Stranický systém VB

podpory pro LRC. Kořeny strany bychom našly už od první poloviny 19.století. Roku 1906 bylo jméno strany zkráceno na Labour Party. V roce 1922 se poprvé tato strana stala stranou opoziční v Dolní komoře parlamentu a vystřídala stranu liberální. Roku 1924 sestavila první menšinovou vládu, na základě volebního úspěchu. Nejvyšším orgánem strany je výroční konference, Jejího zasedání se účastní delegáti jednotlivých volebních obvodů a přidružených organizací. Konference volí Národní výkonný výbor, který politickou platformu strany přijatou na jednání následně prostřednictvím výborů realizuje. Národní výkonný výbor jmenuje generálního tajemníka strany, ten pak řídí její každodenní činnost. V roce 1981 došlo k odštěpení křídla, jenž nesouhlasilo s levicovou orientací strany. Vznikla tak Sociálně demokratická strana. Po přibližně deseti letech čekala stranu další změna v souvislosti s neúspěšnými volbami roku 1992. Došlo k odstoupení předsedy strany Neila Kinnocka, ten byl nahrazen Johnem Smithem. Který dosáhl snížení vlivu odborů ve straně tím, že se mu podařilo prosadit v roce 1993 hlasování typu „každý člen jeden hlas“. Velmi důležitým posunem bylo pro tuto stranu schválení odstranění článku IV programu strany v dubnu 1995, který se týkal znárodnění. Strana se tak přihlásila ke koncepci volného trhu a otevřenějšímu přístupu ke středním vrstvám společnosti. S nástupem Tonyho Blaira do vedení strany a v souvislosti přihlášení strany ke koncepci volného trhu, došlo k přejmenování na New Labour. Vnitřní proměna a otevřenost strany vynesla labouristům roku 1997 po téměř osmnácti letech vítězství ve volbách nad konzervativci. Strana získala 416 mandátů. I v následujících volbách si strana udržela svůj vliv a v červnu 2001 volby vyhrála, totéž se opakovalo v květnu 2005. Lídrem strany a novým britským premiérem se stal na konci června 2007 bývalý ministr financí Gordon Brown. Labouristé usilují o výstavbu sociálních bytů, zlepšení kvality státní zdravotní péče a vzdělání, zvyšování zaměstnanosti, zlepšení stavu silniční infrastruktury, boj proti kriminalitě a terorismu, snižování emisí CO2 v důsledku změny klimatu a ústavní reformu. Sociální základnou labouristů jsou nižší příjmové kategorie a mladší voliči. Nejsilnější zastoupení má ve velkých městech, v oblastech s velkou koncentrací katolíků, naopak nejslabší podporu má na venkově. Z geografického hlediska se jim dostává nejvyšší podpory ve Walesu, Londýně, Skotsku a severní části Anglie.
Volební systém a organizace voleb
Volební systém ve Velké Británii je pokládán za klasický model většinového jednokolového volebního systému. Ministerský předseda vyhlašuje nové volby, které se musejí konat do pěti let, od voleb předchozích. Mohou však proběhnout i dříve. Přesný termín stanoví vládnoucí strana s ohledem na nejpříznivější podmínky pro své volební vítězství. Od roku 1960 je ve Velké Británii voličem každý občan, který dosáhl věku 18 let s výjimkou vězňů a nesvéprávných osob. Voliči volí ve volebních obvodech podle místa bydliště, v případě nepřítomnosti mohou volit i písemně, tím dochází ke znemožnění přesouvání hlasů politické strany, která má silné zastoupení v některých volebních obvodech do obvodů s nižší podporou. Volby jsou tradičně vždy ve čtvrtek. Kandidátem do Dolní komory parlamentu může být každý občan, který dosáhl 21 let. Kandidát nemusí mít bydliště v obvodu, kde kandiduje. V současné době téměř ve všech volebních obvodech kandidují více než dva kandidáti. Zákon z roku 1948 ukládá upravit v případě potřeby hranice jednotlivých volebních obvodů každých 10-15 let, což se také několikrát v minulosti stalo.
Závěr
Ve Velké Británii se tedy můžeme setkat se stranickým systémem zvaným bipartismus. Bipartismus je založen na vládě dvou stran, které se pravidelně střídají u moci. V případě Velké Británie se jedná o Dělnickou a Konzervativní stranu. Labouristé jsou zaměřeni levicově, naopak konzervativci pravicově. Britské politické strany hrají nesmírně důležitou roli v britském politickém systému. Představují široký okruh názorů a napomáhají transformovat zájmy občanů do rozhodovacího procesu. Všechny strany mají své politické prostředí, historii a kulturu.
Literatura
Novák, Miroslav: Systémy politických stran. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997
Říchová, Blanka: Přehled moderních politologických teorií. Praha: Portál, 2006
Dvořáková, Vladimíra: Komparace politických systémů I. Praha: Oeconomica, 2005
Klíčová slova
Stranický systém, bipartismus, polarizace, Konzervativní strana, Dělnická strana
Příloha
Mapa Velké Británie
Konzervativci
Margaret Thatcherová
John Major
William Hague
John Redwood
Michael Howard
David Cameron
Labouristé
Neil Kinnock
John Smith
Tony Blair
Gordon Brown
1)
2)a 2)b 2)c 2)d 2)e
2)f
3)a 3)b 3)c

3)d