Pojem a historie práva

čnost fungovat… ( přání pak otcem myšlenky), že poměry (ve věcech společných, veřejných) budou či měly být upraveny tak a tak...
Pojmosloví v právu: pojmy jsou syn tetické, nikoli zjištěné nějakým zkoumáním: právní úkon, právní jednání, způsobilost, právnická osoba, osoby blízké, osvojení atd.

Nejstarší právo:
Kultury řízené právem se začaly objevovat zhruba před pěti tisíci lety v zeměpisném pásu od Kavkazu přes dnešní Malou Asii resp. Střední Východ (Sumer, dtto Mezopotá mie, Babylonie), Judea, Galilea, oblast Egejského moře (Řecko) až k Rudému moři (dnes Izrael Palestina) až po Egypt.
Za nejstarší právně-literární památku se považuje Chammurabiho zákoník
Chammurabi: semitský panovník v Sumeru, zač. vládnout 1791př.n.l., patří ke sjednotitelům Babylonie, bojovník proti partikularismu.
Až do roku 1947 se považoval jeho zákon na dioritové stéle,(diorit = hlubinná vyvřelina, hlavní složka amfibol, nikoli čedič, jak se někdy uvádí. Pokud je na čediči, tak to není diorit; dnes je vystaven v Louvre) za nejstarší zákon, psaný zákoník ,kulturního světa. ( V roce 52 se našel a byl přeložen další zákoník, který pochází z konce III. tisíciletí p ř.n.l., tzv. zákoník Lip-Ištarův; není psán semitskou řečí. Je na hliň. tabulkách)
Ch.Z. obsahuje 300 předpisů, předchází jim honosný prolog se spoustou kleteb (spíš zaklínadel, nechápat jako nadávky), je psaný klínovým písmem v babylonštině – což je semitský, ji ž vymřelý jazyk
V tehdejších (obou) zákonících jsou prozíravé, velmi demokratické nebo logické práv. vývody, nevládne tam právo silnějšího ! Právo se stará, aby se např, sirotek nestal obětí
silnějšího nebo vdova kořistí mocného - tj, aby nebyli tito lidé unášeni a zavlečeni do otroctví. Zákon pamatuje na odstranění šejdířů, kteří odnímají lidu skot a majetek - šlo v podstatě o zkorumpované úředníky.
Chamurabimu šlo o odstranění krevní msty a o spravedlnost a blaho občanů.

Římské právo:
Vyspělý římský stát vznikl z původně rodových obcí, již v 8-5 století př.n.l. existovalo něco jako lidové shromáždění (jako reprezentant polit. moci ), a právo bylo hlavně zvykové, obyčejové, prý někdy i psané, ale dnes o tom nejsou žádné doklady . « Řím» byl původně království (ne v středověkém slova smyslu, král byl volen lidovým shrom ážděním, nešlo o dědičnou funkci), pak republika v různých vývoj. stadiích a pak císařství (principát a dominát). Právníky, tj. « vykladači práva» v této době a v prvn ích letech republiky byli kněží – tzv. pontifikové; právo mělo silně sakrální charakter, bylo « vůlí bohů» .
Po pádu Etrusků a růstem Říma (kolonizace obcí v okolí dnešního Ř. území při dolním toku a ústí řeky Tibery) vznikl stát; neustále docházelo k sporům a i k bojům mezi patricii ( populus Romanus, potomc i pův. římských rodů, plnoprávní římští. občané ) a plebejci (přistěhovalci, podmaněné kmeny, chudina, ev. cizinci, s omezenými právy ),