Tahák

talyzace, tuhne dle stabilní soust. ŠL je tvořena GE v němž převládá zcela ferit, strukturu ovlivňují také doprovodné prvky nejvíce Si, Mn, S,P, stupeň eutektičnosti Se = %C/(4,3 – 0,3(%Si + %P)) Se= 1 L. je eutektická atd. Mech. vlast. ŠL.- záv. na tvaru, rozložení a velikosti grafitu, grafit lze zjemnit očkováním , nejčastěji je použ. ŠL s perlitickou strukturou, s rost. obs. feritu a poklesem obs. perlitu v zákl. hmotě klesá pevnost a tvrdost litiny, ma minimální tažnost, rázovou houževnaotst a tvařitelnost, ma 3* větší pevnost v tlaku jak v tahu, tvárná l. - krystalizuje ve stabil. soust., slitina Fe s C, část C vyloučena jako zrnitý grafit, ( 3,4-3,8 %C a 2,3-2,9 %Si), přidáním hořčíku do Litiny se ovl. krystal. grafitu místo lupínkového vzniká grafit zrnitý, tvoří svými vlastnostmi přechod mezi ŠL a ocelí, horší slévatelnost, temperovaná l.- uhlík vyloučen v důsledku TZ- temperování, struktura grafitu je buď zrnitá nebo vločkovitá, odlitky jsou lehčí než z oceli, lepší obrobitelnost, dobré třecí vlastnosti, horší zabíhavost a větší smrštění, dělíme je: TL s černým lomem- zákl. hmota feritická nebo perlitická, první má nizkou pevnost při dobré houževnatosti druhá opačně, TL s bílým lomem- na povrchu feritická v jádře perlitická,
NEŽELEZNÉ KOVY – slitiny tvářené sudá číslice a slévárenské lichá číslice, MEĎ = KM k.p.s, má vynikající vodivost ( užití v elektrotech., MOSAZI- Zn + Cu, Zn rozpustný v Cu zhruba 35%, tvoří tuhý roztok ( s k.p.s. M., s rostoucím obs. Zn se zvyšuje pevnost i tažnost,, dobrá tvářitelnost za studena odolnost proti atm. korozi, leštitelnost, hlubokatažné mosazi- záv . mech. vlastn. na velikosti zrna, nábojnice, hud. nástroje, slevárenské mosazi- legují se malými obs Sn, Al, Fe atd a pro zlepš. obrobitelnosti 1-3% Pb, vhodné pro vodovodní armatury, BRONZY- Sn + Cu+Al, cínové bronzy- v tuhém stavu tvoří tuhý roztok ( s k.p.s. M s max. rozpustností 9% Sn, mají výbornou korozní odolnost a malý součinitel tření, legováním P lze zlepšit pevnost a tvrdost, vhodné pro pružiny, ložisková pouzdra atd. Al bronzy- slitiny Al, Cu a dalších legur, specific. vlastností je nejiskřivost, což umožňuje zařazení nástrojů nebo součástí do výbušných prostředí např. doly atd., převodové mech., Ni bronzy- s rost. obs. Ni klesá el vodivost ( výr. odporů, boryliový bronz- výborný mat. na pružiny, HLINÍK- velmi dobře odolává organickým kyselinám a mořské vodě, čistý Al se používá v potravinářství a obal. technice, nevytvrzované slitiny Al- Al-Mg hořčík výrazně zvyšuje pevnost, slitina se dobře leští, svařuje, slouží k výr. chem zaříz. atd. vztvrzované slitiny – s nízkou či stř. pevností – Al-Mg-Si – dobře tvařitelné za tepla, dobře svařitelné, málo citlivé na rychlost ochazování z T rozpouštěcího žíhání , s vysokou pevností Al-Cu-Mg= dural- horší tvařitelnost za tepla, dobrá pevnost a nízká váha, nostné konstrukce letadel, špatná korozní odolnost AlZn6Mg2Cu- nejpevňejěí vytvrzovatelná slitina Al pevnost 700 MPa, slitiny Al na odlitky mají větší obs. legur než tvářené slitiny, mech. vlast. slévárenských slitin zavisý nejen na druhu slitiny ale i na technologii odlévání mají dobrou zabíhavost , existují slitinz na bázi Al-Si, Al-Mg, Al-Cu, Al-Zn, TITIAN- jediným kovem odolávajícím chloru a chlor. sloučeninám, proto hlavně chem. prům., letectví, TZ kalení a popouštění, OLOVO- nejměkčí tech. kov, vynikající odolnost pri H2SO4 , ochrané kryty vůči záření, PRÁŠKOVÁ METALURGIE- možnost výr. metalurgicky nemísitelných mat., zákl. tech. je výr. prášků a pak jejich spékání, zhutňování prášk. kovů- izostatické lisování, při atmosfér. tlaku, rázové zpevň., spékání za studena, TEPELNÉ ZPRACOVÁNÍ- možnost měnit strukturu a vlastnosti ocelí i litin, ŽÍHÁNÍ cíl- snížení nebo odstr. zbytkových napětí, odstr. následků předcház. mech zprac., zlepšení tech. vlastností, Ž. BEZ PŘEKRYSTAL. – žíh. na odstr. zbytk. napětí – sníž. vnitř. napětí v Ma při tuhnutí odlitku, chladnutí po tvář. za tepla i studena atd., uskutečňuje se při T 450-650 stupňů, 2-10 h výdrž. na teplotě s pomalým ochlaz. aby se předešlo vzniku nových zbytk. napětí ž. rekrystalizační – lzpravidla mezioperační ž. při tvář nízkouhlíkové o. za studena, ohřátí na teplotu rekrystalzace tzn. 550-700 stupňů a výrdž 1-5 hod. dochází ke zjemnění zrna, ž. na měkko- zlepšit tvařitelnost za studena, zvýšit obrobitelnost, uprava struktury pro následné kalení, T ž. je blízka eutektoidní T, doba ž. záv. na druhu Ma 4 hod pro uhlík. oceli až 16 hod pro vysokoleg. o., ž. protivločkové - při nadkritickém obsahu vodiv v oceli, která je pak náchylná ke tvorbě vnitřních trhlin, při T 650-750, dělá se bezprostředně po odlévání nebo tvář. za tepla, ochlaz. velmi pomalu, ž. pro odstranění křehkosti po moření - 300-500 stupňů po dobu 1-4 hod., Ž. po odlévání či tvář za vysoké teploty, užívá se jen u podeutektoidních ocelí při T 30-50 stupňů nad Ac3 a výdrží 1-4 hod vzniká jemná austenitická struktura vyjímečně se dělá u nadeutektoidních o. ž. homogenizační – snižuje nehomogenitu chem složení tluskostěných odlitků při T 1100-1200, dochází k zhrubnutí zrna což vyžaduje následné normalizač. žíh. KALENÍ – zvýš. tvrdosti, pevnosti odolnosti proti opotř., podle fáze která převládá ve výsledné struktuře rozlišujeme kalení martensitické nebo bainitické, klasickým postupem je povrchové kalení které zvyšuje tvrdost povrchu při zachování houževnatosti jádra, kalící teplota- při které je ocel pře ochaz. austenitizováná u podeutektoidních
o asi T 30-50 stupňů nad Ac3 kde zajišť. homogenitu austenitu, u nadeutektoidních o. při T 20 stupňů nad Ac1 kde výchozí strukturou je heterogenní směs austenitu a nerozpuštěných karbidů, kalicí prostředí – ochlaz. rychlost musí být tak velká aby zajistila vytvoř. martensitické nebo bainitické struktury a aby nezpůsobila trhliny nebo vysoká zbytková napětí proto sem patří vzduch, olej, voda a vodní roztoky solí, kalitelnost – schopnost oceli dosahovat ochlazením z austenitační T nerovnovážného stavu zakalitelnost- max. tvrdost po kalení a záv. na obs C rozpuštěného austenitu, prokalitelnost – informuje o možnosti zakalení součásti do určité hloubky nebo v celém průřezu, zjišťuje se výpočty nebo zkouškami např jominzho zk. uvádí se buď min. nebo max. vzdáleností od čela pro urč. tvrdost, kalení základní – teplota klesá plynule pod Ms, kdy začne transformace austenitu na martensit, velká zbytková napětí, kalení – začíná ochlazování nadkritickou rychlostí k potlačení perlitické přeměny a pokračuje ochlaz. v mírnějším prostředí, kalení termální – ochlaz v intervalu martensitické přeměny probíhá zpravidla na vzduchu, vhodný pro tenkostěné výrobky složitých tvarů kalení nepřetržitě bainitické – u ocelí s bainitickou oblastlí významně posunutou doleva, k. izotermické- v oblasti bainitické přeměny až do ukončení izotermického rozpadu austenitu, POPOUŠTĚNÍ - způsob TZ který zpravidla následuje bezprostředně po kalení, ohřevm zakalené oceli na T nepřesahující Ac1 docház. k rozpadu martensitu a přeměně zbytkového austenitu p. při nízkých T -300-350 stupňů snižuje zbytkové napětí po kalení p.při vysokých T – nad 450, úpný rozpad martensitu, pokle tvrdosti a pevnosti ale růst plasticity a houževnatosti, zušlechťování – skládá se z martensitického kalení a popouštění při vysoké T vysledná struktura je sorbitická, velmi výhodna kombinace pevnostních a tvárných vlastností vytvrzování – rouzpouštěcí žíhání a stárnutí při zvýš. T. CHEMICKO- TZ OCELÍ A LITIN – metody zpevňující povrch součásti, při kterých se mění nejen struktura ale i chem složení. cementování – sycení povrchu součásti C s následujícím zakalením a popouštěnína nizkou T, nauhlič může probíhat v tuhém, kapalném i plynem prostředí, T cementování se pohyb 850-1050, hloubka cementované vrstvy záv. na T a době působení aktivního prostředí, zvýšení tvrdosti a odolnosti proti opotř. se získá teprve TZ nauhličené vrstvy, nejjednoduší postup je přímé zakalení z cementační teploty,vede ke zhrubnutí zrna a zhoršení houževnatosti v povrchové vrstvě, lepší postup je jednoduché kalení po ochlazení na vzduchu nitridování - zvýšení povrchové tvrdosti, únavové pevnosti, odolnosti proti opotř a korozi dosahuje již v průběhu sycení povrchu dusíkem, vysdoká tvrdost je dána vznikem nitridu, nitriduje se buď v plynném prostř nebo v solných kyanidových lázních při T 500-600 stupňů, výrazné urychlení postupu lze dosáhnout využitím doutnavého výboje při iontové nitridaci,
TERMOPLASTY- plasty které mají schopnost opakovaně ohřevem měknout a ochlazením tuhnout polyethylen – vyrábí se různým způsobem s různou hustotou větvení makromolekul polypropilen – nejběžněšjší izostatický typ mající krystalickou strukturu, vyšší T tání a lepší lmech. vlastnosti polyamidy REAKTOPLASTY – plast který může být převeden do netavitelného a nerozpustného stavu účinkem T fenolické pryskyřice, epoxidy, kaučuky- zákl. surovinou pro výr pryží KERAMIKA – vys. hodnoty vybraných mech. vlastností pevnost, modul pružnosti a tvrdost velmi křehká keramika na bázi oxidu hlinitého – vysoké T tání2050, tvrdost, pevnost v ohybu, vyšší tepltní roztažnost neoxidová keramika – karbid křemíku – kubická KM diamantového typu, kovalentní vazba, nejpevnější keramické ma, vysoká tvrdost,