Geografie města

ci – jak politické, tak náboženské (hrad, zámek, kostel) a drželo si tak nejvyšší společenský statut.
Prostor mimo centrum byl členěn na profesním principu – ten byl výrazem vztahů mezi výrobci a prodejci jednotlivých komodit, resp. cechovní organizace výroby. Bylo samozřejmé, že řemeslníci se svými rodinami obývali stejná místa, ve kterých i pracovali. Obecně vykazovala socio-prostorová diferenciace města koncentrický charakter s klesajícím společenským statusem směrem od centra k okrajům. Tento výchozí model byl navíc modifikován odlišnými lokalizacemi určitých náboženských či etnických skupin.
Naproti tomu lze uvést, že co do tzv. vertikální hierarchizace obyvatelstva neprobíhala v předprůmyslovém městě tak silná segregace, jako v nastupujícím městě průmyslovém. Městská aristokracie často využívala služeb nižších společenských vrstev, se kterými často obývala společný prostor. K oddělování docházelo spíše na mikroúrovni. O to silnější však byla již zmiňovaná segregace etnická či náboženská.
Středověké město jako specifická právní instituce se vyznačovalo takovými prvky, jako byly městský mír (relativní uzavřenost vůči často chaotickému a nebezpečnému vnějšímu prostředí), městská svoboda, městské právo (zaručující dodržování určitých právních norem v rámci hradeb města) a městské společenství (město vystupovalo jako určitá právnická osoba s vlastní organizací života, privilegii i závazky).
Ekologický model města
První a pravděpodobně dosud nejsystematičtější pokus o vytvoření (sociologické) teorie města průmyslového věku představuje práce Roberta Parka a jeho kolegů z chicagské univerzity. Chicagská sociologická škola vybudovala směr tzv. humánní ekologie, ve kterém je město studováno jako organismus a kde probíhají tzv. přirozené procesy popisované klasickou ekologií. Obyvatelé si konkurují a soutěží o příhodná místa ve městě. „Boj“ se vede nástroji tržní ekonomiky a ústí v určitý land use. Probíhá segregace obyvatelstva podle jejich schopnosti zaplatit rentu pramenící z různého místa a jeho polohy ve městě. Ekonomická segregace vede k dominanci určité skupiny v daném místě. Na základě těchto mechanismů vymezovali humánní ekologové přirozené oblasti se stejnými fyzickými, ekonomickými a kulturními charakteristikami.
Tento koncept byl prostorově vyjádřen Burgessem v jeho modelu koncentrických zón:
CBD (central business district) - jádro obchodního, sociálního a kulturního života města. Nejvyšší cena pozemků zde předurčuje umisťování pouze nejvýnosnějších aktivit (obchody, kanceláře, finanční instituce). Nejdostupnější oblast města.
Zóna přechodu - původně obytná zóna. S rozvojem průmyslu se obytná funkce této zóny zhoršovala. Populace má rozdílnou skladbu, většinou staří lidé, kriminalita. Hodnota pozemků této zóny postupně klesá.
Bydlení pracujících - bydlení těch, kteří se ekonomicky vymanili ze zóny přechodu, ale kteří stále potřebují levný přístup do práce (dělnická třída).
Obytná zóna - soukromé domy, kvalitní nájemní bydlení. Bydliště střední třídy.
Oblast dojížďky - rodinné domy.
obr. 2:jedna z variant Burgessova modelu koncentrických zón
Jde samozřejmě o zjednodušený „ideální“ model především amerických měst, který je v reálném prostředí města ovlivňován dopravními a terénními podmínkami, strukturou ekonomické základny města nebo prostorovou mobilitou populace.
Klasický Burgessův model byl modifikován např. Hoytem do podoby tzv. sektorového modelu (pracuje více s vlivem dopravy a to zejména železniční, na koncentraci průmyslových aktivit a dále předpokládá, že funguje určitá historická setrvačnost ve struktuře města.). Harris-Ullmanův vícejaderný model zase předpokládá existenci více specializovaných okrsků (jader) na území města.
obr. 3:Hoytův sektorový model obr. 4:Harris-Ullmanův vícejaderný model
Nové vlivy ve vývoji měst zohledňuje Whiteova modifikace modelu koncentrických zón:
jádro města - CBD zůstává centrem metropole, jeho funkce se během vývoje tolik nemění. Dochází k odlivu obchodních domů a maloobchodu do okrajových částí měst.
zóna stagnace - Burgess předpokládal postupnou invazi investorů do této zóny z CBD, White tvrdí, že se CBD zvětšuje spíše vertikálně.
„kapsy“ chudoby a menšin - segregované skupiny obyvatel, minority, špatné bydlení
elitní enklávy - bezproblémové obytné oblasti, většinou na periferii
rozptýlená střední třída - rozptýlení mezi okrajem vnitřního města a suburbánním lemem
industriální kotvy a místa veřejné kontroly - industriální parky, R&D, univerzity, velké instituce vykazující velký vliv na okolní využití půdy (land use).
epicentra a koridory - aktivity vázané na komunikace
Během 50., 60. a 70. let byla (nejen) urbánní geografie výrazně ovlivněna lokalizačními analýzami na pozadí převládajícího pozitivistického přístupu. Pojetí geografie jako "prostorové vědy" (spatial science) se do problematiky studia měst promítlo dvojím způsobem. První z přístupů chápal město jako bezrozměrný bod na mapě a předmětem studia byly především regionální systémy městských sídel. Alternativou pak byla orientace na zkoumání vnitřní struktury města. Společná oběma přístupům pak byla snaha o odkrytí obecných zákonitostí prostorového uspořádání. Výsledkem byly generalizace a zobecnění jednotlivých lokalizačních typů a vnitřních městských struktur.
Ekonomická land use teorie
Dalším modelem použitelným pro výzkum struktury města je model neo-klasické ekonomiky, který se zabývá vztahem mezi dostupností a polohovou rentou ve městě a jeho vlivem na trh s pozemky. Polohovou rentu můžeme vyjádřit jako maximální cenu, kterou může zaplatit nájemce za pronájem pozemku, aniž by prodělal. Čím lepší dostupnost pozemku, tím větší je o něj zájem, tj. vzrůstá jeho cena. Logicky se zde soustřeďují aktivity opravdu náročné na dostupnost, připravené více platit a relativně plošně nenáročné (banky, obchodní domy, advokátní kanceláře). Každá aktivita – obchod, průmysl či bydlení - má vlastní křivku (tzv. bid rent křivku), která vyjadřuje její schopnost zaplatit
Obr. 5:Bid-rent křivka pro různé aktivity (poznámka – v řadě měst již v současnosti neplatí, že univerzálně nejlépe dostupným místem je centrum města, viz stěhování maloobchodu na perifer