Chování

í, jednání, činnost, každý způsob chování lze umístit do souřadnicové sítě dimenzí, kt. jsou definovány jako pasivita-aktivita, příklon-odklon (sociálnost), organizovanost-desorganizace
PASIVNÍ
ODKLON
AKTIVNÍ
Plachý, tichý, ostýchavý, nedůvěřivý, podezíravý, nesamostatný
Egoistický, snaživý, nevraživý, drzý, neposlušný, agresivní
Povolný, poddajný, snášenlivý, poslušný, skromný, podřídivý
Aktivní, vůdčí, sebejistý, smělý, samostatný, odvážný, průbojný
PŘÍKLON
(+ s.154-155 kategorizace způsobů chování podle transakční analýzy)
Tělesné charakteristiky:
a) tělesné vzezření
- důležitým signálem v interpersonální komunikaci, zajišťuje sympatie/nesympatie čl., jeho zapamatovatelnost apod. (péče o svůj zevnějšek, oblečení, čistota bot, účes, make-up, ozdoby, umírněnost/výstřednost v oblékání, styl chůze, řeči…)
b) fyziognomika
- usuzování na charakterové rysy z rysů obličeje, tvaru lebky (frenologie) apod., není potvrzeno, ale často se opakující psychické stavy (radost, zlost, strach, smutek, naděje, nuda) se projevují charakteristickými výrazovými schématy mimiky, pantomimiky, držení těla atd., přetrvávající svalové napětí těchto tělových schémat po delší době vytváří charakteristické vzezření (tzv. fixovaná mimika)
- kritika fyziognomických interpretací povahy – výsledky fyziognomiků nelze zobecňovat, nejsou vědecky podložené
c) výrazové projevy
- obvykle se projevují bezděčně, neúmyslně, nekontrolovaně v překvapujících nebo zátěžových situacích, čl. se může tyto výrazové projevy naučit hrát a použít je k nátlaku na okolí, jsou důležitou složkou procesu komunikace, ale při interpretaci je důležité dbát na to, že vztah mezi projevem a psychickým významem nemusí být jednoznačný
- podle novějších klasifikací lze rozlišit na dvacet obličejových projevů emocí (např. štěstí spokojenost, radost, zájem, překvapení, údiv, smutek, utrpení, deprese, zloba, vztek, hněv, zuřivost, strach, děs, hrůza, úzkost, odpor, hnus, přezírání, pohrdání, stud, ostýchavost, pocit viny
- manipulace, adaptační projevy – nemají specifický význam, přibývá jich ve stavu vzrušení, rozčilení, ale i uvolnění (např. tření čela, škrábání na hlavě)
- emblémy, symboly – vyskytují se když je řeč znemožněna např. hlukem, poškozením faktických aparátů (kývání hlavy nahoru a dolů, krčení rameny, vztyčení ukazováku atd. v různých kulturách mohou mít různý význam), jsou skupinově standardizovány
- ilustrace – spojují řeč s gestikulací, pohybovým naznačováním vypodobňují to, o čem se hovoří (důrazy, ideografy (naznačují směr myšlení), deiktické pohyby, ostense (ukazují na přítomný objekt místo slovní definice), kinetografy (popisují tělesnou pohybovou akci), spaciotaxe (pohyby v prostoru vymezující prostorové vztahy), piktografy (kreslí obraz naznačovaného)
- teorie výrazových projevů – dynamičtější a variabilnější složka vnějšího chování než tělesné vzezření, jsou výsledkem změn svalového napětí a svalové činnosti celého těla nebo jeho částí (obličej, mluvidla), vyplývají také z fyziologických projevů patrných na povrchu (zčervenání, blednutí, zrychlené dýchání, pláč), vesměs fyziologické změny, kt. jsou řízeny nervovou soustavou → nespecifické ukazatele psychické činnosti, gestikulace někdy prozrazuje charakter čl. více než vnější vzezření
- symbolická teorie – pohyb symbolizuje svým průběhem příslušný psychický význam
- neurologická teorie – zvláštnosti pohybů jsou podmíněny funkční převahou různých částí mozku, je tedy možno usuzovat na funkční stav jednotlivých korových a podkorových motorických oblastí mozku a na zvláštnosti osobnosti
- fylogenetická teorie – každý výrazový pohyb byl původně užitečný, měl praktickou fci v zajišťování adaptace organismu na podmínky prostředí
- zákonitosti působení výrazových projevů – princip užitečných asociovaných návyků („princip asociace podobných citátů s tělesnými změnami“, původně účelné jednání se podmíněním zvykově asociuje s určitým duševním stavem, pak už tento stav vyjadřuje), princip přímého účinku excitovaného nervového systému na tělo („princip bezprostřední změny inervace, iradiace“, generalizace tělesných projevů při některých náhlých duševních stavech, motorické změny svalového napětí závisejí na emocionální aktivaci, ne na kvalitě citů (třes celého těla při žalu)), princip vztahu