návody na cvičení

žství vašeho produktu. Do obou zkumavek vlijte asi 1/2 objemu vody a obě suspenze intenzivně třepte několik sekund. Pak do obou zkumavek přidejte po 3-5 kapkách roztoku chloridu železitého. Porovnejte zbarvení a předveďte vyučujícímu. V případě silně znečištěného produktu stanovte ještě jeho bod tání.
Do protokolu napište rovnici reakce kyseliny salicylové s chloridem železitým.
Stanovení jodového čísla tuků (dle Hanuše)
Princip:
Jodové číslo udává procento halogenu (počítáno jako jód), který se může za určitých podmínek adovat na dvojné vazby. Hodnota jodového čísla je tedy mírou obsahu nenasycených mastných kyselin v tuku. Vlasním reakčním činidlem je bromid jodný (IBr), který se přidává v nadbytku. Nezreagovaný IBr se po reakci s tukem převede jodidem draselným na jod, který se titruje thiosíranem sodným.
Reakce:
IBr + KI → I2 + KBr
I2 + 2 Na2S2O3 → 2 NaI + Na2S4O6
Dle hodnoty jodového čísla (Jč) se dělí tuky na :
Nevysýchavé Jč do 60 %
PolovysýchavéJč 60- 120 %
Vysýchavé Jč nad 120 %
Navážku tuku je nutné upravit dle předpokládaného Jč, aby adovaný halogen byl v nadbytku. Používají se následující množství:
± 0,6 g tuku pro Jč 30-50 %
± 0,3 g tuku pro Jč 50-100 %
± 0,2 g tuku proJč 100-150 %
Přehled Jč u běžných druhů tuků:
Tuk
Jodové číslo (%)
Kravské máslo
26-40
Hovězí tavený lůj
40-48
Škvařené vepřové sádlo
53-77
Ricinový olej
81-90
Podzemnicový olej
84-100
Řepkový olej
94-106
Sojový olej
114-138
Slunečnicový olej
127-136
Lněný olej
170-204
Potřeby:
Hanušův roztokchloroform
Odměrný roztok thiosíranu sodného (0,1 mol.l-1)10 % roztok KI
Roztok škrobu
Provedení: Do zábrusové Erlenmeyerovy baňky obsahu 200-250 ml odvažte diferenčně tuk dle očekávaného Jč. Tuk rozpusťte v 10 ml chloroformu. Potom přidejte přesně 25 ,0 ml Hanušova roztoku (v digestoři byretou). Baňku uzavřete, promíchejte a ponechte stát v temnu (ve skříňce stolu) 60 min při laboratorní teplotě. Během této doby několikrát promíchejte krouživým pohybem. Poté opláchněte zátku (do baňky) destilovanou vodou, přidejte 20 ml roztoku KI, 100 ml vody a titrujte odměrným roztokem thiosíranu do slabě žlutého zbarvení. Poté přidejte 1 ml škrobového mazu a pokračujte v titraci do úplného odbarvení horní fáze roztoku.
Stejným postupem připravíme slepý pokus, ale bez tuku, který slouží ke stanovení spotřeby thiosíranu na přidaných 25 ml Hanušova roztoku (IBr).
Výpočet:
(a-b) . c . 12,69
Jč = (%)
n
kde a – spotřeba Na2S2O3 v ml při slepém pokusu
b - spotřeba Na2S2O3 v ml při stanovení
c – koncentrace Na2S2O3 v mol.l-1
n – navážka v g
Příprava 2,4-dinitrofenylhydrazonů ketonů
a jejich chromatografie na tenké vrstvě
Úvod:
Karbonylové sloučeniny (aldehydy, ketony, diketony a jejich deriváty) se dají snadno převést užitím 2,4-dinitrofenylhydrazinu na tuhé krystalické hydrazony, jejichž směsi lze na tenké vrstvě silikagelu G chromatograficky dělit. Můžeme tudíž tímto způsobem analyzovat určité směsi karbonylových sloučenin a jejich složky identifikovat na základě RF hodnot 2,4-dinitro-fenylhydrazonů chromatograficky rozdělených, v porovnání s RF hodnotami autentických chromatografovaných 2,4-dinitrofenylhydrazonů:
Chemikálie:
Vzorky 2,4-dinitrofenylhydrazonů rozpuštěné v chloroformu,
chromatografická soustava: benzen-chloroform (19:1),
roztok 2,4-dinitrofenylhydrazonu v 2M HCl.
Provedení:
Do Erlenmayerovy baňky (30 ml) vpravte cca. 0,5 ml vzorku určeného k analyse. Přilejte 10 ml ethanolu a 25 ml nasyceného roztoku 2,4-dinitrofenylhydrazinu ve 2M HCl. Směsí třepejte 10 minut, nechte 15 minut v klidu a sraženinu odsajte. Červenohnědé až žluté krystalky promyjte methanolem a jejich menší část rozpusťte v 5 ml chloroformu; vzniklý roztok dále chromatografujte na tenké vrstvě.
Na proužku silikagelové folie Silufol (Kavalier n.p. ČSSR) s vrstvou tvořenou silikagelem G s příslušným pojidlem, vyznačte ve vzdálenosti 1,5 cm od dolního okraje folie slabě tužkou čáru startu a na ní v odstupu asi 1 mm si vyznačte místa, kde budete nanášet vzorky k chromatografii (dbejte, aby hrot tužky nevyryl do vrstvy silikagelu rýhu). Potom kapilární trubičkou vytaženou nad plamenem kahanu v jemný hrot naneste v podobě tečky neznámý vzorek dinitrofenylhydrazonů v chloroformovém roztoku a vedle něho na čáře startu všechny standardy. Nanášení vzorku na totéž místo opakujte podle potřeby několikrát. Potom vysušte v místě nanesených vzorků silikagelovou folii proudem vzduchu a vyvíjejte vzestupné v kyvetě sloužící jakožto chromatografická komora, jež je svrchu uzavřena skleněnou deskou a na dně pokryta chromatografickou soustavou benzen-chloroform (19:1), vytvářející vrstvu asi 0,5 cm hlubokou. Po dosažení čela rozpouštědla asi do vzdálenosti 1-2 cm od horního okraje silikagelové folie vyjměte ji z kyvety a vyznačte ihned tužkou místo, kam až dostoupilo čelo chromatografické soustavy. Potom nechtě tenkou vrstvu v proudu vzduchu vysušit.
Úkol:
Porovnáním vypočtených RF hodnot vzorku a standardu identifikujte ketony obsažené ve vzorku.
Kvalitativní reakce sacharidů
Úvodem:
Dále uvedené reakce jsou relativné starými pokusy o důkaz reálné přítomnosti monosacharidů ( obecné sacharidů ) v extraktech přírodních materiálů, rostlinných stavách a dalších vodných roztocích. Nejsou specifické, prokazuje se jimi pouze přítomnost sacharidu, resp. jeho oxidovatelnost slabými oxidačními činidly. Mnohé z nich byly propracovány tak, aby mohly být použity jako kvantitativní metodika, jak poznáte, když následující práce srovnáte s jinými úkoly, jako je stanovení sacharidů podle NELSONA, stanovení pentosanů a některé další. Provádíme je proto, abyste si upevnili poznatky o chemických přeměnách molekul sacharidů a případné jejich stanovení prováděli s pochopením podstaty reakcí, které při něm probíhají.
Molischova zkouška
Princip:
V průběhu této zkumavkové reakce neprokazujeme sacharid, ale jeho štěpný produkt - 2-furankarbaldehyd - vznikající působením zředěných kyselin podle schématu:
Tento štěpný produkt poskytuje s alfa-naftolem barevné kondenzační produkty, které jsou vlastně důkazem primárně přítomného sacharidu.
Postup.
Na špičku nože zkoumaného sacharidu ( budete mít k disposici 3-4 ) rozpustíte ve zkumavce v malém množství vody. Přidejte k roztoku několik kapek roztoku alfa-naftolu (5% ethanolický roztok), důkladně promíchejte a pak do nakloněné zkumavky přilijte opatrně po stěně l - 2 ml konc., kys. sírové. Kyselina vytvoří spodní vrstvu a na jejím rozhráni s roztokem sacharidu vznikne výrazně barevný prstenec. Pokus proveďte nejméně na dvou sacharidech. Popište ho a poznamenejte, jakým typem reakci vzniká 2-furankarbaldehyd ze sacharidu.
Redukční účinky sacharidů
Skutečnost, že některé sacharidy je možno oxidovat slabými oxidačními činidly, se trošku nelogicky označuje nepřímo jako jejich redukční účinky. Jako slabá oxidační činidla se používá diamminstřibrný ion (Činidlo TOLLENSOVO) nebo tetraamminměďnatý ion ( s příslušným aniontem ) stabilisovaný soli kyseliny vinné (činidlo FEHLINGOVO), který oxiduje sacharid a sám je redukován na stříbro nebo na oxid mědný podle schémat:
glukosa + 2 [Ag(NH3)2]NO3 = glukonová kyselina + 2 NH4NO3 + 2NH3 + 2 Ag
(černé)
glukosa + 2 [Cu(NH3)4]SO4 = gluk. kyselina + Cu2O + 2 (NH4)2SO4 + 2 NH3
(červenohnědý)
Reakci nepodléhají všechny sacharidy, ale pouze ty, které mají volný hydroxyl na původně karbonylovém uhlíku - hydroxyl poloacetalový. U těchto cukrů se původní cyklická forma může otevřít a obnovený karbonyl na prvním uhlíku (aldehydický - u ketos je reakce složitější a nebudeme ji popisovat) podléhá oxidaci na kyselinu podle schématu:
Oba postupy jsou podobné, vyzkoušejte si je oba nejméně na dvou sacharidech. Jelikož Fehlingovo činidlo není stálé, připravuje se těsně před pokusem slitím dvou roztoků, označených FEHLING I a FEHLING II v poměru cca 1:1.
Postup.
Na špičku nože sacharidu rozpustíme v cca 2 ml vody. Tollensovo činidlo máme obvykle připravené, přilijeme ho do zkumavky asi 2 ml a směs opatrně zahříváme v plameni kahanu k varu. Roztok se obvykle zakalí nejdříve šedě, pak černě. Jsou-li stěny zkumavky velmi čisté, vyloučí se stříbro v podobě zrcadlové plochy na stěnách. Zapište pozorováni a pokus opakujte s dalším sacharidem.
Poznámka:
Velmi podobný postup se používá při výrobě zrcadel, jen oxidovanou složkou není čistý sacharid, složeni činidla je obvykle tajemstvím dílny.
Při pokusech s Fehlingovým činidlem si ho nejdříve připravíme slitím obou zásobních roztoků ( vhodný je objem cca 5 ml každého). Po promíchání (musí se vyčeřit) ho použijeme stejně jako u činidla Tollensova. K připravenému roztoku sacharidu přidáme stejný objem činidla a zahříváme pomalu k varu. Obvykle pozorujeme zelený zákal, který postupně přejde až do červenohnědé sedliny. Zapište pozorováni a pokus opakujte s dalším sacharidem.
Inverse sacharosy.
Princip:
Sacharosa je nejběžnější disacharid, který redukující účinky nemá. Po jejím štěpení kyselinou na monosacharidy, které jsou oxidovatelné (které ?), je možno je prokázat Fehlinovým činidlem. Podstatou jsou stejné dva následující pokusy, kde budeme štěpit škrob a celulosu na monosacharid a pokusíme se jeho přítomnost prokázat.
Postup.
Do dvou zkumavek vneste na špičku nože sacharosy. Do jedné z nich přidejte l ml konc. HCl a zahřívejte k varu alespoň l minutu. Ochlaďte a zneutralizujte postupným přisypáním uhličitanu sodného nebo draselného (až do ukončeni pěnění). Oba vzorky podrobte reakci s Fehlingovým činidlem. Zapište