Dejiny politickych teorii-prednasky1

ozdrobené. Vládnou absolutističtí monarchové, rody jako Medicejové – do 1492 ve Florencii. Díky své roztříštěnosti je Itálie pozadu za Anglií..., hledá cestu ke sjednocení a Vladař je návod, jak se dostat k moci a jak si ji udržet. Jeho technika politické moci vychází z historie a z osobní zkušenosti. Začíná několik převratů u Medicejů – Vladaře Machiavelli vlastně píše, aby se jim zalíbil a zalichotil jim. Toto dílo je rozloženo na určité části:
1. část = jak se dostat k moci: Kdo se ve funkci dlouho neudrží ani pomocí štěstí, už to není náhoda ale neumí vládnout. Pomoc získá z přízně obyvatel, ale přízeň lidu je vrtkavá. Člověk se musí řídit vůlí lidu, která ho tam dostala. Přízeň elity, která je u moci, musí člověk mít ještě víc pod nadvládou. K přízni je nutná osobní zdatnost, která se projeví, pokud projevíme odvahu, tzn. že zabijeme první . Osobní statečnost jsme prokázali, tzn. že jsme schopni být vladařem.
2. část = účel světí prostředky aneb jak se udržet u moci: Nesmí být zdání toho, že je panovník skoupý až lakomý. Pokud rozdává peníze, tak ne peníze ze státní pokladny, ale zabavené peníze.
- Má panovník lhát nebo mluvit pravdu? (Nesmí ho nikdo nachytat, že lže. Případně musí svádět vinu na jiného).
- Má být ukrutný nebo vlídný? (Má být jednorázově krutý, ale nevraždit pořád, jen občas, aby měl ten lump strach. Nesmí být ale krutý, aby nebyl nenáviděn).
- Má držet slovo? (Nemusí.. ale musí prohlásit důvody proč nedrží slovo. Musí se při tom tvářit vlídně, čestně a zbožně. Politika má vlastní etiku a pravidla).
- Má se obklopovat lidmi, kteří ho zbožňují nebo někým, kdo mu ukáže pravdu? (Chytrý vladař si ponechá někoho, kdo mluví pravdu a je racionální. Pokud má totiž panovník moc, obklopují ho lidé pochlebovači).
- Jak se má panovník chovat k dobyté zemi, aby si moc udržel? (V cizí zemi musí respektovat právní systém, který tam byl už dříve, nevnucovat jinou ústavu než tu, co tam byla dosud, jinak je vladař nenáviděn. Mají jiné zvykové právo, tudíž tam vladař pošle své lidi – kolonizátory, kteří zde založí osady a budou moci rozšiřovat vliv panovníka, respekt k jazyku a kultuře. Tito lidé se pak podílí na spolusprávě dobytého území).
Panovník ve své zemi musí zajistit míru strachu tzn., občas odhalit spiknutí, exemplárně potrestat a zabavit majetek. Ale neobviňovat chudé. Ti nemají majetek. Zabavený majetek rozdat ostatním, kteří se mu tím odvděčí a spiknutí nebudou plánovat.
- má mít vladař opozici? (Panovník si určitou skupinu kritiků nechá kolem sebe, ale je to jím řízená opozice. Přináší nový prvek do politických teorií, cesta jak udělat situaci nejpříhodnější, manipulovat.Chce, aby Itálie byla dominantním státem vůči Francii a Anglii.

4. přednáška18. 10. 2007
Jean Bodin (1530-1596) - navazuje na Machiavelliho, právník.
Spis: Šest knih o republice: Model svobodného státu. Jaké státní formy a formy vlády by byly pro společnost (Francii) nejpříhodnější? (Ideálem je monarcha s absolutní mocí ve státě. To je princip suverenity a svrchovanosti. Tím, kdo rozhoduje o zákonech je monarcha. Spravedlivá monarchie – panovník by se mohl radit jen v drobnostech, panovník nepotřebuje cechy, univerzity.. rozhoduje sám. Zabývá se otázkou: „Jak odůvodnit centralizaci Francie?“
Erasmus Rotterdamský ( 15.-16. století) – Spis: Chvála bláznovství (1511) – dělá si zde legraci ze všech sociálních skupin, což je na tu dobu nezvyklá ironie. Říká, že by nám mělo jít o lidské štěstí na zemi.
Jan Amos Komenský (1592 Nivnice u Uherského Brodu -1670 Naarden) – Projevila se u něj silná touha změnit člověka a tím i celou společnost, ve které žil, což by vedlo k větší kvalitě (humanizaci) společnosti. Společnost by se měla kultivovat – chybí vzdělanost! Říká, že vzdělání je cesta ke změně společnosti.
Spisy: Pansofie (Všenáprava věcí lidských)
Didaktika Magna
Labyrint světa a ráj srdce
Utopisté
Thomas More (15. - 16. století) - Angličan, který měl dilema, zda má psát to, co si myslí nebo to, co by měl. Odmítal rozvod Jindřicha VIII. Byl ve vězení, kde přemýšlel o ideálním světě. Byl odsouzen na smrt jako nepřítel státu.
Spis: Utopia (1516) - Podle vzoru Platóna. Hledal zde ideální stát, vytvořil prostor ostrova. Utopisté se tohoto modelu drží.
nelze se tam ani zpět dostat
je tam společné vlastnictví
není rozdíl mezi psychickou a fyzickou prací
každý pracuje 3 hodiny dopoledne, pak 2.h odpočinek, pak zase 3 h odpoledne, pak společná večeře
každá městská část je samostatná
o všem se v každé rodině radí alespoň 3 dny
všichni ovládají rolnickou práci a také řemesla
střídání práce po měsíci
všichni jsou stejně oblečení, na zimu se povoluje kožich, který má vydržet 7 let, jinak plášť stejné barvy
reguluje se počet dětí v rodinách
ostrov je rozdělen na stejně velké části – tak se z 1. části děti posunou do náhradní péče do vedlejšího sektoru (povoluje 4 děti)
společné jídelny, zásoby jídla, každý podle potřeb, každý den vaří jiná rodina
je tam maximální rovnost
pracovní povinnost
k výjezdu se dostává vízum na odchod
i v cizině musí člověk každý den pracovat
zlato a stříbro – sloužilo k označení otroků, výrobě nočníků. Kdo se provinil, dostal zlatou náušnici
dovoluje se pro obchod se zahraničím a učí se v rodném jazyce
Francis Bacon – Spis: Nová Atlantis – nedožil se vydání. Měl zájem o vědecké poznání. Tvrdil, že stát je založen na vědě a výzkumu, že ideální stát je umístěn v nedobytném prostoru. Každých 12 let by měly být stáže lidí do světa, aby měli novinky o ostatních oborech.
Dům Šalamouna – selekce s tím s čím přišli, negativa = censura, pozitiva – publikovat, dominance rodiny, jednoženství.
Saint-Simon - přilepšuje vize o historicismu. Za jeho doby dochází k velkému vývoji lidstva. Zabývá se otázkou: „Co ovlivňuje dějiny?“ V té době jsou zámořské objevy, je rozvoj obchodu, bohatnou města. Vynález knihtisku, což rozšíří intelektuální elitu. Koperník, Galilei – interpretace sluneční soustavy (heliocentrismus). Tím jsou bořeny křesťanské ideály o Zemi jako středu všeho vesmíru. Je to počátek dezintegrace společnosti. Řešením toho, je ideální stát založený na vědění, lidech s odbornou erudicí. Tito lidé mají vytvořit intelektuální elitu. Celkem jich má být 21 – matematici, fyzici, fyziologové, literáti, malířství, hudba + zástupci průmyslu, kteří by udělali novou industrializaci společnosti. Rada má panovníky přesvědčit o změně.
Ch. Fourier – Zabýval se psychologií. Říkal, že člověk má 3 typy vášní:
- 5 je smyslových (chuť, čich, zrak, hmat, sluch)
- 4 citové – přátelství, láska, pocit pýchy, rodičovství, instinkt
- 3 distritativní – úsilí po dokonalosti, zvědavost + člověk inklinuje ke skupinovému životu
Charakterizuje ideální obec – 1620 osob, 810 mužů a 810 žen. Tvrdí, že ideální společnost je postavena na psychoanalýze. Pracovní systém se má měnit, aby člověk byl celý den produktivní. Pak obec získá vyšší zisky, zisky přerozdělí mezi každého a člověk má tak motivaci pracovat znovu.
R. Owen - úvahy Simona a Fouriera se mu zdály příliš neuskutečnitelné a nepraktické. Lanark = vzorová obec. Lidé tam pracují tak, že je omezená práce dětí a žen. Děti chodí do školy. Člověk má být spokojenější, protože má vyšší zisk, vzdělání zdarma, školky, obecní byty pro 2000 osob, apod. Po napoleonských válkách nastává krize, která postihne i Skotsko. Toto se pak stává vzorem pro podnikání i pro ostatní.
Reformace
John Wyclif – překlad Písma svatého do angličtiny. Říká, že jediný pramen víry je Bible a že papež a církev jsou fakticky nepotřební.
Jan Hus – ortodoxní katolík, co usiloval o nápravu stavu církve a navrácení k jejímu původnímu poslání. Žádný heretik, ale přesvědčený katolík, heretik pouze v očích zkostnatělých církevních hodnostářů. Kritizoval odpustky.

Martin Luther – německý reformátor, augustinián, profesor z Witemberku. Překládá Bibli a přikládá důležitost národnímu jazyku. Za kritiku papeže je prohlášen za zrádce. Pokračovatelé: Thomas Münzer, Ulrych Zwingli, Kalvín. Za jeho života proběhlo „hnutí novokřtěnců“ u nás na Moravě. Přívrženci Zwingliho to zavinili. Říkali, že člověk by se měl k církvi hlásit až když má rozum, tzn., až když je dospělý.

5. přednáška25. 10. 2007
Přirozenoprávní škola 16.- 17. století
Objevují se první ekonomické změny a revoluce proti feudalismu.
Nizozemí (1581)- vznik nezávislého Severu (Zeeland, Holand, Utrecht). Jih je pod španělskou korunou (Filip II.)
Anglie (1640) – zde proti sobě soupeřili Oliver Cromwel proti Jakubu I. a Karlu I. V té době si pokládali otázky typu:
Má panovník právo vládnout? (Z Boží milosti)
Je možné ho odvolat?
Existuje smlouva mezi panovníkem a poddanými?
Má panovník povinnosti?
Hugo Grotius - považuje za legitimní vládu vládu silných nad slabými.Říká, že přirozený stav je řízen přirozeným právem.
přirozený stav – stav bez politické moci, jeho úkolem může být ospravedlnění státu, popření jeho nezbytnosti nebo postavení (štěstí divocha vs. bída civilizovaného člověka nebo naopak). Existují různá vymezení pojmu přirozený stav: Například: válka vs. mír, hypotetický stav x stavu, který existoval nebo existuje, právní pojem x faktický.
Hobbes i Locke mluví o přirozeném stavu, ve kterém kdysi obyvatelé žili. Platily zde přirozené zákony a každý byl soudcem a vykonavatelem. Existovala zde společenská smlouva.
Thomas Hobbes (1588-1679) – řešil otázky: jak je to se státní mocí?
Spis: Leviatan (1650) - píše ho v emigraci ve Francii, je psán pro Angličany lidovou angličtinou. Říká, že v přirozeném stavu končí rovnost se vznikem soukromého vlastnictví. Tím že vzniká nerovnost. Říká, že člověk chce víc, než má, což je přirozený zákon, a člověk chce sám do všeho zasahovat. Chce řešit problémy samostatně, je si sobě sám soudcem. To vše vede k válce proti všem, člověk je člověku vlkem, jde o život. Všichni se mohou navzájem trestat a na popud toho si lidé uzavřou 1. společenskou smlouvu, což je smlouva o smlouvě budoucí (že někdo bude dohlížet na další). Zde se objevuje prostor pro panovníka, který dohlíží na dodržování pravidel. Všech práv se vzdáme ve prospěch panovníka, abychom přežili! Panovník je absolutně svobodný.
Hobbes je zastánce starého stavu: „klasický absolutní monarcha“. Ten má právo dohlížet i na myšlenky jiných. Zde se objevuje tzv. „katechismus myšlenek“. Pokud je už panovník pověřený, není odvolatelný. Existuje zde tvrdý systém zachování monarchie. Člověk si nenechává žádné právo. Ani právo na život.
John Locke (17. století) - žije v době anglické revoluce, několik let je v emigraci, za Viléma Oranžského se vrací do Anglie.
Spisy: Dopisy o toleranci (1689,1690,1692) – náboženská svoboda
Dvě pojednání o vládě - 1. polemika na téma interpretace Bible
2. názory na člověka, společnost a stát
= přirozený stav je situace, ve které jsou si lidé rovni a svobodni, což vede k přirozené lásce, ale člověk jedná podle přirozeného zákona. Používáme rozum a ten nám určí, co je dobré a co je špatné, nastane situace, kdy bude mezi lidmi nerovnost a ta nastane se vnikem soukromého vlastnictví, které zase vzniká s nadproduktem. Říká, že jediná možnost jak přežít je sestavit společenskou smlouvu. Člověk je zrozen k životu v komunitě. Stát je umělý a vzniká společenskou smlouvou. Je to vlastně organizace, kterou prezentují instituce. Tyto instituce chrání práva občanů (3 základní):
právo na život
právo na majetek
právo na svobodu
Locke je zakladatelem liberalismu. Tvrdí, že člověk má právo smlouvu zrušit (možnost odvolání plyne z pověření), pokud není smlouva plněna a pak vytvořit novou. Systém předpokládá republiku (člověk má šanci mluvit do formy vlády). Připouští revoluční převraty, mají na ně právo, všichni občané i nemajetní.
Stát je nutné zlo. Nemá hodnotu, jen chrání práva, nemá být k ničemu jinému využíván.
Práva a povinnosti státu: nemá do ničeho jiného mluvit.
Rozdělení státní moci: – zákonodárná, výkonná, federativní složka (jejich aplikace jsou dány obnovou společenské smlouvy),zastupitelská demokracie, vláda většiny.
J.J. Rousseau (1712- 1778) – doba osvícenství. Přirozená rovnost lidí, dominance rozumu, který je nadřazen autoritě, státu. Demokracie – snášenlivost, tolerance, rovnost. Změna společnosti je možná pouze se zvyšováním vzdělání (encyklopedisté „základ pro vzdělání“ Diderot, D´Alambert, Voltaire – rozum s tímto vším nesouhlasí).
1749- Byla vypsána soutěž na téma: „Vývoj lidstva“. Posílá sem svou esej na téma: Rozprava o vědách umění (1750). Zvítězil. Obžalovává zde současné poměry a společnost. Pokládá si otázku: „Vede rozumové poznání ke zdokonalování lidstva?“ (Nikoli, člověk je otrok cizího národa, člověk nevidí reálný stav společnosti, jen se honí za materiálnem. Člověk je sobec a hudba a umění mu nepřináší štěstí. Je to pouze na objednávku a pro publikum. Prostituce degeneruje člověka.
1755 se uskutečnila další soutěž: „O původu a nerovnosti mezi lidmi“. Pokládá si zde otázky typu: „Jak vzniká nerovnost?“ a říká, že přirozený stav má 3 vývojové etapy:
- animální člověk- svoboda, rovnost, člověk rozlišoval jen bolest, nebyly city, šlo jen o přežití, byl silný, nezávislý.
- divošský člověk- touha vyniknout, jsou už city, boj o ženy, jinak mír a harmonie, nejšťastnější oba.
- soukromé vlastnictví- konec rovnosti, boj mezi lidmi – řešení je společenská smlouva, původ nerovnosti je bohatství.
Typy společenských smluv:
lidé se domluví sami mezi sebou. Společně si pověří nějakého zastupitele. Ob