Teorie literatury podzim 2008

- qu´en, j´ai – může se počítat za slabiku, zaleží na potřebě básníka
2. Synerze a dyerze
Jedná se o další systém počítání slabik. Francouzština má hodně dvojhlásek. Máme dvě možnosti výslovnosti:
a) dvě souhlásky vedle sebe vyslovíme jako jednu slabiku = synerze [west, rwa]
b) dvě souhlásky vedle sebe, vyslovíme je jako dvě slabiky = dyerze [u:est, ru:a]
-podle toho jak se to hodí do verše (
3. Hiát
Hiát je přerušení, skulina; setkání dvou samohlásek na rozhraní dvou slov nebo dvou slabik.
Na rozhraní dvou slov končících samohláskami vzniká vnější hiát (pokud tedy nejde elidovat); le roi a sommeil – ve fr. poezii je hiát nepřístupný, proto: je aime ( j‘aime) a na rozhraní dvou slabik vzniká dierze.
Některé hiáty jsou přístupné: oui. Tyto hiáty nebyly vůbec přípustné: et elle, et il
Nosovky se ztrácí, nevytvářejí hiát.
Hiátu se snažili vyhýbat, dávali ho na konec verše nebo poloverše(před césuru)
Achille aura pour elle impuniment pâli? – hiát, ale nevadí, protože je před césurou, nepočítá se
STRUKTURA FRANCOUZSKÉHO VERŠE
Základní rytmickou jednotkou je verš (le vers). Verš se dělí na části:
členění binární - poloverš (l‘hémistiche)
členění trojčlenné - trojčlenný verš - takt (le coup rythmique)
členění čtyřčlenné - čtyřčlenný verš
Hranice mezi poloverši se nazývá césura (la césure) - vyjadřuje ji pomlka / / (pouze po mužské přízvučné slabice)
Další rozdělení: takt (le coup) - pomlka /
Délky verše: od jednoslabičného až po 16-ti slabičné
Verše: vers pairs - sudý počet veršů
vers impairs - lichý počet veršů
Nejpoužívanějším veršem je ALEXANDRIN (L‘ALEXANDRIN) = 12-ti slabičný (6 / / 6) - už v 12. stol.;
v Le Roman d’Alexandre (le roman courtois) (13. stol.)
Pierre de Ronsard („kníže básníků“) (16.stol.) - alexandrin se znovu začíná používat
Le décasyllable = 1O-ti slabičný; 13.stol. - La Vie de Saint Alexis; říká se mu verš epopeje (le vers d‘épopée); použit v le chanson de gest
L’octosyllable = 8-mi slabičný; veršované příběhy; používán pro le roman breton, le roman antique - příběhy o králi Artušovi a šlechtický román - Le Roman de Renard, Le Roman de la Rose; césurou se nedělí, většinou jen coup; používá se i v moderní poezii
ZVUKOVÁ SHODA NA KONCI VERŠE
- středověká, antická poezie - nejsou žádné rýmy, proto není potřeba zvuková shoda
- později vznik asonance, postupně nahrazena veršem, který převládl, ale asonance se stále někdy používá
RÝM (LA RIME) = zvuková shoda nejen posledních přízvučných samohlásek, ale i hlásek po ní následujících; objevuje se ve 12. století; tvořen pro zvukovou podobu verše, grafická shoda není vytvořením verše; (prvky, které se rýmují, musí stejně znít = homofonní prvky)
Mužský rým = končí přízvučnou samohláskou
Ženský rým = po přízvučné samohlásce se vyskytuje němé e
STROFA (LA STROPHE) = významový a intonační celek, který se v básni opakuje a skládá se z určitého počtu veršů, které se vyznačují určitým uspořádání metrů a rýmů
LAISSES = uzavřený celek veršů zavřených stejnou melodií a asonancí, předchůdce strof
()básně stichické nejsou řazeny do strof()
STROPHES ISOMÉTRIQUES - strofy o stejném počtu slabik
STROPHES HÉTÉROMETRIQUES – strofy o různém počtu slabik
LA STROPHE CARRÉ

LA STROPHE HORIZONTALE
LA STROPHE VERTICALE
Jedna veršová strofa – le monostique
Dvojverší – le distique
Trojverší – le terceque
Čtyřverší – le quatrain
… le cinquain, le siaxain, le septain, le huitain
-šesti veršová nejčastější
TEORIE LITERATURY
- nauka o způsobech výstavby slovesných (literárních) děl, které mají ustálenou písemnou podobu, (zvukový záznam, tradice)
- literatura = všechno, co je napsané
Literatura věcná: Literatura odborná, Literatura jednací (žádosti, smlouvy, zápisy z jednání, …), Publicistika - na pomezí věcné, odborné a umělecké
Literatura krásná (belle lettre(beletrie)
- Literatura ústní (orale) – prostředky, které pomáhají si tu strukturu zapamatovat, tímto se vyvíjela evropská lit.
- Literatura pro mládež (součástí krásné)
- neexistovala až do počátku 19.století
- intencionální - spisovatel ji napsal přímo pro děti
- neintencionální - původně ne pro děti, ale děti si ji oblíbily(čtou ji jak byla napsána, nebo je přepracována, aby pro ně byla čitelná) (Malý princ)
LITERÁRNÍ VĚDA
- zkoumáním literatury se zabývá literární věda
- literární teorie: teorie literatury, literární historie, literární kritika, literární poetika (v ČR)
- literární věda zasahuje svými okrajovými zájmy do estetiky, sémiotiky, filosofie, historie,folkloristiky,…
1. LITERÁRNÍ HISTORIE
- vývoj konkrétní literatury (románem, českou literaturou,…)
- komparativní literatura - srovnávání dvou a více literatur (romantický hrdina ve FR x NĚM x ČR)
- literární historie si pomáhá periodizací = členění historického vývoje (nemůžeme určit přesný začátek a konec), periody se často shodují s historickými událostmi
- historie lit. díla, historie autora, historie tvorby
- lit. proudy (courrants) - obecné tendence v literatuře
- lit. hnutí (mouvements) - „MALÁ OBDOBÍ“ (mezi dvěma válkami např.), soubor lit. praktik, které v určité době prožívají umělci, kteří jsou nějak spojeni
- lit. epochy (epoques) - „VELKÁ OBDOBÍ“ (středověk, renesance, baroko, klasicismus), mnoho period, Tourmont du siecle (188O-1910) – (2 mouvements – naturalismus, symbolismus} fungovaly souběžně)
Studium děl:
Synchronní metoda - zkoumáme jednu věc v jedné epoše (čtu všechny autory z té epochy)
Diachronní metoda - zkoumám věc v jejím vývoji (román od jeho vzniku až do konce, jak se vyvinul názor na jednu knihu…)
2. LITERÁRNÍ KRITIKA
- literatura o literatuře
- jejím úkolem je pochopit a vysvětlit, v čem spočívá důležitost díla nebo autora
- estetický názor na lit. dílo
- dnešní forma lit. kritiky vznikla v 19. stol.
3. LITERÁRNÍ POETIKA
- zabývá se vývojem funkcí díla
- analyzuje výchovnou a estetickou funkci
- učíme se, jak studovat dílo
- vytvořena Aristotelem kvůli rétorice - deskriptivní záležitost
- studuje rozdíl mezi poezií a prózou
Literární dílo
- nemá systém, vzpírá se systematizaci
- probíhá boj a snaha o zvědečtění literatury
- musíme zjistit, jak je dílo vytvořeno, komponováno
- složitý útvar složený z menších částí
- samo o sobě není schopno kopírovat realitu – má lineární charakter (skutečnost se musí popisovat postupně)
KATEGORIE LITERÁRNÍ KOMPOZICE
Kategorie času
- kompoziční postupy: chronologická kompozice - začneme psát děj teď od začátku AD OVO – od vejce
retrospektiva - znovu skočíme do děje IN MEDIAS RESE, začínáme z různých retrospektiv a dostaneme se do minulosti, co bylo před začátkem, nebo i do budoucnosti - méně časté
Kategorie tématu
= hlavní myšlenka, která literární dílo rozvíjí (vražda, život na venkově)
- vyjádřena explicitně - v názvu (Vojna a mír-hned víme o čem to bude) x název nám neřekne nic (Quo vadis)
- oblíbená témata - život druhých lidí, láska, zločin, dobrodružství
- epizoda
- menší tématický celek
- podřízena tématu
- někdy i dost zamotaná
- motiv
- ještě menší tématický celek
-