Vypracované okruhy ke zkoušce 1.-29.

právní síla, ústavodárná procedura, jazyk ústavy
Nadpis ústavy
- forma právního předpisu - v případě ústavy - musí být označena jako ústavní zákon
- evidenční číslo - ročníku Sbírky zákonů a číslo (č.1/1993 Sb.)
- název právního předpisu - má ve zkratce vyjádřit jeho obsah
Systematika ústavy
- je těsně spjata se strukturou,ale není totožná
- článek ústavy obsahuje ústavní normu, může jich obsahovat i více
- obecná systematika – snaží se vyjádřit teoretickou či ideologickou koncepci,na které je
ústava budována
- zvláštní systematika – projevuje se v úpravě jednotlivých článků ústavy-důležitější a obečnější věci
jsou upraveny dříve než oprávnění zvláštní a v době mimořádných situačí
později (čl.62 a čl.63)
Systematika Ústavy ČR
Prohlášeni - preambule
I. Základní ustanovení (čl. 1-14)
II. Moc zákonodárná (čl. 16-53)
III. Moc výkonná. Prezident republiky (čl. 54-66) a vláda (čl. 67-80)
IV. Moc soudní (čl. 81-96). Ústavní soud (čl. 83-89) a soudy (čl. 90-96)
V. Nejvyšší kontrolní úřad (čl. 97)
VI. Česká národní banka (čl. 98)
VII. Územní samospráva (čl. 99-105)
VIII. Přechodná a závěrečná ustanovení
Vyšší právní síla ústavy
- typickým znakem rigidní ústavy
právní předpisy se nenacházejí na stejné úrovni
nejvyšší právní síla, vrchol právního řádu
vztahová hierarchie
- předpis nižší úrovně nesmí odporovat předpisu úrovně vyšší
předpis nižší úrovně musí být v souladu s předpisem vyšší úrovně
ústavní soud odporující předpis zruší
aplikační hierarchie
- určuje,kterého pramene práva se použije přednostně (př.čl.10 Ústavy ČR)
- v našem ústavním pořádku nacházíme východiska pro určité odstupňování vlastnosti měnitelnosti jednotlivých ústavních ustanovení – především ustanovení čl.9 odst.2 Ústavy ČR – nepřipouští „změnu podstatných náležitostí právního státu“ – nejde o zákaz jiné formulace nebo rozšíření,nýbrž o změnu v podobě odstranění
klauzule věčnosti – neměnitelnost určitých složek ústavního pořádku
Ústavodárná procedura
- ústavu lze měnit a doplňovat pouze ústavními zákony
- návrh zákon a může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo VÚSC
- návrh se podává Poslanecké sněmovně
- k přijetí ústavního zákona a ke schvální mezinárodní smlouvy je třeba souhlasu 3/5 všech poslanců a 3/5 přítomných senátorů
- v případě ústavního zákona nemá prezident možnost přijatý zákon vrátit
9.Ústavní základy formy státu – ústavní základy organizace území, obyvatelstva a státní moci. Aplikace poznatků státovědy.
Ústavní základy formy ČR – Ústava ČR nedefinuje nutné znaky státu – to nedělá žádná ústava –
pracuje již s konkrétním státem
Forma státu - vzájemné vymezení , působení a formování území, obyvatelstva a státní moci- způsob organizace státní moci a způsob fungování státní moci: jak je tedy stát z hlediska moci organizován a jak funguje.
v různém způsobu organizace státní moci – forma vlády, tj.
účastí občanů na státní moci
složením a povahou nejvyšších státních orgánů a jejich vzájemnými vztahy
v různé metodě (režimu) fungování státní moci – státní režim, tj.
státní regulaci života společnosti
postavením jednotlivce ve společnosti
státní režim-demokratický ●ochrana jednotlivce státem-realita se pokouší přiblížit Ústavě
státní režim-autoritativní●(např.Peron – Argentina)Ústava je podobná jako u demokratického režimu, ale realita se v některých oblastech odlišuje (volby-dopředu rozhodnuté,svoboda politická a slova)
státní režim-totalitní●jednotlivec není považován za důležitého i v Ústavě – v některých směrech absolutní zásah do práv jednotlivce
v různých vztazích mezi státem a jeho územním členěním nebo rovněž ve vztazích mezi ústředními a místními orgány státu - státní zřízení
územně správní členění (unitární stát - jednotný, má jednotnou soustavu moci, jedno teritorium, jedno občanství a struktura je buď vzrůstová nebo centralizovaná)
územně politické členění (složený stát - charakter jistého zdvojení moci, moc je celku (spolku) a mocenská struktura jednotlivých subjektů – víceúrovňová moc, př. federace a konfederace)
tři základní klasické státní formy :
monarchie, zdrojem moci a suverénem je monarcha
dědičné a volební
absolutní a omezené (stavovské, reprezentativní)
aristokracie, zdrojem moci a suverénem jsou skupiny či elity
demokracie, zdrojem moci je lid
- přímé
- reprezentativní (zastupitelské)
Forma vlády v ČR
– Demokracie - převažuje forma zastupitelská - komu patří státní moc
– lid vykonává státní moc prostřednictvím orgánů moci
zákonodárné,výkonné a soudní
- Parlamentní republika – vláda odpovídá Poslanecké sněmovně
- Ústava zakotvuje dělbu moci v podobě vzájemné kooperace
– němá dědičnou hlavu státu
- rovný přístup k voleným a jiným veřejným funkcím – uplatňuje se
zásada veřejnosti a odpovědnosti za výkon veřejné funkce
Územní organizace ČR
- vymezena ústavně v čl. 1 Ústavy ČR – jednotný stát
- vymezení území, členění z hlediska státní moci a územní členění, z hlediska výkonu samosprávy a z hlediska vztahu k jednotlivcům
Státní režim v ČR
1. demokratický – poskytuje jednotlivcům možnost účastnit se správy veř.záležitostí (čl.17- 23 Listiny)
2. liberální – respektuje sféru autonomních prostorů jednotlivce a jeho svobodného
- rozhodování (čl.6-16 Listiny)
3. sociálněstátní – vytváří právní rámec pro zajištění základních životních potřeb jedince a
jeho životního standardu (čl. 26 – 35)
4. právněstátní – poskytuje jednotlivcům a jejich skupinám nejen práva a svobody,ale i
prostředky jak je nárokovat a prosazovat vůči státní a veřejné moci (čl.36-40
Listiny)
- čl.23 Listiny poslušnost státní moci
- čl.1 odst. 1 Ústavy ČR úcta k právům a svobodám člověka a občana
- čl. 90 Ústavy ČR nepřímo vyjádřený zásadní zákaz svépomoci
- čl. 1 Listiny zásada respektování svobody,rovnosti a důstojnosti
- čl.2 odst.2 Listiny a čl.2 odst.3 Ústavy ČR vázanost státní moci zákonem a svoboda jednání jedince,pokud není v rozporu se zákonem
Státoobčanský režim – vztahy mezi občany ČR a státem
Cizinecký režim – vztahy mezi neobčany ČR a státem
Regulace mimořádných stavů – v rámci ústavního práva patří stav válečný, stav ohrožení a
stav nouzový (čl.43 Ústavy ČR a ÚZB)
Zaměření vnitřní a zahraniční politiky státu
- určité meze – ve kterých se má formování politik státu na konkrétním úseku pohybovat
(finanční,rozpočtové,dotační,dopravní apod.) – jen v případech,mezích a
způsoby stanovené zákonem
- určité směřy – ve kterých se má pohybovat utváření státní politiky a na jejím základě i státní
vůle (srov. čl.7 Ústavy ČR)
- určitá intenzita působení – na jedné straně toto působení nelze omezit na použití
mocenských prostředků, na druhé straně lze z funkcí státu vztahy ke
společnosti dovodit požadavek dostatečného působení, má zajistit dosažení
cíle právními prostředky
- základní pravidla pro přijímání politických rozhodnutí – uplatnění norem politických
(koaliční dohody) i normy právní (čl.6 Ústavy ČR) – často průnik obojího

Územní suverenity státu - chápeme jako výlučnou a nezávislou, na tomto území se neprojevuje žádná jiná konkurující státní moc, pokud by působily jednalo by se např. o protektorát, závislé území.
Režim státního území v podobě statické - vypovídá o tom, jakou část vnějšího světa zahrnuje - institut státních hranic
Obyvatelstvo
obyvatelstvo - lidé žijící na určitém území
lid - subjekt s určitým vztahem ke státní moci
občané - jsou lidé, jejichž vztah k území a ke státu má charakter trvalosti a jsou v právním vztahu ke státu z hlediska jejich členství v něm. Tento poměr zakládá personální výsost - určité kvalifikované vztahy mezi státní mocí a občanem, ať se nachází kdekoliv.
cizinci- do vztahu se státní mocí vstupují i cizinci - udělením povolení ke vstupu, tranzitu, pobytu, udělením azylu, apod.
Princip personality - týká se právního režimu postavení občanů jednoho státu na území jiného státu, nese s sebou problém respektování státoobčanských práv a povinností ze strany toho státu, na jehož území občan jiného státu pobývá, tyto problémy řeší kolizní právní normy.
- výrazem uplatnění je vzájemné vynětí cizích státních občanů z jurisdikce suverénního státu.
Lid je zdrojem veškeré státní moci, vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
Rozdělení státní mociMoc zákonodárná Moc výkonnáMoc soudní
Moc zákonodárná- Vykonává ji Parlament tvořený dvěma komorami : Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Poslanecká sněmovna má 200 poslanců kteří jsou voleni podle zásad poměrného zastoupení a jsou voleni na 4 roky. Senát má 81 senátorů, jsou voleni podle zásad většinového volebního systému a na dobu 6ti let. Každé dva roky se volí třetina senátorů. Posláním parlamentu je legislativní činnost - projednávání a přijímání zákonů. Schůze komor parlamentu jsou veřejné, komory parlamentu jsou způsobilé se usnášet za přítomnosti alespoň 1 třetiny svých členů. Moc výkonná- Nejvyšší orgány výkonné moci jsou prezident republiky a vláda. Prezident je hlavou státu a není odpovědný žádnému státnímu orgánu. Je volen na období 5ti let a nelze jej zvolit více jak 2x za sebou. Prezident může rozpustit Poslaneckou sněmovnu. Vláda je vrcholný kolektivní orgán státní moci a správy, který má výkonnou pravomoc při které řídí a kontroluje státní administrativní aparát. Skládá se z předsedy, místopředsedů a ministrů. Vláda rozhoduje ve sboru a k přijetí jejího usnesení je nutný souhlas nadpoloviční většiny jejích členů. Ministři řídí jednotlivá odvětví národního hospodářství a státní správy - tzv. resorty. Úkoly prezidenta:
1.zastupuje stát navenek
2.jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády
3.svolává zasedání Poslanecké sněmovny
4.rozpouští - //-
5.je vrchním velitelem ozbrojených sil
6.má právo udělovat amnestii
Moc soudní- se uplatňuje při ochraně práv v občanskoprávním řízení - např. při rozhodování sporů. Soudci jsou jmenováni prezidentem republiky bez časového omezení doby výkonu jejich funkcí, jsou nezávislí. Sudce je při rozhodování vázán pouze zákonem. Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní, krajské a okresní soudy. Zvláštní postavení má Ústavní soud, který je nezávislým orgánem.
10. Ústavní základy ekonomického systému ČR
- v ústavním pořádku ČR se s úpravou těchto otázek setkáme vyjímečně
- podstatné náležitosti demokratického právního státu (vlastnické poměry a svoboda
podnikání – čl. 9 odst. 2 Ústavy ČR)
Postavení státu jako vlastníka – ústavně se předpokladá, žestát může být subjektem
vlastnického práva – existuje státní majetek (čl.11 odst 2 Listiny ,
čl. 97 odst.1 Ústavy ČR)
- s vlastnictvím státu je spjato vystupování státu jako PO
- stát je zastoupen k tomu příslušnou organizací
Základy hospodářské politiky státu – zaměřené na zachování a rozvoj zděděného přírodního a
kulturního,hmotného a duchovního bohatství
Opírá se o tyto ústavní zásady
- ochrana a rovnost všech forem vlastnictví – (čl. 11 odst. 1 Listiny) z hlediska právní úpravy obecně a možnosti vyvlastnění, popř.omezení vlastnického práva zvláště (čl.11 odst. 4 Listiny)
- svoboda podnikání a volba povolání – vlastník však není neomezeným pánem svého majetku,který může využívat v mezích zákonem chráněného obecného zájmu (čl.11 odst.3 Listiny)
- vytváření rozmanitých sdružení s výdělečným účelem a sdružení na ochranu hospod.a
sociálních zájmů – svoboda sdružování obecně (čl.20 odst.1 a čl.27 odst.1-3 Listiny)
- regulace cenové politiky – nezávislá ČNB
- daňová politika – regulace chování subjektů ekonomického systému – princip rovnosti a nediskriminace – chrání spotřebitele a investory
- princip smluvní svobody (čl.2 odst.3 Listiny a čl.2 odst. 4 Ústavy ČR)
- hospodářská samostatnost územních samosprávných jednotek – (čl.101 odst.3 Ústavy ČR)
ČR vystupuje jako svrchovaný člen mezinárodních společenství podle principu svrchované rovnosti - forma kooperace, ze které vychází mezinárodní právo
- významný problém ústavního práva je budoucí členství ČR v nadnárodních organizacích jako integrační seskupení – stát se vzdává určitých kompetencí a přenáší rozhodování na orgány nadnárodní organizace (ES) či instituce (např.Mezinárodní trestní soud)

Základy finančního hospodaření státu se opírají o státní rozpočet a státní závěrečný účet jako instituty ústavní (čl.42 Ústavy ČR)
Rozpočty – významná role z hlediska vztahů mezi nejvyššími státními orgány – kontrola
hospodaření vlády,kontrola státních výdajů,volba preferencí
- státní rozpočet musí být schválen zákonem – je vyloučena i forma zákonného
opatření
- zásada veřejnosti – nemůže být projednáván „za zavřenými dveřmi“, stejně jako
návrhy jiných aktů s finančním dopadem
- za plnění odpovídá vláda Poslanecké sněmovně – předkládá pololetní zprávu
11. Principy ústavního pořádku
Principy na nichž je ČR budována a jejichž změna je pociťována ne jako pouhá novelizace, ale jako revize ústavy
Nosné principy
-demokracie – rozkládá se na množství dalších principů (vláda lidu, lidem a pro lid,svoboda a
rovnost těch,kdo rozhodují,princip většiny a ochrana
menšiny,pluralita,konsenzu,vláda na čas apod.- např.čl.2, čl.6 Ústavy ČR)
-úcta k lidským a občanský právům a svobodám – důstojnost, svoboda, rovnost a solidarita
-republikánský – kromě hlavy státu charakterizován např. zásadami vyloučení jiné legitimace
k výkonu moci (náboženské ,aristokracie, strana a třída) než je moc lidu
- možností ujmutí se úřadu jen na základě rozhodnutí většiny a na čas
-parlamentní demokracie – odpovědnost vlády Poslanecké sněmovně
-materiálního právního státu – klíčový z hlediska fungování státu v podobě jeho
neutrality,legality výkonu státní moci, svobody jedince ,pravidel soudního
řízení a trestního práva
-ochrany vlastnictví a svobody podníkání
-unitárního státu – území je jednotné a nedělitelné
-samosprávy – zejména územní
-sociálního státu – není výslovně zakotven
-otevřenosti mezinárodnímu právu a nadnárodnímu právu – zakotven v Ústavě v čl.1 odst. 2 v
roce 2001

- jsou významné pro interpretační a aplikační praxi zejména Ústavního soudu
- slouží k normativnímu tj.prostředky státního donucení vynutitelnému prosazení hodnot,které ČR považuje za nosné pro zajištění funkcí státu vůči společnosti
12. Státní území – pojem, územní členění (správní a samosprávné)
Územní suverenity státu - chápeme jako výlučnou a nezávislou, na tomto území se neprojevuje žádná jiná konkurující státní moc, pokud by působily jednalo by se např. o protektorát, závislé území.
Režim státního území v podobě statické - vypovídá o tom, jakou část vnějšího světa zahrnuje - institut státních hranic
Územní organizace ČR – unitární podoba (jednotný stát)
- člení se na územní jednotky,které nemájí povahu státu, nemají ústavu,zákonodárství,atributy svrchovanosti,nemohou z ČR vystoupit,nemají občanství apod.
- mají pouze právo na samosprávu (čl.8 hlava sedmá)
místní (územní) samospráva – vystupuje jako orgán samosprávy, výkonu státní správy a jako PO
vystupuje na určitém území
viz.ot.č.13
13. ČR jako unitární stát. Státní území ČR –vymezení, státní hranice, územně správní a územně samosprávní členění - charakteristika
Unitární forma ČR se projevuje v následujících rysech
- jediná soustava nejvyšších státních orgánů
- jediné státní občanství
- jediná soustava státních symbolů
- jediný právní řád
- akty ústředních orgánů platí bezprostředně na celém území ČR
- jediná soudní soustava
- územní jednotky se závazně nepodílí na rozhodování centrálních orgánů
- ústřední orgány mají všeobecnou a výlučnou kompetenci
- územní jednotky nemají právo na oddělení
- pouze ČR je subjektem mezinárodního práva
Státní území ČR – prostor, ve kterém je vykonávána svrchovaná státní moc ČR prostřednictvím jejích orgánů (územní výsost), prostor, kde je tato moc výlučná
- území ČR tvoří nedílný celek – nejsou tzv.enklávy (území státu
obklopené jiným státem)
jiných států a současně nemáme enklávy
v zahraničí
- nedílnost území nemusí vždy znamenat jednotu území – naše území je jednotné z hlediska hospodářského, celního a měnového
Územní výsost – jurisdikce – moc nad územím a těmi kdo se na něm nacházejí
– mocenský monopol na pevně vymezeném státním území
- stát nerušeně vykonává svou státní moc
Územní svrchovanost – možnost disponování s tímto územím
– neomezená – nikdo jiný než ČR prostřednictvím svých ústavně
určených orgánů (prezident,vláda,Parlament) nemůže
disponovat se státním územím, měnit jeho hranice,
odstupovat jeho části, měnit za za jiné území apod.
Personální výsost – možnost státu zavazovat své občany i mimo státní území v důsledku zvláštního vztahu věrnosti (na volném moři nebo v Antarktidě)
- v některých případech i naše veřejnoprávní předpisy počítají s dosahem (účinky) výsostných aktů ČR i přes její hranice
ČR má celkem čtyři státní hranice, které jsou deliminovány na mapách
- demarkace – hraniční ukazatelé
- při jakékoli změně státního území – souhlas formou ústavního zákona
- s přistoupením ČR k Schengenskému systému došlo k novému rozčlenění ochrany státní hranice – vnější státní hranice (s nečlenskými státy) – prakticky jen letiště – lze překročit jen na určeném místě
- vnitřní státní hranice ( s členským státem) – lze překročit kdekoli

Územně správní členění ČR
- v moderním státě je jednotné
- jednotná a symetrická úprava územní organizace – s výjimkou hl.města Prahy
- ČR se nečlení