Slovníček

blémy: 1. problém objektivity (co v aktu poznání patří objektu a co vnáší subjekt); 2. problém (co je jistota; a zda, v které oblasti a jak ji lze dosáhnout); problém ontologický - filosofie bytí má jediný problém: co je realita (a co zdání, iluse, fikce, atpod); prostředek a cíl - prostředek má dva konce: "od něhož" (začátek) a "k němuž" (cíl, účel); počátek (princip) je začátek bez (dalšího) začátku (tj. start); je cíl bez (dalšího) cíle; "účel světí prostředky" třeba chápat takto: vše dobré má prostředek od svého (dobrého) cíle, co má zlého, má odjinud (tj. proti svému cíli); první zásady důkazů - ty , které splňují pro všechny uživatele , tj. k jejichž pochopení není třeba žádného speciálního vzdělání; res cogitans - "věc myslící"; Descartův termín pro vědomí a jeho obsahy, které nemají povahu tělesnosti, tj. prostorovosti; res extensa - "vec rozsažná"; Descartův termín pro tělesa, tj. věci zaujímající (trojrozměrný) prostor; rozum praktický - rozum theoretický - rozum je schopnost nebo činnost obecného a poznání; r. theoretický (nazíravý) poznává prostým patřením (postřehem, intuicí) zásady, principy; r. praktický (svědomí) řídí konkrétní (praxi) uskutečňováním ; skepse metodická - skepse totální - skepsis je pátrání, bedlivé pozorování, spojené s kritickým pochybováním; s. totální je předsudečná v tom, že předem ví, že nic není jisté; s. metodická hledá, aniž by předem věděla, zda a v jaké podobě případně něco jistého nalezne; od obou typů s. se odlišuje dogma, tj. přijetí tvrzení bez kritického průzkumu; soud - relace dvou ; s. analytický nalezne souvislost pojmů pouhou jejich analysou (rozkladem); s. synthetický spojuje pojmy jinak (zkušeností, vírou, zvykem, atpod.); subjekt-objektová dichotomie - rozštěp celku světa do dvou oblastí, jejichž souvislost je problematická: subjektu (v moderní filosofii: vědomí) a objektu (v moderní filosofii: tělesnosti); svoboda volby - problém předem neurčeného výběru z několika možných variant činnosti; neexistuje-li s.v., nelze člověka činit zodpovědným; s.v. předpokládá dobrovolnost, ale nikoli obráceně; uskutečnění druhé - uskutečnění první - uskutečnění je aktuální bytí věci, předpokládá uskutečnění; u. druhé předpokládá u. první (dům předpokládá stavitele - oba jsou skuteční), avšak u. první již nepředpokládá žádné předcházejíící uskutečnění; úsudek - úsudek mravní - úsudek je vyvození závěru z přepokladů; ú. mravní vyvozuje praktické důsledky z mravních ; je uskutečňován (svědomím); vášeň - následování představy , doprovázené tělesnou změnou; víra - způsob myšlení kladoucí životní těžiště do pravé budoucnosti; pravá budoucnost (příští) narozdíl od budoucnosti běžné není zásadně odvoditelná z přítomné zkušenosti; vlastnost - určení věci, existující nikoli v sobě a sebou, ale v jiném a jiným; v. pravá (vlastní, proprium) je nutně spojena s bytností; v. nepravá (nevlastní, akcident, případek) je nahodilá (popřípadě); vůle - chtění, uskutečnění poznání; sklon k atraktivnímu (přitahujícímu) n. odklon od repulsivního (odpusujícího) objektu; problémem je či ; vědění dokazatelné - vědění nedokazované - vědění je zcela (absolutní) poznání; v. dokazatelné získáme důkazem, v. nedokazované je evidence ; výskyt - faktuální existence; zjištěný fakt, že cosi kdesi bylo evidováno; v současné vědě je "vědecký důkaz" zpravidla evidencí výskytu; zásada bezespornosti - "nic nemůže být a zároveň nebýt v tomtéž smyslu"; nejdůležitější ; její porušení se nazývá inkonsistence: v inkonsistentním systému ztrácí smysl dokazatelnost, pravdivost, významy slov, a tedy jakákoli komunikace.