Zaklady_demografie

ádání mezinárodních kongresů) .
OSN - sledování světových a regionálních demografických trendů a populační projekce, vydávání metodických příruček, např. Populační bulletin OSN (dosud asi 16 svazků), při OSN existuje Populační komise. Hlavní demografické informace o zemích světa jsou vydávány v Demographic Yearbook (vychází od r. 1948). Dalším časopisem v rámci OSN je také Population Bulletin of the United Nations (United Nations. Department for Economic and Social Information and Policy Analysis. Population Division. ISSN 2051-7604. United Nations Publications, New York).
World Health Organisation, sídlící v Ženevě a vydávající zejm. World Health Statistics (Quarterly/Rapport Trimestriel de Statistiques Sanitaires Mondiales. World Health Organization. ISSN 0043-8510. 1211 Geneva).
Americká demografická společnost (založena v r. 1931) vydává nejstarší a nejvýznamnější demografický bibliografický časopis Population Index. K největšímu rozšíření demografického studia došlo ve 20. století v USA, kde na mnoha universitách existují demografické ústavy (Princeton, Chicago, New York). Vychází zde významný časopis Demography (Demography. Population Association of America. ISSN 0070-3370. Silver Spring) a řada dalších časopisů s demografickou tématikou např. (American Demographics. ISSN 0163-4089. American Demographics, Ithaca, American Journal of Public Health. American Public Health Association. ISSN 0090-0036. Washington, DC, American Sociological Review. American Sociological Association. ISSN 0003-1224. Washington, DC.). V sedmdesátých letech bylo rovněž v USA založeno významné demografické mimouniversitní středisko - Population Council, vydávající od r. 1974 časopis Population and Development Review (Population and Development Review. Population Council. ISSN 0098-7921. New York)
Ve Francii byl v r. 1945 založen Národní ústav pro demografická studia, vydávájí časopis Population (Population. France. Institut National d'Etudes Démographiques. ISSN 0032-4663. Paris). Z dalších francouzských časopisů s demografickou tématikou lze uvést zejm. Annales de Démographie Historique. Société de Démographie Historique. ISSN 0066-2062. Paris, Revue Européenne des Migrations Internationales. Université de Poitiers. Département de Géographie. ISSN 0765-0752. Poitiers.
V Anglii založen v  roce 1944 Demografický výzkumný komitét, vydávající od roku 1947 třetí nejvýznamnější demografický časopis Population Studies (Population Studies. London School of Economics and Political Science. Population Investigation Committee. ISSN 0032-4728. London). London school of economics je zároveň nejvýznamnější středisko demografického výzkumu v Anglii. Mezi další zajímavé časopisy lze také zařadit Research in Population Economics (JAI Press, London) a Population Trends (United Kingdom. Office of Population Censuses and Surveys.) ISSN 0307-4463. London).
V Itálii vychází široce zaměřený demografický časopis Genus (Genus. Comitato Italiano per lo Studio dei Problemi della Popolazione. ISSN 0016-6987. Rome) a Bollettino di Demografia Storica (Societŕ Italiana di Demografia Storica. Florence).
V Německu existuje Bundesinstitut für Bevölkerungsforschung, vydávající od r.1975 časopis Zeitschrift für Bevölkerungswissenschaften (Zeitschrift für Bevölkerungswissenschaft. Germany. Bundesinstitut für Bevölkerungsforschung. ISSN 0340).
V bývalých socialistických zemích je nejstarším demografickým časopisem maďarská Demografia, v Polsku vycházejí od roku 1963 Studia demograficzne a Polish Population Review (ISSN 0867-7905. Polish Demographic Society. Warsaw).
Rakouský demografický institut vydává časopis Demographische Informationen (Demographische Informationen. Österreichische Akademie der Wissenschaften. Institut für Demographie. Vienna).
Z významnějších mezinárodních periodik lze dále uvést časopis Population et Famile (vyd. demografický ústav university v Louvain a v Montrealu), European Journal of Population/Revue Européenne de Démographie. European Association for Population Studies. ISSN 0168-6577. Dordrecht a časopis International Migration (International Organization for Migration. ISSN 0020-7985. Ženeva).
Česká republika - v r. 1964 založena Československá demografická společnost při ČSAV, vydávající s ČSÚ časopis Demografie (Demografie. Czech Republic. Český Statistický Úřad. ISSN 0011-8265. Prague). Jako další časopis s demografickou tématikou lze uvést časopis Statistika (vydává ČSÚ Praha).
DEMOGRAFICKÉ A GEODEMOGRAFICKÉ JEVY A ZPŮSOBY JEJICH ZJIŠŤOVÁNÍ
VYMEZENÍ DEMOGRAFICKÝCH JEVŮ
Všechny demografické jevy jsou vázány na lidské jedince. Jsou to pak takové vztahy lidí, které vznikají bezprostředně při jejich demografické reprodukci. V demografickém systému probíhá fyziologické stárnutí jednotlivých osob v čase a k němu jsou vázány vztahy z ostatních systémů, které pak vytvářejí určité cykly. Hovoříme tak o demografických životních cyklech. Nejčastěji jsou životní cykly s významem pro demografickou reprodukci vymezeny právními vztahy mezi manžely, např. uzavřením prvního sňatku, trváním manželství a jeho ukončením (ovdovění, rozvod) resp. uzavřením dalších sňatků.
Jako jiný příklad složitosti a rozsáhlosti zkoumání demografických jevů můžeme uvést např. celý zdravotně fyzický systém (váha a délka narozeného dítěte, jeho nemoci ovlivňující jeho zdravotní stav, příčiny úmrtí apod.).
Demografická reprodukce neprobíhá v životních cyklech izolovaných osob, ale v rodinných cyklech manželských párů. Zejména ekonomické cykly, které výrazně ovlivňují úroveň demografické reprodukce, jsou cykly převážně rodinnými. Realizace nabytých důchodů se uskutečňuje v rodinách, jejich životní úroveň se v průběhu rodinného cyklu výrazně mění. Jiná je po uzavření manželství, snižuje se s narozením dětí, kolísá s rostoucím příjmem, vyšší spotřebou dorůstajících dětí, odchodem dětí po založení jejich vlastních rodin a pod.
Také k migracím dochází zpravidla současně u celé rodiny, nebo manželského páru. Jevy geodemografického systému jsou důležitou materiální podmínkou existence všech systémů s lidmi (každý se někde narodí, pohybuje se po území, usadí se, stěhuje se).
V demografii se nezabýváme jednotlivými osobami, ale jejich souborem, celou populací nebo jejími částmi.
Základní podmínkou studia demografických jevů je získávání demografických informací. Ty zjišťujeme zejména statistickým popisem, přičemž už zde dochází ke značným ztrátám demografických informací. V podstatě lze vymezit pět typů statistického popisu, které jsou pramenem demografických a geodemografických dat:
Sčítání lidu
Běžná evidence přirozené měny včetně některých dalších jevů
Běžná evidence migrací
Populační registr
Zvláštní šetření (např. populačního klimatu)
Demografická data a ukazatele
Demografie je empirickou vědou - sleduje, zpracovává a zobecňuje konkrétní demografické jevy. Tyto jevy zjišťuje individuálně, ale zpracovává v souborech, které tvoří populace nebo jejich části. Při vytváření těchto souborů nejde jen o koncentraci dat, ale je nezbytné brát v úvahu i velikost souboru a způsob jeho vymezení (věcné, časové a prostorové hledisko).
Předpokladem pro zpracování a vyhodnocení demografických jevů a procesů je zajištění kvalitní datové základny. To si vyžaduje:
přesné definování jevu (např. živě narozené dítě, ekonomicky aktivní obyvatelstvo)
registraci v době nebo bezprostředně po sledované události (např. narození, úmrtí)
zajištění úplnosti dat o daném souboru (např. věk všech obyvatel)
Dříve uvedenými různými způsoby evidence obyvatelstva získáváme základní data, tj. různě uspořádané řady absolutních údajů (celkový počet obyvatel, počet narozených, a pod.). Základem demografické analýzy je věcné, časové nebo prostorové srovnávání těchto údajů. K hlubšímu poznání podstaty demografických jevů nebo procesů však nelze dospět pouze na základě absolutních údajů, ale je třeba z nich vypočítat analytická data - základní demografické ukazatele.
Ty se většinou člení do tří kategorií:
Poměrná čísla extenzitní - vznikají vydělením dvou stejnorodých údajů ve stejném časovém okamžiku a shodném územním vymezení (např. struktura zemřelých podle věku, podíl mužů v populaci)
Poměrná čísla intenzivní - vznikají vydělením různorodých údajů, když jednotky vyjádřené ve jmenovateli jsou nositelem událostí nebo jevu vyjádřeného v čitateli (např. počet zemřelých dělený počtem obyvatel). V rámci nich se někdy vyčleňují míry a kvocienty.
Indexy - vznikají jako podíl dvou absolutních čísel vymezených různě časově nebo prostorově (např. index vývoje počtu obyvatel v roce 1961 a 1991)
Podle jiných hledisek lze rozlišovat ukazatele:
celkové (obecné) nebo specifické (diferenční) podle toho, zda jsou vypočteny za celou populaci nebo její část
definitivní nebo předběžné (na základě neúplných nebo nedostatečně zkontrolovaných dat)
hrubé (vypočtené na základě jednoduchých metod) nebo srovnávací (při výpočtu vyloučíme vliv některé z podmínek, která s vlastním procesem přímo nesouvisí)
Při sledování demografických jevů je nezbytné přesné časové určení každé demografické události. to ji umožňuje zařadit do souboru událostí se stejnou dobou vzniku a stanovit dobu, která uplynula mezi sledovanou událostí a událostí, která ji předcházela.
Grafickou pomůckou, která slouží k popisu, třídění i vymezení demografických událostí a ukazatelů je demografická síť. Její princip je podrobně probírán na semináři. Zde ve stručnosti uvedeme, že obsahuje osu úseček pro vynesení stupnice kalendářního času a osu pořadnic pro vynesení věku (nebo délky trvání). Věková osa umožňuje stanovení jak přesné doby vzniku události (např. den narozenin) tak i dokončeného věku nebo věkové kategorie. Pod úhlem 45 stupňů se do grafu vynáší čára života, která znázorňuje život jedince od narození (N) do smrti (D) a umožňuje vyznačit v jejím průběhu pomocí bodů i další sledované události (např. sňatek). Při vynesení údajů za všechny jednotky sledovaného souboru by byla síť pokryta čarami života všech jedinců a na tyto čáry bychom mohli vyznačit body demografické události, kterými tito jedinci prošli. Protože se zabýváme sledováním populací, nevynášíme do demografické sítě čáry života ani demografické události jednotlivců, ale zjišťujeme (zapisujeme) pouze jejich počty. rozsah jednotlivých souborů proto není dán velikostí vymezené plochy v demografické síti, ale počtem událostí, které do ní přísluší.
Demografická síť
Rozlišují se tři hlavní soubory událostí:
- zahrnuje události, které se přihodily jedné generaci (z) v průběhu jednoho roku věku (x) a dvou kalendářních let (t, t+1)
- zahrnuje události, které se přihodily jedné generaci v průběhu jednoho kalendářního roku a dvou let dokončeného věku
- zahrnuje události vymezené jedním rokem věku, jedním kalendářním rokem a dvěma generacemi
Pomocí demografické sítě můžeme demonstrovat i dva důležité přístupy užívané v demografické analýze, a to:
generační (longitudinální) - při sledování demografické historie jedné generace (kohorty)
okamžikový (transverzální) - při sledování všech generací studované populace v daném roce pozorování
Způsoby získávání a prameny demografických dat
Všechny výše uvedené prameny poskytují údaje umožňující hodnocení demografických procesů v souvislosti se změnami v sociální a ekonomické oblasti.
Předpokladem spolehlivého zjišťování je přesné definování demografických jevů a jejich registrace bezprostředně po vzniku události.
Sčítání lidu
Sčítání lidu je organizovaná statistická akce sběru, uspořádání, zhodnocení, analýzy a publikace demografických, ekonomických a sociálních údajů, týkajících se v určené době všech osob v zemi.
Sčítání lidu (census) by mělo zahrnout v rozhodném okamžiku všechny osoby na daném území přítomné, bydlící nebo oboje.
Sčítání se obvykle provádí buď:
metodou dotazovací (sčítací komisaři),
sebe sčítáním (formulář vyplní sčítané osoby)..
Zákonem je většinou stanovena povinnost odpovědět na stanovené otázky. Mimo demografické znaky jsou při moderních sčítáních zjišťovány i údaje o vybavenosti domácností, bytovém a domovním fondu.
Historie sčítání lidu
1. období
Soupisy obyvatelstva patří k nejstarším statistickým akcím vůbec. Ze starých historických zpráv se dozvídáme, že již kolem roku 3800 let př.n.l. měli Babylóňané primitivní registrační systém. Znalosti o počtu obyvatel sloužily především pro účely vojenské a daňové. Řecký historik Herodot se zmiňuje o sčítání lidu v Egyptě kolem roku 3000 př. n. l. Čínský filosof Konfucius píše o sčítání lidu v Číně kolem roku 2000 př.n.l. Zmínku o sčítání najdeme také v bibli (Kniha Mojžíšova IV, kap. 1,2 ... Hospodin nařizuje Mojžíšovi - sečíst sumu synů Izraelských ...). Specifický význam mělo sčítání lidu v době římské republiky, kdy probíhal census každých 5 let, a to za účelem výběru daní a voleb správních úředníků v kuriích.
Společným rysem těchto starověkých soupisů byla evidence především svobodných občanů. Otroci byli povětšinou evidováni jako movitý a nemovitý majetek svých pánů. Většinou se rovněž sčítali pouze muži.
Období středověku nebylo soupisům obyvatelstva příliš příznivé. Státy byly hospodářsky a do značné míry i politicky rozdrobeny na jednotlivá feudální panství. Panovníkův zájem se často omezoval pouze na to, aby dostával včas a ve stanovené výši určené poplatky. Zároveň snaha o stavu a správě panství narážela ve většině zemí na odpor šlechty.
2. období
Období od počátku 16. století přináší postupně zdokonalení soupisů obyvatelstva. Souvisí to s rozvojem kapitalistických výrobních vztahů, s rozvojem pozdně feudálního velkostatku a konečně s rozvojem správního aparátu - státní, vrchnostenské a církevní administrativy. Rozvoj hospodářského života začíná postupně přerůstat hranice jednotlivých panství a panovník je nucen narušovat feudální svazky, brzdící hospodářský a politický rozvoj společnosti. Skutečné soupisy obyvatelstva v Evropě se objevují teprve s nástupem absolutismu.
První sčítání zahrnující všechno obyvatelstvo byla v Evropě provedena teprve kolem 18. století. Za první souvislou sérii spolehlivých hlášení (sepsání obyvatelstva dům od domu) lze pokládat sčítání ve Švédsku (1748) poté v Prusku (1748), následuje Finsko (1749), Rakousko (1754), Norsko a Dánsko (1769), Švýcarsko (1789), Francie (1790) a Anglie (1801). O metodice existují jen kusé zprávy, kvalita soupisů poměrně nízká.
Počátek 3. období v dějinách sčítání lidu je možné klást do poloviny 19. století. Jde již o moderní sčítání lidu, vyznačující se následujícími charakteristikami:
Snaha po přesnějším zjištění počtu obyvatel. K tomu přibylo zjišťování biologických znaků sčítaného obyvatelstva, znaků společenských a ekonomických charakteristik.
Rozvoj statistické metodologie, centralizace sčítacích akcí, zakládání statistických úřadů k účelům sčítání
Zásada mezinárodní srovnatelnosti dat
Mezinárodní doporučení k provádění sčítání lidu
Významným mezníkem v historii sčítání se stal rok 1853, kdy se v Bruselu konalo první zasedání Mezinárodního statistického kongresu a kdy byla přijata konkrétní doporučení a zásady k provádění sčítacích akcí. Založila se tak tradice koordinace sčítání ve světě, tradice mezinárodní spolupráce a výměny zkušeností nejen při přípravě sčítání, ale i při zpracování a vyhodnocování výsledků.
Metodika sčítání lidu byla rozpracovávána na zasedáních Mezinárodních statistických kongresů v průběhu let 1853 - 1872. Doporučení vyplývající z jejich rezolucí už zahrnují téměř všechny otázky zjišťované při současných sčítáních lidu. Za hlavní zásady byly stanoveny:
požadavek jmenovitého sčítání, založeného na principu přítomného obyvatelstva
zvláštní arch pro obyvatelstvo - bydlící a dočasně nepřítomní
zjišťování k určitému dni
stanovení trestů za odmítnutí poskytnutí údajů
určit význam slova “rodina” (držitel domu č. jako části = hlava rodiny)
provádět sčítání co 10 let
sčítací arch ne pro domácnost, ale jednotlivce
Ve druhé polovině 19. století dochází již ke konstituování metodiky sčítání lidu, program sčítání se od té doby příliš nemění (najdeme zde např. i otázky plodnosti, délky trvání manželství, živě narozených dětí, apod. velikost příjmů)
4. období
V historii sčítání lidu je charakterizováno novým způsobem zpracování výsledků (mechanické zpracování - děrné štítky, výpočetní technika). Obsah se již téměř nemění, výsledky jsou rozšířeny o kombinační zpracování jednotlivých znaků obyvatelstva.
5. období - nová sčítání po 2. svět. válce
rozšíření obsahu sčítání
spojení s jinými censy (např. zemědělský, bytový, domovní, průmyslový)
nové techniky zpracování
Po 2. světové válce se mezinárodní unifikace metodiky sčítání lidu ujala Populační komise OSN. Obsah sčítání si stanoví jednotlivé státy podle svých potřeb, měly by však dodržovat zařazení otázek, které jsou doporučeny pro všechny země.
Doporučený obsah sčítání - mezinárodně:
místo přítomnosti v okamžiku sčítání
místo obvyklého pobytu (např. podle délky trvalého pobytu)
místo narození, resp. trvalé bydliště matky v době narození
pohlaví
věk
vztah k hlavě domácnosti
rodinný stav
živě narozené děti
počet žijících dětí
gramotnost
nejvyšší dosažené vzdělání
ekonomická aktivita
místo práce
postavení v zaměstnání, druh vykonávané práce
Zhodnocení akcí sčítání lidu: kolem roku 1860 bylo sčítáno asi 15 % světového obyvatelstva, v roce 1900 - asi 50 %, v roce 1950 - 80, v roce 1970 - sčítání lidu proběhlo již ve většině zemí světa. V současné době se konalo sčítání lidu už ve všech zemích světa. Ve většině zemí se opakují sčítání pravidelně, ne vždy však v roce končícím nulou. U některých rozvojových zemí není také dodržován desetiletý interval mezi sčítáními (např. Angola a Libanon - poslední sčítání lidu v roce 1970, Korejská LDR neměla sčítání lidu od roku 1944). Výjimku tvoří také státy, v nichž se sčítání lidu neuskuteční k urč. okamžiku (např. v Kamerunu proběhlo poslední sčítání v roce 1987 v dubnu, v Papui - Nové Guinei v červenci 1990).
6. období
V současné době se na přípravách sčítání podílí řada mezinárodních organizací. Základním dokumentem pro přípravu sčítání kolem roku 2000 ve světě je materiál "Principles and Recommendations for Population and Housing Censuses" ( Principy a doporučení pro sčítání lidí a obydlí), který vydala OSN. Podrobnější informace o publikacích vydávaných OSN jsou uvedeny na adrese .
V rámci současných mezinárodních metodických doporučení zejména ze strany EU připravila i Česká republika obsah a základní strukturu zjišťovaných údajů pro Sčítání lidu, domů a bytů, které proběhlo 1. března v roce 2001 (viz příloha 1 na konci kapitoly).
Evidence přirozeného pohybu
Záznamy o přirozeném pohybu zahrnují jak evidenci narození a úmrtí, tak i dalších demografických událostí významných pro demografickou reprodukci (sňatek, rozvod, potrat).
Narození, úmrtí a sňatky jsou v řadě zemí registrovány v matrikách, které jsou zpravidla vedeny odděleně: kniha (matrika) narození, úmrtí a sňatků.
Statistická hlášení se přepisují na speciální formuláře (př. hlášení o úmrtí). Registraci narození, úmrtí a sňatků provádějí matriční úřady, rozvodů příslušné soudy a potratů zdravotnická zařízení (statistická hlášení – viz příloha 2 na konci kapitoly).
Tyto pověřené organizace odesílají vyplněná hlášení na státní statistický úřad, kde jsou centrálně zpracovány a převedeny z místa události (např. úmrtí v nemocnici) na místo trvalého pobytu (bydliště zemřelého).
V Československu byly povinné civilní matriky zavedeny od 1.1.1950, do té doby plnily tuto funkci i matriky státem uznávaných církví.
V první polovině 19. století byla úmrtí a narození registrována jen asi u 10 % světového obyvatelstva. V roce 1950 jen asi 55 %. Vzhlede