Japonska zahranicni politika

ázka námořního zbrojení – JAP se konference zúčastnilo, otázkou je, zda dobrovolně nebo z donucení (resp. v důsledku úmyslně/neúmyslně vypuštěné zprávy ze strany USA o japonské účasti)
JAP odmítlo zastavit své pronikání do ČÍN, ale ochotno mluvit o odzbrojení
JAP souhlasilo se stažením ze severního Sachalinu a ze Sibiře
konference stanovila poměr loďstev USA:GB:JAP na 5:5:3 → JAP mělo nejsilnější flotilu v Pacifiku
20.léta japonská zahraniční politika ovlivněna vnitropolitickými rozepřemi → zásahy armády do politiky, eroze slabých demokratických institucí, sílí xenofobní rasistické ideje a nacionalismus, japonská armáda začíná ovládat politiku, intenzívní pronikání JAP do ČÍN
1931 japonsko-čínská válka (nebyla nevyhlášena) → vyprovokována japonskou armádou, Společnost národů přijímá rezoluce a JAP je ignoruje, USA dilema a rozhodnutí zůstat u diplomatického nátlaku, podrážděná reakce JAP na kritiku GB, FRA a USA, volná ruka JAP v ČÍN, odtržení Mandžuska od ČÍN a vyhlášení nového státu Mandžukuo – naprosto absurdní situace, japonská armáda v ČÍN svedla sama se sebou válku, protože část armády se rozhodla pro obsazení Mandžuska a druhá část s tím nesouhlasila (lze to přirovnat k tomu, jakoby se české armádní velení rozhodlo pro obsazení část RAK kvůli sporům o Temelín, ale politické vedení o tom nevědělo a nesouhlasilo s tím)
30.léta provádí JAP vojenskou invazi do ČÍN, snaha posílit válečné loďstvo, zahájen vývoj kapitálu do Mandžuska (těžba uhlí, těžký průmysl) → JAP agresivní proti SSSR, protože 1936 posiluje SSSR přítomnost na Dálném východě
1935 vypovědělo JAP dohody o regulaci zbrojení → do čela armády generál Todžo, přesvědčil japonskou armádu o nutnosti respektovat příkazy z Tokia – expanze do ČÍN na čas ukončena, ale tehdy už existoval ambicióznější plán politiky vůči ČÍN (1936 dokument Základní principy národní politiky)
1937-45 druhá japonsko-čínská válka → konzumovala velkou část japonského válečného materiálu a síly, začala nevinným incidentem u mostu Marca Pola (dva japonští vojáci se šli vyvenčit a ztratili se, při hledání došlo ke konfliktu s čínskou hlídkou a tím začala válka, ti dva močící se nakonec našli) – někteří historikové ospravedlňují tuto japonskou politiku jako tutéž, kterou užívaly evropské země jako svou koloniální politiku, ale před 100-150 lety (právě v tomto časovém posunu je problém, v dané době japonská politika již neakceptovatelná)
evropské mocnosti konfrontovány s Hitlerem, čehož JAP využilo → reakce USA ostřejší než v roce 1931, přesto dál politika izolacionismu a žádné angažování se ve válce, 1937-40 však USA pozvolně utahují ekonomické sankce, 1941 vrcholem sankcí uvalení embarga na vývoz ropy a ropných produktů do JAP (USA tehdy největší exportér ropy, JAP z 95% závislé na USA v tomto směru) – změna politiky USA, JAP navíc ztroskotal plán bleskového obsazení ČÍN, válka vázala na čínském území na 0,5-1 mil. japonských vojáků, vysávala japonskou ekonomiku a zdroje, ČÍN se sice nemohla v tomto s JAP měřit, ale byla schopna čelit japonskému tlaku guerillovou válkou na velkém území a bojkotem japonského zboží → japonský průmysl ztratil ČÍN a USA jako svá dvě největší odbytiště