Prednasky_2006-2007

stupné informace z bankovního sektoru (management primárně, příjemci sekundárně). Zneužití mezi úvěrovou sférou, správou majetkových účastí, privátní účty...
Podvody vedení banky a akcionářů, souvisí s požadavkem bankovní regulace na kvalifikační a morální způsobilost vedení bank. Oblasti schvalování produktů, pravidla pro podíly vlastníků bank, pravidla úvěrové angažovanosti, účetní podvody, krádeže peněz, tunelování.
Praní špinavých peněz (Money Laundening), povinnost banky stanovit opatření proti legalizace výnosů z trestní činnosti a zajištění prevence.
Banka je povinna identifikovat účastníka obchodu na 500.000 Kč.
Průběh legalizace (praní):
umístění hotovosti (placement) – přeměna hotovosti na bezhotovostní pohyb
vrstvení (lavering) – vytvoření nepřehledných finančních transakcí, oddělit nezákonné peníze od zdroje
integrace (integration) – začlenění nezákonných peněz do finančního systému, budí dojem z běžné obchodní činnosti („ždímání“)
Rizikové instituce a činnosti – směnárny, realitní kanceláře, makléři, kasina, herny, starožitnosti, obchody s auty, hotovostní operace.
Podezřelé obchody řeší banky s Finančně analytickým útvarem MF.
Povinné pojištění vkladů
Jedna ze základních součástí systému BRaD ve vyspělých tržních ekonomikách.
Pojištění vkladů zajišťuje důvěryhodnost a bezpečnost BS, makroekonomickou rovnováhu a stabilitu. Informační asymetrie neumožňuje celkové kvalifikované posouzení banky.
Kryje část úhrady akcionářů nad jejich akciový podíl v případě úpadku banky. Pojištění se uskutečňuje prostřednictvím státní pojišťovny nebo státního pojistného fondu – v ČR Fond pojištění vkladů.
V EU stanovena jednotná výše (od 1995) 90% částky neanonymních vkladů max. 15.000 EUR, v ČR stále 25.000 EUR.
Odvození plateb pojistného se provádí na základní nominální hodnotu A nebo P nebo vkladů (celkem, podle výše, lhůty splatnosti, měny, druh banky), nepřesahuje obvykle 1%.
Podle rizikovosti operací (moderní teorie( rozdělen mezi výnos. A celkem a A bez rizika (např. pokladniční poukázky), rozdíl se porovná s platbou pojistného, výsledek = 0 udává tendence banky zvyšování (snižování) rizikových aktiv vzhledem k pojistnému z vkladů.
(Z/A – Z/A bez rizika) – P pojistné
Fond pojištění vkladů:
zřízení upraveno zákonem o bankách č. 21/92 §41.
Zdroje fondu:
příspěvky banky
výnosy z investování
zdroje finančního trhu
výpomoci z bankrotů a likvidací
Čerpání fondu:
náhrady na pohledávky z vkladů a úvěrů
splátky dluhů
Pojištěny jsou:
neanonymní (identifikované) vklady a úroky (CK i cizí měna, kredity na účtech, vkladové listy, certifikáty, ne směnky).
Pojištěny nejsou:
vklady bank a finančních institucí
vklady zdravotních pojišťoven
vklady státních fondů
Příspěvky fondu:
0,1% průměrného stavu pojištěných vkladů a úroků za předchozí rok
0,05% z vkladů a úroků u stavebních spořitelem
Náhrady:
ve výši 90% vkladů a úroků, max. 25.000 EUR
Věřitel poslední instance
Pomoc od věřitele poslední instance (v ČR – ČNB) představuje mechanismus získávání chybějících prostředků pro banky.
Nedostatek likvidity řeší banka úvěrem od CB až po vyčerpání jiných možností od ostatních bank, státu, prodej aktiv...
Důvodem pomoci je možnost narušen BS vlivem efektu domina – systémové riziko („to large to fail“)
Při pomoci CB je sledováno:
nebezpečí systémového rizika
náklady na záchranu
likvidita a solventnost
důvody problémů
V zásadě CB pomůže bance dočasně nelikvidní, ale ne nesolventní. Banka musí mít schopnost úhrady úvěru od CB (úvěry diskontní, lombardní, na PMR, nouzový úvěr).
Pomoc CB je obvykle použita na úhradu závazků jiným bankám nebo výplatu vkladů, obojí ohrožuje měnovou politiku – emise peněz (multiplikace).
Kromě úvěrů může CB pomocí záruk za vklady, poskytnutím prostředků bance ji přebírající, nabídnout banku k prodeji.
ECB A BANKOVNÍ DOHLED
ECB – nezávislá nadnárodní měnová instituce – 1.1.1999 (začalo se používat EURO v bezhotovostním platebním styku, v hotovosti o 2 roky později), sídlo ve Frankfurtu nad Mohanem, v čele Bankovní rada složená z guvernérů členských zemí. Hlavním cílem měnové politiky je cenová stabilita (opatření proti inflaci), využívá hlavně nástroje operace na volném trhu a diskontní nástroje.
ECB + národní CB zemí EU = Evropský systém centrálních bank (ESCB). Tento systém funguje jako běžná CB, označuje se jako EUROFED (podle Federálního rez. systému USA).
Bankovní dohled ECB
BRaD vykonávají v současnosti v rámci ESCB národní CB nebo pověřené instituce členských zemí EU na principu domácí země (na rozdíl od USA). ECB se bude angažovat v oblasti multinacionálních bankovních holdingů.
Jistým problémem zůstává postavení věřitele poslední instance. ECB by měla převzít tuto funkci jako emitent peněz do oběhu (měnová unie), úvěrová pomoc obchodním bankám znamená emisi peněz do oběhu.
Měnová politika ECB
ECB řídí jednotnou měnovou politiky eurosystému, tj. politiku ECB a národních CB. Hlavním cílem je cenová stabilita – meziroční nárůst harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HIPC, pod 2% mimo krátkodobé výkyvy), je složen z 62% cen zboží a 38% cen služeb.
ECB uplatňuje systém dvou pilířů při provádění MP:
pilíř: vazba mezi cenovou úrovní a množství peněž v ekonomice s využitím měnových agregátů M3 – orientačně stanovená hodnota ročního růstu kolem 4,5%, tvořen strukturou přírůstku reálného HDP + přírůstku inflace změnou rychlosti oběhu.
pilíř: analýza dalších ekonomických a finančních jevů ovlivňujících vývoj cen:
účinky S a D
nákladové tlaky na ceny zboží, služeb a pracovního trhu
vývoj finančních trhů (ceny aktiv)
ECBS
ECB
Evropská komise
Výbor evropského bank. dohledu
Instituce dohledu
CB zemí EU
Obchodní banky
HARMONIZACE BANKOVNÍCH PRAVIDEL V ZEMÍCH EU
EU vznikla zavedením jednotného trhu 1.1.1993. Harmonizování bankovních pravidel započala postupně přijetím příslušných direktiv před jejím vznikem.
1. bankovní koordinační direktiva - 1977
vymezení požadavků a podmínek pro poskytování licencí bank a zapracování do zákonů příslušné země.
Direktiva o konsolidovaném dohledu – 1983
Základ k dohledu na konsolidované bázi, koordinace informací o dohledu u zahraničně působících bank.
První úprava základní otázky, kdo má dohled vykonávat, tj. princip domovské a hostitelské země. Postupné prosazení kombinace obou přístupů (i později EU), tedy dodržování pravidel obou zemí.
Direktiva o bankovních účtech – 1986
Standardizace bankovního účetnictví, výkaznictví, úprava vah rizikovosti aktivních obchodů, sladění limitů pojištění depozit.
Direktiva a liberalizace kapitálu – 1988
Souvisí se zákonem o jedné Evropě (1985) k odstranění bariér pro přechod na jednotný trh. Direktiva se netýká jen bankovnictví, odstraňuje všechna devizová omezení pro volný pohyb.
Druhá bankovní koordinační direktiva – 1989
Platí od 1.1.1993, princip společného pasu, banka s licencí domovské země může provádět bankovní operace v rámci EU. BRaD provádí domovská země při dodržování pravidel země působení.
Novela první a druhé direktivy – 1995
Upravuje podmínky vydávání licencí a obezřetného dohledu bank, kapitálového trhu, pojišťoven, potvrzuje zásadu společného pasu.
Mezi důležité dokumenty patří Depozit Guarantee Schemes Regulation – 1994 – doporučuje systém pojištění vkladů.
JEDNOTNÁ BANKOVNÍ LICENCE V EU
vstupem ČR do EU platí ustanovení o jednotné licenci
platí pro zahraniční banky působící v ČR i pro banky s licencí vydanou v ČR na území státu EU (povinnost informace v domovské i hostitelské zemi orgánu dohledu)
bankovní subjekty podléhají regulaci a dohledu země se sídlem mateřské banky (ČNB jako hostitelský orgán dohledu dohlíží na likviditu a povinnosti bank podle zákona o bankách 21/92, 126/2002
vklady klientů u poboček zahraničních bank jsou pojištěny v systému domovského státu s možností pojištění Fondem pojištění vkladů v ČR (o systému pojištění má banky povinnost informovat klienty)
jednotné licence mohou využít banky i další finanční instituce, pokud jsou svázány s bankou )leasing, investiční služby), hlavní podmínkou je 90% vlastnictví bankou a ručení bankou za závazky se souhlasem domovského orgánu dohledu
banky a oprávněné finanční instituce mohou podnikat na území jiného státu EU formou založení pobočky nebo „přes hranici“ bez pobočky (nesoustavná činnost)
spolupráce mezi ČNB a regulátory v zemích EU umožňuje výměnu informací pro provádění dohledu a provádění vzájemného dohledu podle dohod regulátorů
povinnost domovského orgánu dohledu informovat orgán hostitelského dohledu o řízeních proti bankovním institucím (odebrání licence, konkurz...)
Povinnosti zahraničních bank působících v ČR
vytvořit systém vyřizování stížností
podávat informace o klientech institucím (soudům...)
stanovit režim opravných účtování
dodržovat pravidla likvidity
respektovat pravidla MP
vykazovací povinnost pro ČNB
dodržovaní dalších norem
Zahraniční banky působící v ČR mohou:
připojistit vklady
využívat mezibankovní informace
využívat platební systém v ČR (CC ČNB)
ČNB provádí dohled nad zahraničními bankami v režimu jednotné licence v oblasti likvidity a platební schopnosti, konsolidovaného dohledu, účetnictví, vnitřní kontroly, praní špinavých peněz.
Spolupracuje s orgány dohledu států EU při porušování zákona o bankách , požaduje sjednání nápravy, příp. ukončení činnosti v ČR, ČNB není oprávněna měnit rozsah licence (nevydala ji).
RaD mezinárodně působících bank a bankovních holdingových společností
Internacionalizace a globalizace finančních a bankovních aktivit, srůstání bank s nebankovními institucemi (známé mezinárodní banky IBRD, EBRD, BIS, EIB), holdingy s jednou nebo více bankami.
Motivy: mimo vlastní činnosti i snaha obcházení pravidel RaD v jiných zemích, daňové výhody, omezení kapitálových požadavků a PMR, neprůhlednost transakcí.
Banky bez licence mezinárodní elektronická finanční centra jsou problém pro dohled (možnost špinavých peněz)
Basilejský výbor bankovního dohledu zaslal členským zemím MMF základní principy dohledu mezinárodně působících institucí (1992) – nad mezinárodní bankovní skupinou vykonává dohled domovská země na konsolidovaném základě, vztahuje se na veškeré operace na světě...
BRaD je spojena v mezinárodním měřítku s riziky:
zpoždění kroků k nápravě vlivem nekoordinovanosti a neinformovanosti institucí dohledu
střet zájmů mezi zeměmi domovskou a hostitelskou vlivem prestiže banky nebo disciplínou banky
tzv. dvojí pohod, vlivem výpočetní techniky možnost velmi rychlého přesunu aktiv mezi složkami holdingu a splnění tak kapitálové přiměřenosti
tlak na plné využití holdingu, podmiňování výhodných služeb klientům poskytnutím jiných služeb.
Konkurence v nedbalosti: instituce dohledu omezují dohled na svém území a nevytvářejí tlak na přechod finančních aktivit do jiných zemí (/je zde registrovaná)
výskyt v méně vyspělých zemích, možnost praní špinavých penz..., tzv. off-shore centra
Konkurence v přísnosti: čím tvrdší RaD v zemi na bankovní systém, tím větší zájem investorů o banku a její služby.
Obchodní banky, bankovní systém, RaD v USA, Japonsku, Kanadě, Švýcarsku
Spojené státy americké
První CB First bank of US (1791-1811), kapitál 10 mil. USD, 20% akcií vlastí stát, zbytek soukromý kapitál.
Další CB Second bank of US (1816-1836), stejná skladba kapitálu.
Zákon o systému centrálního bankovnictví (1913), vzniká FED, trvá do současnosti.
FED:
výbor guvernérů ve Washingtonu – 7 členů, jmenuje prezident, schvaluje Kongres
Regionální Federální rezervní banky (12) – NY, Atlanta, Boston, Chicago, Cleveland, Dallas, Kansas City, Mineapolis, Philadelpia, Richmond, San Francisco, St. Louis
25 poboček Fed. rezervních bank a členské banky FED
Výbor guvernéru ve Washingtonu určuje měnovou politiku, diskontní sazby, PMR, pravidla RaD, pravidla ochrany klientů.
Federální rezervní banky jsou CB v příslušných měnových oblastech.
Jsou a. s. ve vlastnictví členských bank FED, mají právo stanovit rozdílné diskontní sazby, v praxi jsou však jednotní.
Přijímají vklady od bank, poskytují jim úvěry, emitují bankovky, provádějí část mezinárodního clearingu, spravují státní dluh.
V čele výbor ředitelů: 9 členů, 3 z bankovní sféry, 6 zástupců veřejnosti (3 jmenují členské banky, 3 Výbor guvernérů). V čele jejich poboček stojí Výbor ředitelů (5-7 členů).
Členské banky FED jsou všeobecné národní banky, mohou být i státní banky. Mohou čerpat diskontní úvěry, povinné pojištění vkladů u Federální korporace pojištění vkladů (1934).
Druhý stupeň bankovního systému:
Dualita – existence národních a státních bank
Unitární bankovnictví – existují OB s malým počtem poboček vlivem dlouhodobého právního omezení otevírání poboček ve státech mimo vydanou licenci (do 1997), nyní omezenou pouze vlivem tendencí snižování nákladů a elektronického bankovnictví.
Oddělení bankovnictví – specializace bank, důsledek krize 1929-33, od 1934 odděleno
RaD OB
Nejvýznamnější je činnost FED a Federální korporace pojištění vkladů (dohled na místě). FED dohlíží na bankovní holdingové společnosti, obě instituce společně na státní banky, členy FED a zahraniční banky. Státní banky nečleny FED dohlíží Federální korporace poj. vkladů samostatně.
State banking Authorities působí v každém americkém státě, podílí se na dohledu státních bank. Nationa Credit Union Administration dohlíží speciálně na úvěrová družstva.
FED nese odpovědnost za integritu mezibankovního zúčtování, provádí FED a další 3 soukromé systémy.
Úvěrovou pomoc bankám provádí Federální korporace pojištění vkladů.
Japonsko
CB Nippon Ginko, a. s. (1882), pod vlivem ministerstva financí od založení banky císařem (55% stát, 45% FO). CB reaguje na nutné požadavky vlády, v čele guvernér a Bank. rada (9).
Samostatná MP, hlavní cíle: cenová stabilita, ekonomický růst, zaměstnanost, rovnováha PB. Postupně ustoupeno od přímých nástrojů, limitů úvěrů a úroků, PMR do 1,2%.
RaD je převážně v kompetenci MF, dohlíží rovněž na CB.
Druhý stupeň bankovnictví:
oddělení obchodních a investičních bank, vliv USA po porážce Japonska ve 2WW.
OB – městské, regionální, zahraniční, specializované úvěrové a spořitelní.
Největší banky: Bank of Tokio (24 MLD. USD – VK), Sumitomo bank (16 mld. USD), Fuji Bank (16 MLD.). Investují do CP prostřednictvím jiných společností (odděl. bankovnictví).
90. lé