Vypracované okruhy na Pícniny

sušší stanoviště)
-širokolistá (pravá), významný druh, vlhčí půda s dostatkem živin
-nejlepší a nejcennější pastevní tráva
-obtíţné semenářství
-mimořádná odnožovací schopnost
-elastický drn
-vynikající kvalita píce
-pomalý vývin ze semene
= promítá se v semenářství–zaplevelení
-povrchová setba
-drahé osivo
-mohutný, rozvětvený kořenový systém (do 100 mm)
-snáší i nepříznivé klimatické podmínky
Využití:
-směsi pro intenzivní pastviny a dlouhodobé luční porosty (1 –2 kg. ha-1)
-trávníkářství (sportovní a jinak zatěţované trávníky), ne pro jemné okrasné trávníky
6) Jetelovinotrávy-vše o nich
JETELOVINOTRAVNÍ SMĚSI
JETELOVINOTRÁVY NA ORNÉ PŮDĚ
-třetí skupina víceletých pícnin
Podle zařazení jeteloviny do směsí rozlišujeme.
1)Vojtěškotrávy
2) Štírovníkotrávy
3) Vičencotrávy
4) Jetelotrávy
-mají různé procentickézastoupení v jednotlivých výrobních oblastech
VOJTĚŠKOTRAVNÍ SMĚSI (VTS)
-mají význam především v BVO a ŘVO
-zde travní komponent má dostatek vláhy k zajištění podílu při sklizni nejen v 1. seči, ale i následujících
Ve VTS v BVO podíl travního komponentu je 10 –15 % vzhledem k vysoké konkurenci trav bez přídavku dodatkové energie ve formě hnojiv
-zakládáme na pozemcích s pH 6 –6,5, nízkou hladinou podzemní vody a hlubší ornicí
-nejvhodnější jsou hybridy jílkovitého typu
-využití festucoidních hybridů je limitováno raností a rychlým zhoršováním kvality píce (podřídit termín sklizně!)
Ve VTS v ŘVO podíl travního komponentu aţ do 20 %
-využití loloidních hybridů (dobrá kvalita, vysoký obsah vodorozpustných cukrů)
Ve VTS v KVO podíl trav nemá překročit 15 %
-nejméně vhodná oblast pro VTS
-vybrat pozemky dobře zásobené vodou
-využít loloidní a festucoidní hybridy, popř. i OV
Doba vyuţití VTS je 2 –3 uţitkové roky při udrţení podílu 70 –80 % VS
Přednosti VTS oproti VS:
-vyšší odolnost vůči poškození porostu technikou a proti zaplevelení
-rychlejší zavadání na pokose
-rychlejší průběh konzervačního procesu
-stabilizace výnosů v méně příznivých podmínkách pro VS
ŠTÍROVNÍKOTRAVNÍ SMĚSI (ŠTS)
-vhodné pouze pro extrémní stanoviště
-mělké svaţité půdy
-méně výnosné
VIČENCOTRAVNÍ SMĚSI (ViTS)
-vhodné pro kamenité půdy bohaté na Ca
-pro svažité pozemky, kde chrání půdu před erozí
-používá se převážně vyluštěné osivo
-z trav se používají OV, SŘ
JETELOTRAVNÍ SMĚSI (JTS)
-mají význam a uplatnění v podmínkách, kde se nedaří čistým porostům JL
-převážně jsou pěstovány ve vyšších zonalitách
-procentické zastoupení JTS stoupá s nadmořskou výškou
-vhodné podmínky pro JL při pěstování ve směsích
Podíly druhů v JTS jsou ovlivněny:
-formou růstu, při nižší frekvenci využívání mohou vysoké trávy (OV) potlačit zastoupení nižších druhů
-rytmem vývoje, některé druhy zjara (JM, JV) rychleji obrůstají a tím potlačují
pomaleji se vyvíjející druhy (KL, jetel plazivý aj.)
-uvedené vlastnosti se mohou v dalších letech měnit
-rychlost vývinu druhů trav je –v průběhu roku rozdílná (trávy volně trsnaté oproti
rhizomatickým)
Při porovnání výnosů z pokusů mezi jetelem lučním, jetelovinotrávoua jílkem mnohokvětým se ukazuje, že trávy dosahují stejných energetických výnosů až při 200 kg N. ha-1a stejný výnos bílkovin až při 300 kg N. ha-1 jako jetel luční nebo jetelovinotráva
7)Konzervace-klasická siláž, vše o kukuřičné siláži,kdy vysévat kukuřici a v jaké fázi se sklízí kukuřice na siláž
SILÁŽ je objemné krmivo konzervované vanaerobních podmínkách kyselinou
mléčnou (požadovaný obsah sušiny je 270 –330 g. kg-1)
Silážování a senážování je nejběžnější způsob konzervace čerstvé až silně
zavadlé píce v anaerobním prostředí s pH 3,8-5,2
-správné zhutnění krátké řezanky píce v silážním prostoru (silážní věže, žlaby)
-konzervovaná píce je stabilizována:
-kyselinou mléčnou, která je produktem mléčného kvašení
-případně pomocí chemických či bakteriálních přísad
Kukuřičná siláž: v období mléčně-voskové až voskové zralosti palic při průměrném
obsahu 280 –350 g sušiny na 1 kg čerstvé fytomasy
-podílu palic 45 –50 % v zelené hmotě, resp. 60 % na výnosu sušiny
-kukuřičná siláž je dobře skladovatelná a významně se podílí na rezervách
objemných krmiv
SETÍ KUKUŘICE
-termín setí kukuřice na siláž je limitován teplotou půdy
=při prohřátí půdy v hloubce výsevu na teplotu 8 –10 oC,
-dle výrobních oblastí od poloviny dubna (KVO) až do 15. května (okrajové oblasti pěstování)
-přihlíží se ke zkušenostem, k předpokládané době setí dle technického vybavení podniku
-při nedostatečně prohřáté půdě dochází k prodloužení vzcházení, vysetá zrna bývají napadány houbovými chorobami a snižuje se polní vzcházivost.
-extrémně rané výsevy jsou rizikové
-pozdní výsevy snižují výnosy.
-používají se přesné secí stroje
-jejich využití je nákladné a omezené
-dodržovat pojezdovou rychlost doporučovanou výrobcem
-při nedodržení je nerovnoměrný výsev a hloubka setí
-osivo ve „výsevních jednotkách“ dle hybridů
-počet jedinců 70-110 tis/haknm
vysev-kukuřice-accord-optima
-při opožděné setbě se zkracuje vegetační doba a nedosahuje se optimální silážní zralosti při sklizni
-snaha o prodloužení vegetační doby vedla k různým způsobům úpravy osiva (inkrustaci)
-inkrustace osiva spočívá v jeho obalování jemným filmem s pesticidy, které jsou nerozpustné ve vodě, ale propouštějí vodu a vzduch k semenům
-upravené osivo lze vysévat o 12 –15 dnů dříve oproti agrotechnickému
termínu
-semena využívají teplo, které se akumuluje ve svrchní vrstvě půdy ze slunečního záření–tepelné impulzy
-proto lze inkrustovaná semena vysévat mělčeji (30 –50 mm)
-z poloprovozních pokusů jsou uváděny vyšší výnosy
8) Vyjmenovat skupiny jednoletém
II. Jednoleté pícniny (7,34 % zo.p.):
1) Kukuřice (5,95 %)
2) Ostatní jednoleté pícniny (1,39 %) –zelená hmota, silážní drtě (SD), krycí
plodiny víceletých pícnin
a) krmné obilniny –oves, žito, pšenice, ječmen, triticale
b) krmné luskoviny –bob, hrách, vikve, sója
c) brukvovité pícniny –řepka, hořčice, kapusta aj.
d) krmné okopaniny –krmná řepa, cukrovka, mrkev
e) jednoleté pícní směsky (ozimé a jarní)
9)Pastviny-abiotické a biotické faktory
-výnosotvorné hledisko:
-abiotické podmínky, např. klima, půda aj., mají pasivní vliv na
biocenózu
-biotické faktory(prvky), tj. pratobiocenóza (společenstvo rostlinných
druhů a edafon)
-kvantitativní hledisko dělí významné ekologické faktory obvykle na 5 stupňů, které tvoří ekologickou řadu.
Maximální výnosy (a kvalitu píce?)píce lze dosáhnout tam, kde jsou všechny faktory v optimálních stupních pro rozvoj druhů TP.
Abiotické prvky ekosystému
Klimatické podmínky:
-atmosférické srážky zabezpečují významný podíl potřebné vody, travní porosty náročné (vysoký TK). „Tráva roste z vody.“
vliv má:-výživa rostlin
-rozdělení srážek během vegetace (400-450 mm)
-celoroční úhrn (700-750 mm)
-rosa (až 10 % ročních srážek), sníh (doba a vrstva) a vzdušná vlhkost (významný vliv na botanické složení)
-teploty ovlivňují porost nepřetržitě v období vegetace a v zimních měsících. TP méně náročné na teploty než jiné zem. plodiny.
-v mimovegetačním období možnost vymrzání!!
-ideální polohy s rozmezím teplot 5-7 oC
-ovlivňují délku pastevního období (vegetace)
-světlo je zdrojem tepla, uplatňuje se při fotosyntéze, vliv na obsah glycidů a N-látek v píci.
-rozdílné požadavky druhů
-vliv na floristického složení stanoviště
-vítr má vliv mechanický a fyziologický.
-příznivě přenášením pylu a semen rostlin
-větrná eroze a celková devastace lokalit
-negativní fyziologický vliv (rozvoj xerofyt
Orografické podmínky jsou limitujícím faktorem pro stupeň intenzifikace
-stupeň svažitostipři pastvě není tak významný jako u luk
-zvyšuje náklady na oplocení, nutné mechanizační práce a klesá užitkovost zvířat
-zvyšuje erozní ohrožení ploch
-nadmořská výška
-zvyšuje se úhrn srážek
-zkracuje délka slunečního svitu a délka vegetace
-limitujícím se faktorem stává teplota a obsah živin v půdě
-expozice
-souvisí úzce se svažitostí (jih x sever), rozdíl v začátku vegetace
-se projevuje na výnosu v pořadí: max. JZ-J-JV-Z-V-V-SZ-S
10) Stupnice vodního režimu
Vodní režim rozhoduje o možnostech využívání porostů a je kvantifikován pětistupňovou ekologickou řadou (hygrosérií) ve stupních H1 -H5:
1. Xerofytní stupeň (H1):
-silně vysýchavé jižní svahy
-kratší vegetační doba
-pastva pouze na jaře nebo na podzim
-tvrdé stepního druhy (úzkolisté kostřavy aj.).
-intenzifikace neekonomická
-využití extenzivní pastvou ovcí (koz)
2. Mezoxerofytní stanoviště (H2):
-podzemní voda hluboko pod kořenovou zónou
-srážky pod 700 mm
-nevznikají porosty s převahou kulturních druhů
-porosty pýru plazivého, OV
-při nedostatku živin kostřav ovčí a KČ
-využití občasnou pastvou ovcí (koz),
-„extenzivní plemena“ skotu-udržení jejich ekologických funkcí
3. Mezofytní stupeň (H3):
-optimální stav vodního režimu
-údolní lokality
-hladina podzemní vody v hloubce 0,4-0,5 m (louky)
-svahy s ročními srážkami nad 700 mm (pastviny).
-porosty s převahou kulturních druhů
-výnosy a kvalita
4. Mezohygrofytní stanoviště (H4):
-půdy mírně nebo dočasně zamokřených
-v nivách z jara problémy s mechanizací
-při dostatku živin psárka luční, chrastice rákosovitá aj.
-při omezené výživě nízké ostřice, sítiny, metlice trsnatá
-trvalé pastevní využití problematické (odvodnění?), spíše pastevní louky
5. Hygrofytní stupeň (H5):
-neúnosné, neplodné plochy, rozbahněná půda
-výnosy uspokojivé, píce podřadná (v případě nouze nebo jako stelivo)
-dříve intenzifikace (odvodnění, obnova) -vznik výnosných luk
-vysoké ostřice, orobinec, suchopýr, blatouch bahenní, skřípina lesní aj.
-náklady nejsou rentabilní, význam krajinotvorný a ekologický
11)Stupnice výživného režimu
Výživný režim půdy je rozhodujícím komplexním činitelem, který při dostatku
vláhy určuje konkurenční a produkční schopnost lučních a pastevních druhů.
Obsah živin v půdě je jednou ze základních podmínek rozvoje travních porostů.
1. Oligotrofní půdy (N1):
-velmi nízká zásoba přijatelných živin
-omezená mikrobiální činnost
-nekvalitní kyselý humus (široký poměr C : N)
-neuplatní se kulturní trávy a jeteloviny
-převládají nehodnotné druhy (smilka t., vřes, metlička aj.)
-porost z jara pozdě obrůstá a na podzim brzy konec
-nekvalitní seno 1,0 t.ha-1-extenzivní pastva (jednosečně)
-minerální hnojení neekonomické
-dříve obnova, levně zlepšit košárováním
2. Mezooligotrofní půdy (N2):
-malá zásoba přijatelných živin
-výskyt nízkých druhů
-porosty KČ + Ps. tenký a jeteloviny
-kulturní trávy pouze zřídka
-snížená vitalita (drobné trsy aj.)
-výnosy sena max. do 3,0 t.ha-1
-efektivnost hnojení již vyšší
3. Mezotrofní půdy (N3):
-střední zásoba živin
-druhově nejbohatší stanoviště
-nízké a střední kulturní druhy trav a jetelovin
-vysoké kulturní trávy se sníženou vitalitou
-drobné trsy, generativní výhony !!)
-LL, KČ, KL, TŢL, psineček výb., kopretina aj.
-výnosy kvalitní píce od 2,0 do 4,0 t.ha-1 sena
-nejvyšší produkční účinnost N
4. Mezoeutrofní půdy (N4)
-optimální podmínky výživy pro vysoké kulturní trávy
-PL, SŘ, KL, OV, JV, jetelovin méně
-sporadicky ruderální plevele
-poměrně vysoká účinnost N-hnojení
-variabilní výnosy kvalitní píce (4,0-10,0 t.ha-1)
5. Eutrofní půdy (N5)
-dlouhodobě nadměrné nevyrovnané hnojení (močůvka, kejda)
-v půdě jednostranný nadbytek K (+N)
-PL, KL, SŘ i LL
-mohutné ruderální plevele
-velkol. šťovíky, lopuchy, kerblík lesní aj.
-vysoké výnosy (5,0-11,0 t.ha-1 sena)
-nízká kvalita píce (zvýšený obsah vlákniny a K)
12)mikro a makro edafon
Edafon (mikroflóra, mikro-a makrofauna):
-velmi významná složka biocenóz luk a pastvin
-aktivita edafonu souvisí súrovní ostatních ekologických faktorů
-hmotnost v činných půdách až 25 t.ha-1(pastviny x louky)
-vázáno množství energie a živin, které jsou v neustálém koloběhu-
mikroflóra
-důležitý článek koloběhu živin
-v horní části drn. vrstvy (více humusu) až 3x četnější než v o.p.
-hmotnost v drnové vrstvě do 150 mm aţ 10-20 t.ha-1!!!
-proteolytické a celulolytické organizmy mineralizují odumřelou organickou hmotu a humus -významná role dekompozitorů (rozkladačů) při koloběhu minerálních živin v biocenóze travního porostu
-symbiotické nitrogenní bakterie-příznivější bilance N, symbióza s jetelovinami (Rhizobium) a jiných autotrofních baktérií (Azotobacteraj.). Vzdušný dusík mohou poutat i houby („čarodějné kruhy“ ) v porostech nad podhoubím pečárek, špiček, čirůvek aj.
-denitrifikační baktérie-způsobují ztráty N
-řasy méně zastoupené (ve vlhkých půdách více) a aktinomycety
-zdroj výživy pro půdní mikrofaunu
Mikrofauna a makrofauna
-další významný článek biocenóz
-činnost podstatně mohutnější (až 10x) než v polních podmínkách-prvoci (Protozoa) a hlístice (Nematoda)hlavní konzumenti baktérií
-roztoči (Acarina) a chvostoskoci (Collembola)
-v půdních pórech, rozkládají rostlinné zbytky
-značný vliv z hlediska přetváření organické hmoty.
-kroužkoví červi (Enchytraeidae)
-tvoří jílovito-humusový komplex
-převážně v drnové vrstvě do 100 (150) mm
-více na lehčích půdách a pod pastevními porosty
= organická hmota
=stonožky (Diplopodaeaj.), larvy hmyzu aj.
-využívají humusové částice půdy
-vytváří v půdě chodbičky
=žížaly (Lumbricidae)
-ovlivňují fyzikální vlastnosti a výživný režim půd
-vliv na půdotvorný proces drnové vrstvy
-exkrementy bohaté na C a N
-hodnotný organominerální komplex,
-pozitivní vliv exkrementů množství žížal
=krtek obecný (Talpa europaea)
-indikátor aktivity edafonu
-chodby přispívají k aeraci půdy
-rozhrnuté krtiny zlepšují výživu porostu
-z provozního hlediska činnost krtků negativní
-zvyšují se náklady údržbu ploch
-převážnou složkou potravy krtka jsou žížaly
-je hostitelem larev a nymf klíštěte obecného !!!
=hraboš polní (Microtus arvalis)
-na porostech vážné škody
-přemnožení v optimálních podmínkách
=černá zvěř(disturbance)
- rytím značné škody na porostech
=nebezpeční parazité zvířat na pastvinách
-osídlují půdy a povrchy porostů
13)Veterinární opatření-před a po zahájení pastevního období
Pro zajištění zdraví zvířat a jejich vysoké a vyrovnané užitkovosti se musí na pastvině zajistit vhodné prostředí:
= 3 varianty opatření –před začátkem pastvy, během sezóny a po ukončení pastvy
1. Před zahájením pastvy lze zdravotně veterinární opatření rozdělit do dvou
skupin -zásahy na pastvinách a opatření u zvířat určených pro pastvu
a) zásahy na pastvinách se vztahují především k zajištění dostatečné a vhodné výživy jako základního předpokladu dobrého zdravotního stavu zvířat
-proto je prvním úkolem výběr hodnotného pastevního porostu
-důkladný veterinárně zdravotní průzkum pastvin je nutno provést před obsazením zvířaty
-zamokřené plochy s málo hodnotným porostem vyvolávají zdravotní poruchy
(mj. bakteriální a parazitární infekce trávicích a dýchacích orgánů)
-dále je třeba zjistit, které plochy byly dříve spásány nemocnými zvířaty ( i zvěří)
a sledovat onemocnění zvířat (sněť slezinná a šelestivá, tuberkulóza, nakažlivé
zmetání, motolice, strongylóza, kokcidióza, distomatóza, střevní červi aj.)
-podle stupně zamoření pastvin je třeba zajistit postupnou asanaci na více let
(např. seno zamokřených pastvin zlikvidovat kompostováním s vápnem nebo
zkrmovat až po roce).
-pro pastvu by se neměly využívat plochy dočasně zaplavované vodou (možný zdroj infekce)
-pro napájení zvířat je třeba vybrat místa s pramenitou