Teorie literatury podzim 2008

základní stavební jednotka kompozice
- dialog-dynamický-posunuje děj dopředu
- popis prostředí – statický - neovlivní děj, ale vysvětlí ho
- intermotiv, leitmotiv
Fabule (la fable)
- události, které jsou vypravovány v příběhu, jsou příčině spojeny
- základní dějová linie příběhu
Sujet (le sujet)
- konstrukce vyprávění, kompozice tématických složek
- čtenář čte fabuli, ale autor nepsal dílo od začátku do konce, napřed měl sujet(čtenář pozná sujet až na konci příběhu
Sujetové kategorie - děj, postavy, prostředí, vypravěč
Kompoziční centra
-v dlouhém díle
-ucelené dílo ale umožňuje i pokračování (10-ti dílný román)
Literární žánr
- ukazuje stejnou realitu jinými způsoby
- mění se v průběhu jednotlivých epoch
Epos, román, novela, povídka

Beletrie se rozděluje:
podle tématu: lyrická – žádný příběh, popis situace
epická (narratif) – popis příběhu
podle formy: próza
poezie
drama
Bibliografie (la bibliographie)
- zabývá se řazením děl na časovou osu a lit. produkci třídí a charakterizuje ji
ZÁSADY STUDIA KRÁSNÉ LITERATURY
1. Principy hodnocení literatury
a) Zjistíme něco o autorovy, o době. Tyto informace získáme z kritického vydání (celá kniha, nezkrácený obsah, s předmluvou a doslovem napsaným odborníky plus bibliografické a ediční poznámky).
b) Potřebujeme zkoumané dílo (primární literaturu) a kritické dílo (sekundární literaturu) - eseje, učebnice… - tzv. metoda zpátky k pramenům AD FONTES - potvrzení či vyvrácení názoru
c) Dělat si výpiska a poznámky - metoda odborného čtení
d) Citace - používají se k podpoře vlastního názoru, (v uvozovkách nebo kurzívou, formou poznámky pod čarou)
2. Pásmo postav
- téma člověka v literárním díle (pohlaví, věk, soc. postavení …) ne každá postava je složena ze všech dílčích témat
- charakteristika - způsob, jakým je postava interpretována
- prostředí – vnější svět, ve kterém postava existuje
- postavy – hlavní, vedlejší, hrdinné …
- každá epocha má vlastní představu o hl. hrdinovy (jeho vlastnosti se liší)
- vypravěč - fiktivní subjekt mluvčího, který vypravuje děj,
- představuje součást sujetu (v epice prostředníkem mezi čtenářem a prostředím), pomáhá pochopit děj
- není autor, nemá autorovy názory
- 1. autorský, vševědoucí (např. Balzac)
- 2. personální = vypravěč je zasažen do jedné z postav
- 3. přímý = příběh je vypravován v ich nebo r formě
- 4.oko kamery = není zde žádná psychologie (moderní literatura), příběh jako film
3. Styl
- princip, podle něhož je celek uspořádán, (spojení do celku = styl)
- individuální (autorský) - píše pořád stejně x každé dílo jiný styl
- vychází z doby, z umění
DRAMA
- literární žánr (epický i lyrický)
Antika
- vzniklo z napodobování sboru, který zpíval na oslavách boha Dionýsa, postupem času se sborem vystupoval jeden herec, který znázorňoval změny ve zpěvech
- tragedie – vysoká úroveň, komedie – nízký styl i úroveň
Středověk
- v kostelech, během kázání herci ožívali a vysvětlovali kázání pro negramotné, postupem času herci vytlačeni před kostel, následně až na náměstí, páč se neobjevoval církevní námět
- misterium, mirakl, moralita
- kompoziční prvky (soti) a (fas)
- drama psychologické, historické….podle žánru
- o 1 dějství…
Kompozice
- základní rys - předváděno na jevišti, fabule tvořena dialogy a jednáním, téma = konflikt
- 5 členné schéma z antiky :
expozice – seznámení (exposition)
zápletka -- kolize (développement)
krize – vyvrcholení (noeud)
peripetie – obrat v zápletce (peripetie) čte se: peripesi!!!
katastrofa – zakončení, rozuzlení (démuement)
- důležité je zachování 3 jednot ( z klasicismu): jednota času (unité du temps) – hra není delší než dva dny), místa (unité de lieu) - v rozmezí městských hranic, děje (unité de l´action) – pouze jeden příběh, aby byla hra věrohodná
BÁSNICKÝ SLOVNÍK
- autorský styl se rozlišuje od prostého komunikačního stylu užíváním homonym a synonym
Homonyma = slova, která znějí stejně, ale mají jiný význam
vlastní - stejný slovní druh - čelo x čelo,
tvarová - nos (substantivum) x nos (imperatif) – šije se mnou, jiná šije
zvuková - grafická podoba je jiná čelo x cello, byt x bit
- nejsou polysémická = jazyk (řeč), jazyk (orgán)
- rýmové hononyma mohou být graficky odlišné
Synonyma – různá slova, která mají podobný význam
Figury
- součástí figur jsou tropy (ten trop !!!!)
Trop – souhrnné označení pro ironii, metonomii a metaforu
využívá slova v nezvyklém přeneseném významu, které vyplývají z kontextu
metafora - přirovnání na základě podobnosti (moře buchet, moře světel, z dívky vykvetla růže)
ironie - srovnání na základě kontrastů (kladné hodnocení záporné situace) (no to se ti povedlo)
- metonimie - podobnost na základě věcné nebo logické souvislosti
- synekdocha - zaměníme část za celek (roční období ZA rok) (stár 24 jar)
- metalepse - zaměníme činitel ZA děj (fr. jazyk ZA řeč)
- obsah ZA věc (kotlík vře, brusle kanady, vychutnej si tu láhev)
- vlastnictví ZA vlastníka ( kolt, poubelle)
- materiál ZA věc
Alegorie
- symbol, estetická kategorie často srovnávaná se znakem, symbolem
- obraz nebo děj, který má význam doslovný i přenesený
- př. Marianna = alegorie ( nejprve alegorie, pak symbol postupem času)
- nahrazuje něco jiného
Symbol - nahrazuje něco konkrétního za něco abstraktního
Figury
- výrazové prostředky poetiky a rétoriky, které spočívají v odchylkách od norem běžného jazyka
- tropa (myšlenková změna, jazykově správná) x figura (běžný jazyk)
- v poetice a rétorice, páč figury používáme velmi často, aniž bychom si to uvědomovali při běžné mluvě
a ) zvukové - opakujeme hlásky, slova slabiky - na začátku = anafora
- na konci = epifora
b) syntaktické - asindeton - nepoužíváme spojky (dělník je smrtelník, práce je smrtelná)
- polysyndeton - více spojek než je potřeba
- gradace
- antiteze ( 2 motivy v protikladu) (žiju umírám)

c) slovosledné - odchylky od slovosledu
- zeugma - gramaticky chybná konstrukce (nesnáším vás, bojím se, nenávidím vás)
- apokopa - vypouštění hlásek na konci slova (prof)
- elipsa - vypouštění slov
d) myšlenkové - řečnické otázky
- apostrofa - oživení neživých věcí, předmětů, osoby
- invokace - zvolání k bohu, múzám, svatým
e) hodnotící - eufemismus - kladně hodnotíme zápornou věc, není ironie !!!
- hyperbola - zveličení (dva jevy stejný rys, jeden zveličíme)
f) významové - oxymoron - vyjadřuje rozpor, protiklad (svítání na západě) (katachreze)
- paradox - zdánlivě protismyslný výrok