vypracované otázky

egalita – vztah mezi společností a státem založený na právu
stát má politickou a právní legitimitu (právní legitimita = legalita)
Státní moc
měla by být legitimní, právem sankcionovaná schopnost státu působit na subjekty společenských vztahů, měla by být nezávislá (nad mocí uvnitř i vně státu), výlučná (jedna, jediná a jedinečná) a neomezená
je to trvající (nepřetržitá), autonomní moc, má územní a personální výsost
svrchovanost = právo státu rozhodovat o svém území (buď státní orgán nebo voliči v přímé demokracii nebo kombinace)
Pozn: veřejná moc = státní moc + samosprávní moc
9. Moc a stát, politická legitimita a legalita
moderní stát zakládá svou autoritu a moc na politické legitimitě a legalitě
2 stránky moci: přirozenou (legitimní autoritu, jež subjekty respektují a uznávají jak přirozený společenský jev), druhá stránka je moc v užším slova smyslu (nehledí na dobrovolné podřizování subjektů, ale na jejich ovlivňování, řízení a působení na ně bez jakýchkoliv ohledů na jejich vůli.
Politická legitimita
představuje uznání a respektování autority toho kterého subjektu politiky ze strany společnosti nebo jejich jednotlivých částí
vypovídá o důvěře mezi společností (její určitou částí) a subjektem politiky (schopnost, možnost k něčemu)
pokud se na této důvěře zakládá i poměr mezi společností a státem, je tím naplněn jeden z předpokladů legitimity státní moci (zjištění, zda státní moc má přirozenou autoritu u větší nebo menší části společnosti; nejčastěji forma přímé a zastupitelské demokracie)
prostředky legitimity moci
založena uplatnění principu většiny
princip ochrany menšiny – většina má povinnost vytvářet podmínky pro existenci menšiny a aby mohli říkat svůj názor (Stínová vláda v Británii)
princip vlády na čas – většina má povinnost aby v pravidelných intervalech byla ověřena její legitimita, personální složení státního orgánu
princip vyloučení násilné vlády - toho času existující většina za pomocí práva uplatňuje moc
princip práva na odpor – uplatnění práva vzepřít se, když nositel moci nerespektuje předchozí principy, pak má politické společenství právo na odpor
Politická legalita (potestas)
vyjadřování vůle státu, která je závazná nejen pro ostatní lidi, ale i pro stát samotný
na jejím základě jsou realizovány procesy získávání státní moci
legální legitimita: úprava základních principů a postupů legitimity a uplatňování moci v ústavách a zákonných předpisech
Legitimita státní moci
je založena na politické legitimitě i legalitě, v podstatě tedy na obecném občanském konsensu s danou státní mocí
někdy se může politická legitimita a legalita dostávat do rozporu a mohou tak zpochybnit legitimitu státní moci (subjekt ztrácí přirozenou autoritu a mění okolnosti a podmínky svobodné politické soutěže,………)
stát vystupuje jako subjekt legitimovaný nejvyšší veřejnou mocí ve vztahu k danému území, tzn. že je jeho schopnost prosazovat legální vůli schopností obecnou a nezávislou a k prosazení takové vůle může (musí) použít i prostředky donucení
k jejímu zabezpečení jsou také určena řešení spočívající v různém dělení státní moci, její kontroly a ochrany jednotlivce
10. Státní moc a veřejná moc
Státní moc
legitimní, právem sankcionovaná schopnost státu ovlivňovat subjekty společenských vztahů a jejich chování (i proti jejich vůli)
od moci jiných institucí se odlišuje tím, že je právně regulovaná (to umožňuje uplatňovat státně mocenský monopol včetně realizace sankcí), tzn. že má právně normativní charakter
působí ve vztahu k obyvatelstvu na určitém území svou univerzalitou, obecně politickou formou organizace společnosti i veřejným charakterem vytváření a uplatňování práva ve společnosti
měla by být mocí trvající, aktivní, působící, autonomní, nezávislou na jiných subjektech (ale některé ji přesto ovlivňují – jiné státy, armáda, tajné složky, církevní doktríny, politické strany atd.)
je to moc výlučná na daném území státu (žádná jiná ji nekonkuruje)
výsost: výlučné právo státu aplikovat svůj právní řád
( územní: právní řád se aplikuje na určitém území (územní
jurisdikce)
( osobní (personální): právní řád se uplatňuje ve vztahu k občanům
(personální jurisdikce)
územní suverenita (územní svrchovanost): oprávnění státu disponovat se svým státním územím (buď prostřednictvím státního orgánu nebo je to předpokládáno od systému přímé demokracie)
Veřejná moc
stát je zvláštní veřejná instituce, která se odlišuje od ostatních svými politicko – právními znaky a charakterem moci
moc státu je tedy považována za moc veřejnou
patří sem obecní moc, krajská moc
je to moc primárně a principielně státní mocí, sekundárně je tato moc přenášena na tzv. veřejně právní korporace (disponují právem veřejně mocensky působit na společenské vztahy)
je pro ni specifické autoritativní působení na společenské vztahy a lze ji rozlišovat především podle toho, kdo je jejím subjektem
( státní moc: subjektem je stát, konkrétními subjekty jsou státní
orgány
( veřejnou moc v užším slova smyslu: jejími subjekty jsou nestátní
veřejné právní instituce (subjekty územní s místní sociálně
profesní a kulturně duchovní samosprávy)
11. Suverenita státu, územní svrchovanost
je to nezávislá a neomezená státní moc, projevuje se dovnitř i vně státu
stát je subjektem státní moci, tedy i státní suverenity
na daném státním území se suverenita státu projevuje jako jedna (jednotná) moc neboli jako územní výsost
Vnitřní stránka
politický charakter toho, od koho stát odvozuje legitimitu státní moci = lid
konkrétní státní instituce, která suverenitu státu reprezentuje = zejména parlament
Vnější stránka
navenek reprezentuje suverenitu hlava státu, popř. nejvyšší státní orgány pro mezinárodní styky
projevuje se zde ale konkurence států, některé se snaží získat větší autoritu, tzn. že se státní moc může dostávat do závislosti na jiných státech, případně uskupení států (díky vojenským, politickým, ideologickým, ekonomickým nebo taktickým činitelům)
významnou úlohu hraje mezinárodní právo (budováno na obyčejových a smluvních principech), prosazuje se na zásadách svrchované rovnosti, dobrovolnosti a reciprocity
od závislosti nutno odlišit stav, kdy se stát svobodně rozhoduje o tom, že se stává součástí určitého vyššího (nadstátního) celku nebo uskupení států
mezinárodní právo se tak může díky recepci dostávat do vnitrostátního právního řádu
Pozn:
nesuverénní státní moc: státní moc v nedemokratických státech, nenaplňuje znak legitimity, je závislá z hlediska interna státu na určité politické straně, armádě nebo církvi
zvláštním případem je moc v absolutistických státech, která je personifikována v osobě monarchy (Bodin – je to nejvyšší moc nad občany a poddanými nevázanou žádným právem)
12. Státní suverenita a území. Územní režimy
viz otázka 11 a 13
13. Podoby režimu státního území
Územní režimy
Režim terra nulius
"území bez pána"
není zde uplatňována suverénní moc žádného státu ani mezinárodní územní režim
existoval spíše v období historickém, dnes téměř není, je nepravděpodobný (má spíše charakter doprovodný)
Režim státního území statický
existuje zde územní výsost a územní jurisdikce, určitá část zemského povrchu,
která se od ostatních částí odděluje státními hranicemi
Pozn: státní hranice je právem vymezená spojnice bodů na zemském
povrchu, vzniká v podobě mezinárodní smlouvy, rozhodnutí
mezinárodního orgánů, vnitrostátních pramenů práva;
existují 3 způsoby tvorby hranic
( orografický: sleduje se přesně reliéf zemského povrchu
( geometrický: vychází se z nejkratší možné spojnice mezi dvěma
body v terénu
( astronomický: postupuje se podle rovnoběžek a poledníků

2 způsoby hledání hranic
( delimitace: vytypovávají se určité doby a určuje se hranice,
pracuje se s podrobnými mapami
( demarkace: postupuje v terénu, konkrétně stanoví hranici
v konkrétním terénu
vnitrozemské vodní plochy: územní jurisdikce je bez problémů
pobřežní vody: existují pravidla pro řešení příslušné hranice např. v případě změny toku řeky se zachovávají původní hranice
teritoriální vody
( 1. zóna - tzv. "problém pobřežní zóny" : do vzdálenosti 12
námořních mil od pobřeží (pobřeží = čára, kam nejvíce
ustupuje moře při odlivu); je zde režim takřka totožný
s režimem v rámci státních hranic (stát musí umožnit režim
volného průjezdu plavidel)
( 2. zóna: má rovněž 12 mil (celkem 24, i včetně pobřežní zóny);
stát může provádět pouze kontrolu pravidel, nemůže uplatňovat
svou územní jurisdikci (jinak se zde uplatňuje režim obdobný
režimu volného moře)
( 3. zóna: ve vzdálenosti do 200 mil; výlučně ekonomická zóna;
příslušný pobřežní stát zde může provádět ekonomickou
činnost (např. rybolov, těžba z mořského dna); nemá zde
právo kontroly
část zemského nitra: na zemském povrchu je vymezena přímkou mezi státními hranicemi, zužuje se směrem ke středu země)
vzdušný prostor: do výše 100 km nad zemského povrchu  
problém fiktivních území: režim na palubách lodí, letadel a podmořských kabelech; nejsou považovány za státní území státu, ve kterém jsou registrovány, ale režim se zde řídí řádem státu registrace (ve výjimečných situacích se řídí režimem státu, na kterém se nacházejí např. při únosech letadla); lodě nacházející se v 1. zóně se řídí režimem státu, ke kterému pobřeží patří (ale pouze ve vztazích mezi lodí a státem, ne ve vztazích mezi cestujícími a posádkou)
režim arktických polárních sektorů: režim dotýkající se severní polokoule; jedná se o jakési trojúhelníky, základna tvořena severní hranicí příslušného státu, ramena trojúhelníka procházejí na úrovni rovnoběžek, které odpovídají největší vzdálenosti mezi hranicemi státu, vrchol tvořen severním pólem; příslušný stát zde musí uplatňovat svoji územní jurisdikci
Režim státního území dynamický
nabývání státního území
( originární nabývání území (původní): nabývání, které zpravidla
nezávisí na vůli daného subjektu (který vyjadřoval svoji vůli);
např. terra nulius když by stát nabyl území bez pána (dnes se
s tím prakticky nesetkáme)
( prostřednictvím akcese , tzn. přirozenou cestou (např.
prostřednictvím naplavenin, usazenin,  )
( prostřednictvím akrescence, tzn. umělé lidské činnosti (např.
Nizozemí vysoušení)
( derivativní nabývání území (odvozený):nabytí stát. území na
základě projevu vůle dvou nebo více subjektů, je zde však často
problém s výkonem (děje se to bez ohledu
na vůli subjektů, kterých se to týká)
( na základě cesse = smlouvy (nejslavnější smlouva mezi Ruskem a
USA o prodeji Aljašky)
( na základě adjudikace = přisouzení (rozhodnutí mezinár.
konferencí, rozhodčích komisí, tribunálů apod.) (např. po 1. svět.
válce získala ČSR Těšínsko)
( na základě vydržení (podmínky dlouhodobost, projev vůle pána,
trvalost a nepřetržitost, ostatní státy mu v tomto výkonu
nebrání) (např. území Grisbadánie v r. 1919)
( nabytí prostřednictvím agrese: není to nabývání území
moderním státem
pozbývání státního území: opakem nabývání (s výjimkou terra nulius)
( secese = odtržení: od státu se odtrhne část území, vznikne nový
stát (např. vznik Bangladéše odtržením od Pákistánu r. 1972) nebo
se stane součástí jiného státu
Mezinárodní územní režimy
res communis omnium (věc společná všem)
( režim otevřeného moře: zasahuje část mořské hladiny, která je
dána 200 mílovým pásem, patří sem i 2. 12 mílové pásmo, má
umožnit jeho dosažitelnost celému lidstvu; dopravní prostředky
se řídí stejnými principy jako u fiktivního území
( režim Antarktidy
( společné dědictví lidstva:zemský povrch pod mořem + příslušná
část zemského nitra + kosmický prostor a planety Sluneční
soustavy; na palubách kosmické lodi se opět uplatňuje režim
fiktivního území
14. Státní suverenita a územní organizace obyvatelstva
Vztah mezi státní suverenitou a územím
Nezávislé státní území
území, na kterém je státní moc vykonávána nezávisle a výlučně
není zde žádná jiná konkurující moc, subjekt, který by ovlivňoval
stát si sám rozhodne, zda se mezinárodní smlouvy stanou součástí práv. řádu země nebo budou přímo uplatnitelné (self executed)
Závislé státní území
státní moc vykonávána v závislosti na jiné moci (jiného státu, uskupení jiných států nebo mezinárodních organizací)
státní moc není mocí výlučnou, existují zde jiné subjekty, které ji ovlivňují (nemusí být jen na území státu)
např. koloniální režimy, protektorát, svěřenecké nebo poručenské území (jedná se o režimy zavedené OSN např. v Kosovu)
 
Vztah mezi státní suverenitou a územní organizací obyvatelstva
Princip teritoriality
uplatnění územní jurisdikce vůči všem fyzickým a právnickým osobám nacházejícím se na území daného státu
stát uplatňuje moc nezávisle na statusu osoby
moderní státy rozhodují, která fyzická osoba je žádoucí (per grata) nebo nežádoucí (non grata)
obvyklým pravidlem je princip vzájemnosti (státy se dohodnou na tom, že u svých občanů vzájemně nebudou požadovat vízovou povinnost)
Princip personality
vypovídá o vztahu mezi státem a osobou s určitým statusem (občan, uprchlík)
tento vztah překonává území státu (i když se občan pohybuje na území jiného státu, je stále ve vztahu ke státu, jehož je občanem)
mezi státy existují vzájemné dohody, které upravují takové vztahy
Pozn: v této souvislosti se objevuje otázka exempcí (otázka vynětí osob
z územní jurisdikce);fyzické osoby zastupují vysílající stát, mají
výsady a imunity; musí však mít zmocnění a stát, na kterém se
nachází, s tím musí souhlasit
15. Pojem a charakter moderního státu. Stát jako právnická osoba
Pojem a charakter moderního státu
viz. otázka č.8 moderní stát se zakládá na legitimitě a legalitě
Stát jako právnická osoba
právnická osoba veřejného práva: stát reguluje společenské vztahy, je v nadřazeném postavení, rozhoduje
právnická osoba soukromého práva: stát je jeden ze subjektů, je srovnatelný s jinými subjekty
16. Funkce státu a jejich členění
funkce instituce = vnější projev její vlastnosti, který je zaměřený na dosažení nějakého účinku
pohledy a názory na funkce státu se průběhu vývoje měnily
měnící se představy o rozsahu a míře aktivního působení státu ve společnosti, např. péče státu o obecné blaho, klasifikace cílů atd.
Různá nauková východiska
teleologická funkce: např. zaměření státu na péči o obecné blaho; za funkce jsou považovány účely
popisná funkce: podle základních směrů činnosti, popřípadě podle úřadů; např. zákonodárné věci, vnitřní věci, správní věci
hodnotící funkce: podle toho, jaké by měly být projevy státu navenek
vztah k právnímu řádu, resp. tvorba a výkon právního řádu: podle normativní nauky
funkce zákonodárná, výkonná, soudní: podle Montesquieua
Funkce moderního státu
zajištění právního státu: právní jistoty a ochrany bez diskriminace, ochrana základních práv a svobod
fungování hospodářského a sociálního pořádku: sociální služby, minimální životní standard
zajištění kulturního rozvoje, včetně výchovy a školství
zabezpečení vnějších vztahů
17. Moderní stát a jeho činnost v podobě zákonodárství
druh státní činnosti, který spočívá v přípravě, projednání a přijetí právní normy obsažené v pramenu práva nejvyšší právní síly, případně ve formě s ním srovnatelné (např. rozhodnutí v rámci referenda)
subjekty zákonodárné činnosti:Parlament, hlava státu, vláda, ministerstva, jiné ústřední orgány státní správy, subjekty samosprávy (ale ne každý z nich může podat návrh)
subjekty se zákonodárnou iniciativou:Parlament (sněmovny, pokud jsou dvoukomorové, jednotliví členové nebo skupiny členů parlamentu), vláda, hlava státu (ale ne vždy, u nás není), subjekty samosprávy
Příprava
důležitou roli hrají výkonné subjekty, které se setkávají s aplikací práva (nejlépe by mohly vědět o tom, jestli jsou podmínky proto, aby byl upraven právem určený společenský vztah)
vrcholí návrhem
Projednání
první čtení
( Parlament posoudí, zda se návrhem bude zabývat (zda splňuje
formální předpoklady a zda nastal čas se tímto problémem
zabývat)
( tzv. organizační výbor dodává návrh
( ústavní komise, která se zabývá posouzením otázky, zda návrh je
či není v souladu s ústavou
( finanční komise
( věcný výbor
druhé čtení
( Parlament posuzuje návrh ve všeobecné rozpravě a jednotlivé
právní instituty na základě doporučení jednotlivých komisí a
výborů
( pak by mělo být "jasno"
třetí čtení
( mělo by být věnován organizačně-technickým, gramatickým,
podstatu neměnícím záležitostem, technické nedostatky,
často se však i tady diskutuje
k různým klíčovým otázkám (dochází k taktizování, politikaření)
Přijetí
schválení návrhu
v ústavách požadována určitá většina (v případě ústavního zákona kvalifikovaná)
i když byl přijat, je to stále návrh
až okamžikem promulgace se z přijatého návrhu stává zákon
u dvoukomorových Parlamentů by se k návrhu měla vyjádřit horní komora (buď souhlasí, nebo nesouhlasí, nebo souhlasí s pozměňujícími návrhy)
významnou roli hraje hlava státu, disponuje suspenzivním (pozastavovacím) vetem (pozůstatek absolutního veta)
pozitivní zákonodárství:určitý pramen práva osahuje právní normu, která vytváří, upravuje nebo ruší společenský vztah
negativní zákonodárství: spojeno s působením ústavního soudnictví nebo instituce jí na úroveň postavené (může právní normu jen zrušit, ne přijmout)
institut delegovaného zákonodárství: určitá činnost státu, kdy příprava, projednání a přijetí právní normy   je svěřena vládě; tento institut není pravidlem (výjimkou Francie V. republiky, Velká Británie, SRN); tato pravomoc vlády musí být zakotvena v ústavě
vládě je zakázáno, aby se takové prameny práva dotýkaly ústavy, ústavních zákonů, formy vlády a volebního zákonodárství
18. Moderní stát a jeho činnost v podobě správy

Správa
činnost udržovací
je pro ni typické, že probíhá v relativně trvale organizovaných institucích a má funkci regulace (udržení instituce v žádoucím stavu, v zadaných parametrech, aby byla schopna plnit funkci, pro kterou vznikla)
v soukromých institucích převládá snaha o udržení rovnovážného stavu uvnitř instituce (např. aby byla schopna plnit své závazky)
ve veřejných institucích je také vnitřní udržení, hlavní funkcí je zaměření navenek
Veřejná správa – státní správa
parametry pro regulaci určitých společenských vztahů stanoveny zákonodárstvím (nejsou původní, ale odvozené)
druh státní činnosti, který spočívá v organizování a zajišťování úkolů a cílů státu stanovených v rozhodnutích zákonodárného orgánu
je všechno to, co zbývá po odečtení činnosti zákonodárné a soudní
je činností výkonnou - vykonává to, co bylo rozhodnuto zákonodárným orgánem
je činností podzákonnou (secundum et intra legem) - činnost by nikdy neměla jít nad rámec zákona
je činností nařizovací, jejím projevem je vydávání
( odvozených obecně závazných právních předpisů (sekundární
prameny práva) např. nařízení
( individuálních právních aktů = individuálních správních aktů
(nejrozsáhlejší činnost státu), stát jimi zasahuje do statutu
právnických a fyzických osob
( aktů řízení - projevy regulativního působení státní správy ne
navenek, ale dovnitř organizační struktury státní správy, uvnitř
organizace státní správy se uplatňuje princip nadřízenost