výcuc koně chuchle

en některé aminokyseliny jsou schopny transformovat svůj uhlíkatý řetězec na glukózu nebo mastné kyseliny.
Pak je nutno také uvědomit si, že dusíkatý zbytek aminokyselin musí být z těla vyloučen ve formě močoviny.
Zvýšený příjem dusíku zvyšuje příjem vody.
Zvýšená tvorba močoviny způsobuje její vyšší zastoupení v krvi a možnost reabsorpce do střeva, kde může způsobovat střevní potíže.
Zvýšené zastoupení močoviny v krvi může způsobovat vyšší nervovou dráždivost a také problémy sacharidového metabolizmu.
Vláknina.
Dietní vláknina byla často, jako potencionální energetický zdroj přehlížena.
Kůň má však velmi progresivní mikrobiální trávení v tlustém střevě, kde je v každém 1 ml obsahu přes miliardu bakterií a prvoků, kteří jsou schopni trávit vlákninu a následně ji fermentovat na TMK, a tyto mohou být zdrojem energie pro regeneraci ATP podobně jako jiné mastné kyseliny s delším uhlíkatým řetězcem.
Příliš mnoho škrobu v dávce škodí organizmu koně, stejně jako příliš tuku.
Stejné je to i s překrmováním proteinu.
Pro krytí energetických potřeb využívá kůň energii, která se uvolňuje z živin krmiva při oxidaci chemických vazeb. Přímé využití energie pro svalovou práci je přes makroergní sloučeniny fosforu (adenosinfosfáty a creatininfosfáty).
Makroergní fosfáty jsou při zátěži koně velmi rychle čerpány a zásoby ve svalové buňce jsou značně redukovány. Proto musí být již v průběhu zátěže obnovovány a doplněny. K jejich resyntéze – f o s f o r y l a c i – slouží odbourávání zdrojů energie - sacharidů, tuků, případně i proteinů.
Na začátku zátěže kdy není transportním není schopen dodat dostatečné množství kyslíku pracujícím tkáním (anaerobní podmínky) se spotřebovávají zásoby makroergních fosfátů (nejdříve ATP a o něco později i CP). Tento proces využití energie pro mechanickou práci je však časově velmi krátký jenom asi 15 – 25 vteřin po začátku zátěže. Při rychlé práci nebo dostihu (90 – 100 % maxima) to je úsek do 400 m. později musí dojít k resyntéze makroergních fosfátů.
Při anaerobní zátěži na kyslíkový dluh probíhá fosforylace glykolytická při níž se štěpí glukóza a svalový glykogén. Tato však může probíhat jen tehdy, pokud je uvolňovaný vodík vázán na koenzymové přenašeče, hlavně na nikotinamidadeninnukleotid NAD+ přenášející vodíkový elektron (NADH).
Glukóza se transformuje na pyruvát (kyselina pyrohroznová). Jsou-li však všechny přenašeče H+ redukovány, anaerobní glykolýza se zastaví.
Přeměnou pyruvátu na laktát (kyselina mléčná) se vodík z NADH odbourá a opět vzniká NAD+ a glykolýza pokračuje, znovu může dojít k přeměně AMP a ADT na ATP glykolytickou fosforylací. Vzniklá k. mléčná je sice rezervoárem vodíkových iontů, zároveň však svou zvýšenou koncentrací vyvolává zpomalení této reakce.
Koncentrace k. mléčné má bezprostřední vliv na změnu acidity vnitřního prostředí, únavu a vyčerpání. Anaerobní metabolizmus a produkce kys. mléčné se objevuje především na začátku práce po vyčerpání ATP a CP a nejvíce při submaximální či maximální intenzitě charakteru rychlostní zátěže (u sportovních koní je to rychlost nad 450 m/min. a u dostihových koní pak rychlost nad 700 m/min. – tj. zátěž 70 – 100 % maxima zátěže).
Při aerobní zátěži v rovnovážném stavu (rychlejší krok, klus, mírný cval) transportní systém se přizpůsobil intenzitě zátěže a je dodáván dostatek kyslíku pro oxidaci redukovaného NADH, je tento konečným příjemcem vodíkového elektronu a vzniká CO2 a metabolická voda.
Jako energetický zdroj k zisku volné energie slouží především glukóza, glykogen a volné mastné kyseliny. Vzniklý pyruvát je zcela oxidován. Uvolněná energie je využita k resyntéze ADP na ATP oxidační fosforylací. Tento způsob metabolizmu probíhá u koní při zátěžích vytrvaleckého charakteru (u sportovních koní do rychlosti 300 m/min. a u dostihových koní do rychlosti 450 m/min. – tj. do 50 % maxima intenzity).
Jestliže se intenzita práce zvýší a přibývá na rychlosti, množství kyslíku už nestačí přenášet vodíkový elektron.
K této funkci nastupuje současně i pyruvát měnící se na laktát. Probíhá současně dvojí metabolizmus – earobní i anaerobní. Tento stav je u sportovních koní při rychlosti 300 – 450 m/min. a u dostihových koní při rychlosti 450 – 700 m/min. – zátěž 50 – 70 % maximální intenzity.
Hlavní energetické zdroje :
anaerobní
1. ATP ADP + P + volná energie
2. CP + ADP kreatin + ATP
3. glykogen + P + ADP laktát + ATP
aerobní
4. glykogen + P + ADP + O2 CO2 + H2O + ATP
5. mastné kyseliny + P + ADP + O2 CO2 + H2O + ATP
Jednotlivé typy metabolizmu – aerobní a anaerobní – se významně liší i v energetické bilanci.
Z jedné molekuly glykogenu se za nepřítomnosti kyslíku (anaerobní cestou) uvolní 230 kJ a vzniknou 3 molekuly ATP.
Při dostatku kyslíku (aerobní cesta) se z jedné molekuly glykogenu uvolní 2900 kJ a vznikne 39 molekul ATP.
Znamená to, že při aerobní metabolizaci glykogenu se vytváří 13 x více molekul ATP než při anaerobní metabolizaci a uvolňuje se 19 x více energie pro svalovou práci. A to znamená, že anaerobní způsob metabolizmu je pro organizmus koně 19 x náročnější.
Oba způsoby metabolizmu jsou pro zátěž organizmu koně stejně významné. Jejich uplatnění závisí na intenzitě a objemu zátěže. Při silové a rychlostní zátěži, je kladen důraz na energeticky náročnější metabolizmus anaerobní, při zátěži vytrvalostní na metabolizmus aerobní a při zátěži vytrvalostně rychlostní, pak na oba způsoby.
Rychlost a síla (intenzita zátěže) rozhodují o úrovni anaerobních procesů, délka trati a doba trvání jsou sekundárními vlivy.
O energetické náročnosti zátěže rozhoduje vedle zátěže i hmotnost koně a hmotnost jezdce.
Známe-li rychlost pohybu (v) v m/vteřina, hmotnost koně v kg (m1), hmotnost jezdce v kg (m2) a dobu trvání zátěže (t), je možno matematickým výpočtem stanovit (orientačně) energetický výdej koně při různé zátěži.

(5,27 + 0,22 . v + 0,5 v2 ) . (m1 + m2) . t
E = ___________________________________
1000