Pojmy1

ení a hodnot jedince
rozdělení: - o. sdílená (rozložená) - vina za neposkytnutí pomoci se rozloží mezi přihlížející a tím se sníží - o. trestní - pachatel si je vědom svého zločinu v okamžiku spáchání trestného čin
Ad8
sociálně-filozofické souvislosti kázně a svobody - otázky kazně se do značné míry dotýkají problematiky svobody, neboť kázeň znamená vždy určité omezení jedince, jeho volnosti či svobody
anomie - (psych. sl.) -1. stav rozkladu soustavy individuálních i společných hodnot, resp. situace v niž sociální normy ztrácejí schopnost ovlivňovat jednání jedinců; z hlediska jedince stav, v němž soc. normy neplatí nebo si vzájemně konkurují; situace vzniká tím, že neexistují normy spojené s postavením osob ve spolenosti nebo s tím, že nejsou schopny vyhovět normám či hodnotám dané společnosti 2. označení pro psychologický stav odcizení a apatie 3. porucha pojmenování, neschopnost pojmenovat, vybavit si jména osob, pojmenování věcí.
liberalismus - (lib. výchova) - styl výchovy (svobodný, volný), který je charakterizován slabým nebo žádným řízením bez vetších požadavků. Vede k malé odpovědnosti, nerespektování skupinových norem, snižuje integraci a organizaci práce ve skupině i efektivitu jejich výsledků. V některých zemích (USA, VB) je dnes vedena kritika proti příliš liberální výchově ve školách způsobující vážné problémy.
postmodernismus - (postmoderní výchova) - sílící proud směrů ve filozofii výchovy a antropologii hledajících východisko ze současné globální krize v univerzálním kontextu postmodernismu. Tyto pluralistické směry jsou orientovány kriticky, reflexivně, humanisticky nebo futurologicky. Spojuje je chápání výchovy jako permanentní příležitosti k rozvíjení potencí, kompetencí a procedur zlepšujících jejich propojování jako otevírání šancí pro obnovu společného světa a zodpovědnosti za něj.
kázeň - vědomé, přesné plnění zadané sociální role, stanovených úkolů, určených činností, spojené s respektováním autority. V ped. kontextu je kázeň chápána různými způsoby např. jako jeden z cílů výchovy (autoritativní ped. směry), jako prostředek k realizaci vzdělávání (tradiční školy), jako riskantní až nepřijatelný prostředek ničící spontaneitu, tvořivost, individualitu žáka (směry vycházející z hnutí Nové výchovy, antiautoritativní směry).
ukázněnost - ?
poslušnost - podřízení se výšší, hierarchické autoritě
druhy kázně - kázeň má tolik podob, kolik situací provází. Kázeň můžeme třídit podle celé řady hledisek.
- dle typu instituce: církevní, školní, státní, sportovní, vojenská, dopravní, nemocniční
- dle způsobu jejího prosazování: laskavá, mírní, přísná, hrubá, tvrdá či tuhá
- dle míry ztotožnění se s pravidly chování: vynucená, vnější, vnitřní či dobrovolná
funkce kázně -
- fce. orientační: normy umožňují lidem se lépe orientovat ve společnosti
- fce. ochranná, bezpečí a jistoty: s dobrými zákony a normami se lidé cítí bezpečně, protože vztahy mezi nimi jsou upraveny řádně
- fce. existenční: umožňuje, aby společnost a lidstvo mohly přežít jako rod, jako živočišný druh
- fce. sociotvorná: kázeň je důležitý předpoklad pro normální fungování společnosti
- fce. výkonová: kázeň napomáhá zvyšování výkonnosti a efektivnosti lidského konání
Dle Stanislava Střelce - individuální k. x sociální k.
vnitřní řád školy (řád školy) - vydává jej ředitel školy. Dokument obsahuje zejména ustanovení o chování žáka, docházce do školy, zacházení s učebnicemi, školními potřebami a majetkem, o povinnostech chránit zdraví své i svých spolužáků, o plnění dalších pravidel vnitřního režimu školy, provozu školy a povinnostech jejích pracovníků.
charta školní třídy - jedna z technik ideové výchovy. Technika spočívá v tom, že pedagog diskutuje s dětmi na téma, jak by se měl chovat učitel k žákům, žáci k učiteli a žáci sami k sobě navzájem. Děti přitom sami formulují stručné zásady, jimiž by se toto chocání mělo řídit. Pedagog diskuzi usměrňuje. Nakonec děti vyberou nejdůležitější zásady. Dle tohoto dokumentu se pak všichni řídí.
výchovná autorita - ?
Ad9
Dramatická výchova – je učení zkušeností, tj. jednáním, osobním nezprostředkovaným poznáváním sociálních vztahů a dějů, přesahujících aktuální reálnou praxi zúčastněného jedince. Je založena na prozkoumávání, poznávání a chápání mezilidských vztahů, situací a vnitřního života lidí současnosti i minulosti, reálných i fantazií vytvořených. Toto prozkoumávání a poznávání se děje ve fiktivní situaci prostřednictvím hry v roli, dramatického jednání v situaci.
Cíle dramatické výchovy – vycházejí z obecných cílů výchovy. Výchova tvořivé a vnímavé osobnosti, která je schopna vnímat skutečnost kolem sebe v celé její hloubce a složitosti a orientovat se v ní.
Empatie – uvědomění si pocitů, prožitků, momentálních stavů jiného člověka a snaha je pochopit, porozumět jim.
Tvořivost – duševní schopnost vycházející z poznávacích i motivačních procesů, v níž ovšem hrají důležitou roli též inspirace, fantazie, intuice. Projevuje se nalézáním takových řešení, která jsou nejen správná, ale současně nová, nezvyklá, nečekaná.
Hra v dramatické výchově – je námětová hra založená na mezilidském kontaktu a komunikaci, na setkávání různých lidských jedinců v situacích, osob, které na sebe vzájemně působí, řeší střetávání svých postojů a potřeb, přání a směřování, a vytvářejí tak děje.
Hra v situaci = simulace – žáci jednají v navozené situaci buď sami za sebe, využívá se tu simulace, nebo v roli někoho jiného. Často to bývají situace, se kterými se setkávají v běžném životě. Jde tedy o možnost řešit tyto situace, hledat jejich optimální řešení, v případě opakování děje korigovat chybná rozhodnutí bez strachu z možných následků.
Alterace – žáci přebírají určitou sociální roli a na základě svých zkušeností se snaží vytvořit nejtypičtější chování dané postavy. Velmi důležitá je výměna rolí, žáci mají možnost vyzkoušet si roli svého spoluhráče, což často vede k lepšímu pochopení jeho reakcí.
Charakterizace – žáci přebírají cizí sociální roli s určitými charakterovými rysy, názory, problémy. Velmi důležité je vnitřní porozumění a vcítění se do dané postavy. Tato metoda vyžaduje už určitou životní zkušenost a též určitý stupeň vyzrálosti.
Ad10
poruchy chování = projevy chování dětí a mládeže, které nerespektují ustálené společenské normy; vyskytují se hlavně u sociálně narušené mládeže, ale také u jedinců s jiným typem postižení; hodnotíme je podle jejich společenské závažnosti a důsledků pro život jedince
poruchy učení = heterogenní skupina poruch, které se projevují obtížemi při nabývání a užívání dovedností, jako je mluvení, porozumění mluvené řeči, čtení, psaní, matematické usuzování nebo počítání, dále poruchy soustředění aj.
Neagresivní poruchy chování = kázeňské přestupky proti školnímu řádu, vzdorovitost, útěky, toulky, alkoholismus, tabakismus…
Agresivní poruchy chování = rvačky, tyranizování slabších, ničení majetku, časté a silné výbuchy zlosti, sexuální delikty, vandalství…
Hodnocení chování = poruchy chování můžeme hodnotit podle jejich společenské závažnosti a důsledků pro život jedince, např. dětský vzdor, záškoláctví, toxikomanie, loupež, agresivita, drogová závislost mladistvých
Rizikové přístupy =
Perspektivní přístupy =
inklusivní vzdělávání = podstatou je změněný pohled na selhání dítěte v systému, respektive selhání vzdělávacího systému v případě konkrétního dítěte; při neúspěchu je třeba hledat bariéry v systému, který není dostatečně otevřený k potřebám jednotlivce
Ad11
Agrese – útočnost, tendence projevovat nepřátelství, ať už slovně nebo útočným činem.
Šikana – fyzické, psychické či kombinované ponižování(obtěžování, sužování, pronásledování) až týraní žáků obvykle jinými žáky.
Druhy šikany – přímá: tvrdé projevy, mírnější projevy
nepřímá: pomluvy, intriky, izolace
Diagnostické znaky šikany: - opakované ubližování
- bezbranné oběti
- asymetričnost
Vývojové stupně šikanování:
stupeň – zrod ostrakismu – mírné, převážně psychické formy násilí
stupeň – fyzická agrese a přitvrzování manipulace
stupeň – vytvoření jádra
stupeň – většina přijímá normy agresátorů
stupeň - dokonaná šikana – prorůstání šikany do oficiální struktury
Ad12
Krása - základní kategorie estetiky vyjadřující kladný estetický zážitek
- nejvyšší estetickou hodnotou
- něco výjimečného a mimořádného, co je spojeno s obdivem, údivem, úžasem
- něco výrazného, ideálního, co způsobuje radost …

Estetika – Užší - věda o umění, teorie umění, zkoumající podstaty umění, vztahu ke
Skutečnosti, umělecké druhy a žánry
- Širší – věda o krásnu jako subjektivním obrazu skutečnosti
Estetická výchova - vyučovací předmět
- 2 stránky - Aktivní – vlastní umělecká tvorba žáka
- Receptivní – chápání a prožívání uměleckého ztvárnění skutečnosti
- estetická výchova – pěstování citových vztahů k přírodě, lidem,
věcem a prožívání krásy
Cíle EV – rozvoj vnímání, chápání, citového prožívání a hodnocení
- seznámit se zákl. uměleckými díly, umělci
- rozvoj umělecké schopnosti a dovednosti
- uměním a krásou obohacovat poznání mládeže a zušlechťovat její myšlení, cítění, chování a prac. činnost
Prostředky EV - umění
- prostředí - přírodní
- společenské
- pedagogické
- práce a mimopracovní činnosti(hra, sport)
Umění – základní prostředek estetické výchovy
Funkce umění – a) poznávací
b) etická
c) emociální
d) estetická
Ad13
Tělesná kultura = je sociokolturní systém, který jako výsledek činností, hodnot, tvorby, vztahů a norem zabezpečuje specifickými tělocvičnými prostředky uspokojování zvláštních biologických a sociálních potřeb člověka, s cílem jeho socializace a kultivaceTělesná výchova = cílevědomé, plánovité a organizované pedagogické působení na tělesný, pohybový a morální rozvoj člověka, pomocí tělesných cvičení
Sport = pohybová hra; zábava původně rekreačního charakteru, provozována na čerstvém vzduchu nyní i pohybová činnost za účelem soutěžním, závodním
Pohybová rekreace= vyjadřuje realizaci rekreačního procesu jakoukoliv pohybovou činností.Tzn. že pohybová rekreace může být vycházka, rytí na zahrádce o volném čase, nebo také odbíjená, volejbal. Pohybové rekreaci je podřízena TĚLOCVIČNÁ REKREACE.
Úkoly tělesné výchovy:
Úkol zdravotní- upevňovat a posilovat zdraví, přispívat k správnému růstu
Úkol vzdělávací- naučit a zdokonalit pohybové dovednosti
Úkol výchovný
Funkce TV = diagnostickou, vzdělávací, rozvojovou, kompenzační, zdravotně-preventivní,socializační
Prostředky TV = tělesná cvičení, přírodní síly (slunce, voda, vzduch) a všeobecné výchovné prostředky mravní, zdravotní a estetické výchovy
Organizační formy TV = cvičební vyučovací hodiny, tréninkové jednotky, ranní cvičení, vycházky, výlety
Ad 14
Klima – soubor nejrůznějších kvalit, procesů v prostředí / souhrn,celek charakteristické pro určité prostředí, poměrně dlouho vzniká, trvá a zaniká
školní klima – kvalita mezilidských vztahů (důvěra,úcta,solidarita,spolupráce) a sociálních procesů, jež fungují v dané škole, tak jak ji vnímají, používají a hodnotí učitelé, žáci i zaměstnanci
typy školního klimatu – autoritativní, demokratický, liberální, homogenní, heterogenní, otevřené, uzavřené
znaky pozitivního školního klimatu – uvolněné (bez strachu a napětí), přátelské(dobré vztahy), podporující(rada,pomoc),cílevědomé(zaměřené na úkoly a jejich hodnocení), pracovní(aktivita,činnost),organizované,klidné(pravidla,pořádek)
školní parlament - členové jsou voleni svými spolužáky na začátku školního roku, pravidelně se zúčastňovat všech řádných i mimořádných jednání ŠP, mají navzájem zcela rovnoprávné postavení,mají za povinnost informovat pravdivě své spolužáky o průběhu jednání a o projednávaných problémech a rozhodnutích, rozhodnutí ŠP jsou pro všechny žáky závazná
třídní samospráva - ve třídě pracuje zvolen