Islámský radikalismus v Čečensku

Ukrajinci, Poláci, Lotyši, Litevci, Estonci…)
v éře faktické Čečenské nezávislosti (´96-´99) se začala prosazovat striktní forma šaríy (často povrchní interpretace, často nereformované středověká bestiální forma)
Wahhábismus
jedná se o islámské učení, vzniklo v 18.století na arabském poloostrově v rámci očistného hnutí okolo osoby Muhammad Abd al Wahháb ibn Sulejman at-Tamini
očista a návrat k rannému islámu, islámu zbožných předků – as salaf as salih
ze slova salaf vyplývá termín salafija, resp. salafismus – často s wahhábismem zaměňován, označován jako širší proud očistného fundamentalismu; za salafisty se označují wahhábisté (kvůli negativním kolotacím a odvodit jméno od smrtelníka je hřích), říkají si muwahhidun (ti, kteří uctívají pouze jediného Boha) nebo safijjun (jdoucí po cestě zbožných), často označováni jako džihhádisté (to není zcela přesné)
důležité je podotknout, že salafismus nepředstavuje samotný mazhab (=právní směr pro islám, ideová orientace)
4 mazhaby – hanifovský, šáfiovský, málikovský, hanbalovský
import wahhábismu do Čečenska zavinil velký konflikt
princip monoteismu – tawhíd
džihadismus – dává mladým pocit poslání (nelze jej realizovat nikde jinde)
za hlavní terč považování nevěřící – káfirové anebo odpadlíci od víry
wahhábisté odmítají za muslima označit kohokoli, kdo nesdílí jejich náboženskou ideu
rozšířenost wahhabistického učení v Čečensku není tak rozšířená, jak je medializováno v západních médiích, podle průzkumů oslovil wahhábismus cca 10-15 % populace (mezi mládeží je to mnohem vyšší % - jednoduchost, ráznost, nekomplikovanost – atraktivní pro zmilitarizovanou mládež postiženou válečnými konflikty, ale také čistě ze vzdoru proti auritám)
oblíbená mezi tzv. zhanobenými tejpy
„Emír“ Habib ibn Chattáb
Džamaát islámí (Islámský sněm či společnost), v čele Aš Šašání, po jeho smrti Chattáb
Kavkazské centrum islámského poselství (ad-da´watu l-islámíja), vybudované u vesnice Seržen Jurt v okrese Šali (střední Čečensko, již ale podhůří Kavkazu)
K rozšíření radikálního islámu a jeho radikalizaci přispěla ekonomická samostatnost a také to, že k wahhábismu se přiklonila celá řada čečenských polních velitelů (krom Basajeva i Movladi Udugov, Chasan Vahidov, Salvan Radujev)
Maschadov proti wahhábismu (později ale proruským Čečenským prezidentem, zabit při atentátu) - v opozici proti němu Basajev, Chattáb, Basajevův bratr Širvání (mezi nimi ozbrojené střety)
Srážky u Urus Martanu – přímé ozbrojené srážky, Maschadov vyhodil všechny ministry své vlády, vyzval Čečence, aby vyhnali všechny wahhábisty ze svých měst (wahhábisté jej obviňovali z proruského přístupu, on však byl realista a věděl, že se s Rusy bude muset nějak dohodnout)
´99 – Basajevovy jednotky provedly atak na Dagestán (-> obnovit Šámilův imamát)
boj mezi zastánci čečenských tradic a novými fundamentalisty čečenizoval konflikt, který v oblasti S Kavkazu probíhá (Rusům to přijde vhod)