Úvod do metodologie psychologického výzkumu

kticky vždy obsahuje pouze podmnožinu všech dat, o kterých induktivní závěr hovoří, nedává však jistotu, že získané poznání je definitivním a nepochybně pravdivým odrazem tohoto světa.DEDUKCE – postup od obecného ke zvláštnímu.- Ověřování platnosti teorií : FALZIFIKACE – vyvrácení, znehodnocení vědecké teorie (Karl POPPER) ověřujeme specifická tvrzení – předpoklady, které z něho logicky vyplývají- deduktivně vyvozené hypotézy. Postup od všeobecného výroku k formulování specifických důsledků je dedukce. Indukce vede ke zrodu teorie – dedukce ji ověřuje.„ Žádná teorie není konečnou pravdou, ale čeká na to, kdy bude nahrazena lepší teorií. Vědecké zkoumání je nepřetržitým, stále se opakujícím cyklem zrodu a zániku vědeckých teorií přibližujících se pravdě, ale nikdy ji plně neuchopujících.“ (Popper)CATTEL – cyklus induktivně – (hypoteticko)-deduktivní Indukce Pozorování, data Teorie DedukceHYPOTÉZA – specifický předpoklad, konkrétní tvrzení, které logicky vyplývá z nějakého všeobecného tvrzení.logický konstrukt: pojmy, které si člověk vytvořil například pro označení předpokládaných a přímo nepozorovatelných příčin lidského chování – např. inteligence, motivace, duše, náladazkoumání konstruktů: 1/ výrok deduktivně rozložíme do řady přímých, konkrétních a bezprostředně ověřitelných výroků – deduktivně vyvozené hypotézy. 2/výroky – hypotézy ověřujeme. Porovnáváme tyto konkrétní předpoklady s empiricky získanými daty. 3/pokud jsou předpoklady-hypotézy ve shodě s daty, induktivně podporují pravdivost logického konstruktu nebo universálního výroku (teorie)(Pokud data neodpovídají hypotéze: chybný konstrukt – teorie, chybné deduktivní vyvozování hypotéz, omyl při sbírání a vyhodnocování dat.)Příklad:Na základě předběžných pozorování INDUKTIVNĚ dospějeme k závěru, logickému konstruktu (všichni staří lidé jsou méně tolerantní než mladí)DEDUKTIVNĚ vyvodíme jaké konkrétní projevy chování budeme považovat zaintolerantní. DEDUKTIVNĚ určíme koho budeme zkoumat .Formulujeme DEDUKTIVNĚ hypotézu jak se bude tento vzorek konkrétně v dané situaci chovat.PokusPorovnáme výsledky pozorování s hypotézou.Hypotéza – pokusné vysvětlení nějakého jevu, ověření může vést ke zevšeobecnění- k formulování vědecké teorie – heuristická(objevitelská) funkce.„ Hypotéza je nejsilnější nástroj, který člověk vynalezl, aby dosáhl spolehlivého poznání“ (Kerlinger)„ Dobrá hypotéza by měla být výrokem o vztazích mezi zkoumanými proměnnými a měla by obsahovat jasné implikace pro ověřování těchto vztahů“ (Kerlinger)Dobrá hypotéza: musí být v podobě v níž je testovatelná. Není testovatelná když:1/ obsahujepojmy, které jsou vágní, nejasné, všeobecné, mnohovýznamové, nebo když je 2/tautologická-cirkulární (jev vysvětlujeme tímtéž jevem nebo skutečností- Psychologie je věda o duši), když3/odvolává se na síly nebo ideje, které doposud věda nezná (Boha, nadpřirozenou sílu).TEST: Teorie, znaky dobré hypotézy, teorie, výroky – identifikovat příklady hypotézy, teorie.Dějiny psychologiePředvědecká psychologieStarověké Řecko – vrchol rozkvětu 480-399 – porazili Peršanydůvody rozvoje intelektuálních schopností:podnebívětšinu času pobývali mimo dům a hovořili jeden s druhým- bádání, přemýšleníkontakt s ostatními kulturami – dobyvačné válkyZnovuvybudování chrámů v Akropoli , bohatství – exploze kreativityPSYCHOFILOZOFOVÉThales z Miletu (624-546) pozoroval hvězdy, duši nous pokládal za příčinu pohybu a zdroj lidského chováníEmpedoklés z Akragantu(500-430) všechny věci se skládají ze čtyř elementů:země, vzduch,oheň, voda, síla držící je pohromadě je láska, odpuzování svárem,skočil do EtnyAlkmaion(520) lékař, pitval živočichy, věřil, že sídlo nous (mysl, duše) je v mozku – smyslové orgány vysílají vjem do mozku- interpretace – ideje. Vzdušné kanálky, vnímáni jako zdroj poznání – základ epistemologie (nauka, jek si osvojujeme znalosti). Základní otázka: Odkud- když ne od bohů – mysl získává základní myšlenkový materiál?Obecná odpověď: ze smyslového zážitkuDemokritos z Abdér ( 460-362) smějící se filozof,veškerá hmota se skládá z neviditelných částic (atomů) – dedukce. Veškeré poznání je výsledkem vzájemného působení přenášených obrazů a mysli. „ Nic nevíme jistě, známe jen změny, které v našem těle produkují síly, jež na ně zvenčí působí.“ Epistemologie- víme jen to, co nám sdělí naše smysly.Hippokrates (460-347) otec medicíny, kladl důraz na dietu a tělesná cvičení, medicínu oddělil od náboženství a pověr. Čtyři těl