Globalizace

HUMÁNNÍ GEOGRAFIE
I. ročník
GLOBALIZACE
Definovat pojem globalizace je poměrně obtížné. Jde o frekventovaný a často nadužívaný pojem, se kterým pracují jednotliví autoři rozdílnými způsoby.
Globalizační procesy vytvářejí novou řádovostní úroveň organizace společnosti - globální. Organizace a integrace určitých lidských aktivit na globální úrovni ovlivňuje společenský rozvoj na nižších řádovostních úrovních. Podstata globalizačního procesu spočívá nejen ve vytváření samotného globálního, ale zároveň i ve vytváření nových vztahů mezi globálním a lokálním, regionálním, národním a mezinárodním.
Globalizaci můžeme definovat jako proces, ve kterém události či aktivity či rozhodnutí odehrávající se v jedné části světa mají významný dopad na komunity v jiném, vzdáleném místě.
Globalizaci lze rozdělit na její prostorovou složku – řada procesů se odehrává ve stále větším geografickém měřítku (tzv. stretching) a na složku neprostorovou – v jednom geografickém prostoru neustále přibývá intenzita vazeb a procesů (deepening).
Nastává úpadek významu vertikálních vztahů (vztahy k danému místu či regionu, které symbolizují provázanost místního prostředí a místního lidské společnosti) a roste význam vztahů horizontálních – výměnných (vzájemné vztahy mezi lokalitami či jednotlivými regiony). Závislost na prostředí se odehrává už v měřítku globálním.
Její formy, rychlost a charakter důsledků se mohou ve specifických místních podmínkách a za současného působení rozmanitých vlivů z regionálních a národních kontextů značně lišit. Ne každá lokalita, město nebo region jsou stejným způsobem integrovány do globálního systému. "Globální ekonomika sice objímá celou planetu, ale ne všechny regiony nebo jejich obyvatele. Ve skutečnosti je do globální ekonomiky integrovaná pouze menšina lidí. Hlavní funkce ekonomického systému a jejich prostřednictvím hlavní ekonomická a politická centra jsou sice vzájemně provázány a integrovány do globální ekonomické sítě, ale na druhé straně mnoho ostatních lidí, měst, regionů a zemí je z participace na utváření globální ekonomiky vyčleněno. Globalizace tak dále prohlubuje nerovnoměrný geografický vývoj.
Pojem globalizace (global village) použil jako první v 60. letech Kanaďan Marshall McLuhan ke zdokumentování dopadů rozvoje nových komunikačních technologií na ekonomický a společenský život. Argumentoval tím, že časoprostorová komprese v současnosti zcela změnila měřítko nejintenzivnějších lidských vztahů.
Žádná společnost na Zemi (až na výjimky) není úplně oddělena od ostatních a i v nejvyspělejších zemích jsou lidé v řadě případů odkázáni na zboží vyrobené v zahraničí.
Ekonomické vztahy se přenesly na globální úroveň, což vede k oslabování dalších úrovní - místní, regionální, či národní. McLuhan tvrdil, že zejména národní státy ve svých tradičních hranicích přestávají být významnými – ať už z hlediska ekonomického (internacionalizace a globalizace kapitálu, nadnárodní společnosti) či z hlediska kulturního – dochází k tzv. kulturní homogenizaci, standardní poptávce a spotřebě.
Glokalizace
Lokální prostředí není pasivním příjemcem globálních podnětů; toky a ovlivňování mezi globální a lokální úrovní mají obousměrný průběh. Termín „glokalizace“ shrnuje tyto vzájemné meziúrovňové vztahy a odkazuje k zakotvení globálních procesů v čase a prostoru. Chceme-li proto např. popsat působení globalizačních procesů na rozvoj měst či regionů, je nutné nejprve identifikovat procesy, jejichž spouštěcí mechanismy mají globální charakter a posléze studovat jejich dopady na lokální/regionální úrovni měst. Je zřejmé, že lokální dopad těchto procesů je různě intenzivní - je ovlivňován celou řadou faktorů nejen místního charakteru. Obvyklé rozeznávání dvou úrovní v procesu globalizace – globální a lokální – je zjednodušením reality, ve které nejrůznější činitelé a procesy působí často souběžně v mnoha prostorových měřítcích.
Možné vztahy mezi globální a lokální úrovní mohou zásadě produkovat 3 typy situací:
disembedding (vyvázání sociálních vztahů) = mechanismus vyvázání odděluje interakce od specifičností míst/lokalit. Například sociální život a identita určité společnosti je oddělena od místních a národních tradic/historie skrze působení globálních médií.
fantasmagorie = lokální podmínky jsou odrazem podmínek v jiných, často značně vzdálených místech.
fúze = zahrnuje cyklus, kdy jeden či více místních faktorů se stanou globálními, jako takové jsou někam přeneseny a tam fúzují s místním prostředím.
Kolaps geografického prostoru
Řada autorů hovoří v souvislosti s globalizací o tzv. kolapsu geografického prostoru, či „smrti vzdálenosti“. Poukazují tak na fakt, že samotná fyzická vzdálenost má na intenzitu společenských a zejména ekonomických vztahů stále menší vliv.
V současné době stále významnější měrou přispívá ke zhroucení vzdálenosti boom telekomunikačních technologií. Souvisí to s tím, že stále více ekonomických výkonů spadá do vybraných odvětví terciárního sektoru, jehož produkty (služby) mají často charakter informací – jsou bezhmotné a snadno transportovatelné pomocí telekomunikací. Éra odstartovaná telegrafem, po dlouhou dobu dominovaná telefonem se nyní dostává do fáze internetu. Tzv. časoprostorová komprese se vztahuje k současné kompresi (stlačení) našich současných prostorových a časových světů způsobené rozvojem telekomunikací. Časoprostorová komprese světa není ovšem pro všechny skupiny obyvatel, podniků či regionů stejná (Sto dvacet pět let od vynálezu telefonu více než polovina světové populace nikdy neuskutečnila telefonní hovor a žije dále než pět kilometru od pevné telefonní linky; tři čtvrtiny všech mezinárodních hovoru se vedou v trojúhelníku Evropa-Severní Amerika-Japonsko; 97% internetových domén je zaregistrováno v rozvinutých zemích a třetina všech uživatelů Internetu – kteří zatím tvoří okolo 5% světové populace – pochází z USA). Časoprostorová komprese (jde o popis spíše společenských vztahů) by se neměla zaměňovat s tzv. časoprostorovou konvergencí (ta je měřitelným indexem definujícím míru, s jakou se jednotlivá konkrétní místa navzájem dopravně či komunikačně přibližují - lze ji dokumentovat např. klesajícími cenami dálkové přepravy zboží či osob a stále menším podílem dopravních nákladů na výsledné ceně výrobků).
Ekonomická globalizace
Hnacím motorem globalizace je globalizace ekonomická, tj. hluboké změny v organizaci a řízení výroby a služeb na světové úrovni. V tradičních společnostech měla výroba převážně lokální charakter. Obchodníci sice často cestovali, nicméně tento meziměstský obchod byl většinou omezen pouze na luxusní zboží určené menšině obyvatelstva. Teprve rozvoj moderního průmyslu odstranil tzv. lokalizovaný charakter průmyslové výroby a začlenil výrobce a spotřebitele do systému nejprve regionální, národní či dokonce mezinárodní dělby práce.
Nedokonalost komunikačního systému, celní bariéry, silný vliv hranic na tok osob posílili v minulosti roli národního státu - výměna zboží a služby nemohly být v průmyslovém období dosud dostatečně internacionalizovány. I v době, když už pokroky v dopravě a bezhotovostním pohybu kapitálu umožňovaly zvýšení prahových limitů dosahu u řady služeb a zboží a překročení národních hranic, právě legislativní, administrativní bariéry a kvalifikační bariéry byly překážkou.
Vzhledem k ceně přenosu informací byly řetězce výroby uspořádané v kontextu národního prostoru. Kvůli obtížím při přenosu technického know-how si staré industriální země udržely téměř monopolní postavení od konce 19. století.
Zevšeobecňování vzdělávání a nové technologie založené na snadno přenositelné vědecké bázi otevřely možnosti celosvětově lokalizované výroby. Rychlá doprava a komunikace umožnily řízení vzdálených podniků a tok komponent či polotovarů z různých světových míst.
Ekonomická globalizace spočívá ve 4 hlavních bodech:
integrace národních ekonomik do světového systému;
růst znalostní ekonomiky a ekonomiky služeb;
konec bipolárního uspořádání světa a ekonomických bojů mezi západním a východním blokem;
vytvoření nových obchodních bloků.
Fáze ekonomické globalizace
Fáze 1 – počátek v 19. století a rozšíření okolo roku 1940. Zahraniční investice směřovaly k zajištění surovinových zdrojů pro národní ekonomiky. Některé aspekty mezinárodně organizované produkce, včetně