Gaddis Pružná odpověď

útokům na civilní obyvatelstvo
nejdříve Američané nebojovali v neděli, směli útočit pouze na severokorejské lodě (hlavně útoky na cesty, továrny, skladiště PHM)
nic z toho však očekávaný účinek nepřineslo
od r. 1964 důraz na budování pozemní armády
Rusk a Rostow podporovali ideu zastrašování Severního Vietnamu
na obranu letiště v Da Nanngu byly vyčleněny jednotky, jejich působnost byla postupně rozšířena, až r. 1965 Johnson schválil jednotky jako bojovníky
r. 1966 bylo ve Vietnamu skoro půl milionu Američanů
strategie calibrated escalation ve Vietnamu přinesla pravý opak toho, co se od ní očekávalo
McNamara r. 1961 odhadoval, v případě, že Čína a Sever budou intervenovat, bude Washington schopen poslat asi 200 tisíc mužů
r. 1961Rostow naznačil Kremlu, že détente se konat nebude, dokud budou v jihovýchodní Asii působit guerilly
snaha navázat diplomatické vztahy s Čínou a vyhnou se chybám z Koreje, kdy snahy o vyhrožování nevyšly
alternativou byl přímý nátlak na Peking, což však nebylo tak jednoduché
problém byl v tom, že rétorika, která je u jedněch úspěšná (komunisti, Sever, spojenci, americká veřejnost), nebyla úspěšná u druhých
agresivní nátlak by snížil podporu veřejnosti, nečinnost by vyvolala nestabilitu
Dullesova strategie relation byla založena na podkopávání sebevědomí protivníka (pak by zastrašování bylo efektivnější)
americké kroky byly však spíš reakcí na kroky administrativy v Hanoji
snaha Američanů Severní Vietnam jen zranit, ne zničit, aby zasedl k mírovému jednání
velké používaní letectva a snahy o bombardování Severu
generál Westmoreland se neřídil doporučením teoretiků k držení oblastí, ale spoléhal se na rozsáhlou taktiku „najdi a znič“, která však vedla ke zničení celé řady vesnic
Rostow uvedl, že posláním USA je vytvořit stabilitu v jaderném věku
III
u taktiky pružné odpovědi nekorespondovaly úmysly s dosaženými cíli; prezidentova neschopnost monitorovat výsledky
problémy s uvedením kalibrace v platnost; domnívali se, že dokáží odlišit krátkodobé cíle od strategie, správně určovat chod byrokracie… (spoléhaly se až příliš na snadno manipulovatelná měřítka jako „pokrok“ ve válce)
problémy působily i Vietnamci zkreslené statistiky
spolehlivější než na čísla, bylo počítat počet získaných zbraní severovietnamců
snaha mezi námořnictvem a letectvem o větší počet operačních hodin
Clark Clifford, budoucí ministr obrany tvrdil, že pozemní intervence si vyžádá další a další jednotky a vyústí v nejasný konec
William Bundy tvrdil, že zapojením více než 100 000 vojáků, USA překročí hranici návratu a dojdou k nepříjemným následkům
prezident neposlouchal odborníky, kteří ho zrazovali od angažmá
Johnson odmítal uvěřit tomu, že jeho strategie nefunguje a pokračoval v ní dál
odborníci předpokládali, že Kennedyho plán na stažení expertů z Jižního Vietnamu zn