Tvarové vlastnosti

- hlava, rypák, krk a končetiny jsou kratší,
- hlava je v čele široká,
- plíce jsou relativně malé, cévy široké a málo rozvětvené,
- vlivem snížené oxidace dochází ke značnému a brzkému ukládání
tuku ve hřbetní a břišní partii,
- sudovitým hrudním košem s kolmým postavením žeber,
- vysokou raností,
- zpravidla malým tělesným rámcem.
1.4.Typ intenzity vývinu
Určen obdobím intenzivního ukládání tuku,
tedy ukončením tělesného vývinu.
Těsně souvisí s raností fyziologickou a raností
užitkovou.
- fyziologická ranost limituje věk při dosažení pohlavní
dospělosti zvířete,
- užitková ranost určuje dobu ukončení vývinu (jatečná
zralost), kdy se začíná snižovat intenzita tvorby svalové
tkáně a zvyšuje se intenzita tvorby tukové tkáně. Z hlediska typu intenzity vývinu rozlišujeme prasata:
- velmi raná,
- raná,
- středně raná,
- pozdní. 2. Konstituce
Konstituce je v širším slova smyslu stupeň zdraví
jedince, který vyjadřuje jeho životní energii.
Projevuje se určitou reaktivností zvířat vůči škodlivým
klimatickým vlivům a některým nakažlivým chorobám,
a je podmíněna anatomicko-morfologickou stavbou těla
a jeho orgánů.
Je to vlastnost druhová, plemenná a individuální, spojená
s celou řadou vnějších znaků a známek, z nichž lze
usuzovat na konstituční typ zvířete. Rozeznáváme konstituci: pevnou,
jemnou,
slabou,
hrubou,
měkkou (lymfatickou). Při klasifikaci konstituce na jednotlivé typy lze vycházet z:
- morfologických znaků,
- funkčních zvláštností organismu,
- typu nervové soustavy,
- velikosti buněk,
- habitu, komplexe, temperamentu, kde:
habitus = vnější vzezření jedince,
komplexe = vrozená a během života získaná
činnost orgánů výměny látkové a žláz
s vnitřní sekrecí, projevující se zdravím
a odolností zvířete,
temperament = stupeň reaktivnosti organismu
na vnější podněty.
3.Zevnějšek Nauka o zevnějšku, tedy exterieru hospodářských zvířat
pojednává o vnějších tvarech hospodářských zvířat ve
vztahu k biologickým zvláštnostem, užitkovým
vlastnostem a k hospodářské hodnotě zvířat.
Na exteriér nahlížíme jako na účelný doplněk posouzení užitkovosti zvířete, jeho konstituční odolnosti a zdraví.
Exteriérové znaky poukazují zpravidla jen na charakter
užitkového směru, nelze však dle nich určit výši produkce. Z obecného hlediska má být exteriér výrazem: - plemenné příslušnosti a ustálenosti plemenných znaků,
- vysoké výkonnosti v požadovaném užitkovém směru,
- pohlavní příslušnosti s charakteristickým výrazným
vyjádřením sekundárních pohlavních znaků,
- konstituční odolnosti a dobrého zdravotního stavu,
- harmoničnosti stavby těla podřízené principu účelnosti.
Subjektivní hodnocení exteriéru
Tělesné proporce různých plemen prasat jsou rozdílně utvářeny.
Požadavky na ideální exteriér prasete jsou vyjádřeny
v plemenném standardu, tedy souhrnu požadavků
konkretizujících chovný cíl v dané etapě.
Je rozdělen na:
- standard užitkových vlastností
určuje reprodukční a produkční užitkovost
daného plemene,
- standard morfologických vlastností a znaků
obsahuje charakteristiku tělesné stavby, typu,
rámce, hlavních tělesných parametrů, zbarvení,
- standard růstový
definuje hmotnosti prasat ve vztahu k věku. Hodnocení prasat podle typu konstituce
a zevnějšku (TKZ) Při tomto hodnocení se jedinec ohodnotí odpovídajícím počtem bodů od 1 do 5, přičemž se hodnotí:
- zdraví,
- pohlavní výraz a vyjádření sekundárních pohlavních znaků,
- počet a kvalita struků,
- utváření a funkčnost končetin,
- tělesný rámec, plemenný a užitkový typ.
Hodnocení je součástí KU a tedy i PH zvířete. Celkové hodnocení Počet bodů
Vysoce nadprůměrný 5
Nadprůměrný 4
Průměrný 3
Podprůměrný 2
Vysoce podprůměrný 1 Základem praktického hodnocení prasat podle
exteriéru je: 1.Přesná a podrobná znalost názvů krajin těla prasete
a masných partií prasete.
2.Znalost posouzení zevnějšku prasat a žádoucích
či nežádoucích odchylek.
3.Znalost užití značkovacího klíče a jeho využití
při popisu exteriéru.
4.Znalost plemenného standardu. Krajiny těla prasete Díky poměrně vysoké dědivosti tělesných tvarů je možná jejich
korekce pomocí jednoduchých selekčních metod. 1. hlava,
2. líce,
3. lalok,
4. týl,
5. krk,
6. kohoutek,
7. plec,
8. koleno,
9. spěnka,
10.spárky 11. hřbet,
12. hrudník,
13. bedra,
14. bok,
15. břicho,
16. př.slabina
17. z.slabina
18. kříž,
19. kýta,
20. hlezno,
21. spěnka,
22. spárky. Masné partie prasete 1.hlava,
2.lalok,
3.krkovička,
4.plec, 5a.pečeně přední,
5b.pečeně zadní,
6a.bůček horní,
6b.bůček dolní, 7.kýta,
8 a 9.kolínko,
10 a 11.nožička,
12.ocásek,
13.hřbetní sádlo,
14.plstní sádlo. Posuzování zevnějšku prasat Hlava Hlava dobrá. Hlava dobrá dospělého kance. Méně dobrá hlava. Vadná hlava -krátká . Vadná hlava - dlouhá. Hřbet Hřbet měkký. Hřbet za lopatkou propadlý. Hřbet pevný. Hřbet dobrý - hlava sehnutá. Hřbet Hřbet dobrý. Hřbet ztučnělý. Hřbet úzký. Hrudník Hruď dobrá. Hruď vadná - mělká. Hruď dobrá. Hruď vadná - úzká. Hrudník Hruď táhle oválná. Hruď plochá, mělká. Hruď válcovitá. Záď ( pánev, kříž, kýta ) Záď do