Psychologie osobnosti 2011

ou příznačné faktory:
 1. organický růst, zrání nervové soustavy a
endokrinních systémů
 2. úloha učení a zkušenosti získané v činnosti
– fyzikální zkušenost a logicko-matematická
zkušenost
 3. sociální interakce a přenos
 proces vytváření rovnováhy ve smyslu auto-
regulace.
 Kohlbergovo pojetí MRAVNÍHO vývoje ne u ZK 
 6 stádií ve 3 úrovních
 PREKONVENČNÍ úroveň
 1. morálka daná trestem, egocentrickým podří-
zením se moci
 2. naivně účelový hédonismus44, chování zamě-
řené na uspokojení vlastních potřeb
 KONVENČNÍ úroveň
 3. morálka daná standardními obrazy společnos-
ti, morálky poslušného dítěte
 4. morálka daná autoritou, fixovaná pravidla
 POSTKONVENČNÍ úroveň
 5. morálka daná sociální smlouvou, společnými
hodnotami, právem jednotlivce
 6. morálka daná zásadami vlastního svědomí, re-
spektování druhých a abstraktních etických prin-
cipů

Obecné zákonitosti psychiky
Osobnost
 z psychologického hlediska
 je abstraktní pojem
 představuje totoţnost jedince po psychické strán-
ce se sebou samým v různých obdobích a za růz-
ných okolností jeho ţivota.
o Nositelem této abstrakce je konkrétní člověk, osoba,
která žije, vnímá, učí se, cítí, myslí, chce a jedná.
Psychické jevy
 a) Psychické procesy
o děje, proměnlivý průběh psychiky, aktivity,
které mají nějaký počátek, průběh a konec
 slouží k poznávání okolního prostředí kombinací 3
procesů
 Poznávací (kognitivní) proces:
o Smyslové
 vnímání, představy, fantazie
o Rozumové
 pojem, soud, úsudek, myšlení, řeč
 Procesy paměti:
o zapamatování
o uchování
o vybavování
 Procesy motivační
o emoce45
 základní emoce
 strach, hněv, radost, smutek, důvěra, znechucení,
očekávání, překvapení
 vyšší emoce
 intelektuální
 cit pro pravdu a hodnodu pravdy, zvědavost,
frustrace z nepochopení
 morální
 stud, altruismus, empatie
 estetické
o city46
 citové vztahy
 láska/nenávist, přátelství/nepřátelství, závist,
pohrdání, opovržení, odpor, štítivost
 tělesné pocity
 bolest, únava, hlad, žízeň
o vůle47
 b) Psychické stavy
o jsou vnitřní podmínkou, připraveností k urči-
tému jednání, k duševním dějům.
 Osobnostní faktory uplatňující se v poznání- “fil-
tr osobnosti”
o = poznání je výběrové, správně vnímáme jen někte-
ré stránky podnětového pole (celé situace) a jiné po-
tlačíme
o viz obecná psychologie – obecné zákonitosti vní-
mání a pozornosti – sociální percepce1
o „Kaţdý z nás si doslova volí, tím, jak věnuje pozor-
nost různým věcem, jakého vesmíru se bude sám
sobě jevit obyvatelem“ (James, 1890 in Balcar,
1983)
 Stavy pozornosti – POZORNOST:
 je nejdůleţitějším duševním stavem, který ovliv-
ňuje aktuální funkční zdatnost
 je funkcí celkového stavu organismu, zvláště
CNS,
 zajišťuje na určitou dobu soustředění člověka na
jeden jev nebo jednu činnost
 z fyziologického hlediska jde o stav aktivace CNS
 Aktivace CNS se mění v průběhu dne (biorytmy):
o 1. bezvědomí
o 2. nejnižší přirozený stupeň aktivace
 je hluboký spánek, ztráta vědomí vnějšího
světa, sny
o 3. snížené stavy aktivace
 přechod spánku a bdění, denní snění, nebo
stavy únavy, kdy jsou méně přesné pohyby,
snížená pozornost, v důsledku toho dělají lidé
časté chyby.
o 4. střední aktivace
 stav, kdy se cítíme svěží, v pohodě, dobře se
soustřeďujeme na každodenní práci
o 5. zvýšená aktivace
 stav zvýšeného napětí při náročných úkolech
pracovních, sportovních, zvýšená pozornost,
ale dříve nastupuje vyčerpání!
o 6. vysoká aktivace
 organismus připraven k maximálnímu výko-
nu, což se projevuje zrychlením dechu, tepu,
zvýšením krevního tlaku, zvýšenému podráž-
dění v CNS, emocionálně mluvíme o stavu
afektu, pozornost je zaměřena na zdroj afektu
 aktivace CNS se
o snižuje se
1. Zkuste se zamyslet nad tím, co pro vás znamená mít dítě. Které vaše
potřeby by naplňovalo a které ohrožovalo? A v budoucnosti?
2. Statistiky varují, že v posledních letech u nás prudce poklesla porod-
nost. Které základní potřeby z výše uvedených jsou podle vás ohrožová-
ny? Jakými politickými prostředky by bylo možno zvýšit porodnost, aby-
chom jako národ nevymírali?

© 2011 Amaja.cz 10
Vědomí
 onemocnění, léky, alkohol, dlouhodobá únava,
přetížení, nedostatek nové stimulace (stejno-
tvárnost)
o zvyšuje se
 nové podněty stimulujícímu RET
 Vlastnosti pozornosti:
o přepojování
 mezi dvěma činnostmi, pokud je jedna plně
automatizovaná
o výběrovost
 proč si všímáme jen některých objektů, které
jsou v tu chvíli pro nás důležité
o kolísání
 během delší činnosti
o rozsah
 většina lidí dokáže současně postřehnout 6-7
prvků
 Pozornost:
o bezděčná
 krátkodobá, rychle vzniká i zaniká, pomáhá
rychlé orientaci v prostředí
o záměrná
 k realizaci dlouhodobé pracovní činnosti
 je regulována cílem a vůli jedince
 Zaměřenost na cíl:
 1. motivace k příslušné činnosti
o zde se můţe uplatnit vůle
 2. střídání s jinou činností, přestávky
o organizace činnosti
 3. celkový stav aktivace CNS
o nutné respektovat, chemická stimulace je jen
krátkodobá
 4. návyk zabývat se soustředěnou činností
o lze zlepšovat dlouhodobým nácvikem
 Celkový stav osobnosti - Citové stavy ve vnímání
- NÁLADY
o celková připravenost, vnímat co souvisí s na-
ším cílem, co očekáváme, na co se těšíme
 Členění vjemového pole (celé vnímané situace)
o Motivačně významný předmět
 Zaměřenost vedoucí k seskupování celků
 Očekávání něčeho
o ve společenském styku laické chyby v posuzování
druhých osob!
o vede ke zkreslování situace
 často podle stereotypů (předsudků)
 základem omezené informace
 ZAKOTVENÍ
o v poznávacích procesech je pro nás kotvou takový
podnět, podle kterého vše ostatní posuzujeme
 posuzování s vlastními názory a představami
 uplatňuje se na výsledném obrazu
 dochází k připodobňování/odlišení
 Právě působící motivy
o vnímáme to, co si přejeme, nebo před čím chceme
uniknout a ne skutečnost
 Obranné zkreslení
o = ochrana naší osobnosti před vnímáním skutečnos-
tí, které by ohrozily její integritu
 Poznávací styly
o jsou poměrně trvalé, v čase stálé způsoby, jak
daná osoba vnímá, myslí, pamatuje si a řeší
problémy
 globální
o vnímání celkového dojmu, více se zapojují do okolí
 analytický
o zaměřenost na detaily
 zarovnávací
o tendence vnímat věci jako stejné, potlačovat odliš-
nosti
 zaostřovací
o tendence všímat si změn pohotověji, zvětšují i malé
rozdíly
 c) Stálé obecné rysy, DISPOZICE člověka
o umoţňují v určité míře i předpovídání chování
jedince v určitých situacích
 viz dále kapitola Psychická struktura osobnosti
Vědomí
 Americké pojetí
 Atkinsonová, 1995, biologické a behavioristické
chápání - vědomí zahrnuje:
 sledování sebe sama a svého okolí
o vjemy, vzpomínky a myšlenky jsou přesně prezen-
továny ve vědomí
 ovládání sebe sama a svého okolí
o jsme schopni zahajovat a ukončovat své jednání a
kognitivní aktivity
 předvědomé vzpomínky
 = zůstávají na okraji naší pozornosti, uloţíme si
je do paměti
 přehodnocení důleţitosti aţ posléze
 přiměřenou pozorností se dají vyvolat do vědomí
 jsou otázkou přepojování pozornosti a vjemů
 Stupňovitost vědomí viz psychologické směry
 Podle S.Freuda:
 Vědomí
 Předvědomí
 Nevědomí
 Podle Junga:
 vědomí - EGO
 JÁ (předvědomí)
 Osobní nevědomí
 Kolektivní nevědomí
 Stavy vědomí – biologické hledisko
 Koukolík:
 Stav bdělosti
o opak bezvědomí
 Pracovní paměť
o počínání zpaměti, smysl věty
 Orientovaná pozornost
 Vědomí sebe sama, lidské sebeuvědomování si
o u některých duš.onemocnění tato složka narušena
 Různá „vědomí“ v psychologic. pojetí
 Balcar:
 Proţívání veškerého duševního dění
o opak: bezvědomí, spánek, změněné stavy vědomí
 Uvědomování si proţívaného, vnitřní zobrazová-
ní a zpracování
 Uvědomování si sebe, jako proţívajícího – naru-
šeno v psychotických stavech
 Vědomí vnáší do osobní dynamiky integritu sjed-
nocující kvalitu:
 Proţívání a uvědomování si vzhledem k vnějšímu
světu – pojetí světa
 Proţívání a uvědomování si sebe sama – pocit
vlastní hodnoty
o sebeprožívání
o sebeuvědomění
o sebehodnocení
 rozvíjí se v závislosti na tom, jak ho hodnotí
jeho nejbližší okolí
 podrobněji rozvíjí transakční analýza (TA)
 viz Ericson – rozvoj sebehodnocení předškol-
ní období
 pocit vlastní hodnoty (PVH) = založen na po-
rovnávání s ostatními
 pyramida potřeb Maslow
Psychická struktura osobnosti
o je relativně trvalý, uspořádaný celek rysů
osobnosti (dispozic), které určují způsob pro-
žívání, reagování a chování jedince.

© 2011 Amaja.cz 11
Tvořivost
3 složky osobnosti:
 Co člověk dokáže, co umí?  Výkonové charakte-
ristiky
 Vlohy
 vrozená dispozice k určitým aktivitám
 Schopnosti
 složité vlastnosti osobnosti rozvinuté z vloh
 Druhy schopností podle stupně obecnosti:
o obecné
o speciální
 Druhy schopností podle typů činností:
o SMYSLOVÉ (percepční) schopnosti
o PSYCHOMOTORICKÉ
o UMĚLECKÉ
o ROZUMOVÉ - intelektové schopnosti - inteligence
 Dovednosti
 specificky rozvinutá schopnost
 Inteligence48
 A) W. Stern (1921)- IQ
o je obecná schopnost psychického přizpůsobení se
člověka novým životním podmínkám a úkolům.
 B) D. Wechsler (1948)
o je úhrnná globální schopnost individua účelně jed-
nat, rozumně myslet a vypořádat se účinně se svým
okolím.
 C) M. Nakonečný (1997)
o dispozice k myšlení.
 D) H. J. Eysenck (1953)
o je komplexní schopnost vyrovnávat se s životními
úkoly a problémy, jejíž jádro tvoří kognitivní dis-
pozice, ale uplatňují se v ní i další faktory osobnos-
ti:
 1. dobrá orientace a dobré myšlení
 2. ostré vnímání a dobrá paměť
 3. koncentrované zaměření na daný objekt
činnosti s pružným, rychlým a správným myš-
lením
 dělení inteligence podle oblastí:
o teoretická
 schopnost abstraktních operací
o praktická
 konkrétní operace s objekty
o sociální
 schopnost moudrého jednání v mezilidských
vztazích
 měření inteligence
o 1905 Alfred Binet
 zavedl pojem mentální věk (MV)
o 1912 Willam Stern – IQ
 stanovil IQ jako poměr MV ke skutečnému
věku a násobil stem, aby se vyjadřoval celými
čísly
 Inteligence závislá na fyziologických funkcích
mozku:
 fluidní (tekutá) inteligence49
o vrozená sloţka inteligence
 inteligence krystalická50
 Testy inteligence nezávislé na jazykových
schopnostech – USA:
 testy Army-alfa
 testy Army-beta
 Sociální inteligence
 = všechny sociální schopnosti potřebné pro dob-
ré a úspěšné vztahy s druhými lidmi
o sociální schopnosti:
 sociální vcítění
 obratnost v navazování a udržování kontaktů
 schopnost rychle a přesně vyhodnocovat
zpětnou vazbu v interakci
 vést rozhovory a taktně je ukončovat
 Sternberg – třídění inteligence:
o školní inteligence
o inteligence pro rozpoznávání problémů
o inteligence ulice, krys
 Brocker (1997) – emocionální inteligence (EQ):
o schopnost úspěšně zvládat vlastní život
o schopnost mít dobré a úspěšné vztahy s druhými
lidmi
 H.Gardner
o osm dimenzí inteligence, které by mělo rozvíjet
vzdělání (nutnost změny školního systému):
 1. jazykovu
 srozumitelné vyjadřování, schopnost vysvětlovat,
vyprávět příběhy
 2. hudební
 schopnost vnímat hudbu zapamatovat si melodie
 3. matematickou a logickou
 4. prostorovou
 pro orientaci v přírodě
 5. tělesnou a kinestetickou
 tanec, sport, manuální šikovnost a obratnost
 6. intrapersonální
 schopnost rozumět svým pocitům a emocím,
umět se vyjádřit, umět být sám sebou
 7. interpersonální
 rozvíjet schopnost sociální percepce, empatie51
 8. přírodní
 Měření EQ
o 5 základních oblastí:
o sebevědomí
o organizace vlastního života
o motivování sebe sama
o empatie
o angažovanost v kontaktu s druhými lidmi
 Co člověk chce?  MOTIVACE
o motivační proces
 motivy
 tvořivost
o potřeby
o cíle
 Jaký člověk je?  PROFIL OSOBNOSTI
o temperament
 sklon, vlastnost organismu usuzovat na okolní
jevy
o charakter

Tvořivost
 = kreativita (creo = tvořím)
 výsledkem je něco nového
 uplatňuje se v situacích, kdy je možno hledat více
správných řešení
 = soubor vlastností osobnosti, které jsou předpo-
kladem pro tvůrčí činnost, popř. tvůrčí řešení pro-
blémů, zahrnuje v sobě schopnosti včetně intelek-
tových, ale nevyčerpává se jimi (Čáp 1997)
 tvořivá řešení jsou
 správná, vzhledem k okolnostem
 ale i neobvyklá, původní.
3 hlavní přístupy ke zkoumání tvořivosti:
 Produkty tvořivosti
 vše, co člověk vytvoří a je to nové
 = umělecká díla, nová správná řešení problémů,
originální
 Tvůrčí osobnost
 VNITŘNÍ ČINITELÉ zvládání životních úkolů
 inteligence
o určitá míra inteligence, jako nutná ale nikoliv po-
stačující podmínka
 otevřenost nové zkušenosti
 sebeovládání a odpovědnost
o překonávání vlastních emociálních bariér
 aktivita

© 2011 Amaja.cz 12
Temperament a charakter, rysy osobnosti
o ve vytváření nových struktur a souvislostí
 pruţnost
o ve způsobech poznávání střídavě na různých úrov-
ních myšlení
 VNĚJŠÍ ČINITELÉ zvládání životních úkolů:
„brzdy“
 výchovné přístupy:
o autokratický
o podřídivosti a průměrnosti
o tlak ke konformitě a odmítání odlišností
o kulturní stereotypy
 Bariery tvořivosti (vnější i vnitřní):
 Sociální
 viz vnější činitelé tvůrčího zvládání živ.úkolů
 Emociální
 Kognitivní38
 nenaučil se, že to “nejde”
 příklad rozkrojení dortu třemi řezy na 8 dílů
 Vlastnosti tvořivosti - F.P. Guilford - 2 druhy myš-
lení:
 Konvergentní
 vyvíjení logických závěrů jediným možným po-
stupem
 Divergentní
 tvoření informací z inf. původní, klade se důraz
na novost, množství a význam těchto alternativ
o Vlastnosti divergentního myšlení - tvořivosti:
 plynulost – fluenci
 schopnost plynule si vybavovat slova
 pružnost – flexibilita
 schopnost pohotovost přizpůsobovat a užívat
osvojené informací
 propracování – elaborace
 schopnost dotáhnout a správně zpracovat daný
námětp
 původnost – originalita
 schopnost nově zpracovat námět, vypracovat
neobvyklé řešení
 citlivost – senzitivita
 schopnost postihnout podstatu, jádro problému,
a tím se zabývat
 redefinice
 schopnost podívat se na problém novým pohle-
dem
 Tvůrčí proces
 heuristika52 (heurisko - nalézám) = metody řešení,
nauka o kreativních postupech.
 Fáze tvůrčího procesu podle H. Poincaré:
 Příprava
 nalezení formulace problému (hypotézy); citlivě
vybrat jádro
 orientaci v problému, promyšlení
 Inkubace
 rozvíjení aktivity,
 hledání řešení, intuice
 informace – shromáždění, sbírání
 Osvícení = Iluminace
 = momentem v tvůrčí činnosti inspirace, intuice
 informace polozapomenuté i současné, zkuše-
nosti z dřívějška, zkušenosti z podobných i odliš-
ných situací, to vše bylo intenzivně zpracováváno
na nevědomé úrovni, pravděpodobně v oblastech
pravé hemisféry
 AHA efekt (Archimedes – „Heuréka!“)
 Verifikace = ověření v praxi
 Rozvoj tvořivosti v jednotlivých fázích:
 1.fáze
o ventilace problémů
 2.fáze
o návrh různých možných řešení
 3.fáze
o kritéria kladného vyřešení
 4.fáze
o tabulka jednotlivých kritérií a řešení (2. a 3. fáze)
 5.fáze
o výběr z navržených řešení
Temperament a charakter, rysy osobnosti
Antická typologie
 cholerik
 melancholik
 flegmatik
 sangvinik
Kretschmer, Scheldon - Biologické pojetí
 3 základní typy stavby těla: (Kretschmer/Sheldon):
 Pyknická - Endomorfní typ
 oblé, měkké tvary, zvětšeným objemem hrudníku
a břicha a kulatou hlavou.
 nekomplikovaná povaha, bývá sdílný, otevřený,
je přizpůsobivý, pohodlný, poţitkářský,
 Astenická - Izomorfní typ
 štíhlé postavy , spíše uzavřené, nepřístupné, ale
se značnou vnitřní vzrušivostí obtíţně se přizpů-
sobují, mají sklon k formálně logickému myšlení
 Atletická - Ektomorfní typ
 rovnoměrně rozvinutá svalnatá postava, buď
flegmatičtí nebo naopak choleričtí.
I.P.Pavlov - Fyziologické výzkumy
 temperament je projevem typu vyšší nervové čin-
nosti
 temperament je podmíněn základními vlastnostmi
nervových procesů podráždění /excitace/ a útlumu
/inhibice/ a jejich střídáním
 3 vrozené vlastnosti nervových procesů:
 Síla
 schopnost nervového systému odolávat různým
zátěžím
 Vyrovnanost
 schopnost ovládat a tlumit svá silná podráždění -
sebeovládání
 Pohyblivost
 pohotovost reakce
 Typy temperamentu podle I.P.Pavlova / porovnej se:
 silný - vyrovnaný - pohyblivý / sangvinikem
 silný - vyrovnaný - nepohyblivý / flegmatikem
 silný - nevyrovnaný / cholerikem
 slabý / melancholikem
C. G. Jung
 Typologie C. G. Junga – někdy nazývaná typologie
funkcí a postojů:
 Introvert
 vnitřní prožívání, subjektivní názory, uzavřený,
spolehlivý
 Extrovert
 zaměřený na vnější svět, přizpůsobivý, otevřený
okolí, praktik a realista
H. J. Eysenck
 Využití dvojdimenzionálního rozdělení osobnosti:
 extraverze – introverze
 Labilita – stabilita
 Dimenze neuroticismu s krajními póly stabilita –
labilita = vyjadřuje odolnost vůči zátěţi
 Kombinací dimenzí umístěných na kolmých osách do-
stává model osobnosti, kde ve čtyřech kvadrantech
jsou čtyři typy:
 stabilní extrovert
 labilní extrovert
 stabilní introvert
 labilní introvert
 neurotransmitery - vzruchy

© 2011 Amaja.cz 13
Motivace
 Temperament
 je obecná vlastnost duševní dynamiky jedince
 nemá vlastní zážitkový obsah
 uplatňuje se ve způsobech reagování, prožívání a
chování jedince
 na temperamentu závisí, jak
 snadno /rychle/ u něho vznikají city,
 jak jsou silné /intenzivní/,
 jak ţivě se projevují navenek a
 jak rychle se střídají.”
 se přímo podílí na formování povahových rysů
osobnosti, neboť regulace stimulace a aktivace vy-
žaduje určité způsoby chování, které /když se
osvědčí/, se mohou upevnit jako trvalejší tendence.
Lze rozeznávat:
 aktivní regulaci aktivace
 regulace na úrovni chování
 pasivní regulaci aktivace
 snižování vlastní aktivity až k jednoduchým ná-
vykovým formám chování
o senzorická deprivace
 uplatňuje se vlastní aktivita jako zdroj doplň-
kové stimulace
 stereotypní pohupování
 je spojován s dynamikou psychické činnosti
 dynamika souvisí s motivací
 je podmíněn biologicky, vrozeným typem vyšší
nervové soustavy
 Základními znaky temperamentu:
 celk.zaměření duševních dějů - intro-extraverze
 celk. emo