povinnosti státně a mocensky působit ve společenských vztazích
projevuje se v uplatňování pravomoci (možné i použití státního donucení)
nelze se této pravomoci vzdát
státní orgán vystupuje jménem státu
Pravomoc je suma právních prostředků, jež má st. orgán k dispozici při realizaci své působnosti.
druhy: chovat se normotvorně (vydávat NPA,primární – ústavodárná pravomoc, zákonodárná/sekund. pravomoc), aplikovat právo (IPA), chovat se organizačně (zajišťovat činnost – jmenovat, pověřit, vydávat určité závěry – zprávy o stavu....etc).
Z hlediska typických právem vymezených státních činností je možno klasifikovat orgány jako ústavodárné, zákonodárné, výkonné (správní), soudní, kontrolní a dozorové.
24) Způsob vzniku a osobní složení státního orgánu. Typy státních orgánů
Podle způsobu vzniku:
volba
přímá – volba přímo voliči; typicky volba do parlamentů a někde volba prezidenta
nepřímá – volba již zvolenými zástupci (voliteli nebo volenými orgány); někde volba prezidenta, výjimečně předsedy vlády nebo členů vlád
jmenování – ustaveni do funkce jmenovacím aktem státního orgánu jiného druhu nebo státního orgánu vyššího stupně; typicky vládní a další státně správní orgány
dědičnost – ustaveni (zpravidla potomka) do funkce po původním nositeli na základě nástupnického práva; hlava státu v monarchii
virilita – působení v určitém orgánu je důsledkem členství nebo výkonu funkce j jiném státním orgánu; viceprezident USA je zároveň předseda Senátu
Podle složení:
způsob tvorby vůle a prezentace
monokratická podoba – ministerstva, územně nekoncentrované orgány státní správy, samosoudci, státní zástupci
kolegiální podoba – parlamenty, vlády, kolegiální hlavy státu, soudní kolegia
povaha požadavků na osobní prvek st.org.
odbornost – působení je podmíněno odbornými znalostmi, určitou kvalifikací, praxí; orgány soudního kontrolního či inspekčního typu. Státní zastupitelství
laický charakter – nepředpokládá odbornost, ale nevylučuje ji; parlamenty
kombinované – oba předchozí prvky – obligatorně složeny z odborného i laického prvku; soudní senáty složené ze soudců a přísedících
Mezi státními orgány lez typově (výčtově) odlišovat:
parlamenty (zastupitelský charakter, subjekty hlavně normotvorné, organizační, kontrolní, iniciativní činn.)
hlavy státu (nejvyšší představitelé státu, ne však jedinými, charakteristika dle převažující formy vlády)
vlády (mezi nejvyšší st. org., s výjimkou prezidentské formy vlády – nejvyšší výkonné kolegiální orgány státu, řídí, koordinují, realizace st. politiky, výkon st. správy ve státě, odvozená normotvorná pravomoc
ministerstva a ost. ústř. org. správy (monokratické orgány, typické členství vedoucích ve vládě – ministři, řídí, koordinují a odpovídají za st. politiku a výkon st. správy na určitém věcně vymezeném úseku, odvoz. norm. pravomoc)
územní orgány st. správy (podřízena ministerstvům nejčastěji, monokratický charakter, realizace a výkon st. správy prostřednictvím rozhodování ve správním řízení - IPA, organizační spolupráce s ost. subjekty veř. moci půs. na daném území
soudy (samostatné, nezávislé, vzájemně nepodřízené st. orgány, subjekty soudní pravomoci, fce – zajišťování výkonu spravedlnosti (justice) prostřednictvím aplikace, anglosas. – i tvorby a závaznosti práva)
ombudsmani (vytvářený parlamentem, nezávislý na soudních a spr. org., zjištění, upozornění, podněty k nápravě v případě porušování lidských a obč. práv ze strany především spr. org., zpravodajská fce k parlamentu)
státní zastupitelství (prokuratura) – (orgán ochrany práva, subjekt státní žaloby, také vyšetřování, dozoru nad vyš., zastupují st. zájem, zásada nadřízenosti a podřízenosti

25) Typy, druhy a klasifikace státních orgánů
Mezi státními orgány lez typově (výčtově) odlišovat:
parlamenty (zastupitelský charakter, subjekty hlavně normotvorné, organizační, kontrolní, iniciativní činn.)
hlavy státu (nejvyšší představitelé státu, ne však jedinými, charakteristika dle převažující formy vlády)
vlády (mezi nejvyšší st. org., s výjimkou prezidentské formy vlády – nejvyšší výkonné kolegiální orgány státu, řídí, koordinují, realizace st. politiky, výkon st. správy ve státě, odvozená normotvorná pravomoc
ministerstva a ost. ústř. org. správy (monokratické orgány, typické členství vedoucích ve vládě – ministři, řídí, koordinují a o