Učivo na Dendro

šnění půdy
∙ stanoviště zásobovaná dodatečnou vodou – smrk vykazuje obecně mohutnější růst a v době sucha bývá méně
ohrožen
∙ velké, nadbytečné množství vody spojené s nedostatkem kyslíku mívá negativní vliv – zvláště citlivý na záplavy
∙ smrkový porost značně ovlivňuje půdotvorné činitele, především vytvářením surového humusu – zvyšuje se
při nedostatku vláhy a vápníku v půdě
• doprovodné dřeviny: (porostní směsi)
∙ buk lesní, jedle bělokorá (se smrkem tvoří tzv. hercynskou směs), javor klen
∙ horní hranice lesa: jeřáb ptačí, příp. i kleč, v Alpách a Karpatech i modřín, limba, olše zelená aj.
Proměnlivost:
∙ smrk ztepilý společně se smrkem sibiřským nejpolymorfnější taxon svého rodu – relativně rozsáhlý areál
∙ německé přísloví říká: každý strom ve smrkovém porostu má jiný obličej (ksicht)
∙ ještě větší rozdíly při srovnávání jedinců z protilehlých okrajů areálu
∙ odlišení původu rozdílů možné pomocí srovnávacích růstových pokusů (např. provenienčních), s vyloučením
různosti prostředí
∙ smrk se skládá (stejně jako každý taxon v rámci většího areálu) z geneticky odlišných, geograficky
diferencovaných a ekologicky přizpůsobených ras
∙ geografická diferenciace – nápadná především u izolovaných výskytů (např. na jižním Balkánu) – jednotlivé
areály často od sebe vzdáleny mnoho set kilometrů
∙ morfologická variabilita – především tvar koruny, větvení, formy semenných šupin šišek
∙ variabilita jehlic:
a) rostoucí na slunci – cca čtvercového průřezu
b) zastíněné – plošší
∙ jehlice se s rostoucí nadmořskou výškou zkracují a jejich hustota mírně vzrůstá
∙ proměnlivost důležitých hospodářských vlastností: růst, tvorba kořenů, odolnost proti zlomům, suchu, hnilobám aj.
∙ nejméně sporný vliv úzké koruny na snížení škod sněhem a námrazou (výsledek dlouhodobější přírodní selekce
nebo působení prostředí na konkrétního jedince)
∙ vysoká, přírodou daná proměnlivost této dřeviny u většiny jejích znaků dána variabilitou klinální (= postupnou
uvnitř areálu)
∙ výstavba železničních tratí (2. pol. 19.st.) – došlo k dokonalému promíchání populací v rámci celého areálu a
ke vzniku rozsáhlého „sekundárního“ polymorfismu (dnes omezuje studia vlastností původních typů
na malé, autochtonní zbytky porostů)
• variabilita koruny: široké koruny hlavně v polohách nižších a v jižnějších částech areálu
∙ úzké koruny hojnější ve vyšších nadmořských výškách a ve vyšších zeměpisných šířkách (výjimky v přírodě dosti
časté)
• variabilita větvení: obvykle po ukončení období mladosti se vylišují 3 základní typy větvení:
a) hřebenité – vlasovité, záclonovité, hřívnaté
∙ ubývá s rostoucí nadmořskou výškou
∙ charakteristika: větve 1. řádu vodorovné, větévky 2. řádu visí svisle dolů
∙ růstově výkonnější – dosahují dříve silnějších dimenzí
b) deskovité – hojné v extrémních oblastech
∙ charakteristika: větve 1. řádu šikmo dolů skloněné (se špicemi často vystoupavými), s větvením 2. řádu
vodorovně rozloženým, nesvislým
c) víceméně přechodné větvení ježovité – svazčité, štětkovité, kartáčkovité
∙ roste s rostoucí nadmořskou výškou, náš nejhojnější typ
• šišková variabilita: variety se nedají přesněji geograficky vymezit – variety: acuminata, europea, obovata
∙ spíše než-li samostatná morfologická proměnlivost jsou z hlediska lesnického neporovnatelně významnější
ekologicko-geografické rasy – taxonomicky ale většinou nedefinovatelné
∙ mimořádný lesnický význam ras dlouho neznámý – neznalost vedla k nekontrolovatelnému přemisťování semen či
sadebního materiálu → značné problémy pro lesní hospodářství
• mimořádně vysoký polymorfismus smrku vedl k vylišení řady variet a forem – většinou jen zahradnického významu
∙ mnohé se dnes považují za kultivary
• hybridy: Picea abies + Picea obovata = Picea x fennica
∙ v kultuře se kříží s Picea glauca, Picea sitchensis, Picea mariana, Picea rubens aj.
• škodliví činitelé: hřebenité typy více poškozovány vrcholovými zlomy způsobenými námrazou či ledovkou, odolnější
ale ke škodám sněhem (mají malou ukládací plochu a z pohyblivých, svisle visících větví 2. řádu
suchý sníh spadává snadněji i jen za slabšího větru)
∙ deskovité typy – zátěží námrazy a ledovky méně ohroženy, rezistentnější k chladu a mrazu
∙ ulomený vrcholek nahrazuje obvykle pomocí nejvyšší větve – tzv. bajonet (spící pupeny mu na kmeni chybí)
∙ regenerační schopnost – nepatrná – choulostivý na škody způsobené zvěří (okus, ohryz, loupání, vytloukání) –
poškozený jedinec přežije, ale rány bývají vstupní branou pro ničivé houbové infekce
∙ včasné zastřihávání a tvarování snáší celkem dobře (živé ploty)
∙ hospodářské porosty – nejčastější škody způsobované: zvěří, kůrovci, mniškou, pilatkami, houbovými chorobami,
bořivým větrem, námrazou, mokrým sněhem, suchem, imisemi
∙ smrk značně citlivý na znečištěné ovzduší (více než jedle)
• vegetativní množení: v příhodných podmínkách tzv. hřížení (zakořeňování větví dotýkajících se země) – nezávislé na
nadmořské výšce
∙ na horní hranici lesa hřížení častější než v nižších polohách – 2 důvody:
1. generativní rozmnožování zde silně omezeno nepříznivými podmínkami
2. vedoucí výhony poměrně nízkých, řídce rozmístěných rostlin vystaveny nepříznivému působení počasí více
než v zapojeném porostu nižších poloh
∙ častěji dochází k poškození větví dotýkajících se půdy, k jejich zakrytí vlhkým opadem a hrabankou a
k následnému zakořenění
∙ k přirozenému hřížení dochází i v kamenitých sutích
∙ smrk ztepilý netvoří výmladky ani na vyvětveném kmeni (některé jiné smrky ano)
∙ jen obtížně kořeňuje z řízků
∙ některé zakrslé kultivary ale kořeňují snadno a také smrk rostoucí v imisním prostředí se dá celkem úspěšně
řízkovat
∙ roubování úspěšné
________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
6. Americké smrky, charakteristika druhů, ekologické nároky.
Picea pungens = smrk pichlavý
Charakteristika druhu:
* v sadovnických úpravách nejčastěji pěstovaný druh smrku – typy se šedo-modro-stříbrně zbarvenými (pichlavými)
jehlicemi
* horský, pomalu rostoucí, dlouhověký americký smrk střední velikosti
* lesnicky a hlavně dřevařsky bez většího významu
• strom střední velikosti: výška: 21 – 27 (38) m
∙ výčetní tloušťka: 0,6 (1,54) m
∙ relativně tlusté větvičky – výrazně zbrázděné listovými polštářky, s velmi vyniklými výstupky – na ně nasedají
jehlice
∙ jehlice: poměrně dlouhé, ostře pichlavé, pokryté vrstvičkou vosku; zlomené vydávají ostrou, štiplavou vůni
∙ koruna: široce kuželovitá
∙ kmen: jemně vlnitý a málo plnodřevný (poměrně rychle se zužuje)
• dosažitelný věk: 400 – 600 (i více) let
• kořenový systém: relativně mělký, přizpůsobený vlhkým stanovištím; vývraty netrpí
• šištice: samčí: červenavé, event. i žlutozelené
∙ samičí: zpočátku bledězelené, později semenné šupiny zčervenají
∙ do 4 týdnů po odkvětu šištice skloněny dolů a šišky dorůstají plné velikosti
• šišky: měkké; semenné šupiny slámovité, rýhované, světle hnědé
∙ dozrávají v srpnu
∙ drobné semeno vypadá v 1. roce
∙ většina semen dopadá do 90 m od mateřské rostliny
∙ semeno klíčí okamžitě, bez stratifikace
• plodnost: každé 2 – 3 roky; počátek cca ve 20 letech, maximum v 50 – 150 letech
• růst: pomalu rostoucí druh, zvláště ve stadiu semenáčků
∙ největší přírůst za hojné vlhkosti
∙ sucho snese lépe než jiné smrky
∙ růst se může zrychlit naroubováním na smrk ztepilý
Ekologie, lesní porosty:
* v domovině středně tolerantní k zástinu
* u nás boční zastínění způsobuje zasychání větví
• klima: převážně chladné a humidní (vlhké)
∙ většina srážek v létě
∙ snese mráz až -40°C
∙ průměrné srážky: 460 – 610 mm
∙ bezmrazá období: 55 – 60 dnů
• půdy: obvykle mladé, vlhké, velmi variabilní; pH 6,8 – 7,2
∙ převládají půdy na sedimentech ledovcového původu, aluvia podél toků, zvětraliny
∙ v některých oblastech považován za pionýrskou dřevinu vlhkých půd
• lesní porosty: pouze zřídka roste ve větších počtech
∙ podél vodních toků bývá mnohdy jedinou přítomnou koniferou
∙ přirozená obnova v přírodě většinou omezena na minerální půdu, s bočním zástinem
• doprovodné dřeviny: Pseudotsuga glauca, Pinus ponderosa, Pinus contorta, Abies concolor, Populus
- - - - - - -
Proměnlivost:
* jedinci rostoucí autochtonně se jen málo podobají typům, pěstovaným v zahradách a v parcích
* nepravidelně tvarováni silnými horskými větry a těžkým mokrým sněhem
* jehlice (s výjimkou rašení) matně zelené až modravě zelené
* skutečně „stříbrní“ jedinci se v přírodě vyskytují pouze roztroušeně
• hybridy: s Picea glauca, Picea mariana, Picea rubens, vzácně s Picea engelmannii
• škodliví činitelé: proti zvěři ho chrání velmi pichlavé jehlice
∙ raší pozdě – netrpí pozdními mrazy
• vegetativní množení: v přírodě není známo
∙ hojná kmenová výmladnost – z tzv. epikormních (adventivních nebo spících) pupenů
∙ kultivary se roubují na smrk ztepilý
Rozšíření:
* montánní zóna západní části S. Ameriky (pouze USA)
* poměrně malý, disjunktní areál (složený z drobných areálů), s řídkým zastoupením smrku pichlavého
* nejčastěji na skloněných, vodou dobře zásobených horských územích
• vertikální rozložení: severní část areálu: 1800 – 2700 m n.m.; jižní část areálu: 2100 – 3000 m n.m.
Využití:
* okrasná dřevina – krásný pyramidální habitus, husté větvení, barva jehlic
* považován za „nejkrásnější druh mezi koniferami“
* odolný v městském i průmyslovém prostředí
* snáší sucho i extrémní teploty
* dřevo – poměrně křehké, často plné suků
∙ není významnou surovinou pro dřevařský průmysl
∙ zpracovává se především na vlákninu a řezivo
- - - - - - -
Picea engelmanii = smrk Engelmannův
Charakteristika druhu:
* typicky horský americký druh
* všichni jedinci ojíněné jehlice, modravě zelené
* větvičky relativně hladší, většinou žláznatě chlupaté, s listovými polštářky jakoby jen nakreslenými
• strom střední velikosti: výška: obvykle 20 – 30 m (max. 55 m)
∙ výčetní tloušťka: 0,4 – 0,75 m (max. 1 m)
• dosažitelný věk: dlouhověký taxon – dospělosti dosahuje cca v 300 letech
• kořenový systém: relativně mělký, náchylný k vývratům
• šišky: měkké, slámovité, světle hnědé; dozrávají v 1. roce a otevírají se
• semenáčky: vysoké polohy – k přežití potřebují zástin cca 40 – 60%
∙ nižší polohy – přežívají i při plném osvětlení
• růst: v mládí roste velmi pomalu; výšky 1,2 – 1,5m dosahuje v přírodě cca ve 20 letech
∙ v optimálních podmínkách tloušťkově přirůstá až do 300 let
• proměnlivost: populace severské a populace z vysokých výšek raší na jaře první a na podzim také první s růstem končí
• hybridy: s Picea glauca, Picea pungens, Picea sitchensis
• škodliví činitelé: extrémní škody působí kůrovci, nebezpečné požáry (slabá borka), vítr, hniloby
• vegetativní množení: hřížení (tzv. rozvody)
Ekologie, lesní porosty:
* chladná a humidní stanoviště; roste i v mrazových kotlinách
* poměrně tolerantní k zástinu
* málo snášenlivý k vysokým teplotám a k suchu
• porosty: nejtypičtější smíšené porosty – v lesních typech s Abies lasiocarpa (tvoří s ní klimaxové porosty)
∙ přirozená obnova může pod mateřským porostem zůstat 80 – 120 let
∙ na uvolnění zastíněné rostliny reagují rychle zvýšeným přírůstem
• klima: humidní, s dlouhou, studenou zimou a s krátkým, chladným létem
∙ obsazuje jednu z nejvýše položených a nejstudenějších oblastí západní části USA
∙ porosty značně ohrožovány silnými větry
• půdy: nejlépe roste na středně hlubokých, bohatých, dobře propustných, hlinito-písčitých půdách
∙ důležitá vysoká vlhkost půdy, event. dostupná hladina podzemní vody
∙ matečnými horninami ledovcové a jezerní uloženiny, místní zvětraliny, vulkanická láva a popel, ...
- - - - - - -
Rozšíření:
* horská západní část S. Ameriky, až po horní hranici lesa
* nižší polohy – osidluje inverzní studená dna údolí a jejich krátké, vlhké svahy
* hlavní komponenta lesů vysokých poloh Skalistých hor
• vertikální rozložení: obvykle 760 – 3400 m n.m.
Využití:
* dřevo obsahuje hodně malých suků
* zpracování na vlákninu
* uplatňuje se při výrobě hudebních nástrojů a prefabrikovaných produktů
- - - - - - -
Picea glauca = smrk sivý
Charakteristika druhu:
* nejseverněji zasahující americký smrk, s obrovským areálem
* komerčně jeden z nejdůležitějších druhů boreálních lesů Kanady
* hlavní dřevina domorodého obyvatelstva Aljašky
* v S. Americe tvoří polární hranici lesa spolu s Picea mariana, Larix decidua, Populus tremuloides, vrbami, břízami aj.
• strom menší až střední velikosti: velmi rozdílná výška, obvykle 12 – 30 m
∙ výčetní tloušťka: (0,3 –) 0,6 – 0,9 m
∙ koruna: úzká
∙ dřevo: lehké, rovnoměrně vláknité, pružné
• dosažitelný věk: 100 – 250 (300) let
∙ nejstarší stromy spíše na hranici stromové – téměř 1000 let starý jedinec objeven za polárním kruhem
• kořenový systém: sahá obvykle do hloubky 0,9 – 1,2 (3) m
∙ 85% kořenové hmoty uloženo v horních 15 – 30 cm půdy
∙ na píscích sahají boční kořeny až do vzdálenosti 18,5 m
∙ mělký kořenový systém – omezení půdními podmínkami
∙ luhy – víceetážový kořenový systém
• šišky: dozrávají v srpnu – září 1. roku
∙ otevírají se při vlhkosti 45 – 70%
∙ semenné šupiny tuhé, ale velmi tenké
∙ použitelná úroda šišek: od stáří 30 let
∙ 1. šišky se mohou objevit již ve stáří 4 let
∙ dobrá úroda: 1x za 2 – 12 roků
• růst: v mládí pomalý – v porostu často 50 – 70 let potlačený
∙ náletové rostliny: 30 – 50 cm ve stáří 4 – 6 roků
∙ nejrychlejší růst při plném osvětlení
∙ kulminace v 70 – 80 letech
Ekologie, lesní porosty:
* adaptován na široký rozsah edafických a klimatických podmínek severských jehličnatých lesů
* k zastínění středně tolerantní
* důležitým, často dominantním faktorem dynamiky lesů smrku sivého požáry – 1x za (10) 60 – 200 let
* Picea glauca hodnocen jako plastický – schopnost opětovně kolonizovat území za ustupujícím ledovcem
• klima: velmi různorodé, včetně extrémně chladného
∙ vegetační období: 20 – 180 dnů
∙ délka fotoperiody v době letního slunovratu: 17 – 24 hod.
• půdy: roste na široké paletě půd, především podzolovaných, na extrémně rozdílných stanovištích
∙ dobrý růst podmíněn dostatkem provzdušněné vody (stagnující vodu nesnáší)
∙ roste i na suchých stanovištích, mají-li úrodnou půdu
∙ matečný substrát – nejrůznější sedimenty s pH (4) 4,9 – 8,2
∙ severozápadní části v oblasti permafrostu
∙ vyšší nároky na půdní úrodnost
∙ půdy v dospělých porostech často pokryty mechorosty
• lesní porosty: roste v porostech čistých nebo ve směsích
∙ stejnověké porosty vznikají často po přírodních katastrofách
∙ tvoří i různověké, nesmíšené porosty, později podrůstané jedlí, bukem, javorem
∙ trpí šokem z přesazení
∙ hlavní doprovodné dřeviny: smrk černý, smrk červený, bříza papírovitá, osika, jedle balzámová
- - - - - - -
Proměnlivost:
∙ velice variabilní druh s klinální (postupnou) proměnlivostí, sledující zeměpisnou šířku a nadmořskou výšku
• hybridy: v západní Kanadě, v oblasti překrytí areálů Picea glauca a Picea engelmannii, se vytvořily mezi oběma druhy
přechodové populace, považované za výsledek introgresivní hybridizace
∙ Picea glauca + Picea sitchensis = Picea x lutzii
• škodliví činitelé: rašící kultury poškozovány pozdními mrazy
∙ není příliš poškozován zvěří, ale veverky na Aljašce mohou „sklidit“ až 90% úrody šišek
• vegetativní množení: hřížení obvyklé na některých stanovištích u severní hranice stromové
∙ mladé rostliny se dají množit řízkováním
Rozšíření:
* S. Amerika boreální – především její kanadská část (transkontinentální areál)
* sahá od Atlantiku po Pacifik
• vertikální rozložení: 0 – 1520 m n.m.
Využití:
* zpracování především na vlákninu a na stavební dříví
* S. Amerika – významná role při zachování půdní a vodohospodářské stability
* porosty – i rekreační fce
* použití i jako okrasná dřevina – především pravidelně kuželovitý typ
- - - - - - -
Picea mariana = smrk černý
Charakteristika druhu:
* jeden z nejmenších smrků
* v S. Americe zaujímá (společně s Picea glauca) největší, transkontinentálně rozložený areál – na severu jde až na
polární hranici lesa (i na polární hranici stromovou)
* v Kanadě patří mezi hojné, hospodářsky nejvýznamnější dřeviny
• menší strom: výška: 8 – 20 (27) m
∙ výčetní tloušťka: 0,13 – 0,23 (0,46) m
∙ koruna: štíhlá, s tenkými větvemi
∙ dřevo: žlutobílé, relativně lehké, pevné
• dosažitelný věk: 200 (280) let
• kořenový systém: rozložení kořenů ploché, pouze v horním organickém horizontu
∙ kořeny obvykle zasahují jen do 20 cm, ojediněle do 60 cm
• kvetení a plodnost: kvete: květen – červen
∙ začíná plodit již od 10 let, v zápoji později
∙ hlavní produkční období mezi 100 – 200 roky
• šišky: nejmenší ze všech smrků, 1 – 4 cm dlouhé
∙ dozrálé zůstávají zčásti zavřené po několik roků
∙ semeno vypadává postupně (max. po dobu až 25 let)
∙ šišky se otevírají také po požárech (urychluje se vypadávání semen)
• semeno a semenáčky: semeno dozrává 3 měsíce po opylení (srpen – září)
∙ nejmenší ze všech smrkových semen
∙ klíčí dobře v porostech rašeliníků i na ploše bez organické vrstvy, především po požáru
∙ jednoletý semenáček vysoký cca 2,5 cm (mezi mechorosty) až 15 cm (minerální půda)
• růst: roste pomaleji než většina dřevin, které ho doprovází
• proměnlivost: klinální, především ve směru sever-jih
• hybridy: kříží se s Picea rubens, Picea glauca, Picea pungens, Picea jezoënsis
• škodliví činitelé: poloparazitický jmelovitý keřík (deformuje napadené smrky, snižuje jejich životaschopnost, zvyšuje
mortalitu), rzi, sypavky, obaleči, kůrovci
∙ abiotičtí činitelé: vrcholové zlomy (mokrý sníh, námraza), větrné polomy a vývraty, požáry (má tenkou borku)
∙ na rašeliništních územích ho poškozují změny hladiny podzemní vody
• vegetativní mno