Vývoj situace v Afghánistánu v závěru 70 let a sovětská invaze

VB, Kanadou, Čínou, Saudskou Arábií, Izraelem a Malaysií (z arabských zemí také pochází džihadisté, kteří Afghánce přišli podpořit, jeden z nich, džihadissta ze Saudské Arábie, se jmenuje Usama Bin Ladin)
hlavní síla mudžáhidů pochází z islámských stran vytvořených v Pákistánu (Islámská společnost Afghánistán v čele s Burhanuddínem Rabbáním a Islámská strana Afghánistánu s předsedou Gulbuddínem Hekmatjárem
v bojích používány chemické zbraně, anihilovány celé vesnice
Rusové brzy zjistili, že přecenili síly afgánské armády (počítali s tím, že situaci v zemi stabilizují a pak pořádek předají do rukou místní armády), mnoho vojáků po začátku invaze dezertovalo
březen 1985 Micahil Gorbačov nastupuje k vládě a požaduje řešení protahujícího se konfliktu (do 1 roku)
navyšuje se počet vojáků a rok 85 je nejkrvavější v celém konfliktu
Gorbačov pak ovšem přehodnocuje strategii a ustavuje 3 důležité body
přímé hovory s Pákistánem a dalšími třetími stranami k zabezpečení hranic
národní usmiřování k rozptýlení široké opozice a zajištění legitimity
Rusové slevují ze svých požadavků na ideologicky čistou vládu a snaží se u moci udržet LDSA i za cenu ústupků
prezidentem se stává Nadžibulláh, který mění ústavu, která tak povoluje více stran a více se přiklání k muslimským tradicím, země je přejmenována na Afghánskou republiku
Nadžibulláh navíc otevřeně podporuje stažení sovětských vojsk
(několik tisíc bojovníků skutečně skládá zbraně)
přesunutí vojenských snah k posílení afghánských bezpečnostních sil
pozn.: tento Gorbačevův plán z velké části převzal v r. 2009 Obama
únor 1988 – SSSR oznamuje, že v květnu začne repatriovat své síly
ve válce zemřelo 14 453 sovětských vojáků (53 753 zraněno, 417 pohřešováno) a cca 1 mil. Afghánců
po odchodu SSSR ze země ale občanská válka pokračovala a v roce 1992 byl Nadžibulláh sesazen a byl vytvořen Islámský stát Afghánistán (v tomto roce totiž po rozpadu SSSR přestaly do země proudit peníze, jídlo apod.)
později však proti sobě jednotlivé frakce mudžáhidů začaly bojovat – další občanská válka
Vztah SSSR a USA
únor 1979 Islámská revoluce v Íránu a dosazení Šáha
počátky Íránsko-irácké války
mírová dohoda mezi Egyptem a Izraelem (Egypt to hrál na obě strany, SSSR ale vstřícným krokem k Američany podorovanému Izraeli zklamal)
USA prodalo několik tisíc střel Saudské Arábií
USA podporovalo royalisty proti komunistickým rebelům v jemenském konfliktu
Americký „protiútok“
1976 Zbigniew Brzezinski, poradce v oblasti národní obrany v Carterově administrativě, zakládá Nationalities Working Group (NWG), která má za úkol zjisti možnosti a prostředky destabilizace SSSR skrze nacionální princip – soustředí se v tomto obzvláště na muslimy (důsledky pak také v Íránu a Afghánistánu)
1978 CIA rozjíždí misi v Afgánistánu – výcvik bojovníků v Pákistánu, propagandistické radiové programy v Afghánistánu
3.7.1979 Jimmy Carter podepsal rozkaz na protipagandistickou operaci CIA
dále rozkazoval zorganizovat guerilly
operace CIA Cyklon měla za úkol tyto jednotky vyzbrojit a připravit k boji
Zbigniew Brzezinski stated: "According to the official version of history, CIA aid to the mujahideen began during 1980, that is to say, after the Soviet army invaded Afghanistan, December 24, 1979. But the reality, secretly guarded until now, is completely otherwise." 
Američani tak SSSR tajnou operací v podstatě k intervenci donutili a vtáhli je tak do pasti, do jejich Vietnamu, kde je mohli vyčerpat
americké tajné služby dále spolupracovaly s pákistánskou tajnou službou ISI (Inter-Services Intelligence) a íránskou SAVAK
Carter označil ruskou invazi jako vážné porušení mezinárodního práva a nebezpečnou snahu ovládnout významné zdroje ropy
Carter na SSSR uvalil embarga (redukce diplomatického personálu v Rusku, zákaz přistávání pro letadla ruského Aeroflotu a omezení vývozu obilí do Ruska)
Američané každý rok do oblasti posílali zbraně a finanční pomoc v hodnotě $275 mil.
finance neposkytovali přímo, šlo to přes Pákistán, který oficiálně uznal na svém území 7 exilových skupin
na pákistánském území, zvláště v okolí Pešaváru, byly zřízeny výcvikové tábory
od r. 1980 byly dokonce někteří