Geografie města

ii)
polohovou rentu v daném místě ve městě. (například u obchodu je důležitá jeho centrální poloha vzhledem k zákazníkům. Ve větší vzdálenosti od dostupného centra je již jeho schopnost platit polohovou rentu překonána bydlením, jehož atraktivita není tolik závislá na dostupnosti a naopak vyžaduje více plochy).
Vzrůstající naléhavost sociálních problémů na začátku 70. let vedla k objevení sociálních témat (deprivace, nerovnost, exkluze) i v prostředí urbánní geografie. Při hledání příčin je pozornost věnována zejména principům a aktérům přerozdělování zdrojů ve městech a zkoumání dosažitelnosti zdrojů pro jednotlivé skupiny městského obyvatelstva.
David Harvey se zaměřil na nové uchopení Marxových ústředních ekonomických teorií. V roce 1977 vyvinul obecný rámec pro analýzu systému města v kapitalistické ekonomice založený na principu oběhu kapitálu.
Harvey rozpoznával 3 okruhy cirkulace (oběhu) kapitálu:
Primární okruh - zahrnuje vztahy ve výrobním procesu. Nadhodnota vytvořená výrobním procesem je znovu investována do výroby a generuje znovu profit. V případě nadvýroby či nízké spotřeby je nadhodnota odváděna do sekundárního či terciárního okruhu.
Sekundární okruh zahrnuje investice do fixního kapitálu (zastavěná plocha, budovy, majetky) za účelem zisků z pronájmu či prodeje.
Terciární okruh zahrnuje investice do technologií (zvýší produktivitu práce) nebo do lidských zdrojů. Mnoho z těchto investic není realizováno jednotlivým investorem ale státem prostřednictvím daní.
Omezení procesu - přeliv kapitálu z primárního do sekundárního okruhu (trh může absorbovat jen určité množství budov). Když je této úrovně dosaženo, investice ztrácí význam a nemovitosti neprofitují. Když budovy ztrácí hodnotu, jsou v důsledku pokračující akumulace nahrazovány.
V kapitalistickém městě existuje stálá kontradikce mezi dynamikou akumulace (hnací motor rozvoje) a inercií zastavěného území.
Hlavní aktéři prostorového rozvoje města
Prominentní roli v řadě teorií strukturace města hrají tzv. městští manažeři (urban managers), kteří kontrolují přístup ke zdrojům prostřednictvím souboru pravidel a procedur. Manažerský přístup představoval doplněk či dokonce korigováním předcházejících teorií, ať už neo-klasických či behavioralistických, zaměřených na individuální rozhodování.
Mezi slabiny tohoto přístupu patří přecenění míry autonomie městských manažerů. Ve většině případů jsou jejich aktivity výrazně určovány pravidly tržního hospodářství nebo politickými direktivami centrální vlády a v rámci teorie s nimi nelze pracovat jako se zcela nezávislými proměnnými. Je nutné je chápat spíše jako prostředníky mezi soukromým a veřejným sektorem.
Hlavní roli často hrají vlastníci půdy – z hlediska vlivu na prostorový rozvoj můžeme rozlišit 3 důležité typy vlastnictví:
Tradičně vlastněný majetek - např. církve. Případný prodej těchto pozemků není vázán na krátkodobý profit, naopak je spojen se sociálními a historickými aspekty a dlouhodobým rozhodováním.
Výrobní vlastnictví pozemků – příkladem mohou být farmáři na rozhraní města - balancují mezi dlouhodobým držením pozemku (trvalými zisky ze zemědělské činnosti) a krátkodobým finančním ziskem z jeho prodeje.
Finanční vlastnictví - banky a finanční ústavy, které často realizují dlouhodobé investice do pozemků, (některé finanční instituce se však specializují na krátkodobé spekulativní investice do pozemků).
V prostorovém rozvoji města jsou nejvýraznějšími hybateli následující typy aktérů:
Developeři – výrazně urychlují urbánní rozvoj (ve svém vlastním finančním zájmu). Monitorují poptávku a umí ji „protlačit“ do struktury města. Jejich velikost a ekonomický význam často umožňují silný tlak na místní správu. Staví většinou velké objekty, které významně ovlivňují utváření okolního sociálního a fyzického prostoru.
Spekulanti - kupují půdu (pozemky) za účelem dalšího prodeje po zvýšení hodnoty nemovitostí. Spekulace mohou mít jak negativní (slumy) tak pozitivní dopad (gentrifikace) na rozvoj města.
Realitní kanceláře - jejich principiální rolí je zprostředkovat vztah mezi nakupujícím a prodávajícím. Často scelují drobné parcely pro developery a stejně často patří mezi spekulanty.
Finanční instituce - financují rozvojové projekty.
Urbanisté, plánovači – mají většinou úlohu regulátorů a koordinátorů rozvoje.
Růstové koalice - zmínění aktéři většinou rozvoj města neovlivňují jednotlivě, ale vytvářejí zájmová uskupení, tzv. růstové koalice.
HUMÁNNÍ GEOGRAFIE
geografie města
Zkoumáme-li město jako kvalitu, vycházíme z myšlenky, že každé město má objektivní strukturu a subjektivně vnímanou strukturu. V rámci tzv. chicagské sociologické školy bylo poprvé rozsáhleji zkoumáno, jak urbanizace produkuje nové prostředí, nové typy lidí a nový způsob života. Z chicagské školy vycházel Louis Wirth (esej Urbanism as a way of life). Přiřadil sociální a psychologické dopady městského života třem faktorům, které viděl jako produkty urbanizace:
1. zvýšení populace
2. hustota zalidnění
3. zvýšená heterogenita, diferenciace populace
Z hlediska osobní (psychologické) úrovně, dochází podle Wirtha k adaptaci jedince na prostředí města, jejímž výsledkem je odcizení a anonymita. Množství podnětů města vede k psychickému přetížení jedince. Dalšími důsledky jsou pak ztráta osobních vazeb, ztráta podpory v době osobních krizí, sebestřednost.
Na sociální úrovni pozoroval disorganizaci sociálního života. Specializovaná území a sociální rozrůznění vyplývající z rozložení pracovní síly vede k fragmentaci sociálního života mezi školu, domov, práci a ponižuje význam rodiny či přátel. Výsledkem je oslabení sociálních norem. Kontrola jejich dodržování je prováděna institucemi (sociální úřad, policie, apod.).
Podle jiného konceptu městské kvality je „městskost“ chápána jako produkt kapitalismu - městský způsob života je důsledek kapitalistických výrobních a společenských vazeb, které působí všude, ale nejintenzivněji právě ve městech. Z toho plyne, že městský způsob života je možný teoreticky i mimo hranice města a odtud pramení i myšlenka, že v západní (tzn. vysoce urbanizované) společnosti, již nezáleží na tom, kde žijeme - městský způsob není prostorově vázán na město.