Materiály od_pravniku

ání, funkčn í období, schválení Evropským parlamentem (čl. 214, ex-čl. 158) Od 1. ledna 1995 platí nový systém pro vytvá ření Komise : · vlády členských stát ů společnou dohodou určí osobnost, kterou zamý šlejí jmenovat p ředsedou Komise -> toto určení schvaluje (konzultuje) Evropský parlament vlády členských stát ů po dohodě s designovaným p ředsedou určí osoby, které zamý šlejí jmenovat za členy Komise předseda a ostatn í členov é Komise určen í tímto způsobem podl éhají jako orgán schvalovacímu hlasování Evropského parlamentu po schválení EP jsou p ředseda a ostatní členové Komise jmenováni spole čnou dohodou vlád členských stát ů (na základ ě jednomyslného souhlasu). Funk ční období je p ětileté , komisa ři mohou být jmenováni op ětovně. 3.1.4. Z ánik Komise D ůvody zániku jsou r ůzné: · uplynutí funk čního období , smrt , odstoupení , odvolání (viz. ní že) => na zbytek funkčního období je jmenován spole čnou dohodou vlád členských stát ů nový člen; Rada může jednomyslně rozhodnout, že k jejímu obsazení nedojde ( čl. 215, ex-čl. 159) vysloven í kolektivní nedůvěry ze strany Evropsk ého parlamentu (čl. 201, ex-čl. 144) odvol ání (na žádost Rady nebo Komise) na základ ě rozhodnutí Soudního dvora -> jestli že nesplňuje podmínky pro výkon své funkce nebo se dopustil záva žného proh řešku (čl. 216, ex- čl. 160) 3.1.5. Vnit řní struktura, p řijímání rozhodnutí Vnit řní struktura Komise je velmi slo žitá. Ka ždý komisa ř má sv ůj vlastní rezort (pod ním jsou generální direktoriáty, které se dále člení). Komise se usná ší prostou v ětšinou svých členů , je schopna se usn ášet jen, je-li př ítomen počet členů stanoven ých jednacím ř ádem (čl. 219, ex-čl. 163). Někdy se použ ívá písemná procedura -> Komise se ani nemusí sejít, na písemný návrh, který se postupn ě doručuje jednotlivým komisa řům, připojují své podpisy. ESUO -> Komise m ůže vydávat závazné normy, má siln ější postavení ( čl. 14 Smlouvy o založení ESUO). 3.2. Rada ( čl. 202, ex-čl. 145) Instituce, prostřednictv ím které mohou člensk é státy prosazovat své zájmy ve Společenstv í. Sídlem Rady je Brusel. 3.2.1. Úkoly ( čl. 202, ex-čl. 145) · zajišťuje koordinaci obecn ých hospodářsk ých politik člensk ých států m á rozhodovací pravomoc hlavní legislativní pravomoc -> ta je stále zeslabována ve prosp ěch Evropského parlamentu zastupuje ES navenek -> p ředseda Rady podepisuje smlouvy (vyjednává je t řeba Komise, ale finální fázi musí p řenechat Radě) 3.2.2. Složen í, předsednictv í (čl. 203, ex-čl. 146) Rada se skl ádá z jednoho zástupce ka ždého členského státu na ministerské úrovni . P ředsednictví vykonává postupn ě každý členský stát Rady po dobu 6 m ěsíc ů podle pořad í určen ého jednomyslně Radou (původně podle abecedn ího poř ádku, dnes je určuj ící rozhodnutí Rady č. 95/2). Všeobecn á rada -> slo žená ve v ětšině případ ů z ministrů zahraničních v ěcí (nebo z ministr ů pro evropskou integraci). Sektorov é rady -> slo žené nap ř. z ministrů zemědělství, z ministr ů vnitra,… Navenek je to 1 instituce, ale může mít poka ždé jiné slo žení. Minulý, sou časný a budoucí p ředseda Rady spolu úzce spolupracují. V dob ě předsednictví se řeší otázky, které le ží na srdci p ředsedajícího státu (p ředseda určuje, o čem se bude jednat). Předseda svolává Radu k zasedání (z vlastní iniciativy nebo na žádost jejího člena či Komise), řídí jednání, podepisuje akty, reprezentuje EU navenek (3. pilí ř). 3.2.3. Usn ášen í (čl. 205, ex-čl. 148) Nestanov í-li smlouva jinak, usnáš í se Rada většinou sv ých členů (prost á většina se t éměř neuplatňuje). M á-li se Rada usnést kvalifikovanou většinou, maj í hlasy jejích členů různou v áhu -> vývoj sm ěřoval od jednomyslného ke kvalifikovanému (vá ženému) hlasování (podle po čtu obyvatel): · Francie 10 Itálie 10 N ěmecko 10 Spojen é království 10 Španělsko 8 Belgie 5 Nizozemsko 5 Portugalsko 5 Řecko 5 Rakousko 4 Šv édsko 4 Dánsko 3 Finsko 3 Irsko 3 Lucembursko 2 Aby byl akt p řijat, je třeba nejmén ě: · 62 hlasů, jde-li o n ávrh Komise 62 hlas ů nejmén ě 10 členů v ostatních p řípadech P řijetí akt ů vyžadujících jednomyslnost nebrání, zdr ží-li se p řítomní nebo zastupovaní členové hlasování (jednomyslnost se vy žaduje např. u přijímání nových členů). 3.2.4. Rada st álých zástupců - COREPER (čl. 207, ex-čl. 151) V ýbor složen ý ze stálých zástupců člensk ých států odpov ídá za př ípravu práce Rady a za plněn í úkolů, kter é mu Rada přiděl í. COREPER p řipravuje jednání Rady mezi zasedáními (p řipravuje texty, rozesílá je). Existují 2 úrovn ě COREPERu: · prvn í úroveň = ambasadoři jednotliv ých zemí při unii (předj ímají rozhodnutí Rady -> když někter é rozhodnutí projde touto úrovní, pak ho rada v drtivé většině př ípadů v pohodě schv álí) druhá úrove ň = výkonní ú ředníci (referenti) 3.3. Evropský parlament ( čl. 189, ex-čl. 137) Čl ánek 7 Smlouvy o založen í ES uvádí Evropský parlament na prvním místě ze všech instituc í. Je tomu tak z prestižn ích důvodů. V zakladatelsk ých smlouvách ESUO a Euroatomu nebyl dř íve nazýván Parlamentem, ale Shromážděn ím. Slučovac í smlouvou z roku 1957 bylo rozhodnuto, že bude existovat jedin ý „Evropský parlament“ pro všechny 3 organizace. S ídlo Evropského parlamentu je výsledkem kompromisu, výsledkem dlouhé diskuse a vyjednávání. Stálá zasedání probíhají ve Štrasburku, mimoř ádná zasedání v Luxembourgu nebo v Bruselu. 3.3.1. Úkoly, slo žení, politické strany Je zastupitelským sborem slo ženým z poslanc ů, kteří jsou reprezentanty lidu stát ů sdružených ve Spole čenství ( čl. 189, ex- čl. 137). Jejich úkolem je hájit zájmy jednotlivých členských stát ů. I zde se uplatňuje syst ém politických stran ( čl. 191, ex- čl. 138a) -> jsou d ůležitým faktorem integrace v Unii, p řispívají k vytvá ření evropského pov ědomí a k vyjad řování politické v ůle občanů Unie. Politické strany modifikují úlohu reprezentanta lidu. Dnes je jich asi 20. Z toho je 8 oficiálních, tvo řících kluby => nap ř. sociální demokraté, k řesťanští demokraté,… Dost často se v Evropském parlamentu objevují i radikáln ější strany (nap ř. Zelení). Evropský parlament je orgánem kontrolním a poradním. V sou časné dob ě je jeho funkce posílena -> do šlo k doplněn í legislativní pravomoci . Tu m ěl sice dříve také, ale pouze ve velmi omezené mí ře (spolurozhodovací proces). Dnes je oprávn ěn i sám n ěkteré v ěci rozhodnout. Jeho úkolem je také vná šet balanci mezi Radu a Komisi -> přiná ší názory jednotlivých skupin lidí. Po čet jeho poslanců nepřekroč í 700 (čl. 189, ex-čl. 137), v současn é době jich je 626. Křesla jsou rozdělov ána proporcionálně podle počtu obyvatel -> větš í státy mají více poslanců nežli st áty menš í (např. Německo 99, Velk á Británie 87, Francie 87, Itálie 87, Lucembursko 6,…). Proporcionalita není úplná, protože poslanec z větš í země zastupuje v íce lidí. Amsterdamská smlouva zakotvila zásadu -> pokud dojde v budoucnu k rozš ířen í počtu zastupitelů, měl by se vždy respektovat princip proporcionality. Poslanci jsou voleni př ímým všeobecn ým hlasování na dobu 5 let ( čl. 190, ex-čl. 138). Původně své zástupce vysílaly jednotlivé národní parlamenty. Teprve Akt o volbách zástupc ů (1976) přinesl změnu. Volby prob íhají ve stejný čas, ale podle různ ých pravidel v různ ých zemích (zůst ává tak nenaplněn čl ánek o unifikaci volby). P ětileté volební období poslance m ůže skončit jeho demis í nebo smrtí . Mandát je slu čitelný s mandátem poslance národního parlamentu. Je v šak neslučitelný s členstvím v Komisi, Soudním dvoru, vlád ě členského státu či s pracovním pom ěrem v orgánech EU. Poslanci mají svá privilegia a imunity, které zakotvuje Protokol o privilegiích a imunitách (1965). Hlavní jsou 2 základní výsady => neodpov ědnost za názory či hlasování p ři výkonu mandátu (Protokol odkazuje na rozsah národní imunity) a nemo žnost trestního stíhání v ostatních členských státech. Plat (odm ěna) poslance jde z dom ácích rozpočtů člensk ých států, dalš í užitky financuje Evropsk á unie. 3.3.2. Vnit řní organizace Evropský parlament p řijímá v ětšinou hlasů svých poslanc ů vlastn í jednací ř ád ( čl. 199, ex-čl. 142). Ten zakotvuje strukturu EP a procesy jednání. Existuje 8 oficiálních politických klub ů, poslanci jsou také organizováni do orgán ů, aby vůbec mohl parlament ú činně pracovat. Org ány Evropského parlamentu: · P ředsednictvo (čl. 197, ex-čl. 140) -> tvoř í jej předseda a 14 m ístopředsedů s mand átem na 2,5 roku Ú řad Evropského parlamentu -> tvo ří jej P ředsednictvo a 5 kvestorů (poradní hlas) Roz ší řený Ú řad Evropského parlamentu -> tvo ří jej Ú řad EP a předsedové politických klub ů; tyto tři vý še uvedené orgány se zabývají organizací práce a dozírají na vn ější vztahy (to je hlavním úkolem RÚ EP) Sekretariát - jsou to ú ředníci k ruce poslanc ům, v jejich čele stojí generální tajemník, sídlo má ve Štrasburku v ýbory -> orgány, které se specializují na jednotlivé obory (nap ř. výbor pro energii, pro zem ědělskou politiku,…). Dělí se na do časné (nap ř. vyšetřovací - viz. kapitola 3.3.4.2.), stálé a zvlá štní. 3.3.3. Zasedání a usná šení Evropský parlament zasedá obligatorn ě jednou ročně. Schází se, ani ž by jej bylo nutno svolávat, druhé úterý v b řeznu (čl. 196, ex-čl. 139). Obligatorně se sejde tak é v návaznosti na volby do EP. M ůže se také sejít k mimo řádnému (fakultativnímu) zasedání na žádost v ětšiny svých poslanc ů anebo na žádost Rady nebo Komise. V ětšinou se tak reaguje na určitý problém, které se objevil. Konají se také jednotlivá zasedání výbor ů -> ke konzultaci s Radou či Komisí,… Nestanoví-li smlouva jinak, usná ší se Evropský parlament v ětšinou odevzdaných hlas ů . Kvorum stanov í jednací ř ád (čl. 198, ex-čl. 141). 3.3.4. Pravomoc Evropsk ého parlamentu Byl z řízen jako orgán kontrolní a poradní, dnes jsou posíleny i zárodky legislativní pravomoci. Pro ur čité p řípady byly stanoveny obligatorní konzultace s parlamentem. Jestli že byl bez takové konzultace vydán akt, mohl být neplatný (stanovisko judikatury). 3.3.4.1. Pravomoc legislativní Evropský parlament je nadán pravomocí po žádat Komisi, aby Rad ě předložila návrh aktu (kdy ž to neudělá, není sankce). Komise se sna ží p řání parlamentu respektovat a dodr žovat. Legislativní pravomoc se vyvinula z nezávazných konzultací -> zm ěnily se v povinné, jen n ěkteré jsou fakultativní. · právo poskytnout konzultaci jiným orgán ům (nejslabš í postup). Povinná je v př ípadě uzav írání vnějš ích smluv (akt může b ýt bez konzultace nulitní). postup kooperace /spolupráce/ ( čl. 252, ex-čl. 189c). Parlament schvaluje společný postoj Rady -> jestli že jej schválí, Rada navrhovaný akt p řijme (EP může také navrhovat zm ěny společného postoje). Jestli že společný postoj odmítne, m ůže Rada přijmout akt pouze jednomyslně. Tento postup kooperace je silnější ne žli právo poskytovat konzultace. proces spolurozhodování ( čl. 251, ex-čl. 189b). Zde byl EP nadán ji ž skutečnou legislativní pravomocí, která se uplat ňuje ve 3 odvětvích -> vnit řní trh, volný pohyb pracovních sil, svoboda podnikání. Na ka ždém stupni rozhodování je EP dána pravomoc rozhodnout, zda bude akt p řijat či nikoliv. 3.3.4.2. Pravomoc kontroln í · právo klást písemné a ústní dotazy Komisi a Rad ě (toto je hojně využ íváno, přibližně je položeno 3000 dotazů za rok) pravomoc ustavit dočasn ý vyšetřovac í výbor ( čl. 193, ex-čl. 138c). Na žádost čtvrtiny poslanců může EP ustavit dočasný vy šetřovací výbor, který by zkoumal údajné p řestupky nebo nesprávnosti p ři uskutečňování práva Spole čenství, vyjma p řípad ů, kdy jsou tvrzené skute čnosti zkoumány soudem a soudní řízení je ště neskončilo. Výbor m ůže mít a ž 15 členů a může působit až 9 měsíc ů. petičn í právo ( čl. 194, ex-čl. 138d) -> každý ob čan Unie a každá fyzická či právnická osoba s bydli štěm nebo registrovaným sídlem v členském státu má právo p ředložit individuáln ě či společně s dalšími ob čany nebo osobami podání Evropskému parlamentu v zále žitosti, která spadá do p ůsobnosti Společenství a která se ho nebo jí p římo dotýká. institut Ombudsmana ( čl. 195, ex-čl. 138e) -> přijímá stí žnosti, které se týkají nesprávností v činnosti orgán ů Společenství, s výjimkou Soudního dvora a Soudu prvního stupn ě při jejich soudní činnosti. Ombudsman podává ka ždoroční zprávu o výsledku svých šetření Evropskému parlamentu. Je jmenován po ka ždé volb ě EP na dobu jeho funkčního období (5 let). M ůže být jmenován op ětovně. Svou funkci vykonává zcela nezávisle. V ětšinou je jím zástupce skandinávského státu, kde má tento institut velkou tradici. Prosadil princip transparence => v ětšina aktů (to, co se děje a týká se jednotlivce) by m ěla být známa. vliv na Komisi ( čl. 214, ex-čl. 158) -> EP má právo ú časti na jmenování Komise (viz. kapitola 3.1.3.). EP m ůže také vyslovit Komisi ned ůvěru (čl. 201, ex-čl. 144), je třeba 2/3 většiny poslanců. Tento postup se zatím uplatnil pouze jako donucovací prost ředek. možnost působit jako žalobce u Soudn ího dvora -> žaloba na určen í (aby ur čitý akt byl prohlá šen za neplatný - čl. 231, ex-čl. 174), žaloba na nečinnost (org án byl vyzván, aby jednal a on nejedná, když m á - čl. 232, ex-čl. 175) 3.3.4.3. Ovlivňov ání a kontrola rozpočtu Toto je obrovsk á „páka“ vůči ostatn ím institucím a orgánům. 3.4. Soudn í dvůr (čl. 220, ex-čl. 164) Původně byl pro každ é společenstv í zř ízen vlastní soudní dvůr -> roku 1957 byl unifikov án na jediný (dodnes není unifikován jeho název). Soudní dvůr m á obrovský význam pro vývoj práva E.S. -> naplnil myšlenkou texty smluv. Důležit á jsou hlavně jeho rozhodnut í z konce 50. let (v té době v něm působily velk é právnické kapacity). Svojí judikaturou předčil i svoj í pravomoc (např. rozsudek van Chen and Loss, kter ý umožnil jednotliv ým občanům dovolat se pr áva ES). Článek 220 (ex- čl. 164) říká: „ Soudní dv ůr zajišťuje dodržování práva p ři výkladu a provád ění této smlouvy. “ Judikaturou roz ší řil svoji pravomoc i na nařízení a direktivy . Jurisdikce SD se nevztahuje na akty Evropské rady a na akty v rámci Smlouvy o Evropské unii. Statut Soudního dvora je stanoven zvlá štním protokolem (tvo ří p řílohu k zakladatelským smlouvám). Soudní dv ůr také stanoví sv ůj jednac í ř ád , který musí být jednomysln ě schválen Radou ( čl. 245, ex-čl. 188). S ídlí v Luxembourgu . 3.4.1. Slo žení ( čl. 221, ex-čl. 165), jmenování ( čl. 223, ex-čl. 167) Soudn í dvůr se skl ádá z 15 soudc ů . Zased á v plénu (v ždy, když o to požádá stát, nebo orgán, který je stranou v řízení; také v p řípad ě, kdy rozhoduje o velmi důležitém precedentu). Plenárního zasedání se ú častní v šichni soudci a generální advokáti. M ůže však vytv ářet sen áty slo žené ze 3, 5 nebo 7 soudc ů, buď k provád ění ur čitých p řípravných šetření, nebo k rozhodování ur čitých skupin v ěcí. Strany se nemohou dovolávat soudce ze svého státu (m ůže a nemusí být v senátu p řítomen). Ka ždý soudce je navrhován konkrétním členským státem (to neznamená, že „papouškuje“ to, co si myslí jeho stát, je to proto, že zná nejlépe domácí právní řád) -> jsou vybíráni z osob skýtajících záruku naprosté nezávislosti, které bu ď splňují v šechny požadavky, kladené v jejich zemích na výkon nejvy šších soudcovských funkcí, nebo jsou uznávanými znalci práva. Jsou jmenováni spole čnou dohodou vlád členských stát ů na dobu 6 let. Každ é 3 roky dochází k částe čnému znovuobsazování míst soudc ů (střídav ě 8 nebo 7 soudců). Je možné znovuzvolení. Soudci volí ze svého st ředu předsedu Soudn ího dvora na dobu 3 let . P ředseda může být zvolen op ětovně. Funkce soudce je neslučiteln á s politickou funkcí či s úředn ím postavením. Existuje mechanismus odvolání soudce z funkce 3.4.2. Generální advokáti ( čl. 222, ex-čl. 166) Jsou vyb íráni člensk ými státy stejným způsobem a ze stejn ých osob jako soudci. Jmenováni také společnou dohodou vl ád člensk ých států na dobu 6 let. Každ é 3 roky dochází k č ástečn ému znovuobsazování míst generálních advokátů (t ýká se 4). Soudnímu dvoru pomáhá 8 generálních advokát ů (v letech 1995 - 2000 jich bylo 9). Nejsou to vůbec advok áti v našem pojet í, mají pozici jako generální advokáti ve francouzském správním ř ízení. Jejich úlohou je p ředkládat ve řejně, s veškerou nestranností a v plné nezávislosti od ůvodněné záv ěry o všech věcech předložených Soudnímu dvoru , a napomáhat tak Soudnímu dvoru p ři výkonu jeho poslání (tzn. že „předkousávají“ rozhodnutí SD) => zpracují na v ěc posudek (vezmou v úvahu v šechny okolnosti případu). Soudní dv ůr si pak utvá ří sv ůj názor takto -> nejprve sly ší p řednesy stran, pak názor generálních advokát ů -> utvoří si vlastní názor a vydá rozhodnutí. 3.4.3. Kanclé ř (čl. 224, ex-čl. 168) Soudn í dvůr jmenuje sv ého kancléře (registr áře). Je jak ýmsi správcem soudu. Registruje písemnosti, stará se o doručov ání, publikaci a archivaci. Má na starosti také rozpočet a person ál soudu. 3.4.4. Soud prvního stupn ě (čl. 225, ex-čl. 168a) Tento soud byl zř ízen roku 1998, aby odlehčil pr áci Soudnímu dvoru. Je předběžnou instanc í pro běžn é menš í spory (pro prvoinstan ční rozhodování o n ěkterých druzích žalob). Není p říslu šný k rozhodování ani o žalobách podaných členskými státy, ani o p ředběžných otázkách podle článku 234 (ex- čl. 177). Pravomoc a je vym ezena taxativním vý čtem z pravomoc í Soudního dvora -> určuje ji Rada jednomysln ým rozhodnutím na ž ádost Soudního dvora po konzultaci s Evropským parlamentem a Komisí. V sou časné dob ě Soud prvního stupn ě projednává: · ve škeré žaloby fyzických a právnických osob na ne činnost, na náhradu škody a na prohlá šení aktu za neplatný podle 3 komunitárních smluv dal ší vyjmenované žaloby (např. žaloby založené na arbitrá žních dolo žkách, zam ěstnanecké žaloby, žaloby proti rozhodnutím Komise ve v ěcech hospodá řské sout ěže,…) Kontrola ze strany Soudního dvora -> je ponechána mo žnost odvolat se k Soudnímu dvoru, ale pouze ve velmi vymezeném sm ěru, pouze v otázkách právního posouzení. Slo žení a sídlo . Sídlí také v Luxembourgu (v jednom komplexu budov se Soudním dvorem -> spole čně sdílejí celý aparát a zázemí). Soudci (je jich také 15) jsou vybíráni z osob nezávislých a zp ůsobilých pro výkon soudcovské činnosti. Jsou jmenováni spole čnou dohodou vlád členských stát ů na dobu 6 let (doch ází k č ástečn ému znovuobsazování každ é 3 roky). Většinou rozhoduj í v senátech, ve výjimečn ých př ípadech i v plénu. Nevyskytují se zde generální advokáti; je-li to třeba, může b ýt někter ý ze soudců jmenov án generálním advokátem pro konkrétní p řípad . Řízení je podobné jako u Soudního dvora. Kanclé ř zajišťuje administrativu i Soudu prvního stupn ě. 3.4.5. Ř ízení u Soudního dvora (zjednodušeně) Jedn á se v jazyce žalobce, pracovn ím jazykem je francouzština. Ř ízení probíhá ve dvou fázích: · písemná -> d ůležitější -> ú častníci a evropské instituce p ředloží svá vyjád ření k projednávané zále žitosti. Ta jsou postoupena generálnímu advokátu, který napí še svůj názor. Pak nastupuje ústní fáze. ústní -> jeden ze soudc ů je reportujícím soudcem (jakýsi soudce zpravodaj). Ten p ředpracuje skutkovou část. Strany jsou poté vyzvány k p řednesům. Soud se poradí a vydá rozsudek. 3.5. Ú četní dv ůr (čl. 246, ex-čl. 188a) Je org ánem vnějš í finan ční kontroly ES (n ěco jako NKÚ). Provádí revizi ú čtů. 3.5.1. Složen í, nezávislost (čl. 247, ex-čl. 188b) Účetn í dvůr m á 15 členů . Za členy jsou vyb írány osoby, které ve svých státech pracují nebo pracovaly v auditorských orgánech anebo které jsou pro tuto funkci zvlášť kvalifikovan é. Musí skýtat ve