vypracované otázky

i a
podřízenosti (proto se jim někdy říká vnitřní akty správy)
vnitřní akty správy se dále dělí na
( interní normativní instrukce: nadřízený orgán říká podřízenému,
že v případě by se mělo při správním uvážení postupovat určitým
způsobem
( individuální služební pokyn: akt řízení se týká té určité věci,
pokud je tam možné správní uvážení
institut správního uvážení: zákon umožňuje orgánům státní správy rozhodnutí vydat či nevydat (z více právem dovolených řešení vybrat jedno z nich), obvyklá formule "orgán může rozhodnout", "zpravidla rozhodne A, B, C nebo D"; používá se proto, aby se dalo přihlédnout k "místním podmínkám a okolnostem"
činnost organizační:je specifická tím, že zákon ji umožňuje, ale nestanoví formy, v níž má probíhat; jedná se o všechny ostatní formy činnosti kromě vnějších a vnitřních aktů správy; nemohou zasahovat do statusu fyzických a právnických osob, nemůže být uložena povinnost ani sankce
státní správa vystupuje např. v oblasti vzdělávací, výchovné, kulturní, preventivní
Veřejná správa - samospráva
není formou státní činnosti
je druh činnosti, který spočívá v organizování a zajišťování úkolů a cílů subjektů samosprávy stanovených v rozhodnutích zastupitelských orgánů samosprávy
vydává obecně závazné právní předpisy a současně tyto předpisy vykonává v podobě individuálních správních aktů
akty řízení se v rámci samosprávy objevují sporadicky nejsou praktické, používají se jen při čistém řízení uvnitř samosprávy např. když jsou propojeny orgány územní a místní samosprávy
ve střední Evropě se setkáváme s faktem, že stát zákonem přenáší na některé orgány samosprávy výkon některých činností z oblasti stát. správy = přenesená působnost
důvodem snaha uspořit finanční prostředky
funkční pojetí státní správy je širší než organizační pojetí státní správy (státní správa jako činnost je vykonávána a zajišťována nejen orgány státní správy, ale i jinými orgány zejména orgány samosprávy)
funkční pojetí veřejné správy je širší než organizační pojetí veřejné správy (činnost veřejné správy nemusí být nutně vždy zajišťovány jen orgány veřejné správy, ale i orgány jinými, mohou to být soudy, soukromé instituce) uplatňuje se zde smluvní princip (veřejná správa a soukromé instituce uzavírají smlouvu)
¨
19. Moderní stát a jeho činnost v podobě soudnictví a další právní ochrany
Soudnictví
je druh státní činnosti, který spočívá v samostatném a nezávislém
rozhodování o právech, právech chráněných zájmech nebo
povinnostech na základě aplikace práva (převažuje to v oblastech
evropských kontinentálních výsledkem je individuální právní akt)
nebo na základě rozhodnutí merita věci (v angloamerické oblasti –
výsledkem je individuální právní akt, který má charakter
precedentu)
samostatnost a nezávislost = v rámci soudnictví se nesetkáváme
s principem nadřízenosti a podřízenosti
výjimka - existuje i státní správa soudnictví a ústředním orgánem
jsou ministerstva spravedlnosti, tato struktura je tvořena
rozdělením funkce funkcionářů jednotlivých stupňů soudu (např.
soudce je samostatným a nezávislým soudcem, když se zabývá
řízením a správou soudu, vystupuje jako představitel státní správy
soudnictví vytváří materiální podmínky existence soudu)
Obecné soudnictví
civilní soudnictví: rozhoduje, zda smlouva neporušuje právní
úpravu, zda strany postupují v souladu se smlouvou
trestní soudnictví: rozhoduje o vině a trestu
Správní soudnictví
přezkum postupů a rozhodnutí orgánů veřejné správy
posuzuje se, zda toto rozhodnutí je v souladu se zákonem
cílem poskytnout větší jistotu právnických a fyzických osob, jichž se rozhodnutí veřejné správy týkají
úplná správní jurisdikce: přezkoumává se jednání státního orgánu
neúplná správní jurisdikce: přezkoumává se jen procesní stránka, zda státní orgán neporušil zákon (u nás do 31. 12. 2002)
funkční pojetí správního soudnictví
organizační pojetí správního soudnictví
Ústavní soudnictví
zda orgány veřejné moci neporušily v rámci své činnosti ústavu resp. právní předpisy jí na úroveň postavené
specializované ústavní soudnictví (koncentrované)
( kontinentální právní kultura
( je pro něj typická abstraktní kontrola ústavnosti
( koncentrované = problematikou zkoumání ústavnosti se
zabývá jen jeden orgán ve státě
( abstraktní kontrola norem = zabývá se zjištěním toho, zda
právní předpis nebo jeho část je či není v souladu s ústavou
nezávisle na tom, jestli zde byl podán návrh v podobě
konkrétního incidentu (nemusí se uplatňovat incidentální forma,
ale nevylučuje se)
( nezabývají se jen zkoumáním právních předpisů, ale i ostatních
sfér činnosti
obecné ústavní soudnictví (difuzní, incidentální)
( historicky starší, v angloamerické právní kultuře
( difuzní = rozptýlený = problematikou soudně-ústavní
činnosti se zabývá kterýkoli soudní orgán
( incidentální = soudní orgán se touto činností zabývá v souvislosti
s konkrétním případem (meritem věci), který se před něj dostane
( nevýhoda: soud nebo soudce posoudí, zda zákon je či není
v souladu s ústavou, toto rozhodnutí však není závazné pro
ostatní soudy nebo soudce
 
Další právní ochrana
zjišťování a ověřování toho, zda nedošlo k porušení práva
Prokuratury
zajišťuje a ověřuje se, zda nedošlo ke spáchání trestného činu
stát. zastupitelství resp. prokuratura
není zde však monopol státu
zásada oficiality soud na základě doporučení státu rozhoduje o trestném činu
zásada oportunity: některé skutkové podstaty jsou vyšetřovány státem, jiné záleží např. na vůli poškozeného, zda dá podnět k tomu, aby se ověřilo, zda nedošlo ke spáchání trestného činu (např. SRN, Francie, Nizozemí) nezahajuje pokud to není účelné
režim actio popularis (veřejná žaloba): zde záleží na vůli jakékoli osoby, zda dá podnět ke zjištění nebo ověřené spáchání trestného činu
patří sem také činnost soudů, které se zabývají přezkumováním činností státních zastupitelství, prokuratury,  
také sem lze zařadit zjišťování a ověřování toho, zda nedochází k porušování práva v souvislosti s výkonem trestu (tzv. dozorová činnost)
Činnost takových orgánů státu, jako jsou ombudsmani, ochránci veřejných práv, mluvčí veřejných práv,………
obrací se na orgány veřejné moci na základě své vůle nebo podnětu (kohokoliv nebo dotčeného) činnost referenční
může vést k nápravě
funkce informační ombudsmané,   v pravidelných intervalech informují parlament (většinou každý rok)
činnost těchto institucí je zpravidla bezformální (měla by být nejjednodušeji dosažitelná a neměla by být složitá)
Činnost, kterou stát přenáší na soukromoprávní subjekty
např. činnost notářů ověřování listin
20. Organizace státu (státní mechanismus, státní aparát) a její členění
vypovídá o uspořádání státu jako celku
někdy prezentována pod pojmem státní mechanismus
zahrnuje
( organizačně strukturní podobu státu
( činnost a vzájemné působení jednotlivých částí organizace státu
( právem vymezené působní státních orgánů ve společnosti i
v mezinárodním a nadstátním prostředí
je to politicko – právně institucionalizovaný systém realizace státní moci a státní suverenity
Mezi jednotlivé části náleží
státní orgány: základní a rozhodující složky státu, jsou charakterizovány podle působnosti, pravomoci a státně – mocenského charakteru jejich činnosti
zvláštní složky: policejní a bezpečností síly, popř. další instituce (armáda); nedisponují mocenskou pravomocí
státní organizace a státní zřízení: realizují další funkce (dopravní, energetické, výzkumné, strategicko výrobní, speciální a hospodářské organizace, zařízení školská, zdravotnická, sociální, kulturní); stát je zřizuje a z části nebo zcela financuje; nedisponují mocenskou pravomocí
státní aparát
( někdy používán alternativně vedle státního mechanismu, jindy
jako souhrnné označení státních orgánů a některých orgánů
(úředních osob) zvláštních složek státního mechanismu
( nezahrnuje problematiku státních organizací a státních zařízení
(zajišťují jen záležitosti vnitřního řízení a správy)
21. Státní orgány, jejich postavení a charakteristika. Působnost státního orgánu
Státní orgány
jsou to vyčleněné části organizace státu
mají postavení základních a rozhodujících složek státního mechanismu
v moderních státech mají právem koncipovanou a stanovenou působnost, pravomoci a státně mocenský charakter činnosti
Právní stránka
v moderních státech mí prioritu (vyplývá z právního pojetí státu)
každý státní orgán je právně přesně charakterizován a popsán (vymezen vůči ostatním státním orgánům a vůči vlastním složkám státního mechanismu)
mají specifikováno postavení, úkoly a působení vůči společnosti (působnost a pravomoci)
organizační a osobní stránky (řízení a organizace, členské, služební a odpovědnostní vztahy) jsou popsány ve statutech, organizačních, jednacích a disciplinárních řádech
popisuje způsob vzniku, zřízení, ustavení, název a sídlo orgánu
Organizačně materiální stránka
organizační, řídící a materiální problémy spojené s existencí, fungováním a financováním státního orgánu jako určité instituce
Osobní stránka
dotýká se charakteru státního orgánu jako určitého sociálního systému a sociálně společenské reality, ústavně právních, kompetenčně služebních a dalších vztahů
Působnost státního orgánu
je to výchozí a neopomenutelný prvek právního statusu orgánu
vyjádření úlohy a postavení v určitých společenských vztazích
jedná se o jemu právem svěřené úkoly a činnosti
určitý souhrn oprávnění a povinností v konkrétním rámci působení
působnost = kompetence = právem stanovený předmět, obsah a rozsah činnosti
Předmět činnosti
vymezuje objekty působení, tzn. společenské vztahy vůči nimž nebo v nichž působí
Obsah činnosti
vymezuje úkoly, činnost a zaměření v procesu působení na objekt
určitý výčet úkolů a činností
souhrn práv a povinností (stanovených v jednom nebo více právních předpisech, které vymezují konkrétní činnost – funkci)
Rozsah činnosti
rámec výkonu pravomoci
věcný: obecný (parlament, vláda) nebo konkrétní (např.ministerstva) okruh společenských vztahů
územní: území, na kterém je oprávněn a povinen působit; může být celostátní (parlament, vláda, ministerstva) nebo místní (podle teritoriálního uspořádání státu), popřípadě mohou existovat různě specifikované části území (podle zámořských území, autonomních oblastí, území s decentrovaným výkonem státní správy)
časový: časová neurčenost (u většiny) nebo dočasnost (časový rozsah je vymezen stanoveným termínem, lhůtou, nastoupením nebo splněním určité podmínky)
osobní: obecný (vůči všem osobám na území státu, resp. v rámci územně vymezeného rozsahu) nebo speciální (týká se různě kvalifikovaných charakteristik osob, např. cizinci, uprchlíci, muži, vojáci, mládež)
funkční: příslušnost rozhodovat v první nebo ve druhé instanci; týká se zejména soudního nebo správního typu orgánů

¨¨
22. Působnost a pravomoc státního orgánu
Působnost státního orgánu
je to výchozí a neopomenutelný prvek právního statusu orgánu
vyjádření úlohy a postavení v určitých společenských vztazích
jedná se o jemu právem svěřené úkoly a činnosti
určitý souhrn oprávnění a povinností v konkrétním rámci působení
působnost = kompetence = právem stanovený předmět, obsah a rozsah činnosti
Předmět činnosti
vymezuje objekty působení, tzn. společenské vztahy vůči nimž nebo v nichž působí
Obsah činnosti
vymezuje úkoly, činnost a zaměření v procesu působení na objekt
určitý výčet úkolů a činností
souhrn práv a povinností (stanovených v jednom nebo více právních předpisech, které vymezují konkrétní činnost – funkci)
Rozsah činnosti
rámec výkonu pravomoci
věcný: obecný (parlament, vláda) nebo konkrétní (např.ministerstva) okruh společenských vztahů
územní: území, na kterém je oprávněn a povinen působit; může být celostátní (parlament, vláda, ministerstva) nebo místní (podle teritoriálního uspořádání státu), popřípadě mohou existovat různě specifikované části území (podle zámořských území, autonomních oblastí, území s decentrovaným výkonem státní správy)
časový: časová neurčenost (u většiny) nebo dočasnost (časový rozsah je vymezen stanoveným termínem, lhůtou, nastoupením nebo splněním určité podmínky)
osobní: obecný (vůči všem osobám na území státu, resp. v rámci územně vymezeného rozsahu) nebo speciální (týká se různě kvalifikovaných charakteristik osob, např. cizinci, uprchlíci, muži, vojáci, mládež)
funkční: příslušnost rozhodovat v první nebo ve druhé instanci; týká se zejména soudního nebo správního typu orgánů
Pravomoc státního orgánu
vypovídá o jeho postavení z hlediska způsobilosti projevovat se právem předpokládaným, vyžadovaným a zpravidla přesně vymezeným způsobem
určité právní prostředky, které má státní orgán k realizaci své působnosti
( výraz oprávnění státního orgánu chovat se a působit na
společenské vztahy

( způsobilost vydávat právní akty, přijímat rozhodnutí v dalších
formách, případně činit další opatření
( oprávnění a povinnost vynucovat tyto akty státní mocí, případně
státním donucením
Druhové hledisko
tzv. rozsah oprávnění právně kvalifikovaným způsobem působit na společenské vztahy a jednat právem vymezených forem aktů pravomoci, tzn. způsobilosti
( normotvorná: vydávat normativní právní akty
( primární pravomoc: ústavodárná, zákonodárná
( sekundární pravomoc: vydávání odvozených právních aktů
(nařízení vlády, vyhlášky ministerstev atd.)
( právně aplikační: zejména ve formě individuálních aktů (soudní
rozsudky, správní rozhodnutí), ustavování některých státních
orgánů, jejich odpovědnosti, schvalování určitých smluv, vysílání
ozbrojených sil atd.
( organizační: volba konkrétní podoby (zajištění určité činnosti,
vydání určitého závěru, vystavení určitých odborných posudků,
vydávání státních dluhopisů atd.)
Klasifikace státních orgánů dle pravomoci
ústavodárné: přijetí, změna nebo zrušení ústavy a ústavních zákonů nebo jejich částí
zákonodárné: přijímání, změny nebo rušení zákonů, zákonných opatření či obdobných projevů primární normotvorby
výkonné (správní): přijímání, změny nebo rušení odvozených normativních právních aktů a individuálních aktů aplikace práva, ale i organizačních projevů pravomoci
soudní: vydávání, změna nebo rušení individuálních právních aktů, přezkoumávání a rozhodování o zákonnosti a ústavnosti zákonů, jednotlivých právních předpisů a individuálních právních aktů, tvorba precedentů
kontrolní a dozorová: kontrola, podávání návrhů, upozorňování a informování (státní kontrolní orgány, inspekce, státní zastupitelství, ombudsman)
23. Státně mocenský charakter činnosti státního orgánu. Pravomoc státního orgánu
Státně mocenský charakter činnosti státního orgánu
je to specifická vlastnost, kterou se státní orgán odlišuje od ostatních složek státního mechanismu
v právně legitimním smyslu se jedná o oprávnění a povinnost státního orgánu státně mocensky působit ve společenských vztazích
může použít i státního donucení
těchto oprávnění a povinností se státní orgán nemůže vzdát (přestal by vystupovat jako vykonavatel státní moci, nemohl by realizovat práva a povinnosti)
státní orgány vystupuje při realizaci státní moci jménem státu
Pravomoc státního orgánu
vypovídá o jeho postavení z hlediska způsobilosti projevovat se právem předpokládaným, vyžadovaným a zpravidla přesně vymezeným způsobem
určité právní prostředky, které má státní orgán k realizaci své působnosti
( výraz oprávnění státního orgánu chovat se a působit na
společenské vztahy

( způsobilost vydávat právní akty, přijímat rozhodnutí v dalších
formách, případně činit další opatření
( oprávnění a povinnost vynucovat tyto akty státní mocí, případně
státním donucením
Druhové hledisko
tzv. rozsah oprávnění právně kvalifikovaným způsobem působit na společenské vztahy a jednat právem vymezených forem aktů pravomoci, tzn. způsobilosti
( normotvorná: vydávat normativní právní akty
( primární pravomoc: ústavodárná, zákonodárná
( sekundární pravomoc: vydávání odvozených právních aktů
(nařízení vlády, vyhlášky ministerstev atd.)
( právně aplikační: zejména ve formě individuálních aktů (soudní
rozsudky, správní rozhodnutí), ustavování některých státních
orgánů, jejich odpovědnosti, schvalování určitých smluv, vysílání
ozbrojených sil atd.
( organizační: volba konkrétní podoby (zajištění určité činnosti,
vydání určitého závěru, vystavení určitých odborných posudků,
vydávání státních dluhopisů atd.)
Klasifikace státních orgánů dle pravomoci
ústavodárné: přijetí, změna nebo zrušení ústavy a ústavních zákonů nebo jejich částí
zákonodárné: přijímání, změny nebo rušení zákonů, zákonných opatření či obdobných projevů primární normotvorby
výkonné (správní): přijímání, změny nebo rušení odvozených normativních právních aktů a individuálních aktů aplikace práva, ale i organizačních projevů pravomoci
soudní: vydávání, změna nebo rušení individuálních právních aktů, přezkoumávání a rozhodování o zákonnosti a ústavnosti zákonů, jednotlivých právních předpisů a individuálních právních aktů, tvorba precedentů
kontrolní a dozorová: kontrola, podávání návrhů, upozorňování a informování (státní kontrolní orgány, inspekce, státní zastupitelství, ombudsman)
24. Způsob vzniku a osobní složení státního orgánu. Typy státních orgánů
Způsob vzniku státního orgánu
tzn. způsob ustavování osob do funkcí
volba
( přímá: přímo voliči, zj. parlamenty, hlavy států
( nepřímá: volenými zástupci, zj. hlavy států, předsedové vlád,
členové vlád
jmenování: zj. vládní a další státně-správní orgány
dědičnost: zj. hlavy států v převážné většině monarchií
virilita: působení v určitém orgánu je důsledkem členství nebo výkonu určité funkce v jiném státním orgánu (předseda senátu USA je viceprezident USA)
Složení státního orgánu
způsob tvorby jeho vůle (přijímání rozhodnutí) a prezentace orgánu navenek
( monokratická podoba: ministerstva, samosoudci, státní zástupci
atd.
( kolegiální podoba: parlament, vláda, soudní kolegia
povaha požadavků na osobní prvek
( odbornost: odborné znalosti, resp. kvalifikace v praxi (soudní,
kontrolní, inspekční orgány)
( laický charakter: nevyžaduje určitou odbornost, ale nevylučuje ji
(parlamenty)
( kombinované: oba typy (soudní senáty v USA)
Typy státních orgánů
parlamenty: zastupitelský charakter, vystupují jako subjekty normotvorné, organizační, kreační, kontrolní a iniciativní činnosti
hlavy státu: nejvyšší představitelé státu
vlády: nejvyšší orgány (kromě prezidentské formy i nejvyšší výkonné kolegiální orgány), řídí, koordinují a odpovídají za realizaci státní politiky a za výkon státní správy, disponují odvozenou normotvornou pravomocí
ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy (ty zpravidla reprezentují monokratické orgány): pro jejich vedoucí je typické členství ve vládě, řídí, koordinují a odpovídají za státní politiku a výkon státní správy na určitém úseku, mohou vydáv