Úvod do evropského a mezinárodního práva

u velkého státu, přesto mají nezávislou státní moc)vnitřní útok (občanská válka)Království Huttovy řeky – v 70.letech někde v Austrálii se nějaký farmář rozhodl, že svoji farmu vyhlásí za samostatný stát – Království Huttovy řeky. Vše zařídil jako ve státě, vládl se svou rodinou, začal vydávat vlastní pasy, poštovní známky.O stát by šlo, pokud by jej uznala Austrálie, ta se k tomu však stavěla jako k turistické atrakci. O stát nešlo už proto, že musel platit Austrálii daněEUZpůsobilost vstupovat do mezinárodních vztahůNeuznaný stát – charakter státu je sporný (Severokyperský turecká republika)Vyhlášení nezávislosti (1983)Viz uznání státuTřídění států v mezinárodním právu veřejnémPodle rozsahu suverenityPlně suverénníS programově omezenou suverenitouZávislé – nesuverénní (kolonie apod.)Podle učlenění (vnitřní struktury)Jednotné – unitární (eventuelně s autonomními útvary – oproti zbytku mají zvláštní statut; např. Skotsko)Federace vnitrostátní a mezinárodní (Německo, Rakousko, Rusko, Švýcarsko, Belgie aj.); většina federací nesvěřuje dílčím státům mezinárodněprávní subjektivitu (výjimka např. ČSFR před rozdělením, dnes z malé části švýcarské kantony – mohou uzavírat smlouvy týkající se pohraničního styku se sousedy; v Belgii je to hodně složité)Konfederace – spojení na základě mezinárodní smlouvy. Mohou mít společnou armádu, hlavu státu, měnu apod., ale stále jde o samostatné subjekty. Konfederace se ukázala jako nestabilní, proto dnes žádná neexistuje (znaky vykazuje spojení Ruska a Běloruska)Uznání státuZabýváme se jím v případě, že vznikne nový stát. Ostatní buď se vznikem souhlasí, nebo se domnívají, že nejde o samostatný stát a tak jej neuznají, nebo stát vznikl zvláštním způsob a jsou pochybnosti o jeho legalitě. Uznání státu nemá konstitutivní účinky (jinak by znamenalo, že stát neexistuje, dokud ho ostatní neuznají), na druhou stranu ovšem stát musí mít mezinárodněprávní subjektivitu, což nesplňuje, když ho nikdo neuznává (viz severní Kypr – dodnes jej uznalo jen Turecko; stát formálně existuje, ale není schopen se zapojit do mezinárodního prostředí). De iure – uznávající stát jednostranně projeví vůli uznat daný stát a považovat ho za partnera (dělá se oficiálním prohlášením, nótou atd.; je neodvolatelné)De facto – není provedeno oficiální uznání, ale může jít např. o smluvní vztah s daným státem (neuznali jsme ho, ale jsme s ním ve styku)ÚčinkyKonstitutivníDeklaratorníMezinárodní organizaceV jejich rámci vznikají smlouvy, které pak mohou být pramenem práva pro určité odvětví. Mezinárodní organizací se rozumí ty, jejímiž členy jsou státy nebo jiné mezinárodní organizace (pak jsou tzv. nevládní – členy jsou nestátní sdružení a celky). Např. WHO, WTO, Rada Evropy atd.Pojmové znaky:Zřízeny mezinárodní smlouvou (status, smlouva o založení, pakt atd.)Odvozená subjektivita – založená na subjektivitě členůRelativně trvalé (tzn. Jsou zakládány na dobu neurčitou; mezinárodní konference – sdružení, které má jednorázové poslání, řeší nějaký problém)Vlastní orgányUsilují o dosažení cílů podle zřizovací smlouvyOrganizační struktura:Shromáždění – zastoupeni všichni členové. Má rozhodovací pravomoc (týká se fungování organizace, nikoli ukládání povinností členům). Funguje demokratickým principem – každý stát má jeden hlas. Někdy se může jmenovat i jinak (často Valné shromáždění)Výbor, rada (též výkonný výbor aj.) – výkonný orgán. Už nemusí být zastupitelský (skládá se třeba ze třetiny členů, kteří se mohou periodicky obměňovat). Konkrétně rozhoduje, co se má dělat – vyjadřuje společný zájem organizace. Vytváří strukturu pracovních orgánů, které pak reálně vykonávají konkrétní rozhodnutí (připravují standardy, programy atd.)Sekretariát – výkonně technický orgán. Odborní úředníci, kteří připravují podklady, vypracovávají návrhy, zajišťují překlady, administrativní činnost. V čele stojí generální „tajemník, ředitel atd.“ – velmi významná politická funkce. V těchto vrcholných funkcích se střídají představitelé různých regionů (po Američanovi obvykle nenastupuje další Američan apod.)Jazyky – angličtina, francouzština, ruština, španělština + někdy arabština a čínštinaNěkdy může existovat i orgán pro řešení sporů – např. Mezinárodní soudní dvůr při OSN atd.