Pojmy1

á třídní samospráva, která pomáhá při zajišťování každodenního chodu třídy, přenosu informací i zabezpečování různých výukových i mimovýukových aktivit, tvoří ji předseda (spolupracuje s TU při řízení chodu třídy, účastní se schůzek studentské rady školy) pokladník a referent pro styk s kancelářemi (kancelář školní jídelny, kancelář hospodářky školy
skryté kurikulum – jsou to zkušenosti, vztahy, procesy a činnosti, které se na rozdíl od formálního kurikula a jím jasně vymezených cílů programu školy projevují skrytě a tak, že je nelze předvídat a ovlivňovat
ad 15)
Práce:- specifická lidská činnost vyznačující se plánovitostí a vědomou volbou pracovních postupů i společenskou kooperací a komunikací
zaměřena na hospodářský cíl uspokojení potřeb, v širším smyslu na tvorbu hodnot nezbytných pro zabezpečení existence člověka
práce je nejdůležitějším výrobním faktorem ve výrobním procesu
Profesně pracovní způsobilost: - dosažené vzdělání v daném oboru + další vzdělávání
Druhy práce: - duševní, fyzická – musí být na vzájem propojené a podmíněné
Profesní orientace: - v daném oboru + další vzdělávání v oboru
Etapy profesní orientace: - buď úzká specializace s dalším bádáním a vzdělávání
- nebo širší záběr a postupná specializace
+ sledování novinek v daném oboru
Osobní předpoklady: - zájem, nadšení pro danou věc a ochota se zapojovat a prosazovat
Pracovní adaptabilita: - schopnost, přizpůsobit se na pracovišti, jistým už zaběhlým zvyklostem a zapojit se rychle do pracovního kolektivu
Ad16
Rodina – Nejstarší společenská instituce
- Rodina je původní a nejdůležitější sociální skupina a instituce, která je
základním článkem sociální struktury i základní ekonomickou jednotkou
Funkce rodiny – plní socializační, ekonomické, sexuálně-regulační, reprodukční a další
funkce
- vytváří emocionální klima
- formuje interpersonální vztahy, hodnoty a postoje, základy etiky a ži-
votního stylu
- začleňuje jedince do sociálních struktur
Rodinné prostředí - harmonické(ale i disfunkční) prostředí, ve kterém se rozvyjjí
osobnost dítěte, jeho hodnoty, utvářejí se návyky
Základní potřeby dětí – materiální zabespečení
- citovost¨ Cíle rodinné výchovy – vědomosti z oblastí: komunikativní dovednosti
předcházení sociálně patologických jevů
=sociální péče
zdravý životní styl
aktivní péče o zdraví
provoz domácnosti
kultura bydlení a odívání
hygiena
ekologie
orientace v konfliktních a krizových
situacích souvisejících s mezilidskými
vztahy a osobním bezpečím, dovednost
tyto situace rozpoznávat a adekvátně
na ně reagovat.
Styly rodinné výchovy - metody nácviku praktických činností
- situační hry
- řešení problémových situací
Ad18
alternativní výchova obecný termín pokrývající všechny druhy škol (soukromé, státní i veřejné), které mají jeden podstatný rys ( odlišují se od hlavního proudu standardních škol určité vzdělávací soustavy – odlišnost může spočívat ve specifičnostech obsahu vzdělávání, organizace a metod výuky, hodnocení vzdělávacích výsledků žáků aj. Alternativnost je založena na dlouhodobějších zásadnějších koncepcích vzdělávání
znaky alternativní výchovy –změna základního přístupu k osobnosti vychovávaného jedince, změna vztahu učitele a žáka,princip svobody, tvořivá aktivita a činnostní princip, netradiční metody a formy práce, úsilí o vytvoření atmosféry důvěry a spolupráce
druhy alternativních škol NESTÁTNÍ-klasické reformní(waldorfská,daltonská,jenská) a církevní (katolické, protestanské, židovské)
otevřené vyučování = pedagogická koncepce usilující o celkovou změnu charakteru vyučování, ve smyslu „otevírání školy dítěti“ podle jeho zájmů a schopností, i „otevírání školy navenek“, tj. prostřednictvím kontaktů s mimoškolním prostředím
komunitní škola plánovaná činnost školy, která zasahuje jiné skupiny místní komunity, než jsou žáci školy. Může se podílet výrazně na celoživotním vzdělávání obyvatel obce, usilovat o řešení partikulárního problému nebo o zlepšení kvality života obce jako celku. Komunitní vzdělávání může být organizováno ve škole i mimo ni ( OUTREACH – (1) forma komunitního vzdělávání; (2) forma sociální práce, při které příslušný sociální pracovník pracuje mimo svou instituci („street work) s klienty v jejich prostředí (např. s narkomany, členy pouličních gangů, apod.)
Škola podporující zdraví = mezinárodní program podpory zdraví ve škole, rozvíjený za spolupráce Světové zdravotnické organizace, Evropské unie a Rady Evropy; usiluje o vnitřní transformaci školy vycházející ze dvou principů-respektu k základním potřebám každého jednotlivce ve škole v kontextu širší komunity a otevřené komunikace a partnerství, které rozpracovává do řady konkrétních zásad
vzdělávací program Začít spolu v mezinárodním označení „Step by Step“) – vzdělávací program zdůrazňující individuální přístup k dítěti, partnerství školy, rodiny a širší společnosti v oblasti výchovy a vzdělávání (v České republice realizován od roku 1994); opírá se o teorii kognitivně morálního vývoje dítěte; odpovídá standardu základního vzdělávání 1. stupně ZŠ; charakteristické znaky: základní organizační jednotkou není vyučovací hodina, nýbrž den; aktivní účast dospělých a rodičů při výuce
Čtením a psaním ke kritickému myšlení zaměřuje se především na aktivizaci žáků, celoživotní učení, schopnost vyjadřování, utváření názoru a jeho argumentaci, rozvoj čtenářství, kritickou práci s informacemi, trvalost osvojení informací a na spolupráci a maximální rozvoj každého dítěte. Program zdůrazňuje, že k ovládnutí nových výukových přístupů je důležité přímé prožití učebních činností a jejich následná analýza, je postaven na nejnovějších poznatcích pedagogických a psychologických výzkumů.
Integrovaná tematická výuka
Program Dokážu to? – je vzdělávací program pro jednotlivé pedagogy i celé školy, který se zaměřuje na rozvoj osobnosti a sociálních kompetencí; pomáhá učitelům lépe poznávat své žáky a vést výuku tak, že je pro děti zajímavá a motivující; zavádí osobnostní a sociální výchovu do škol; podporuje spolupráci rodiny a školy; vychovává k samostatnému a tvořivému myšlení; snaží se o otevřenou komunikaci mezi žákem a učitelem
Individuální a domácí vzdělávání = individuální výuka jednoho žáka jedním učitelem; domácí vzdělávání-vzdělávání probíhající doma, v rodině, kdy děti nedocházejí do školy a vyučují je jejich rodiče
e-learning = „elektronické učení/vzdělávání“; označuje různé druhy učení podporovaného počítačem, zpravidla s využitím moderních technologických prostředků
kooperativní vyučování = učení lišící se od individuálního tím, že je postaveno na spolupráci osob při řešení složitějších úloh; řešitelé jsou vedeni k tomu, aby si dokázali rozdělit sociální role, naplánovali si celou činnost, rozdělili si dílčí úkol apod.
projektové vyučování =vyučovací metoda, v níž jsou žáci vedeni k samostatnému zpracování určitých projektů a získávají zkušenosti praktickou činností a experimentováním
Ad19
Zdraví = podstata zdraví spočívá v propojení tělesných, duševních a sociálních funkcí lidského organismu
Holistické pojetí = spočívá v celistvosti struktury lidské bytosti a prostředí
Interakční pojetí = vzájemná propojenost těchto složek zdraví:
individuální- tělesné, psychické, sociální zdraví
komunitní- zdraví jedince je propojeno se zdravím komunity, ve které žije
globální- zdraví jedince je propojeno se zdravím světa
projekt Zdravá škola = mezinárodní program podpory zdraví ve škole, rozvíjený za spolupráce Světové zdravotnické organizace, Evropské unie a Rady Evropy; usiluje o vnitřní transformaci školy vycházející ze dvou principů-respektu k základním potřebám každého jednotlivce ve škole v kontextu širší komunity a otevřené komunikace a partnerství, které rozpracovává do řady konkrétních zásad
Pohoda prostředí = obsah programu Zdravá škola
věcného- materiální vybavení (skříně, nástěnky, tabule…)
sociálního- prostředí vytvářené mezilidskými vztahy
organizačního- organizace dne, vyučování
Zdravé učení = obsah programu Zdravá škola
smysluplnost učení; možnost výběru a přiměřenost;
spoluúčast, spolupráce; motivační hodnocení
Otevřené partnerství = obsah programu Zdravá škola
škola jako model demokratického společenství
škola jako kulturní a vzdělávací středisko obce
Ad20
sociální prostředí: společenské prostředí, jevy, stavy, procesy, které člověka obklopují v rodině, sociální skupině, společenské vrstvě a v celé společnosti. Jedná se o souhrn všech vlivů ostatních lidí a skupin, s kterými se člověk setkává
škola jako sociální instituce: je účelově vytvořená k realizaci základního úkolu zajišťování řízené a systematické edukace jako jiné sociální instituce plní specif. Poslání (realizaci různých edukačních funkcí – např. formuje lidskou bytost)
funkce školy: poskytování vzdělání žákům příslušných věkových skupin v organizovaných formách podle určitých vzdělávacích programů
sociální svět: nezastupitelná podmínka utváření osobnosti – tvořena společenským klimatem, rodičem a učitelem, ale člověk dokáže zničit klima nebo uniknout rodičům či učitelům.
Sociální komunikace: proces sdělování a vyměňování informací
sám se sebou= intrapersonální
s ostatními= interpersonální
předávání anonym.veřejnosti= veřejná (masová komunikace)
sociální interakce: meziosobní vztahy. Člověk vstupuje do vztahů a součinností s jinými lidmi, osvojuje si v nich sociální dovednosti a návyky a proměny díky interakci zpevňují a modifikují jeho sociální rysy a schopnosti
vrstevnická skupina: skupina dětí nebo mladých lidí přibližně stejného věku a často i s přibližně stejným sociálním statusem. Má významnou úlohu při socializaci jedince, při přechodu k dospělé roli, nabízí ochranu a zázemí
Ad21
globalizace: proces, který se podílí na zanikání rozdílů mezi národy. Spolu s enviroment. A ekolog. Hnutími se snaží zabránit populační explozi. Odstraňování bariér (mezi regiony, státy, …kontinenty)
sociálně kulturní důsledky globalizace: dělení na pozitivní a negativní +_rozvoj mobility, turismu, multikulturní rozhled,…-_zánik národnostních specifik zemí
pedagogické aspekty globalizace propaguje dynamiku a funkčnost učiva
enviromentální výchova=ekologická: k překonávání sebestředných názorů a zařazuje člověka do celku přírody a kultury. Chce zastavit vykořisťování a poškozování pozemské přírody.
Výchova pro udržitelný rozvoj: je úsilí o směrování k udržitelnému životu respektive udržitelnému rozvoji
Ekologické myšlení: věda ovzájemných vztazích mezi organizmy a jejich prostředím
Eticko-axiologický aspekt v ekologické výchově: (eticko hodnotový aspekt) výchova k hodnotám, kultivace obecných lidských postojů, utváření základního kulturního vztahu ke všem složkám životního prostředí preference ohleduplnosti ve prospěch nemateriálních hodnot(láska, pravda,..) výchova k etice – uplatnit dosavadní poznatky a zkušenosti –vytvořit výchovou systém autoregulace kvůli příštím generacím.