Nauka_o_podniku

I. PODNIK A PODNIKOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ
1. Hospodářství a hospodářský princip
Hospodářství se zabývá uspokojováním lidských potřeb. Hospodářská činnost znamená využití existujících prostředků tak, aby bylo dosaženo co největšího uspokojení potřeb.
Vyžaduje rozhodovací proces: o výrobě statků a o jejich spotřebě.
Předmětem výroby jsou věcné statky (výrobky) a nemateriální statky (výkony a služby).
Hosp. jednání podléhá Principu racionality = Princip hospodárností (ekonomický princip) hodnotově(hospodárnost):
a. Princip maxima – daná spotřeba peněz ® nejvyšší výnos
b. Princip minima – daný výnos ® minimum peněz
Princip racionality = Princip hospodárností (ekonomický princip) kvantitativně (produktivita):
a. Princip maxima – daná spotřeba VF ® nejvyšší produkce
b. Princip minima – daná produkce ® nejnižší spotřeba VF
Princip racionality je formální nevypovídá nic o cílech a motivech jednání, ale charakterizuje způsob
hosp. jednání.
2. Pojetí podniku
Samostatně hospodařící jednotky:
a. produkční hospodářství (podniky) – plánovitě organizovaná jednotka, v niž se produkují statky a služby. Podnik je zkušenostní objekt – ne předmět zkoumání PH. Předmětem zkoumání PH je chování podniku a jeho rozhodovací procesy o cílech, výstavbě, způsobu zhotovování, zhodnocování výkonů.
b. spotřební hospodářství (domácnosti a veř.rozpočty) – nejsou prvotním objektem zkoumání
PH, ale jsou součásti zkoumaných problému.
Předmětem podnikového hospodářství je chování a rozhodovací proces v podniku
3. Podnik a hospodářský systém
Znaky systémově indiferentní Znaky systémově závislé
Kombinace VF Podnik v tržním systémuPrincip autonomie
Princip hospodárnostiZiskový princip
PodnikPrincip soukromého vlastnictví
Podnik v centrálně plánovacím hosp. systému
Princip finančnírovnováhyPrincip společenského vlastnictví
Princip orgánu
Princip plnění plánu
Slabiny tržního systému:
1. tendence ke koncentraci - úspěšný podnik roste a vytlačuje konkurenty ® tím omezuje soutěž
2. tendence k nerovnému rozdělování - příjmové rozdíly mezi jednotlivci ® vznik soc. napětí
3. tendence ke konjunkturním výkyvům – což je růst cen, přezaměstnanost, inflace atd.
4. Typologie podniku
Podle sektoru a hospodářských odvětví se podniky dělí na:
↳ sektory – zemědělství, průmysl, služby – taky primární, sekundární a terciární
↳ hosp. odvětví – určitá skupina výrobku či služeb - zemědělství (3 hosp. odvětví), průmysl (17
odvětví), služby (9 odvětví)
Podle druhu výkonu se dělí na podniky produkující:
↳ hmotné statky
↳ služby – sbírají a přerozdělují hmotné statky
Podle způsobu zhotovování výkonu:
↳ podle výrobního principu – výroba kusová, hromadná nebo sériová
↳ podle výrobního způsobu – výroba proudová, dílenská, skupinová, …
Podle převládajícího výrobního faktoru:
↳ pracovně intenzivní – velký podíl mzdových nákladů
↳ investičně náročné – velký kapitál
↳ materiálově intenzivní – velké náklady na suroviny
Podle velikosti:
↳ malé
↳ střední
↳ velké
kriterium: počet zaměstnanců, obrat, velikost majetku
Specifickým dělením je rozlišení podniku podle:
↳ závislostí na stanovišti
o závislé na surovině (cementárna)
o energii (vodní elektrárna)
o pracovní síle (zakládání v oblastech s volnou pracovní sílou)
o odbytu (pekárna v dosahu koncentrace obyvatelstva)
↳ pohyblivost
o zcela nebo zčásti vázané na stanoviště
o cestující podniky
Podle právní formy:
↳ podniky fyzických osob
↳ podniky právnických osob
↳ kapitálové podniky atd.
II. PODNIKOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ A JEHO METODY
1. Teoretické a aplikované hospodářství
PH má dvě části:
↳ teoretické PH – čisté poznání objektu PH, nezaměřuje se na určitý účel, je zde logická provázanost
↳ aplikované PH – popis a zhodnocení empiricky zjištěných rozhodovacích procesů
PH má dvě stránky:
↳ existencionální stránku – to, co je – na ní je zaměřená empiricko-realistická PH teorie
↳ logickou stránku – to, co má být – exaktní PH teorie
2. PH modely
Členíme podle:
↳ původu premis
o reduktivní modely
o konstruktivní modely
↳ druhu výpovědí
o popisné – jen popisují, neanalyzují, nevysvětlují, neříkají co se má dělat
o vysvětlovací – vysvětlují příčiny podnikových procesů, patří sem i prognostické modely
o rozhodovací – usnadňují výběr optimální varianty hospodářského jednání
↳ podle druhu předpokladu o tom, jaký bude výsledek
o deterministické – vyjadřují rozhodnutí v podmínkách plné informovaností
o stochastické – rozhodnutí v podmínkách rizika
o modely her – pro výsledek není možné stanovit žádné pravděpodobnosti
4. Ukazatelé hospodářské úspěšnosti: zisk, rentabilita, hospodárnost, produktivita
Podnikový výsledek = oceněný výnos – oceněná spotřeba výrobních faktorů
Zisk: výnos > spotřeba
Ztráta: výnos < spotřeba
Vyrovnaný výsledek: výnos = spotřebě
Zisk se v praxi objevuje prostřednictvím dvou ukazatelů:
↳ Bilanční zisk – kladný rozdíl mezi výnosy a náklady za období
↳ Kalkulační zisk – kladný rozdíl mezi kalkulačními výnosy a náklady za období
Rentabilitu (výnosnost) rozlišujeme na:
↳ Rentabilitu celkového kapitálu = ( zisk + úroky z cizího kapitálu/cizí kapitál ) x 100
↳ Rentabilitu vlastního kapitálu = ( zisk/vlastní kapitál ) x 100
↳ Rentabilitu obratu = ( zisk/obrat ) x 100
Rentabilita kapitálu – udává velikost zúročení kapitálu v % za sledované období
Rentabilita obratu – říká kolik v % tvoří zisk z docílených tržeb za období
Produktivita = vyrobené množství produkce/vynaložené množství výrobních faktorů - ukazatel má
materiální, objemový charakter.
Hospodárnost = výnos/náklad
III. PODNIKOVÉ VÝROBNÍ FAKTORY A PODNIKOVÉ ŘÍZENÍ JAKO VÝROBNÍ FAKTOR
1. Systém podnikových výrobních faktorů
NOP rozlišuje 4 výrobní faktory:
↳ Výkonná práce
↳ Materiál = elementární faktory – mají bezprostřední vztak k předmětu výroby
↳ Hmotný investiční majetek (pozemky, půda) vztah k předmětu výroby;
↳ Dispozitivní práce = řízení (už není elementárním faktorem jako výkonná práce, materiál, majetek)
o originální – vedení podniku
o odvozené – plánování, organizace, dohled
Národohospodářská teorie rozlišuje: vhodné pro popis tvorby národního důchodu
↳ původní výrobní faktory
o práce
o půda
↳ odvozený výrobní faktor – kapitálové statky
2. Funkce podnikového řízení
Úlohy dispozitivního faktoru:
↳ Stanovení cílů
o horizontální systém – dělí se na hlavní a vedlejší cíle
o vertikální systém – dělí se na hlavní cíle, mezicíle a dílčí cíle
↳ Plánování – hledání alternativních cest k dosažení cílů
↳ Rozhodování – o tom, kterou z alternativních variant je třeba vybrat
↳ Realizování = organizování – uskutečňování vybrané varianty
↳ Kontrolování – pomáhá určit do jaké míry jsou cíle dosahovány a jakým způsobem
3. Strategické řízení
Strategické řízení – řízení a koordinace dlouhodobého vývoje podniku, při niž jsou rozhodnutí přijímána
nejen na základě racionálně ekonomických úvah, ale jsou určována i sociologickým a sociálním okolím.
Je to rozvinutá koncepce řízení.
Klasické řízení – je statické a adoptivní
Strategické řízení – je dynamické a agresivní
4. Nositelé řídicích rozhodnutí v podniku
Podniky dělíme na:
↳ vlastnické podniky – vlastníci nesou kapitálové riziko a řídí podnik (v.o.s., kap.spol, pod. FO)
↳ manažerské podniky – vlastníci pouze nesou kapitálové riziko, řídí a rozhodují manažeři, kteří
jsou zaměstnanci. (s.r.o, a.s.)
Principy řízení (při řízení několika osobami):
↳ Direktoriální – jedna vybrána osoba může rozhodovat, nemůže být přehlasována, nevýhodou
je riziko snížení kvality rozhodování
↳ Kolegiální – každý člen skupiny má stejné oprávnění při rozhodování. Je tady vyšší odbornost
přijatých rozhodnutí.
IV. SYSTÉM PODNIKOVÝCH CÍLŮ, NÁSTROJE A PŘÍČINY ŘÍZENÍ
1. Typologie podnikových cílů
Základní dělení cílů:
↳ monetární – dají se měřit penězi, třeba zisk, obrat atd.
↳ nemonetární – nedají se vyjádřit v penězích
o ekonomické – ovládnutí trhu, dlouhodobé zajištění produkce
o mimoekonomické – sociologické, etické: ochrana živ. prostředí, získání polit. vlivu
Druhy vztahů mezi cíle:
↳ Komplementárnost – ­ C1 ® ­C2
↳ Cílová konkurence – ­ C1 ® ŻC2
↳ Cílová protikladnost – ­ C1 ® zamezuje uskutečnění C2
↳ Cílová indiference – ­ C1 ® nemá vliv na plnění C2
Z časového hlediska cíle dělíme na:
↳ krátkodobé – do 1 roku; střednědobé – 1 – 3 roky; dlouhodobé – nad 3 roky
↳ statické – se nebere v úvahu vývoj v čase; dynamické;
2. Cílové konflikty
Cílové konflikty se dělí na:
↳ individuální – konkurence mezi cílem organizace a cílem zaměstnance
↳ hierarchicky podmíněné – vznikají když cíl není možné měřit ® nedá se plnění kontrolovat
↳ cílové konflikty uvnitř organizace – útvary organizace mají spolupracovat, ale sledují různé
cíle
3. Cílový systém strategického řízení
↳ vymezuje vrcholový cíl obsáhleji ( často: vrcholový cíl = vize podniku)
↳ podniková kultura – to, co se děje v podniku = vztahy v podniku
4. Systematizace nástrojů řízení
Nástroje řízení: 1. objektivně hodnotitelné: a) materiálně přímé : odměna za práci, podnikové sociální požitky
b) materiální nepřímé: pracovní podmínky, výběr personálu
2. čistě motivační: a) nemateriální přímé: pracovní pohoda, řídící styl
b) nemateriální nepřímé: informace, vzdělávání, regulace konfliktů, integrace a uznání
Opatření ve strukturování práce pro zlepšení pracovní pohody:
↳ Rozšíření práce – pracovníkovi se svěří celý balík práce ® odstranění roztříštěností pr.
procesů
↳ Pracovní rotace – rozšíření horizontu pracovníka ® brání monotonii a frustraci
↳ Obohacení práce – pracovní náplň se rozšiřuje, používá se zejména ve strukturaci práci
↳ Autonomní pracovní skupiny – ve skupině je větší samostatnost
Řídicí styly:
↳ Patriarchální – řídicí pracovník má autoritu otce v rodině, který se stará o svoje podřízené,
podřízené se nemohou podílet na řízení;
↳ Charismatický – odvozuje se od osobnosti vedoucího pracovníka, jeho charismatu, podobá se
patriarchálnímu stylu, ale chybí u péče o podřízené;
↳ Autokratický – využívá hierarchický řídicí aparát, sám přijímá rozhodnutí, říká, že vše
vyžaduje organizaci;
↳ Byrokratický – jsou to instance, které řídí a mají přesně vymezené pravomocí, orientují se na
disciplinu pracovníků;
↳ Kooperace – zaměstnanci se podílí na rozhodování
5. Principy řízení
Principy pro delegování pravomocí:
↳ Řízení podle výjimek – management by exception – vedení omezuje svá rozhodnutí na
výjimečné případy, rutinní řízení je delegováno;
↳ Řízení podle rozhodovacích pravidel – m. by decision rules – rozhodování pouze na základě
přísných pravidel;
↳ Řízení podle úkolů – m. by delegation – na zaměstnance jsou přenášeny jasné úkoly
s odpovědnosti a rozhodovací kompetenci;
↳ Řízení pomoci regulace systému – m. by systems – delegací úkolu se snaží řídit pomoci
systému využívajícího počítače;
Principy orientované na cíle a výsledky:
↳ Řízení podle cílů – m. by objectives – určuje se cíl, kterého má pracovník dosáhnout ® podle
splnění je i odměněn;
↳ Řízení podle výsledků – m. by results – nadřízení stanoví výsledky, kterých se má dosáhnout
® hodnotí se pouze výsledky, nikoli způsoby jejich dosažení;
V. PLÁNOVÁNÍ A ROZHODOVÁNÍ V PODNIKU
1. Úkoly a struktura plánování
4 komplexy plánovacího systému:
↳ Plánování vize podniku – formulování podnikových principů, cílů, zásadních rozhodnutí
↳ Strategické plánování – dlouhodobé plánování strategii pro určité kombinace výrobku a trhu
označované jako strategické oblasti či strategické obchodní jednotky
↳ Operativní plánování – vychází ze stra