Slovníček

abstrakce - "odtažení", aktivní činnost , při níž rozum v poznávaném nalézá bytnostné (konstitutivní) znaky, činíc jej tak srozumitelným; akcident - nahodilá http://pef.czu.cz/~hauzer/store/NanoVoc.html" \l "vlastnost#vlastnost" vlastnost, kterou se může, ale nemusí nutně projevit; analogie - obdoba; nevypovídá se ani ani , ale podle určitého poměru (např. zdravý živočich, zdravá potrava, zdravá srst); analogie bytí - koncepce, podle níž se slovo "být" nevypovídá , ale analogicky, tj. vztaženo k primárnímu významu, avšak nikoli podle téhož smyslu či vztahu (primární je "plnost bytí", analogicky odvozené pak: aktuální bytí (podstatné, "čím je"), modální bytí (bytnostné, "co je") a faktuální bytí (výskyt, "kde je" nebo "kdy je"); arché - prapočátek, praprincip, prazdroj: (ne nutně časový a ne nutně hmotný) důvod existence všech konkrétních věcí; axiom - v deduktivním systému prvotní, nedokazované tvrzení; v aristotelské metodologii nedokazované , nutně pravdivé, samo sebou zřejmé a nám nejznámější; axiomy mravní - první zásady , východiska anoVoc.html" \l "úsudek#úsudek" úsudku praktického ve věci konkrétního ; nejsou odnikud odvozeny, nýbrž nazřeny rozumem theoretickým; bytnost - soujem konstitutivních znaků, ustavujících určitou (inteligibilní, tj. srozumitelnou) věc; celek nepravý - skladný, synthetický, následný, aposteriorní; vznikající skladem z částí, jež jsou dány předem; je buď fiktivní nebo neúplný nebo obojí; celek pravý - apriorní, analytický; je dán před a v každé své části (logicky i ontologicky, i když ne vždy také chronologicky; chování - vnější činnost člověka, dějící se podle určitých pravidel, pravidla sama však chování nevolí; cogito-sum - "myslím-jsem", kondensovaný výraz pro sebejistotu existence pochybujícího subjektu, pokud pochybuje; výsledek kartesiánské  HYPERLINK "http://pef.czu.cz/~hauzer/store/NanoVoc.html" \l "skepse#skepse" metodické skepse; dedukce - 1. v aristotelské metodologii  HYPERLINK "http://pef.czu.cz/~hauzer/store/NanoVoc.html" \l "úsudek#úsudek" úsudek vedoucí od obecnějšího k méně obecnému, 2. v současné logice jakékoli odvození v souladu s logickými pravidly; důkaz - logický nástroj k přenesení (transferu) pravdivosti z premis na závěr; dobrovolnost - souhlas , svolnost; jako protiva nedobrovolnosti, tj. je nutným předpokladem mravně (eticky) odpovědného jednání; dobro líbivé - dobro užitečné - dobro vznešené - dobro je předmětem , jako je předmětem ef.czu.cz/~hauzer/store/NanoVoc.html" \l "rozum#rozum" rozumu, v tomto smyslu je dobro to, co každý sleduje; d. líbivé je sledováno pro dokonalost tělesnou (např. pohodlí, potěšení, slast), d. užitečné je sledováno nikoli pro sebe, ale pro jiné (např. nástroje, peníze, apod.), d. vznešené se sleduje pro ně samo, nemá žádné "proč" nebo "k čemu", je "k ničemu" (např. život, plnost bytí, apod.); evidence racionální - jné poznání; označuje povahu závěru kartesiánské metodické (viz tp://pef.czu.cz/~hauzer/store/NanoVoc.html" \l "cogito-sum#cogito-sum" cogito-sum) idea - 1. u Platóna předmět rozumového poznání (narozdíl od ), 2. u Descarta obsah vědomí (narozdíl od předmětu smyslů); indukce - 1. v aristotelské metodologii úsudek vedoucí od méně obecného k obecnějšímu, 2. v současné logice úsudek rozšiřující naše poznání; jasné a zřetelné poznání - znaky anoVoc.html" \l "evidence#evidence" racionální evidence: jasné je přístupné rozumu (opak temného), zřetelné je odlišitelné od jiného, distinktivní (opak konfusního, zmateného); jednání - praxe; činnost člověka, založená na mravním f.czu.cz/~hauzer/store/NanoVoc.html" \l "úsudek