Využití fytocenologického systému rostlinných společenstev ke stanovení druhové skladby dřevin pro potřeby STZ

zamokřených (někdy sušších) půdách,
představující primární, většinou klimaxovou vegetaci (tedy optimální konečné stadium
sukcesního vývoje) nížin a pahorkatin. Těžištěm výskytu tohoto vegetačního typu jsou oblasti
do nadmořské výšky ca 450-500 m, tedy převážně mírně teplý až teplý okrsek B1- B3 (viz
Atlas podnebí Československé republiky). (Carpinion Issler 1931)

Abies alba
Betula pendula
Cerasus avium
Corylus avellana - na sušších místech
Lonicera xylosteum
Quercus petraea
Quercus robur
Tilia cordata
Tilia platyphyllos

11.
Suťové a roklinové listnaté lesy na
rankerových půdách,
představující primární, většinou blokovaná
sukcesní stadia.

(Tilio - Acerion Klika 1955)

Abies alba
Acer campestre
Acer platanoides
Acer pseudo-platanus
Fagus sylvatica
Fraxinus excelsior
Quercus petraea
Ribes alpinum
Taxus baccata
Tilia platyphyllos
Ulmus glabra


12.
Květnaté bučiny, jedlobučiny a jedliny

představující primární, většinou klimaxovou vegetaci (tedy optimální konečné stadium
sukcesního vývoje) podhorského až horského (popř. vysokohorského) vegetačního stupně.
Těžiště výskytu je na hnědozemích v nadmořské výšce mezi 450-800 m (absolutní rozpětí
výskytu kolísá mezi 300-1200 m n.m.) a 400-600 mm srážek (absolutní rozpětí srážek je 400-
1000 mm).
(Fagion Luquet 1926)

Abies alba
Acer pseudoplatanus
Fagus sylvatica
Carpinus betulus - ojediněle
Lonicera nigra - vyšší polohy
Lonicera xylosteum - nižší polohy
Picea excelsa - jako příměs ve vyšších polohách
Quercus petraea
Quercus robur
Tilia cordata
Tilia platyphyllos
Ulmus glabra
- ve vysokohorských polohách přistupuje ve větším množství Acer pseudoplatanus
- na vápencích přistupuje Cornus sanguinea,
- na mělkých, kamenitých půdách převládá Pinus sylvestris, Corylus avellana, Daphne
mezereum
- hlavně v Čechách se na některých místech v pahorkatinách a podhorských oblastech
vyskytují porosty s převládající Abies alba
- na dusíkem bohatých půdách se hojně vyskytuje Sambucus racemosa


13.
Druhově chudé acidofilní bučiny, smrkové
bučiny a jedliny

představující primární vegetaci na minerálně chudých horninách podhorského a horského (až
vysokohorského vegetačního stupně); na bohatých horninách jde většinou o sekundární
degradační stadia po květnatých bučinách a jedlobučinách. [Luzulo-Fagion Lohmeyer et
Tüxen in Tüxen 1954]

Abies alba
Acer pseudoplatanus
Fagus sylvatica
Picea abies
Quercus petraea - v nižších polohách
Quercus robur - v nižších polohách
Rosa pendulina
Sorbus aucuparia


14.
Šípákové doubravy a teplomilné doubravy
sušších oblastí,

tvořící klimaxovou vegetaci (to znamená optimální konečné stadium sukcese) hlubších,
většinou vápnitých půd nebo subklimaxovou vegetaci mělkých skalních půd od středně
bohatých silikátových hornin po vápence. Těžištěm výskytu jsou nejteplejší a nejsušší oblasti
Čech a Moravy. Jejich výskyt je většinou vázán na území s průměrnou roční teplotou 8o C a
úhrnem srážek pod 550 mm.
(Quercion pubescenti-petraeae Br.-Bl. 1932 nom. mut. propos.)

Acer platanoides
Berberis vulgaris
Carpinus betulus
Cerasus fruticosa
Cornus mas
Cornus sanguinea
Corylus avellana
Cotoneaster integerrimus
Crataegus oxyacantha
Euonymus europaeus
Fraxinus excelsior
Ligustrum vulgare
Lonicera caprifolium
Padellus mahaleb
Prunus spinosa
Pyrus pyraster
Quercus petraea
Quercus pubescens
Rosa arvensis
Rosa gallica
Sorbus aria
Sorbus danubialis
Sorbus torminalis
Tilia cordata
Tilia platyphyllos
Viburnum lantana
Ulmus minor


15.
Acidofilní doubravy, březové a borové
doubravy střední Evropy

představující klimaxovou (tedy optimální konečné stadium sukcesního vývoje) popř.
subklimaxovou lesní vegetaci kyselých silikátových a křemenných půd v bramborářské
oblasti.
(Genisto germanicae-Quercion Neuhäusl et Neuhäuslová-Novotná 1967)

Abies alba
Betula pendula
Frangula alnus
Populus tremula
Quercus petraea
Quercus robur
Rubus plicatus (fruticosus)


16.
Primární reliktní bory silikátových skal,
rašelinné bory a bory písčitých půd.

[Dicrano-Pinion (Libbert 1933, incl. Cladonio-Pinion Passarge et Hofmann 1968]

Betula carpatica
Pinus sylvestris


17.
Přirozené smrčiny s hojným výskytem
chamaefytů

(rostlin, majících obnovovací pupeny na prýtech do 30 cm nad zemí), popř. s bohatě
vyvinutým mechovým patrem, představující primární lesní vegetaci, jednak v podobě
klimax