Skripta_seminar_biochemie

tete roli pyridoxalfosfátu.


4. Glukokinasa a hexokinasa jsou enzymy katalyzující tutéž reakci:

ATP + glukosa ⇔ glukosa-6-P + ADP

Glukokinasa z jater má Km pro glukosu 10 mmol.l-1, katalytická aktivita je 1.5 µmol.min-1.
Hexokinasa má Km 0.1 mmol.l-1, katalytická aktivita je 0.1 µmol.min-1. Vypočítejte
počáteční rychlost přeměny glukosy při její následující koncentraci (ATP je v nadbytku) a
srovnejte hodnoty pro oba enzymy.
a) 0.1 mmol.l-1
b) 1 mmol.l-1
c) 5 mmol.l-1 normální hodnota
d) 30 mmol.l-1 diabetes

5. a) Aktivita enzymu v roztoku je 0.2 µmol.min-1, Michaelisova
konstanta enzymu pro daný substrát je 0.2 mmol.l-1. Vypočítejte jakou počáteční rychlostí
bude enzymová reakce probíhat, je-li koncentrace substrátu 0.005 mmol.l-1.
b) K enzymu byl přidán kompetitivní inhibitor o koncentraci 0,1 mmol.l-1, Ki= 0.2
mmol.l-1.Jakou rychlostí bude reakce probíhat, bude-li koncentrace substrátu 20 mmol.l-1.
c) K enzymu byl přidán nekompetitivní inhibitor o koncentraci 0.005 mol.l-1. Jakou
rychlostí bude reakce probíhat, budou-li reakční podmínky stejné jako v bodu b) ?
35

6. Předpokládejte, že enzym katalyzuje reakci:
k1 k2
E + S ⇔ ES ⇔ E + P
k-1 k-2

kde k1 = 109 M-1s-1, k-1 = 105 s-1, k2 = 102 s-1, k-2 = 107 M-1s-1, a celková koncentrace
enzymu Et = 0,1 nM. Vypočítejte následující hodnoty:
Km, V max, katalytickou aktivitu (číslo přeměny), počáteční rychlost, je-li koncentrace
substrátu 20 µM

7. Na základě měření vypočítejte kinetické parametry enzymu, tj. Km
a maximální počáteční rychlost
konc. substrátu (mol.l-1) vo (µmol.min-1)

0.3.10-5 10.4
0.5.10-5 14.5
1.10-5 22.5
3.10-5 33.8
9.10-5 40.5

8. a) V přítomnosti inhibitoru o koncentraci 0.01 mmol.l-1 byly naměřeny tyto počáteční
rychlosti přeměny substrátu (viz úloha 7):



konc. substrátu (mol.l-1) vo (µmol.min-1)

0.3.10-5 3.96
0.5.10-5 5.75
1.10-5 8.70
3.10-5 13.00
9.10-5 15.80

Určete typ inhibice a vypočítejte Ki


b) V přítomnosti druhého inhibitoru 2 mmol.l-1 byly naměřeny tyto počáteční rychlosti:

konc. substrátu (mol.l-1) vo (µmol.min-1)

0.3.10-5 4.1
0.5.10-5 6.4
1.10-5 11.3
3.10-5 22.6
36
9.10-5 33.6

Vypočítejte Ki a určete typ inhibice.

9. Z následující údajů o enzymové reakci určete graficky případně početně typ inhibice,
Km enzymu a Ki.


koncentrace substrátu vo (nkat)

mmol.l-1 bez inhibitoru inhibitor (6 mmol.l-1)

2.0 139 88
3.0 179 121
4.0 213 149
10.0 313 257
15.0 370 313

Jak byste daný typ inhibice zrušili ?

10 a) Při kinetickém měření závislosti reakční rychlosti na koncentraci substrátu byly
zjištěny následující hodnoty:


S(mmol.l-1) vo (mmol.min-1)
0,1 0,046
0.2 0,086
0,4 0,150
1,0 0,270
2,0 0,370

Vypočítejte Michaelisovu konstantu enzymu pro tento substrát.

b) V přítomnosti koncentrace inhibitoru 1 mmol/l byly zjištěny tyto údaje:

Substrát (mmol.l-1) Vo(mmol.min-1)

0,1 0,019
0,2 0,037
0,4 0,070
1,0 0,150
2,0 0,239

Určete, o jaký typ inhibice se jedná. Vypočítejte Ki inhibitoru.

11. Určete Km a aktivitu enzymu na základě kinetických měření
37

S ( mol.l-1) Vo (µmol.min-1)
0.0003 0.026
0.001 0.054
0.002 0.070

V přítomnosti koncentrace inhibitoru 0.01 mmol.l-1 byly naměřeny tyto hodnoty.
Vypočítejte Ki a určete typ inhibice:

S (mmol.l-1) Vo (µmol.min-1)
0.0003 0.011
0.001 0.023
0.002 0.030



12. Vypočítejte Michaelisovu konstantu a maximální rychlost reakce na základě
kinetických měření:

substrátu (mol.l-1) počáteční rychlost (nkat)
1.10-4 0,45
5.10-4 2,3
2.10-3 5,3
4.10-3 6,5

K enzymu byl přidán nekompetitivní inhibitor o koncentraci 4.10-4 mol.l-1, Ki inhibitoru
1.10-3 mol.l-1. Vypočítejte rychlost enzymové reakce, je-li koncentrace substrátu 2.10-3
mol.l-1.

13. Aktivita enzymu v roztoku je 0.2 umol.min-1, Michaelisova konstanta enzymu pro daný
substrát je 0.2 mmol.l-1.
a) Vypočítejte jakou počáteční rychlostí bude enzymová reakce probíhat, je-li koncentrace
substrátu 0.005 mmol.l-1.
b) K enzymu byl přidán kompetitivní inhibitor o koncentraci 0.1 mmol.l-1, Ki= 0.2 mmol.l-1.
Jakou rychlostí bude reakce probíhat, bude-li koncentrace substrátu 20 mmol.l-1.

c) K enzymu byl přidán nekompetitivní inhibitor o koncentraci 0.1 mmol.l-1, Ki= 0.2 mmol.l-
1. Jakou rychlostí bude reakce probíhat, bude-li koncentrace substrátu 20 mmol.l-1.

14. Vypočítejte, jakou aktivitu (umol/min) bude mít 2.5.10-4 mg zcela čistého enzymu o
molek. hmotnosti 400 000, je-li molekulární aktivita (číslo přeměny 2500 sec-1).

15. Vypočítejte molekulární aktivitu enzymu (číslo přeměny), jestliže 5.10-4 mg zcela
čistého enzymu má aktivitu 2O mezinárodních jednotek. Molekulová hmostnost enzymu
je 240000.

38
16. K roztoku glutamátdehydrogenasy o aktivitě 5 nkat byl přidán glutamát a změřena
počáteční rychlost reakce 1.5 nkat. Kolik procent enzymu je vázáno ve formě komplexu
enzym-substrát? (Km = 2,25 mmol.l-1).

17. Koncentraci jablečnanu ve vzorku by bylo možno stanovit pomocí příslušné
dehydrogenasy citrátového cyklu na základě vznikajícího NADH:

jablečnan + NAD ⇔ NADH + H+ + oxalacetát

Průběh reakce je závislý na pH prostředí. Rovnováha reakce je silně posunuta na levou
stranu (K = 5.lO-13 mol.l-1). Vypočítejte, jaké pH pufru je nutno zvolit, aby alespoň 90%
jablečnanu bylo přeměněno na oxalacetát. Reakční podmínky: počáteční koncentrace
NAD = 5 mmol.l-1, počáteční koncentrace jablečnanu 0,1 mmol.l-1.

39
VÝSLEDKY ÚLOH

A.
1. a) Phe, Tyr, Try, His
b) Cys, Met
c) His, Lys, Arg
d) Ala, Gly, Phe, Ser, Val, Asp, Glu, Cys, Tyr, Asn, Gln, Try, Leu, Ile, Met, Thr, Pro
e) Gly, Ala, Leu, Ile, Val
f) žádný asymetrický uhlíkový atom: Gly
dva asymetrické uhlíkové atomy: Ile, Thr
2.
3. postupná disociace glycinu: A+→ A → A-
K1=[A].[H+]/[A+]
K2=[A-].[H+]/[A]
Vztahy pro disociační konstanty se pak využijí k výpočtu procenta disociované formy
(po dosazení za jednotlivé formy glycinu se [A] nakonec vykrátí):
[A].100/([A+]+[A]+[A-])=79.9% disociované formy karboxylové skupiny při pH=3
[A].100/([A+]+[A]+[A-])=0.99% NH3+ při pH 11
4. NH2-Thr-Gly-COOH; pI=6,385 (pro NH2-Gly-Thr-COOH by byl pI=6,115)
5. Přibližný náboj jednotlivých aminokyselin v peptidickém řetězci lze určit na základě
disociačních konstant postranních skupin. Pokud je uvažované pH roztoku vyšší než
hodnota pK3 postranní -COOH skupiny, pak proběhne její disociace na -COO-. Pokud je
pH roztoku nižší než pK3 postranní aminoskupiny, pak tato skupina přejde na formu -
NH3+.
při pH=5:
Arg++-His+-Gly0-Phe0-Gly0-Glu1--Lys+-Tyr0-Cys0-Ala1-, celkem 2+
při pH=9:
Arg1,5+-His0-Gly0-Phe0-Gly0-Glu1--Lys+-Tyr0-Cys1--Ala1-, celkem 0-1-
Z výše uvedeného vyplývá, že pI tohoto peptidu se nachází mírně pod pH=9. Hodnotu
pI lze spočítat pouze přibližně, protože nemáme možnost brát v úvahu vliv sekundární
struktury peptidu, vliv ostatních aminokyselinových zbytků na hodnoty disociačních
konstant apod. Při porovnání disociačních konstant jednotlivých disociabilních skupin
peptidu zjistíme, že nejvíce se pH9 přibližují: disociační konstanta argininu pK2=9,0 a
disociační konstanta cysteinu pK3=8,3. Právě disociace -SH skupiny cysteinu bude hrát
významnou úlohu ve změně náboje peptidu při hodnotách pH blízkých pI. Při poklesu pH
pod 8,3 by se měl ztratit záporný náboj cysteinu a tím by měl peptid dosáhnout
elektroneutrality.
pI≤8,3
Pokud je izoelektrický bod přibližným aritmetickým průměrem pKA neutrální formy, pak
bude první uvažovanou disociací deprotonace cysteinu (pK3=8,3) při pH vyšším než pI a
druhou reakcí bude protonace koncové skupiny o pKa2=7,9 při pH nižším než pI.
Výsledný izoelektrický bod: pI=8,1.
6. disociabilní skupiny v peptidech A a B:
A) Ser-NH2(9,2), Tyr-OH(10,9), Glu-COOH(4,3), His-NH(6,0), Arg=NH(12,5), Gly-
COOH(2,4)
B) Val-NH2(9,6), Cys-SH(8,3), Glu-COOH(4,3), Lys-NH2(10,8), Gly-COOH(2,4)
40
náboje při pH 9: A) Ser1+-Tyr0-Ser0-Met0-Glu1--His0-Phe0-Arg1+-Gly1- 0
B) Val1+-Cys1--Phe0-Glu1--Ala0-Lys1+-Leu0-Gln0-Gly1- 1-
náboje při pH 5: A) Ser1+-Tyr0-Ser0-Met0-Glu1--His1+-Phe0-Arg1+-Gly1- 1+
B) Val1+-Cys0-Phe0-Glu1--Ala0-Lys1+-Leu0-Gln0-Gly1- 0
Elektroforézu lze provést např. při pH=5.

7. Izoelektrické body: Gly(6,1), Ala(6,1), Glu(3,25) , Lys(10,0), Arg(10,75), Ser(5,65),
Asp(2,95), Asn(5,4).
Aminokyseliny mají v prostředí o vyšším pH než je jejich pI náboj záporný, při nižším
pH náboj kladný.
pH 3: anoda: Asp
katoda: Arg, Lys, Ala, Gly, Ser, Asn, Glu
(Glu a Asp mají izoelektrické body jen málo odlišné od 3, budou migrovat menší
rychlostí než ostatní aminokyseliny)
pH 7: anoda: Asp, Glu, Asn, Ser, Gly, Ala
katoda: Arg, Lys
(Gly a Ala budou díky svým izoelektrickým bodům migrovat pomaleji než ostatní
aminokyseliny)
8. Izoelektrické body: Gly(6,1), Ala(6,1), Glu(3,25), Lys(10,0), Arg(10,75), Ser(5,65).
Při pH=1 se díky svému kladnému náboji zachytí všechny. Při pH=6 se eluují Glu, Ser
a také Gly, Ala, neboť jsou téměř v izoelektrickém bodě.
9. Izoelektrické body: Arg(10,75), Ala(6,1), Glu(3,25), Tyr(5,65), Ser(5,65)
a) pH=11: Arg0, Ala1- , Glu2- , Tyr2- , Ser1- (hodnota náboje určena na základě
jednotlivých pKa). Vyteče Arg, ostatní aminokyseliny se zachytí na koloně.
b) pH=8: Ala1- , Glu1- , Tyr1- , Ser1-. Žádná aminokyselina nevyteče.
10. Izoelektrické body: Glu(3,25), Ala(6,1), His(7,6), Lys(10), Tyr(5,65)
Pořadí eluce: Glu, Tyr, Ala, His, Lys.
11. Izoelektrické body: Cys(5,05), Glu(3,25), Ser(5,65), Ala(6,1), Lys(10,0), His(7,6).
Nezachytí se Lys, ostatní se zachytí.
12. a) disociabilní skupiny peptidu (I): Ala-NH2(9,9), Glu-COOH(4,3), Tyr-OH(10,9), Lys-
NH2(10,8), Lys-COOH(2,2)
disociabilní skupiny peptidu (II): Gly-NH2(9,8), Asp-COOH(3,9), His-NH(6), Tyr-
OH(10,9), Lys-NH2(10,8), Lys-COOH(2,2)
Podstatný rozdíl je v přítomnosti histidinu v peptidu(II) na rozdíl od peptidu(I).
Pro dosažení kladného náboje histidinu zvolíme např. pH=5:
Ala1+-Glu1--Gly0-Tyr0-Lys0 0
Gly1+-Asp1--His1+-Tyr0-Lys0 1+
Peptid(II) se na katexu zachytí.
b) disociabilní skupiny peptidu (III): Ser-NH2(9,2), Tyr-OH(10,9), Glu-COOH(4,3), His-
NH(6), Arg=NH(12,5), Gly-COOH(2,4)
disociabilní skupiny peptidu (IV): Val-NH2(9,6), Cys-SH(8,3), Glu-COOH(4,3), Lys-
NH2(10,8), Gly-COOH(2,4)
Nemůžeme využít rozdílu v přítomnosti histidinu ke zvýšení náboje peptidu(III) o
+1, neboť potřebujeme dělit anionty. Využijeme rozdílu disociačních konstant OH skupiny
tyrosinu a SH skupiny cysteinu. Zvolíme pH=9:
Ser0-1+-Tyr0-Met0-Glu1--His0-Phe0-Arg1+-Gly1- -1-0
41
Val1+-Cys1--Phe0-Glu1--Ala0-Lys1+-Leu0-Gln0-Gly1- -1
Pokud je pK blízké zvolenému pH, pak je přibližně polovina molekul v disociovaném stavu
a druhá polovina v nedisociovaném stavu. Peptid s nábojem -1 až 0 nakonec vyteče,
neboť se postupně naprotonují všechny aminoskupiny serinu. Peptid s nábojem -1 se na
anexu zachytí.
13. Izoelektrické body: Gly(6,1), Asp(2,95), Tyr(5,65), Ala(6,1), His(7,6), Arg(10,75)
Pořadí eluce: 1.Asp, 2.Tyr , 3.Ala,Gly, 4.His, 5.Arg
14. NH2-Val-Lys-Pro-Gly-COOH, popř. NH2-Val-Lys-Gly-Pro-COOH
15. Po označení 2,4-dinitrofluorbenzenem a úplné hydrolýze získáme ve směsi
(Ala+Lys+Glu+Gly) značený alanin a značený lysin, víme také o přítomnosti Glu a Gly.
Alanin je tedy na N-konci. Trypsinovou hydrolýzou získáme dva dipeptidy, které
rozdělíme iontoměničovou chromatografií při pH=5:
NH2-Ala1+-Lys0-COOH +1 zachytí se na katexu
NH2-Glu0-Gly1--COOH -1 vyteče z kolony
Každý z těchto oddělených dipeptidů pak označíme 2,4-dinitrofluorbenzenem a
hydrolyzujeme. První peptid poskytne značený alanin a lysin (NH2-Ala-Lys-?-?). Druhý
peptid poskytne značenou kyselinu glutamovou. Výsledná sekvence je tedy: Ala-Lys-
Glu-Gly.
Určení sekvence peptidu lze rovněž provést v sekvenátoru za použití Edmanova
odbourání (fenylisothiokyanátová metoda).
Pro určování primární struktury peptidů lze využít i reakce s LiBH4 (redukce -COOH
skupiny na -CH2OH), nebo hydrazinolýzy (všechny aminokyseliny se objeví ve
výsledné směsi jako hydrazidy, kromě C-koncové aminokyseliny).
16. a) merkaptoethanol: B-S-S-C → B-SH + C-SH
b) N-konce: Asp, Leu
c) peptid B: ?-?-?-?-Phe-Ala (chymotrypsin)
?-?-Lys-?-Phe-Ala (trypsin)
NH2-Leu-?-Lys-Cys-Phe-Ala-COOH (Sangerova metoda)
d) peptid C: aminokyseliny připadající v úvahu: Asp, Lys(?), Cys (určitě, S-S
můstek), Gly(?), Glu(?), Met(?)…jedna z aminokyselin(?) bude součástí peptidu B
NH2-Asp-?-?-?-?
bromkyan: NH2-Asp-?-?-Met-Glu-COOH
trypsin: NH2-Asp-Cys-Lys-Met-Glu-COOH
peptid B je tedy:
NH2-Leu-Gly-Lys-Cys-Phe-Ala-COOH
struktura peptidu P:
(NH2-Asp-Cys-Lys-Met-Glu-COOH
SS
NH2-Leu-Gly-Lys-Cys-Phe-Ala-COOH)

17. a) cyklický peptid
b) NH2-Cys-?-?-?-?-?-Tyr-COOH
c) tripeptid: NH2-Glu-?-Lys-COOH
tetrapeptid: NH2-Met-Tyr-?-Arg-COOH
sekvence -Glu-Ala-Lys-Met-Tyr-Cys-Arg-
18. thermolysin hydrolyzuje před Leu, Phe, Trp, Tyr, Val
42
označení aminokyselin ve štěpech po β-merkaptoethanolu:
Asn1-Cys2-Phe3-Thr4-Lys5-Lys6-Trp7-Cys8-Arg9-Ala10-Val11-Cys12
Cys13-Thr14-Pro15-Tyr16-Cys17-Phe18-Pro19-Cys20
A) NH2-Val11-Cys12-Cys2- Asn1-COOH
B) NH2-Phe3-Thr4-Lys5-Lys6-COOH
C) NH2-Trp7-Cys8-Arg9-Ala10-COOH
SS
NH2-Tyr16-Cys17-COOH
D) NH2-Phe18-Pro19-Cys20-S-S-Cys13-Thr14-Pro15-COOH
disulfidické můstky mezi: Cys2-Cys12
Cys8-Cys17
Cys13-Cys20


NH2-Asn-Cys-Phe-Thr-Lys-Lys-Trp-Cys-Arg-Ala-Val-Cys-COOH

NH2-Cys-Thr-Pro-Tyr-Cys-Phe-Pro-Cys-COOH

19. N-konec: Thr
C-konec: Val-Ile-Leu-Lys-COOH
hydrolýza chymotrypsinem: NH2-Phe-Asp-Val-Ile-Leu-Lys-COOH
sekvence P: NH2-Thr-Glu-Phe-Asp-Val-Ile-Leu-Lys-COOH
náboj při pH=6,5: Thr1+-Glu1--Phe0-Asp1--Val0-Ile0-Leu0-Lys0, celkově 1-
Pokud by byla Glu nahrazena Gln a Asp nahrazena Asn, tak by měl peptid při
pH=6,5 náboj 1+, což by nebylo v souladu s podmínkami v zadání úlohy.
20. možné úseky α-šroubovice označeny silně:
- Leu-Ala-His-Thr-Tyr-Gly-Pro-Phe-Glu-Ala-Ala-Met-Cys-His-
-Glu-Glu-Asp-Pro-Asp-Gly-Met-Gly-Cys-Ala-Phe-His-
při poklesu pH pod disociační konstanty karboxylových kyselin:
- Leu-Ala-His-Thr-Tyr-Gly-Pro-Phe-Glu-Ala-Ala-Met-Cys-His-
-Glu-Glu-Asp-Pro-Asp-Gly-Met-Gly-Cys-Ala-Phe-His-
Přesné určení sekundární struktury bílkoviny je úkolem pro počítačové modelování.
21. NH2-Ala-Ala-Lys-Ala-Ala-Ala-Phe-COOH
22. Protein má poměrně hodně hydrofobních skupin, díky kterým může dobře kotvit v
cytoplasmatické membráně. K určení sekundární struktury by mohla být využita statistická
metoda P.Choua a G.Fasmana (1974). Prvním krokem je simultánní hledání "zárodků"
tvorby α- a β-struktur. Tvoří je úseky (penta- až hexapeptidy) obsahující minimálně čtyři (u
β-struktur tři) zbytky s velkou tendencí tvořit příslušný typ pravidelné sekundární struktury.
Největší snahu tvořit α-helix mají methionin, glutamát, leucin a alanin, v β-strukturách se
vyskytují hlavně valin, isoleucin, fenylalanin a tyrosin. V dalším kroku se "zárodky"
rozšiřují na obě strany, dokud průměrný sklon tetrapeptidu k vytváření α-, resp. β-
struktury neklesne pod kritickou hodnotu. Posléze se vyhledají oblasti protisměrných
ohybů, obsahující především glycin a prolin.
Silně vyznačený úsek bude mít tendenci tvořit α-helix:
Met-Ala-(Leu-Phe-Ala)3-(Leu-Met-Phe)3-Pro-Ans-Gly-Met-Leu-Phe
43
Při nahrazení Leu zbytkem Asp se sníží hydrofobnost proteinu, zřejmě se také sníží
schopnost tvořit α-helix.
23. b,c,d
24. a) α-šroubovice: 153.0,15 = 22,95nm = 23nm
β-skládaný list: 153.0,36= 55,08nm = 55,1nm
b) a+b=153
a.0,15+b.0,36=42nm
a=62 zbytků tvoří α-šroubovici
b=91 zbytků tvoří β-skládaný list
25. počet aminokyselin=(0,2.109nm)/0,15nm= 1,3333.109
rychlost syntézy=1,3333.109/(365.24.3600)=42,3 zbytků/sec
26. hmotnost ribozomálních proteinů=25000.(4/3).pi.(9.10-7cm)3.1g/cm3.0,4 =
3,0536.10-14g
délka β-šroubovice=(3,0536.10-14/120).6,023.1023.0,36=5,5176.107nm=0,055m
délka jednoho ovinutí=pi.1=3,1416µm=3141,6nm
počet ovinutí=5,5176.107/3141,6=1,76.104 krát
27. V=pi.0,72.280=431,027nm3=4,3103.10-19cm3
m=3.1000.120/(6,023.1023)=5,9771.10-19g
ρ=m/V=5,9771.10-19g/4,3103.10-19cm3=1,39 g/cm3
28. a)7, b)1, c)3, d)2


B.
1d
2b
3d
5. 1-O-methylglukosa;1,2,3,4,6-penta-O-methylgalaktosa;
2,3,4,6-tetra-O-methylgalaktosa
6. glucitol, kys. mannonová, kys. mannarová
7. 2,3,4,6-tetra-O-methylgalaktosa, 2,3,6-tri-O-methylglukosa
9. 2,4,6-tri-O-methyl -D-glukosa, 2,3,4,6-tetra-O-methyl-D-mannosa
10. 2,3,4-tri-O-methyl-D-glukosa, 2,3,4,6-tetra-O-methyl-D-galaktosa
11. 5-O-galaktosyl-D-ribosa
12. 4-O-galaktosyl-D-fruktofuranosa
D-glukopyranosyl-D-mannopyranosid uronát
13. 1,4,6-tri-O-methyl-D-fruktosa, 2,3,4,6-tetra-O-methylmannosa

C
1.b)estery
2.d)
4. Pro disociaci první volné –OH skupiny fosfolipidu platí pKa=6,8, pokud je přítomna i
poslední –OH skupina v disociovatelné formě, odpovídá její disociační konstanta
pK3=12,3.
a)1-, b)0, c) 0, d) 1-, e) 2-, f) 2-, g) 1-
6. pH 5: a)O, b)1+, c)1+, d)0, e)0, f)0, g)0.
44
pH 8: a)1-, b)0, c)0, d)1-, e)2-,f)2-,g)1-.
7. a)1-palmitoyl-2-oleylfosfatidylcholin+tetrabutylamonium hydroxid= glycerolfosfocholin
glycerolfosfocholin+2 palmitoylchlorid= dipalmitoylfosfatidylcholin
b) 1-palmitoyl-2-oleylfosfatidylcholin+fosfolipáza A2= 1-palmitoylfosfatidylcholin
1-palmitoylfosfatidylcholin+ stearoylchlorid=1-palmitoyl-2-stearoylfosfatidylcholin
c)1-palmitoyl-2-oleylfosfatidylcholin+ tetrabutylamonium hydroxid= glycerolfosfocholin
glycerolfosfocholin+ stearoylchlorid=distearoylfosfatidylcholin
distearoylfosfatidylcholin+ fosfolipáza D=distearoylfosfatidová kyselina
distearoylfosfatidová kyselina+ethanolamin=distearoylfosfatidylethanolamin
D
2. A260=[AMP] ⋅ ε260(AMP) + [GMP] ⋅ ε260(GMP)
A280=[AMP] ⋅ ε280(AMP) + [GMP] ⋅ ε280(GMP)
[GMP]=3,07.10-5 mol/l, [AMP]=1,90.10-5 mol/l
4. RNA 321, DNA 309
5. a/ UpCpUpApGpA
b/ Up+ CpUpApGpAp, Up+Cp+UpApGpAp, Up+Cp+Up+ApGpAp atd.
c/ UpCpUpApG+pAp, UpCpUpA+pG+pAp, UpCpU+pA+pG+pAp atd.
d/ UpCpUpA+pGpAp
e/ UpCpU+pA+pG+pAp
6. fosfodiesteráza hadího jedu: 32pApCpTpTpA+pG, 32pApCpTpT+pA+pG,
32pApCpT+pT+pA+pG, 32pApC+pT+pT+pA+pG (poslední dinukleotid nechá
nerozštěpen