8.-pastva 3

(omezení nadbytečného
přecházení zvířat)
-plochy pro pastvu mladého skotu mohou být vzdálenější. Jsou-li pastviny
vzdálené více neţ 1-2 km, je zde nutné vybudovat letní přístřešky (salaše)
V souvislosti s vyuţitím travních ploch v horských a podhorských oblastech je
vhodná kooperace níţinných oblastí s podhorskými (horskými) při pastevním
odchovu mladého skotu. V rámci této kooperace je vhodné budovat v podstatě
dva typy pastevních hospodářství, tj. hospodářství s celoročním provozem nebo s
provozem jen po dobu pastevního období.
Pastevní hospodářství s celoročním provozem musí zajistit kromě pastvy také
výrobu konzervované píce, jadrných krmiv a slámy, jak pro zimní období, tak i pro
stlaní a přikrmování v zimě.
- proto musí být z celkové výměry plochy vyčleněno cca 30 % orné půdy
- plné zatíţení bude v letním období, v zimním období bude zpravidla zachován
niţší stav.
Pastevní hospodářství s letním (sezónním) provozem jsou vhodná pro oblasti
s nízkým podílem orné půdy. Jedná se zejména o ekonomické vyuţití vzdálených,
svaţitých, hůře přístupných ploch aj.
- zde se budují salaše snejnutnějším provozním zařízením
- úsporu steliva zajistí roštové ustájení
-skot přijde před zahájením pastevní sezóny řádně připravený a po ukončení
pastvy se vrací zpět
2. Pastva skotu v nížinných oblastech
- zřizování trvalých pastvin je v těchto oblastech převáţně nevhodné, především
z hlediska klimatickýchpodmínek aj. Vzhledem k ozdravovacímu a ekonomickému
efektu pastvy je však vhodné poskytnout např.mladým zvířatům venkovní
prostředí. Zlepšení uţitkovosti a zdravotního stavu, omezení brakace, sníţení
potřeby pracovních sil, prodlouţení období zeleného krmení za současného
sníţenívýrobních nákladů lze dosáhnout následujícímizpůsoby:
a)Zřízením výběhů (i nezatravněných) či výběhových cest, které musí navazovat
na stáje (lze vyuţít přilehlé dvory, nevyuţité sady a ostatní travnaté plochy). Na 1
DJ můţe být plocha 25-40 m2 (i méně)
b) Pastevním výběhem lze vyuţít okolní travnaté plochy,
dočasné nebo trvalé sečně vyuţívané porosty (500-800 m2 na 1 DJ)
c) Pastva v rámci přífaremních nebo pícninářských osevních postupů můţe
podstatně sníţit náklady na krmení (vyšší výnos, omezení nákladů na dopravu
zelených krmiv do stáje apod.). Přífaremní osevní postup (60-75 % pícnin), které
se převáţně vyuţívají na zelené krmení a spásání, umoţňuje zařadit vyšší
zastoupení meziplodin (25-30 %), které prodluţují období zeleného krmení
3. Plynulý pás zeleného krmení
- pro zajištění ţivočišné výroby a uţitkovosti hospodářských zvířat při stájovém
krmení je nutná jakostní zelená píce
- současně se zelenou pící musíme vyrobit zásobu jakostního sena a chutné
siláţe
- v příznivém roce vytvoříme ještě 15-20 % rezervu sena a siláţe pro případný
nedostatek v dalším roce
- v pícninářském plánu je nutné upravit výrobu krmiv tak, aby bílkovinná píce byla
zastoupena v příznivém poměru kpíci glycidové (v krmné dávce po celé období
správný poměr ţivin s omezením nadbytečného zkrmování jetelovin a jejich
směsek)
-v zeleném pásu pěstujeme takové pícniny a jejich směsky, aby zelenou píci
poskytovaly plynule a jejich přebytky konzervujeme:
Období
P í c n i n y
10.4. - 10.6.
ozimá řepice, ozimá řepka, ozimé ţito, ozimá pšenice, (vikev + pšenice, vikev +
jílek mnohokvětý aj.)
15.5.- 25.6.
1. seč vojtěšky seté, 1. seč jetele lučního, jetelovinotravní směsky
15.6. - 20.7.
postupně seté jarní luskovinoobilní směsky (oves + vikev setá + peluška + bob)
10.7. - 5.8.
2. seč vojtěšky seté
1.8. - 25.8
2. seč jetele lučního (jetelovinotravní směsky)
15.8. - 25.9.
3. seč vojtěšky seté
10.8. - 1.10.
letní směsky (velkozrnné luskoviny, brukvovité, jílek jednoletý)
1.9. - 30.9.
siláţní kukuřice
10.9. -30.10.
letní strniskové směsky
-15.12.
krmná kapusta
Podle místních poměrů sestavujeme plynulý pás zeleného krmení:
1. V oblasti, kde je dostatek přirozených travních porostůlze uţivit zvířata téměř
výhradně pastvou
- zde tvoří pastviny a louky (občasná pastva) přirozený pás zeleného krmení
2. V oblasti, kde jsou přirozené a umělé pastviny a louky(občas spásáné)
zastoupeny větší výměrou a zvířata se převáţně pasou, doplňuje se pastevní píce
polními pícninami, hlavně glycidovými
- tak vzniká smíšený pás zeleného krmení
3. V oblasti, kde nejsou stálé pastviny a louky(převáţně v KVO a ŘVO) se zakládá
umělý pás zeleného krmení
- tvoří jej hlavně víceleté a jednoleté polní pícniny pěstované v pícním a polním
osevním postupu
- zelenou píci doplňuje také zelený výběh,
příleţitostná pastva,
řepné skrojky, kukuřice na siláţ, aj.
V bramborářských oblastech se uplatňuje také pastva. První seč jetele
lučního (jetelotravní směsky) zpravidla lze celou usušit.
Konzervace přebytků píce
Přebytky, které vznikají v období s intenzivním nárůstem pastevní píce či z jiných
důvodů (nízké zatíţení pastviny zvířaty, chybný odhad výnosu, počtu a velikosti
oplůtků aj.), je nutné kvalitně konzervovat.
KONZERVACE PÍCE
výroba sena siláţování píce
přirozený způsob umělý čerstvé zavadlé SD (GPS)
v seníku horkovzdušné
Sušení sena na pokose je nejstarší způsob konzervace píce travních porostů a
probíhá aţ do konstatntní sušiny
- závisí na průběhu povětrnostních podmínek a je z poněkud výhodnější při
rotační pastvě (vymezení plochy pro sklizeň)
přirozený způsob sušení na pokose probíhá
ve dvou hlavních fázích,
tj zavadání a dosoušení
Při zavadání dochází k výdeji tzv. volné vody v důsledku průduchové a kutikulární
transpirace a k odpařování z porušeného povrchu rostlinných orgánů
- trvá aţ do odumření rostlin, coţ je u leguminóz při poklesu obsahu vody na 60-
65 %, u trav na 45-55 %
- v této fázi vznikají energetické ztráty dýcháním, které postihují hlavně lehce
rozpustné frakce glycidového komplexu
- ve 2. aţ 3. dnu zavadání (podle průběhu klimatických podmínek) posečená píce
postupně odumírá
- v odumřelé píci mohou vznikat ztráty vyluhováním (rozpustné ţiviny a vitamíny)
a mikrobiální činností
Dosoušení začíná po odumření rostlin
- obsah vody se sniţuje pouze fyzikálním výparem
- během sušení se mění i vitamínová hodnota
- vitamíny B a C se sušením píce na slunci rozkládají a deštěm snadno vyluhují
- obsah vitamínu D se naopak při sušení na slunci zvyšuje
- z hlediska vysokého rizika znehodnocení píce nepříznivým průběhem počasí v
typicky pastvinářských oblastech (vobdobí červen aţ červenec) dochází celkově
k neúměrně vysokým ztrátám na ţivinách (vprůměru cca 7 % denně)
Pro poměrně vysoké ztráty směřoval vývoj způsobů sušení píce ke
zkrácení období od posečení do dosažení skladovací vlhkosti a ke snížení
závislosti sušení na povětrnostních podmínkách
V senících se dosouší píce s obsahem 50 - 70 % sušiny
- význam aktivního větrání při dosoušení nespočívá pouze v odnímání vody (cca
1,0-1,25 g.m-3), ale i ve sníţení teploty sušeného materiálu
- při naskladňování se ukládá hmota po vrstvách 1-2 m vţdy po úplném dosušení
předchozí vrstvy, nebo se překládá na jiné části
-pro malovýrobu lze vyuţít seníky menší, upravené zadaptovaných staveb k
dosoušení a skladování sena
-
Věţové seníkyjsou vybavené horním plněním za pomoci otočných ramen s
paprskovými rozrovnávači - vybírači, středovou šachtou (2-3 m) a posuvným
pístem z umělé hmoty
- nelze je však naplnit řezankou píce o vlhkosti 45-50 % najednou, ale po částech
(výška vrstvy max. 5-6 m).
Horkovzdušné sušeníje v současné době neekonomické pro vysokou
energetickou náročnost
- alternativní zdroje energie (odpadní teplo, sluneční energie aj.) nejsou zatím
příliš vyuţity pro vysoké pořizovací náklady
Siláţování a senáţování je v typicky pastvinářských oblastech nejběţnější a
nejpraktičtější způsob konzervace čerstvé aţ silně zavadlé píce v anaerobním
prostředí s pH 3,8-5,2
- správné zhutnění krátké řezanky píce vsiláţním prostoru (siláţní věţe, ţlaby),
spolu s omezením výměny plynů mezi atmosférou a siláţovanou hmotou musí
vést spolu s produkcí CO2 k vytvoření anaerobního prostředí a kvalitativně
zdařilým siláţím
- konzervovaná píce je stabilizována kyselinou mléčnou, která je produktem
mléčného kvašení, případně pomocí chemických či bakteriálních přísad.
Podle obsahu sušiny siláţované hmoty rozlišujeme následující metody:
1. siláţovaní čerstvé píce s obsahem sušiny 18- 25 %, které je zpravidla spojeno
s vysokými ztrátami (aţ 35 %). Takto se konzervuje zpravidla kukuřice.
2. siláţování zavadlé píce s obsahem sušiny 28-40 % a s niţšími ztrátami (18 -
20%). V současné době je to nejobvyklejší metoda.
3. zvláštním způsobem siláţování je metoda SD (siláţovaná drť, dříve GPS), která
vyţaduje sklízecí řezačky s mikrodrtiči (Claas-Jaguar 690, SPS 35 aj.), s
vícenoţovým bubnem a drhlíkovou vloţkou. Zde můţeme pouţít věţová sila, ţlaby
aj. Hmota se sklízí v mléčně-voskové aţ voskové zralosti, podmínkou je zrno
dobře nadrcené.
4. senáţování píce je konzervace o vyšší sušině (40-50 %). Ztráty jsou zde nejniţší
(12-15 %), pH u hotové senáţe dosahuje hodnot 4,9 - 5,2.
V zemědělské praxi se nejčastěji setkáváme se skutečností:
- senáţe zpřeváţně pastevních porostů jsou vyráběné s příliš vysokým obsahem
sušiny
= vysoké ztráty hmoty a ţivin vlivem odrolu kvalitních listových částí
= dále vysoké fermentační ztráty, protoţe se silně zavadlá hmota hůře stlačuje
= nedostatečně se vytěsní vzduch a hmota se můţe zahřívat
= vznikají ztráty ţivin
Senáţování píce do fóliev pravoúhlých nebo válcových balících
- dnes nabývá na významu
- výhody tohoto způsobu
= nemusíme budovat nákladné stavby (věţe, ţlaby, jímky)
= nemáme problémy s únikem siláţních šťáv do okolního prostřed
- pro příkrm zvířat při pastevním provozu nejvhodnější (balíky do cca 200 kg)
- válcové balíky pečlivě zajistit na svaţitějších plochách (dřevěnými hranoly) proti
posunutí zvířaty při krmení
Podobný systém je siláţování do válcových
dlouhých plastových vaků (aţ 60 m délky)
Systém je vhodný pro středně velké zemědělské podniky,
které nemají siláţní ţlaby.
KONZERVACE PÍCE II.
Konzervace objemných pícnin
v ČR je nutné pro ţivočišnou výrobu více neţ polovinu vyprodukované píce
konzervovat (aţ 80 %), z toho: 70 –80 % siláţovat nebo senáţovat
10 –20 % vyrábět seno
na uţitkovosti skotu se z více neţ 70 % podílí správná výţiva
čerstvá píce mění svoji kvalitu, chutnost aj.
krmná hodnota konzervované píce je niţší neţ původní biomasy, dále
dochází ke ztrátám (na mnoţství a kvalitě)
výše ztrát záleţí na:
- způsobu konzervace
- pouţívané technologii
- dodrţení technologických postupů, kázně aj.
ztráty v celém komplexu výroby = cca 28 % (někdy aţ 50 %)
KONZERVACE PÍCE
výroba sena siláţování píce
přirozený způsob umělý čerstvé zavadlé SD (GPS)
v seníku horkovzdušné
Sušení sena na pokose je nejstarší způsob konzervace píce travních porostů
- probíhá aţ do konstantní sušiny (83 – 85 %)
-závisí na průběhu povětrnostních podmínek
- převládá u TP:
- období sečení luk odpovídá ½ V. aţ konec VI.
- v této době u nás jsou časté frontální poruchy
- méně příznivých dnů pro sušení
Průběh sušení je ovlivněn:
- půdní vlhkostí a rosy
- rychlostí větru
- mnoţstvím hmoty na ploše
- způsobem přípravy materiálu (mačkače aj.)
Zelená fytomasa aţ do usušení musí odpařit velké mnoţství vody:
- při výrobě 1 t sena = cca 700 kg vody
- na vypaření 1 kg vody je potřeba 3350 – 3550 kJ
Sušení je ovlivněno heterogenitou porostů (dvouděloţné druhy se suší obtíţněji)
- porosty hnojené vyššími dávkami N nají niţší sušinu (suší se hůře)

Přirozený způsob sušení na pokose probíhá ve dvou hlavních fázích:
1) zavadání
2) dosoušení
1) Při zavadání dochází k výdeji tzv. volné vody v důsledku průduchové a
kutikulární transpirace a k odpařování z porušeného povrchu rostlinných
orgánů
- trvá aţ do odumření rostlin, coţ je u leguminóz při poklesu obsahu vody na
60-65 %, u trav na 45-55 %, v této fázi vznikají 3 druhy ztrát:
- dýcháním, které postihují hlavně lehce rozpustné frakce glycidového
komplexu, ve 2. aţ 3. dnu zavadání (podle průběhu klimatických podmínek)
posečená píce postupně odumírá
- vyluhováním u odumřelé píce (rozpustné ţiviny a vitamíny)
- mikrobiální činností
2) Při dosoušení se obsah vody sniţuje fyzikálním výparem
- nejdůleţitějším druhem ztrát je odrol listů (15 – 35 % u jetelovin, u trav 5 %)
- mění se vitamínová hodnota:
- vitamíny B a C se sušením píce na slunci rozkládají a deštěm snadno
vyluhují
- obsah vitamínu D se naopak při sušení na slunci zvyšuje
V senících se dosouší píce s obsahem 50 - 70 % sušiny
- význam aktivního větrání při dosoušení nespočívá pouze v odnímání vody (cca
1,0-1,25 g.m-3), ale i ve sníţení teploty sušeného materiálu
- kontrola teploty dosoušené píce:
- rozvoj mikroorganizmů (plísně, mezofilní a termofilní baktérie=optimum 30-65 ºC)
- zvyšuje se teplota sena
- mění se nutriční hodnota sena a vznikají ztráty (20 %)
-při naskladňování se ukládá hmota (vrstvy 1-2 m
po úplném dosušení předchozí vrstvy
nebo se překládá na jiné části
= v halových senících –vrstva celé píce cca 6 m
= ve věţových senících –vrstva řezanky 12 – 15 m
= v solárních senících dosoušení píce za předehřátého vzduchu
= pro malovýrobu lze vyuţít seníky menší,
upravené zadaptovaných staveb
Věţové seníkyjsou vybavené horním plněním za pomoci otočných ramen s
paprskovými rozrovnávači - vybírači, středovou šachtou (2-3 m) a posuvným
pístem z umělé hmoty
- nelze je však naplnit řezankou píce o vlhkosti 45-50 % najednou, ale po
částech (výška vrstvy max. 5-6 m).
Horkovzdušné sušeníje působení horkých spalin a vzduchu (teploty do 1000
oC), výstupní teplota vzduchu 70 – 120 oC, sušina hmoty cca 85 – 90 %
+ nejniţší ztráty ţivin (7 – 8 %)
+ minimální závislost na počasí
+ úsušky = koncentrované krmivo
granule moučka
- vysoký dietetický účinek
- náhrada zrnin
+ technologie zpracování průmyslově vyřešena
- v současné době neekonomické pro vysokou energetickou náročnost
- vysoké investiční náklady spojené se stavbou a provozem zařízení
- třísměnný provoz = zabezpečení dostatku píce (organizace sklizně)
Typy sušáren:
- BS 6 (300 ha pícnin)
- BS 18 (450 –900 ha pícnin)
Plodiny: krmné obilniny, JTS, VTS, trávy, VS, JL, luskoviny aj.
Důleţitá délka řezanky – do 3cm (80 %), 3 – 10 cm (20 %)
- alternativní zdroje energie (odpadní teplo, sluneční energie aj.) nejsou zatím
příliš vyuţity pro vysoké pořizovací náklady
Siláţování a senáţování je nejběţnější způsob konzervace čerstvé aţ silně
zavadlé píce vanaerobním prostředí s pH 3,8-5,2
- správné zhutnění krátké řezanky píce vsiláţním prostoru (siláţní věţe, ţlaby)
- spolu s omezením výměny plynů mezi atmosférou a siláţovanou hmotou musí
vést spolu s produkcí CO2 k vytvoření anaerobního prostředí a kvalitativně
zdařilým siláţím
- konzervovaná píce je stabilizována:
- kyselinou mléčnou, která je produktem mléčného kvašení
- případně pomocí chemických či bakteriálních přísad
Kvašení při konzervaci ovlivňuje:
chemické sloţení píce
sloţení porostu
růstová fáze
prostředí, které výrazně ovlivňuje průběh kvašení závisí na:
- koncentraci vodorozpustných cukrů
- pufrovací schopnosti
- obsahu sušiny
Objemné pícniny podle obsahu cukrů a N- látek dělíme:
glycidové polobílkovinné bílkovinné
siláţní kukuřice TP, LOS, JTS leguminózy
O úspěchu siláţování rozhoduje délka řezanky:
- čím vyšší sušina –tím kratší řezanka –intenzivnější dusání (stlačení
hmoty, vytěsnění vzduchu, narušení stébel, kolének)
- sušina píce 20 – 25 % - délka řezanky do 130 mm
25 – 30 % 80 mm
30 – 38 % 50 mm
38 – 42 % 20 mm
ukládání do věţí do 25 mm
Délka řezanky z hlediska plodin:
- zavadlé trávy 30 mm
- zavadlý JL a VS 20 mm
- kukuřice v ml.vosk.zr. do 10 mm
- obilniny v těst.zr. 4 – 7 mm
Podle obsahu sušiny siláţované hmoty rozlišujeme následující metody:
1. siláţovaní čerstvé píce s obsahem sušiny 20 –35 %, které je zpravidla spojeno
s vysokými ztrátami (aţ 35 %)
- převaţuje zpravidla kukuřice (při optimální sušině 30 – 33 %)
- siláţ je stabilní při niţším pH (3,8 – 4,2)
- vyšší odtok siláţních sťáv
2. siláţování zavadlé píce (senáţování) s obsahem sušiny 32 – 45 %
- niţší ztráty (12 – 15 %)
- pH hotové senáţe je 4,5 – 5
- vyšší obsah sušiny (nad 40 %) sniţuje zkvasitelnost píce a zvyšuje ztráty
odrolem
- v současné době je to nejobvyklejší metoda
- při nemoţnosti dosaţení sušiny min. 32 % = chemické konzervanty
Senáţování píce do fóliev pravoúhlých nebo válcových balících
- dnes nabývá na významu
- výhody tohoto způsobu
= nemusíme budovat nákladné stavby (věţe, ţlaby, jímky)
= nemáme problémy s únikem siláţních šťáv do okolního prostřed
- pro příkrm zvířat při pastevním provozu nejvhodnější (balíky do cca 200 kg)
- válcové balíky pečlivě zajistit na svaţitějších plochách (dřevěnými hranoly)
proti posunutí zvířaty při krmení
Podobný systém je siláţování do válcových
dlouhých plastových vaků (aţ 60 m délky)
Systém je vhodný pro středně velké zemědělské podniky,
které nemají siláţní ţlaby.
V zemědělské praxi se nejčastěji setkáváme se skutečností:
- senáţe zpřeváţně travních porostů jsou vyráběny s příliš vysokým obsahem
sušiny
= vysoké ztráty hmoty a ţivin vlivem odrolu kvalitních listových částí
= dále vysoké fermentační ztráty, protoţe se silně zavadlá hmota hůře stlačuje
= nedostatečně se vytěsní vzduch a hmota se můţe zahřívat
= vznikají ztráty ţivin
3. zvláštním způsobem siláţování je metoda SD (siláţovaná drť, dříve GPS)
- optimální termín konzervace = těstovitá konzistence zrna
= stébla mírně ţlutá, kolénka zelená
- řezanka do 5 mm
- SD obilnin = ječmen, oves
- sklízecí řezačky s mikrodrtiči s vícenoţovým bubnem a drhlíkovou vloţkou
- pouţívají se věţová sila, ţlaby aj.
- podmínkou je zrno dobře nadrcené
ZÁKLADY PASTEVNÍ TECHNIKY
Přehled základních pojmů
Vývoj pastevní techniky přinesl řadu dále uvedených pojmů:
Pastevní obdobíje doba od vyhnání zvířat na pastvu zjara (začátek pasení) do
ukončení pastvy na podzim
Délka pastevního období na TTP se pohybuje v našich klimatických podmínkách
převáţně v rozmezí 150 - 170 dní
- na urychlení pastvy na jaře má vliv zásobenost půdy ţivinami a půdní vlhkost
- vlhké půdy jsou příliš studené, hůře se zahřívají a porost na nich začíná mnohem
později růst
- spásáný porost příliš dlouho na podzim oddaluje časnost jarní pastvy
- pozdnější jarní pastva na části plochy však můţe mít význam a opodstatnění pro
lepší plynulost pastvy v dalších měsících
- ranější pastvy na jaře a maximálního prodlouţení na podzim se dosáhne
příleţitostnou pastvou (spásáním pícnin na orné půdě), zvláště na meziplod