Islámský radikalismus v Čečensku

ho panství, ale i místní severokavkazskou feudální šlechtou (především v Dagestánu)
Gházavát – kavkazské označení svaté války (měla být vedena proti místní šlechtě, která sešla z pravé cesty, dále proti nevěřícím ve vlastních řadách a poté proti Rusům)
Imám Šámil a jeho imamát – 1839 – povolán do čela čečenského odboje, je to Avar z Dagestánu (ne Čečenec!) – Čečenci se poprvé v dějinách stali součástí centralizovaného státního útvaru, masová mobilizace -> 1840-41 velké Čečenské povstání; Šámilova síla byla v tom, že různá etnika dokázal spojit do jednoho státního svazku s jediným občanským a vojenským systémem, žádné etnikum zde nebylo privilegováno, imamát sahal až na SZ Kavkazu a byl rozdělen do 50 provincií, Imám měl velké pravomoce a limitovala jej Státní rada – Diván-cháné
Provincie měly naiby – vojensko-administrativní guvernéři
Vekilové – Šámilovi zástupci
Muršidové
Na území imamátu platila šaría (čečence ale mnohem více oslovovaly adaty), muršidové trestaly uplatňování adaty (hlavně krevní msty, zákaz oslav a svátků, alkoholu, veškeré zábavy), imamát podporoval mnohoženství (ten je pro Čečence naprosto cizí), sňatky mezi různými národnostmi
Kalyma – výkupné za nevěstu -> Čečenci se proti Šámilovi začali bouřit
Období sovětské navlády – ateizace (bez vykořenění islámu na severním Kavkaze), islámské sebevědomí u Čečenců, Ingušů, dagestánských národů, Abcházců, Karačajců, Balkarů, Čerkesů, Adygů, Adžarů…. Islám nevykořeněn ani za tvrdé rusifikace (za Chruščova, Brežněva ani Stalina), islámu pomohly přežít adaty
Počátky islámského znovuzrození v době Brežněva – okres Ačchoj Martan (středozápadní Čečensko, hranice s Ingušskem), nejradikálnější virdy se objevovali na jihu; virdy mezi sebou vedly celou řadu sporů (od nevinných po ozbrojené)
Obnova zijárátů – velmi uctívaných mohyl světců, obnovovány mešity
náboženská identita podřízena etnické
Namaz – čečensky z turečtiny modlitba, arabsky salah nebo salát
1991 – 94 % Čečenců se považuje za muslimy
sovětizace však do jisté míry úspěšná (u lidí, kteří odešli studovat či do Rudé armády), např. první čečenský prezident Džochar Dudajev měl za ženu Rusku,většinu života prožil v Rusku, na islám přistoupil až později
´94-´96 – První Rusko-Čečenská válka – posílení islámu, Čečenci tyto boje vnímali jako boj o národní existenci, postupy ruské armády měly genocidní formu -> islám se stal mobilizačním prvkem čečenské společnosti (vnější prvky, ne podstata)
po roce 1996 (Čečenské vítězství) se situace ubírala k politizaci islámu a také k jeho radikalizaci (neutěšená situace v rozvrácené zemi, země v totálním chaosu, který bylo třeba podchytit – striktní formy islámu vypadaly jako šance vybudovat stát, adaty to neumožňovaly), hladinu islamizace bylo potřeba udržovat i pro „udržování financování ze strany arabských zemí“
na straně Čečenců nebojovali jen muslimové, ale i národy, které byly motivovány protiruskými pohnutkami (